Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Pokrčil jsem rameny. Ani ne. Pokud se nepletu, sensei je v práci, že? Nejdřív práce, poté zábava, jak by řekl můj děda. Usmál jsem se a pozoroval její odposlech. Zaregistroval jsem příchod jiného děvčete a kývl mu na pozdrav. Nechal jsem Fuu vyjednávat a já zívl. Jednak na mě začala dopadat únava, jednak zima. K tomu tu začínalo být víc lidí, a nehledě na to, jaký jsem gentleman, být polonahý před tolika lidmi...nebylo to moc příjemné. Podíval jsem se na Fuu. Ta vesta ti sice ohromně sluší, ale potřeboval bych ji zpět, lásko. Jednak mi je zima, jednak všechny dívky tady vidí mou hruď a to ty nechceš, že? Pousmál jsem se a cvrnkl ji do čela.

Zamračil jsem se. Copak strejda-sensei neslyší? Nebo nás snad ignoruje. To si s ním tedy vyřídím.
Všiml jsem si nově příchozí dívky. Chvíli jsem si jí prohlížel a pak jsem ji ze slušnosti pozdravil: "Ahoj" Začínala to být pěkná nuda, tak jsem se opřel o zeď a díval se na strop. Jak to asi strejdovi ještě dlouho může trvat? Začal jsem už taky zívat. Byla to strašná nuda.
Nakonec mě napadla jedna věc. Ďábelsky jsem se usmál a přišel blíž ke dveřím. Podíval jsem se s ďábelským úšklebkem na Katashiho a Fuu. "Co kdybychom udělali menší přepadovku?" otázal jsem se jich a začal si ďábelsky mnout prsty. Dneska mám ale ďábelský den!

Vždycky jsem dobře slyšela, ale rozeznat, co si povídají za dveřmi bylo téměř nemožné, dokud se jeden blázínek neopřel rovnou o stěnu. Pozvedla jsem obočí.
Tak přepadovku, jo?
"Asi nemáme na výběr," povzdechla jsem a zamířila ke dveřím, které jsem ihned otevřela.
"Nanadaime Raikage může počkat," dodala jsem všem přítomným. "Ale nerada čekám dlouho, tak si pospěšte."
Pak jsem se usadila na parapet.
Tak tohle je vaše nadějná mladá generace, hm?

Prohrábl jsem si vlasy rukama. Ty.... Chtěl jsem něco říct, když mě umlčela polibkem. Trochu jsem se začervenal a nechal to být.
Když se otevřeli dveře, jen jsem Hokagemu začal prstem ukazovat koťata. Jedno...druhé...třetí...čtvrté...páté...šesté...sedmé...osmé...deváté. Je to tak správně? Podíval jsem se na něj a zabránil jednomu kotěti v cestě do mých vlasů a dal si ho na rameno.

Vylekal jsem se té paní co otevřela dveře a uskočil jsem nejméně dva metry od dveří do chodby. Jenom doufám že mě neslyšela. Co by si potom pomyslela.
Koutkem oka jsem se podíval na Katashiho a Fuu a hned se mi udělalo nevolno. "Ágh, musíte to dělat zrovna tady?" řekl jsem a vyplázl jazyk. Vím že je to mladá láska, ale nemusí to dělat na veřejnosti.
Zahleděl jsem se do kanceláře a jenom hrdě pokyvoval na jejich slova. Byl jsem na nás velmi pyšný. Jedno kotě mi začalo lézt po zádech a nejspíš by pokračovalo dál, kdybych ho včas nezastavil a nedal si ho zpět do náruče.

Když se otevřely dveře uviděla jsem mezi futry mladou dámu a uvnitř Hokageho na kterého jsem zamávala takovým sarkastyckým úsměvem. Jestli mě zahlédl tak mu muselo dojít, že jsem jeho originál nenašla a jdu se jen zeptat kde bych ho mohla najít. Čekala jsem zdali mu to dojde když se mi k noze začalo tulit jedno malé černé kotě. Sklonila jsem se na chvilinku a pohladila ho. " Ty jsi tak roztomilé. " Podrbala jsem kotě pod bradou a za ouškama což se tomu kotěti moc líbilo a spokojeně zamňoukalo.

Celé to divadélko jsem pozoroval s otevřenou pusou. Chtěl jsem něco laškovního předhodit Raikage, ale objevili se kazi**** (xD)
Prohlédl jsem si všechna koťata a na tváři se mi objevil úsměv.
"Výýýborně! Madam Shijimi bude šťastná, doufám, že jí neutečou, zaneste je do Akademie, právě tam netrpělivě očekává. Vaší odměnou je tuším diamantový šperk, to si vyřiďte u ní."
Nemohl jsem zaslechnout také to jak Katashi říkal Fuu lásko. Co to sakra mělo být?! Nebezpečné emoce v týmu..

Bylo tu celkem dost lidí a než se na mě dostane řada tak jsem se nakonec rozhodla, že půjdu trénovat dál na cvičiště. Poslala jsem kotě za nimi a odešla chodbou, po schodišti až k vstupním dveřím do budovy. (přesun)

Přemýšlela jsem když tu mě najednou vyrušil jiný hlas a to hlas ženy,která se představila jako nanadaime raikage.Naposled ,když jsem tam byla tak raikage byl postraší muž s hromadou svalu,že by šel do důchodu?Po chvílí beze slov odešla dívka a já najednou jsem nestala v řadě třetí ale už druhá.Přesunula jsem se před dveře aby na mě šlo dobře vidět.

"Pojďte dál slečno z Kirigakure," pohlédl jsem na čelenku, kterou měla okolo pasu.
"Čemu vděčím za tak milou návštěvu?"

Vešla jsem do kanceláře,lehce jsem se uklonila."Zdravím Hokage-sama,Raikage-sama" řekla jsem slušně přišla jsem blíž ke stolu podala jsem mu dopis pak jsem odstoupila "Nesu vám dopis od zástupce Mizukage-sama" odpověděla jsem a ruce jsem měla za zády.

Převzal jsem si dopis a s přimhouřenýma očima ho přečetl, tak jak to obvykle dělám.
"Dobrá, souhlasím, i když to nejsou zrovna mé metody," přikývl jsem. "Můžeš jít a dávej pozor, ať tě nezabijou.."

"Vaše možná ne ale jeho nejspíš ano" řekla jsem zase jsem se uklonila "Na shledanou " dodala jsem a odešla jsem pryč z budovy.Kam pak asi půjdu.

//přesun

"Dobrý den," odpověděla jsem na pozdrav alá kývnutí ženě, kterou jsem znala tak nějak "od vidění."
Měla jsem trochu podezření, že to byla tenkrát ona, kdo první pronásledoval našeho uprchlíka, ale moje mizerná paměť už si to zařadila do složky "dávná minulost" a víc se tím nezaobírala. Věnovala jsem jí hravý úsměv. Měla jsem opravdu dobrou náladu.
Ačkoli... už by ta fronta mohla skončit, ještě dnes chci mít Hokageho jen a jen pro sebe.

Po dlouhém šlapání jsem se ocitl v chodbě a mířil směrem ke dveřím. Spatřil jsem Lucy a Rin, tak jsem se zarazil kývl jim na pozdrav. Nechtěl jsem se pouštět do zbytečných řečí a proto se jen opřel o stěnu kousek od nich a čekal, až na mě přijde řada.

Když jsem sledoval Fuuinu reakci, předvedl jsem řádný facepalm (á la gif) a chvíli nechal hlavu odpočívat. Tak jdeme, Raiki. Kývl jsem na zmíněného a krokem vyrazil směr Akademie.
//Přesun

Sledoval jsem Fuu jako nějakýho blázna. I když no, já nemám co říkat. Rozhodně ale tak nevyvádím kvůli nějakému náhrdelníku. Stejně nevím, co s ním budu dělat.
Otočil jsem se na Katashiho a kývl. Vydal jsem se s ním do Akademie. Alespoň to tam zase uvidím.
/Přesun

Fuuina reakce mě pobavila, zasmál jsem se a čekal, kdo se dál ukáže. Přišla Lucy a Seito, otevřené dveře.
"No dobře, kdo je další na řadě?"

Tak už se to zase táhlo. Přicházelo příliš lidí na to, abych byla se současnou situací spokojená.
Nechce to nechat na Seitovi a věnovat se mně?