Sídlo Sabisu

Dal jsem na rady Yaeko a vydal se do sídla rady. Hledal jsem snad všude až došlo na samotné sídlo Sabisu. Bylo hezké-velké a takové temné. Líbilo se mi tady, až najdu Kentara musím ho pochválit za jeho nápad. "Kentaro ?!" Zvolal jsem přes celou místnost.

Zhluboka jsem se nadechl a spusil. " Dorazil jsem do Hoshigakure a jak ste říkal byla tam i Reina. Právě probíhal boj Uchihy Benjira a generala z Iwagakure který byl poražen. Bez obeznámení Reiny o mé misi jsem ji napadl. Udělala však to co umí nejlépe utekla. Do teď nechápu jakože můj Sharingan nezaznamenal že se chystá použít jakoukoli tachniku aby se dostala ze spáru mého Susanoo." Neomlouval jsem se, vysvětloval jsem jen jak to celé probíhalo. "Po jejím útěku z mého Susanoo se po ní i jejich vojácích slehla zem." Dodal jsem a čekal na jeho reakci, nečekal jsem že bude nadšený.

Jeden ze shinobi, kteří ještě před chvílí hlídali kancelář, se objevil před sídlem organizace Sabisu a domáhal se vstupu pod záminkou důležité zprávy pro Kentara-sama.

Pro jednoho ze strážných to tu bylo podivné. Spousta vlajek. Vlastenci až za hrob. Přemýšlet o tom ale nebylo jeho povinností ani právem a tak tyto myšlenky vytěsnil a počkal, až ho někdo bude poslouchat.
"Přišel jsem vás informovat o žádosti Yaeko-san jako zástupce Hokageho, abyste se postaral o její místo než se ona nebo Nanadaime Hokage vrátí," informoval prvního člověka, který se zde objevil. "Musela jako náš nejlepší senzibil naléhavě vypomoct na jedné krátké misi, do večera by měla být zpět, ale kancelář nesmí být prázdná."
Počkal, až daný člověk jeho zprávu vstřebá.
"A zároveň mám vyřídit, že pečeť na dveřích vedoucích do její pracovny vedle Hokageho kanceláře musí zůstat neporušená."
To bylo vše. Čekal pouze na souhlas.

Přikývl jsem na znamení souhlasu se zadáním mise. "Nashledanou, budu vás informovat" Tahle mise mi přišla celkem vhod. Jelikož jsem se chystal dostat blíže k asistence Asasina mohl jsem to spojit. Ale jak ziskat zase Assasinovu důvěru ? Žebych si zahrál na dvojitého agenta ? No ještě uvidíme. (přesun)

Pomalým krokem jsem se blížil k budově rady. Nevím proč ale cítil jsem se velmi podivně, i když jsem chodil raději na tohle místo, než do Hokageho kanceláře. Připadalo mi to tu takové... Temnější a přitažlivější, zkrátka to připomínalo můj domov. S nepříjemným zamrazením v zádech jsem došel k budově rady a nesměle vkročil dovnitř. Nějakou dobu trvalo, než jsem našel Kentarovu 'kancelář'. Na okamžik jsem se zastavil před tím, než jsem hlasitě zaklepal na dveře.

Ihned po zaklepání se ozval potiší, ale autoritativní hlas. Poslechl jsem a před tím, než jsem vešel do místnosti, jsem nahodil takový ten 'pokerface' aby na mě nic nepoznal. Jako kdybych všechny obavy nechal za dveřmi, které jsem za sebou zavřel. ''Děkuji za přijetí, Kentaro-sama'', řekl jsem úplně klidně a opřel se o pravé koleno v úklonu. Někomu jako je on se musela projevovat úcta, zvlášť pro bývalého člena ANBU byl radní přibližně ve stejném postavení jako Hokage. Místnost byla velká a bylo zde docela chladno, přesně tak jak jsem si představoval. ''Přál jste si mou návštěvu?'' Otázal jsem se a zrak nechal přišpendlený k zemi.

Pozorně jsem poslouchal každičké slovo, které Kentaro řekl. Jeho hlas byl příliš přátelský, až podmanivý. Doslova si říkal o to, aby se mu člověk se vším svěřil a důvěřoval mu. Přesně takový lidé jsou strůjci opravdového převratu. Nezískává své posluhovače násilně, všichni za ním jdou jak smyslů zbavení. Problesklo mi hlavou hned po první věte co Kentaro vypustil z úst. Ty informace o Assasinovi mě vcelku překvapili, i když jsem ho neměl moc v lásce díky tehdejším vztahům mezi Otogakure a Konohagakure, stejně to byl Hokage a mou úctu si zasloužil. Bylo mi jasné že Kentaro některé věci trochu přibarvuje, ale taktéž jsem věděl že něco z toho pravda určitě je. Má v plánu proti tomu zakročit? Proti čemu vlastně myslí... Proti nepokojům, nebo proti Assasinovi? Pomyslel jsem a svůj pohled stále nezvedal výš, než po Kentarovi kotníky. ''Tato vesnice je můj domov a vynaložím všechny své síly na to, abych zajistil její další existenci. Jsem připraven ji bránit jakkoli to bude možné a i kdybych se měl pro vesničany stát nepřítelem, i kdybych se měl stát Nukeninem, stále jí budu oddán. Kdyby zde nebyli lidé, kteří vykonají i ty nejodpornější věci pro dobro své vesnice, neexistoval by zde mír. to je můj názor, to je mé smýšlení o pravé podstatě vesnice. Každé světlo má také i svůj stín a já jsem ochoten kráčet v tomto stínu s hlavou zvednutou.'' Řekl jsem klidným, ale pevným tonem, aniž bych se pohnul. Opravdu je to tak, potřeboval jsem na to řadu let abych se dostal někam, kde se cítím jako doma. Koho by napadlo že to bude právě tohle místo...

Kdybych neměl hlavu skloněnou a mé vlasy netvořili jakousi 'clonu' na můj obličej, jistě by si všimnul pousmání. Slyšel jsem o téhle jednotce když jsem byl v ANBU, i když o ní nebyli skoro žádné informace, věděl jsem že podléhají pouze radě a mají vyjímečné postavení, pravomoci o kterých si řadový shinobi může nechat jen zdát. Tušil jsem že mi chce něco takového nabídnout, Kentaro je jako had, ale je dobré se ho držet a v mnoha věcech má pravdu, stejně jako se v mnoha věcech shoduje se mnou. Pravděpodobně bych nikdy nikomu neřekl o této vesnici, jak jsem to před chvilkou řekl Kentarovi, ale tohle byl můj tajný cíl, dostat se sem a také se mi to podle všeho podařilo. ''Rád bych vstoupil do speciálních jednotek Sabisu'', odpověděl jsem krátce, pevným hlasem. Věděl jsem že mu tahle odpověď určitě postačí. Ani nemluvil o žádné zkoušce... Takže musí vědět kdo jsem a znát mé schopnosti. Jak jsem si myslel, rada toho ví víc, než se na první pohled zdá. Pomyslel jsem a očekával co se bude dít dál.

Přesně jako Danzův ANBU root. Že bych se právě setkal s jeho nástupcem? Nezpozorovatelně jsem se ušklíbl a nepatrně pozvedl hlavu. ''S tím jsem počítal'', řekl jsem zřetelně a očekával jsem, co Kentaro podnikne dál. Přece jen jsem o této pečeti četl, ale netušil jsem jak se provádí a také jsem bohužel nevěděl jak se jí zbavit, pokud to vůbec jde. Každopádně to musí být velmi silné Fuujinjutsu, musí radě být jasné že se tu pečeť někdo bude snažit odhalit, ať už protivník prahnoucí po informacích o Sabisu, nebo onen člověk sám, který nebude chtít být ničím svázán. Mohl jsem jen doufat že pečet neslouží ještě k něčemu, kromě toho co Kentaro řekl. ''Chápu'', odpověděl jsem stroze, čímž jsem se vytrhl ze svých myšlenek a znovu procitl.