Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Už jsem se chystal jít do té knihovny, ale najednou přišla Saya a řekla nám tu strašnou novinku. Jen jsem sklopil pohled do země a udělal pár kroků bokem. Zatím jsem nic neříkal a čekal, co se rozhodne udělat Assasin.

(hej, co Vám je*e s tou reputací?! Kroťte své myši a touchpady)
"Ne..Potřebuji, aby Seito šel do knihovny. Mokuton: Moku bunshin!" spojil jsem ruce v pečeť hada a z mého těla vylezl Moku bunshin. Já jsem vstal a přešel ke dveřím. Klon se posadil na mé místo.
"Rin, děkuji Vám...Můžete jít se mnou, jestli chcete.." uvnitř jsem cítil hroznou prázdnotu za celý život jsem viděl hodně, ale na tohle..

//To já prosím ne, Hokage-sama, já tu teď bývám jen večer plus dnes na IKT a to jsem si ani snížené reputace nestihla všimnout. Ale byla jsem nadšená, když mi někdo dal to první plusko, děkuji, ty další (obzvláště mínusy) nebyly nutné, to já slečně z klanu Shiranui, pro pořádek, žádné negativní hodnocení nedala. ^^

"Půjdu," přikývla jsem. "Děkuji za vaši důvěru."
Nevěděla jsem, co tam budu dělat, ale viděla jsem jeho výraz a doufala jsem, že mu dokážu být oporou.

"Arigatou," pokusil jsem se o úsměv.
Otevřel jsem dveře a vyrazil do nemocnice. Pomalu, nikam jsem nespěchal.

Zavrtěla jsem hlavou na znamení nesouhlasu. Nebylo zač děkovat. Tohle bylo samozřejmé. Možná jsem tu ženu neznala, ale Hokage byl dlouho mým dobrým známým, snad by se již po těch letech dalo říci, že dobrým přítelem. A to se jen tak nenechává, ani se za to neděkuje, ačkoli mé myšlenky na následující návštěvu nemocnice byly rozporuplné.

//Přesun

,,Dobrá. Zajdu tam." odvětil jsem a udělal pár kroků ke dveřím. Ještě jsem se jednou ohlídl na lidi, co zde byli a pak se vydal směrem do knihovny.(přesun)

"Někdo další?" klon pohlédl na dveře a očekával další lidi,.

(no původně jsem zamýšlela, že Shiranui bude křestní jméno ale nevadí. Ráda bych řekla, že jsem žádné negativní hodnocení nedávala.)

Přistoupila jsem v tom zmatku před klona hokageho a promluvila. " Nejspíš je to v této době nevhodné Hokage-sama, ale mohla bych vás poprosit zdali by jste mně vzal do učení ohledně hadů?  Myšleno na způsob jak to dokázala Anko a Orochimaru v tehdejší době. Hodně jsem o tom četla a přemýšlela o tom. Proto jdu jako první nejdříve za vámi. " S milým úsměvem a respektem k němu samotnému i když to byl jen klon jsem se trochu uklonila na náznak úcty a pak se znovu vrátila do původní pozice.

Už další, co chce hady?
"Hadi nejsou tvorové, které dokáže zvládnout kdekdo," začal jsem o hadech jako vždy. "S hady se pojí touha po moci, po síle. Hadi ji uctívají. Pokud hadi uvidí jen náznak slabosti, sežerou tě." přeměřil jsem si ji pohledem.
"Myslíš, že to zvládneš?"

Odpověděla jsem bez váhání " Hai, Hokage-sama. Jsem si jista, že mně nakonec vezmou mezi sebe. Jsem přesvědčena o tom, že postupem času budeme spolu synchronizováni. Vím, že je spousta zvířecích pomocníků, kteří mohou být velmi prospěšní. Jsem však přesvědčena, že hadi jsou určeni mně a pokud ne tak přijmu osud jaký mně bude čekat. Ničeho nelituji a jsem si vědoma, že s hady to nebude snadné, ale ani nemožné. " Jakmile jsem dokončila svou řeč obrátila jsem pohledem k hokagemu a vyčkávala na jeho odpověď.

Hm, jak ctižádostivá a sebevědomá...že by jako já?
"To nejsou jen pomocníci, to jsou rovní partneři," odmlčel jsem se a pak pokračoval.
"Seš si vědoma toho, že tě můžou pohltit a může z tebe být další Orochimaru nebo Kabuto? Tato moc..není pro slabé..ano, i já málem podlehl."

S naprostým sebevědomím jsem odpověděla " Pokud bych někdy sešla na zcestí máte plné právo mě zabít. Pokud však v této zkoušce obstojím, jsem si vědoma toho, že se stanu silnější a prospěšnější. Já nejdu po cestě pomsty a také po ní nehodlám někdy jít, to je má odpověď. Hadi jsou silní a nic nedávají zadarmo, a proto je to pro mně výzva na kterou jsem čekala, za níž je dobrá odměna. " Nezažila jsem bolest jako ostatní, která by mně svědla na zcestí. Nejspíš proto jsem měla takové sebevědomí.

"Dobrá tedy..ale..musíš vydržet, teď se to nehodí, navíc už mám tým," zamumlal jsem.
"Jako zkoušku, máš tady tohle," namířil jsem rukou ke knihovně se svitkama. "Senei jashu.." zašeptal jsem a z rukávu mi vylezl hnědý had, omotal se okolo ruky a zamířil ke knihovně. Uchopil svitek a podal ho Shiranui.
"Kuchiyose no jutsu, najdi si přítele, pokud to dokážeš.." odešel jsem také do vedlejší místnosti a donesl svitek s hady. Rozložil jej.
"Podepiš se, krví.."

Sledovala jsem jak se z hokageho rukávu plazil had až ke knihovně do jehož úst si vložil svitek, který mi potom přinesl. Uchopila jsem ho do rukou a uschovala. Poté jsem přišla k Hokagemu a na jeho svolení jsem se řízla kunaiem do prstu a podepsala jsem se čitelně na velký svitek. " Hotovo " Ještě jsem přidala chakru a krev na všech pět prstů a pod svůj podpis jsem dala ještě otisky. Bylo pravděpodobně hotovo a já čekala co bude dál.

Sroloval jsem svitek a položil ho na parapet.
"Tak..můžeš jít trénovat, až se podaří, můžeš přijít se ukázat." pousmál jsem se a podepřel si padající bradu.

Šťastně jsem zvolala " Hai, hokage-sama. Zatím nashle za pár dní. " Už jsem si dokonce stanovila termín dokončení a hodlala jsem ho splnit, a proto jsem nemrhala ani minutou a vyšla ze dveří kanceláře směřující na místo, které bude ideální pro trénink s hady a nikdo se nebude z počátku smát při prvních nezdarech. Chtěla jsem dokázat, že nejsem jen holčička, která má jen hezkou tvářičku. (přesun)

Sledoval jsem jak odchází. Viděl jsem v ní někoho jiného..někoho kdo tu už není. Proč tě vidím všude Shijin? Co se s tebou stalo?

Došel jsem ke dveřím a zaklepal na dveře. Neslyšel jsem uvnitř, žádné hlasy, tak jsem se rozhodl vstoupit. Přešel jsem ke stolu a před Assasina položil svitky, které se týkaly Bijuu. ,,Promiň, že mi to trvalo tak dlouho."

Nebyl důvod abych tu byla déle. Předala jsem to co jsem musela i když jsem ten krvavý obraz měla stále před očima. Ani nevím proč ale bylo mi nějak mizerně. Neznala jsem tu dívku ale jako kdyby se to dotýkalo i mě. Možná to bylo jenom tím že jsem to nedovedla pochopit. A tak jsem se otočila a raději odešla. Musela jsem ještě dokončit svoje úkoly které jsem měla. Ještě jsem musela udělat onen seznam zbraní a najít ty knihy. Jakmile jsem se dotkla kliky u dveří na mém obličeji se oběvilo zamračení. Ale neřekla jsem zhola nic.

(přesun)
(Ps: Omlouvám se za nepostování ale byla jsem na slovensku na CSku.... )

Převzal jsem si svitky od Seita.
"V pořádku, je to v pořádku.." začetl jsem se, o každém bijuu jsem si zjistil zajímavé věci, trochu jsem ignoroval Seita, protože to bylo velmi zajímavé čtení.
"Bijuu mají jména?" vytřeštil jsem oči.

Když si vzal svitky, sedl jsem si do křesla a díval se na něj. Ani mi nevadilo, že mě ignoroval, naopak jsem byl celkem rád, že nemusím chvíli nic dělat. ,,Půjdu si něco dát a pak si odpočinout." pousmál jsem se a pomalu se vydal pryč. Na jeho poznámku o Bijuu už jsem nereagoval a vyšel ven.(přesun)

Dočetl jsem si všechny svitky o bijuu. Snažil jsem zapamatovat všechna jména, možná, že jsem skutečně pochopil, co jsou ti bijuu zač. Je to zajímavé a smutné. To, co jsou, je jenom naše chyba. Neustále využívaní světem Shinobi, jako zbraně, jako my ostatní..Musí se to napravit..Musím Kyuubiho, pardon, Kuramu nějak..ale co?
Klepání mě vytrhlo z hlubokých myšlenek.
"Vstupte!"

"Dobře, to jsem rád, že vše šlo, jak má, i já tě rád vidím," mírně jsem se pousmál. 
Samozřejmě, že jsem nevěděl o vztahu mezi Shijin a Rokurem, nevěděl jsem, jestli mu to říct.