Sídlo Sabisu

Hned jak to dořekl a dotkl se mého čela jsem ucítil palčivou bolest na jazyku která netrvala snad ani sekundu. Nepostřehnutelně jsem se zachvěl, bolest byla opravdu velká, kdyby to mělo trvat třeba 5 minut pravděpodobně bych se tu válel po zemi zkroucený v bolestech. Docela se mi ulevilo, jelikož většina takovýchto pečetících technik je neuvěřitelně bolestivá. necítil jsem žádnou změnu, ale tušil jsem že tu pečeť ještě pocítím v budoucnu ale ne fyzicky, nýbrž psychicky. Možná jsem právě učinil životní chybu, ale své rozhodnutí nikdy neberu zpět a nelituji jich. Vyslechl jsem si zadání mise, která byla docela časově náročná, ale nadmíru lehká. Ale nemohl jsem očekávat hnedka nějaké lovení S-Rank ninjů, tahle mise nebyla špatná na to že byla první, vlastně se na ní nedá nic pokazit, leda by mě po cestě někdo zabil nebo unesl což bylo víc než nepravděpodobné. ''Mám vyrazit ihned?'' Řekl jsem pevným hlasem a pohledem upřeným na Kentara.

''Dobře'',bylo jediné co jsem řekl před tím než jsem zmizel. Směřoval jsem k hlavní bráně, chtěl jsem první misi splnit co nejdříve aby o mě Kentaro smýšlel co nejlépe. Současně jsem přemýšlel v jakém pořadí vesnice navštívím aby to nezabralo moc dlouho. Když jsem probíhal kolem stánku s dangem, uvažoval jsem o chvilkové zastávce na večeři, ale nakonec jsem pokračoval dál a řekl si že si dám pauzu až v jiné vesnici. (přesun)

Na Kentarovo zavolání, (Takerovo naléhání na skypu ) které mě odtrhlo od dětí, jsem dorazil eo sídla. "Volal ste mě ?" Zvolal jsem do prázdna. Bylo zde moc stinných koutů na to abych je všechny prohledal, takhle to prostě bylo jednodušší.

Jistým krokem jsem tajnou chodbou přišel do sídla Sabisu. Samozřejmě jsem se před tím ujistil zda mě někdo nesleduje, přece jen o tomhle sídle vědělo jen velmi málo lidí. Kentaro tu již byl přesně jak jsem očekával, poznal jsem že je to něco naléhavé z jeho zprávy. Padl jsem na jedno koleno a pozorně na něj upřel pohled. ''Svou misi jsem stihl včas dokončit, Kirigakure no sato vypadá stále v dobrém stavu, také se tam všude nachází neprostupná mlha a je docela obtížné dostat se k hlavní bráně. Nachází se tam několik oininů, kteří vás k bráně dovedou. Při vstupu jsem neviděl nic zvláštního, zbavili mě zbraní a s ochrankou jsem vyrazil za Mizukagem. Jeho postoj ke mě byl chladný, ale podle mého názoru se tak choval k většině lidí. Jenom jsem u něj poznal nesnášenlivost vůči vám a říkal něco o nějakém 'dluhu'. Dostal jsem se na cvičiště a uviděl tam kunoichi se Samehadou pravděpodobně na úrovni Jonina, jinak nic neobvyklého. Když jsem se chystal opustit vesnici objevila se tam Reina Kana, prý že jí Hokage oživil pomocí Edo Tensei. Nebyla nadšená že je znovu mezi živými, po pár minutách opustila Kirigakure takže jsem nevěděl důvod proč tam přišla, pravděpodobně má nějaký vztah k Mizukagemu. hned po této události mě Mizukage vyzval abych opustil vesnici.'' Popsal jsem události, které se stali v Kirigakure a bez toho aniž bych počkal na otázky jsem pokračoval:''V Kumogakure je nový Raikage, byl určitě o dost mladší než já. Přišel sám až k bráně, která se opravovala pravděpodobně jako zbytek vesnice. Asi nechtěl abych se tam moc rozhlížel, tudíž škody byly asi dost velké. Jednal se mnou striktně a na to že jsem členem Sabisu nezareagoval, podle všeho o nás neslyšel. Nic víc jsem se nedozvěděl, řekl že podrobnější informace by podal pouze Hokagemu mezi čtyřma očima'', domluvil jsem se stále upřeným zrakem na Kentara. Zároveň jsem se rozhlížel po místnosti jestli tu někde nenajdu toho Uchihu, nestalo se tak, nakonec ale vešel do místnosti a zavolal na Kentara.Neutrálně jsem si ho prohlédl a znovu se otočil na člena rady.

''Ano to jedná..'' odpověděl jsem mu na jeho otázku a poté čekal až domluví, Kisukemu jsem zatím nevěnoval žádnou pozornost. Nadeshiko no sato? Za první dvě mise u Sabisu projdu větší část světa než za celou dobu co jsem byl ANBU a Jonnin dohromady. ''Chápu. Vyrazíme co nejdřívě.'' Odpověděl jsem aniž bych čekal na Kisukeho reakci. Hmm takže tam je člen ANBU? Kdopak to asi bude.. Pomyslel jsem a čekal jestli Kentaro ještě něco řekne. Kisuke zatím nevypadal že by se chtěl k něčemu vyjádřit, což bylo možná i dobře, rád jsem jednal okamžitě.

''Takže Jinchuuriki jo?'' Řekl jsem spíše jen pro sebe a pomyslel na to jaké ovoce by mi přineslo kdybych se já sám stal jinchuurikim. Mohli bychom nechat toho Uchihu dojít na pokraj svých sil, nebo umřít aby z něj vylezl Gobi, já bych ho pomocí shotonu dokázal chytit za pomoci toho Uchihy zcela určitě. Pak ale co? Zeptat se toho nukenina jestli nezná nějaké Fuujinjutsu kterým by ho do mě zapečetil? Blbost. Nehledě na to jestli by vůbec Kisuke souhlasil. No na takové plány mám ještě čas, budu mít vícě příležitostí. ''Slyšel jsem o tom nukeninovi ještě když jsem byl u ANBU. Je to loutkař nemýlím se? Pak pravděpodobně ovládá Hitokugutsu když je brán za S-rankového ninju.''To bude ještě zábava. Pomyslel jsem a čekal na reakci Kisukeho, abychom už mohli vyrazit.

Bedlivě jsem poslouchal Kentarovy rozkazy a bez promluvení jsem přikývl na náznak souhlasu. Pak jsem se podíval na nováčka a pohledem si ho přeměřil. Po chylce uvažování jsem všechny myšlenky hodil za hlavu a ptomluvil. "Vyrážíme ?" Otázka byla mířena na oba. Jak na Takera jestli je připraven, tak na Kentara jestli řekl vše co chtěl.

Už jsem neřekl ani slovo, postavil jsem se a pomalu vyšel k východu. Takže Hitokugutsu... Kdo ví z koho už jsi udělal své loutky. Pomyslel jsem při odchodu ze skrýše. Pozorně jsem prohledal okolí a přesvědčil se že nás nikdo nesleduje, poté jsem vyběhl směrem k bráně a počítal s tím že mě Kisuke bude následovat. Už jsem se střetl s Uchihou, takže jsem schopnosti svého partnera přibližně znal a to mi stačilo, sám mu o sobě nic neřeknu dokud ho to samotného nebude zajímat. (přesun)

Po tom co přikývl na to jestli už můžeme vyrazit nezatěžoval jsem už žádného z nich zbytečnmi otázkami a beze slova vyrazil za Takerem. Nepopírám že sem nebyl zvědavý na jeho schopnosti ale na to teď nebyl čas. Po dlouhé době konečně nekdo koho můžeme zabít. Hurá (přesun)

JIž několik dní, co jsem čekala na slyšení od Kentara v Konoze jsem byla dost nervózní. Všude se morálka víc jak zhoršila a já jsem přestala mít trpělivost na to být ta hodná. Potom co se moje jednotka pořádně prospala a nabrala nové síly, jsem se vydala s doprovodem dvou mužů přímo za Kentarem. Ostraha mě pustila dovnitř, už jednou jsem tu byla.
Odvedli mě do místnosti, kde jsem na něj měla počkat.

"Ano ráda bych si promluvila někde, kde nás nebude poslouchat tolik lidí a dala bych si čaj." vstala jsem a kývla jsem na něj. Měla jsem štěstí, že mé senzibilské schopnosti ho dokázaly vystopovat až sem.

Upila jsem a pak se podívala znovu na něj.
"Chci vědět do čeho jste mě namočil. Splnila jsem to co jste mi dal i když s menším časovým zpožděním. Jsem nerada neinformovaná." odpověděla jsem mu pevně a pevně svírala šálek s čajem. Potřebovala jsem si být jistá, že Kentaro nedělá nic, co by ublížilo alianci.

"Jde o to že jsem při cestách též hodně zaslechla, taky jednu informaci o tom, že nekopete za tým Hokageho ale pro svůj vlastní prospěch, ne že by mě to nějak vadilo, Hokage je neschopný postarat se o sebe natož o svou vesnici, Mizukage si stěžoval, že mu nepřišel nikdo na pomoc. vytasila jsem své obavy, pak jsem pokračovala. "Ale zase podle přístupu Mizukageho by mě nepřekvapilo, kdyby se zbrojili proti ostatním. Ale to je jen moje  nepotvrzená domněnka. Stále se tu mluví o srazu Kage, ale žádný se zatím nekonal. Podle všeho Reina Kana Vám znovu útočí na vesnice a nikdo s tím nic nedělá. Věděl jste, že má syna? " položila jsem šálek na stůl a dala si nohu přes nohu. Moje diplomatičnost se pomalu vytrácela, tyhle falešné hry co hrají všechny vesnice proti sobě se mi nelíbily.
"Povězte mi jakou roli v tomto tyjátru hraji já? A co přesně po mě budete chtít?"

Upřímně mě zaskočilo,co říkal. To že syn Reiny na ní měl uklidňující účinky jsem si nechala pro sebe, mohlo se to hodit, kdyby se opět urvala ze řetězů. Ale kontrola nad vesnicí?
"Měla bych si držet neutrálnost, co se týče všech vesnic, ale když už díky Vám funguji jako dohazovačka na posty kage...." nedokončila jsem větu. Pro mě bylo psychicky náročné udržet své myšlenky a slova na uzdě při jmenování Raikageho.
"Pravdou je, že tahle vesnice zoufale potřebuje nového Hokageho. Máte už nějaký konkrétní nápad?" mohlo se zdát, že s tímto nápadem souhlasím. Chtělo to změnu. Samozřejmě v tom byla i osobní zášť vůči Assasinovi. Která žena by se nezlobila, když by muž dal přednost své práci než jí, ale snažila jsem se si to nepřiznávat.

"Řekněme, že nejsem proti." vzala jsem si opět šálek s čajem do ruky.
"Ovšem jestli mám tento návrh podporovat očekávám od Vás, že budu plně o všem informovaná. Stačí jen náznak podrazu a já zařídím, aby Váš plán nevyšel." řekla jsem na mou maličkost až moc chladně a podívala jsem se mu do očí. Skutečnost informovat pár lidí a organizací pro mě byla maličkost a to on musel vědět.
"Věřím v harmonickou vesnici a věřím v to, že dodržíte naše ujednání o slíbené čtvrti pro moje mediky a mě." dořekla jsem významně.