Kancelář Mizukage

First topic message reminder :


Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

" Rozumím. Prozatím najdu mé studenty. Až začnete vysílat ANBU ma obchůzky stačí mi poslat po jednom z nich zprávu a já to vyřídím. " Zdvořile jsem se uklonil a zmizel v obláčku kouře, přičemž jsem mířil k jednomu známému místu, kde by někdo z mých studentů mohl být. (přesun)

Stála jsem tam a poslouchala každe jejích slovo. Zbystřila jsem když se mluvilo o mně mým novým žákem/studentem. Když jsem ho viděla jak odchází z kanclu,všimla jsem si jeho divně tvarované masky. Byla zajimává. Viděla jsem jak si dali souboj s tím samurajem a k tomu ještě z klanu kyuga. Z toho jsem usoudila, že tréninky nebudou procházkou v růžovém sadě . Chtěla jsem namítat ale povznést námitku faito to nebyla zrovna dobrá volba a k tomu bych dostala lekci, že když chci být členkou ANBU tak bych měla poslouchat rozkazi. Když faito řekl vše co měl na srdci nám co jsme tam byli. Všichní už odcházeli. A já jsem šla za ostatníma, ale předem jsem se uklonila na znak ucty k Mizukage a Faitovi a rozloučila se. Vyšla jsem na chodbu a za sebou jsem zavřela dveře. Podívala jsem se svého nového studenta.
„Zdravím Kashike, já jsem Hirn. Podlé všeho tvůj nový „velitel“.“ Řekla jsem

Disciplina co s něho sála byla pro mě překvapující a k tomu jeho chovaní. No hodně mě to  překvapilo. "No nevím jak to chodilo u tvého předchozí ho velitele,ale u mě to bude jinak. Pro tebe to bude spíš... No to je jedno" řekla se a usmála jsem se."Asi bychom měli trénovat nebo tak nějak.Co myslíš? "

Pozorně jí poslouchám. Aha, jistě, jak jinak. Bude to jiné... protože prostě nikdo neudrží kapitánův standart. Myslím, že bychom se měli věnovat treninku jak jen to jde madam. A smím-li se zeptat, v čem bude tréninku u vás jiný?

"Jestli jsem to pochopila tvůj velitel je Faito-sama.A v tom to je Faito-sama je starší a proto má více zkušeností než já a k tomu jsem viděla tvoje schopnosti s mečem. No  a ty jsou lepší než ty moje. Takže tak." odpověděla jsem mu na jeho otázku a pak se usmála. "Takže si dáme tet trénink?" zeptala jsem se.

Kashike

Dobrá madam, myslím že vám rozumím. Dáme se tedy rovnou do práce. Třeba se něco naučíte i vy ode mě... pronesu potichu, lehce se ukloním a zařadím se na své obvyklé místo o dva kroky dozadu po její pravé straně. Na téhle pozici jsem vždy chodil s kapitánem, abych mu nepřekážel, neobtěžoval ho ale mohl ho vždycky chránit.

Poslechla jsem si ho a nic neříkala,když domluvil otočila jsem se a šla. Jeho postavení mě překvapilo. Pravda je,že jsem ho neviděla ale mé senzibilské schopnosti nejsou tak špatné. Když jsem vyšla z budovy tak jsem se namířila k směru na cvičišěi č.3. Bylo docela slusné počasí a hlavně tam je voda a pro mě jako suitonistku to byla výhoda. (přesun)

Pomaly som so svojou sestrou prechádzal po Kirigakure. Jej ústavné narážky na všetko čo bolo okolo ma už unavovali. Neustále som prikyvoval, niekedy som ani nevedel nad čím, či už som ju nepočúval alebo som jej ani nerozumel. Každopádne sme takto došli až pred kanceláriu Mizukage. Pomaly som tri-krát zaklopal na dvere a čakal na reakciu. Vo vnútri som počul nejaké hlasy, snáď nejdem nevhod. Cestou som ešte videl vychádzať z tejto budovy jednu ženu, čo ma ešte viac utvrdilo v tom, že by som tu vôbec nemal byť.

Faito

Čekal jsem, až konečně všichni odejdou. Když se ale nic nedělo, všiml jsem si v otevřených dveřích Terumiů. Omluvil jsem se tedy, vyšel jim vstříc a v klidu se zeptal:
"Potřebujete něco?"

-A jéje. Ja som vedel, že tu prázdno nebude.- Z mierne vystrašeného výrazu som rýchlo prispôsobil správanie ako si to vyžadovala situácia."Zdravím vás prišiel som za Mizukage. Rád by som od nej požiadal misiu. Je to pre mňa veľmi dôležité, ale môžem počkať, ak sa s ňou potrebujete rozprávať vy. Po celý čas som neprerušil očný kontakt. Bolo veľmi dôležité pôsobiť sebavedomým dojmom, pretože dobé vzťahy medzi nadradenými sú veľmi výhodné a taktiež aj potrebné.

Faito

"Kolik vás hodlá jít na misi? Celý tým nebo jen ty?" zeptal jsem se bez mrknutí oka. Mise přece nerozdává jen Mizukage...

"Ja s touto slečnou pane." Chytil som Yoko za ruku a mierne som s ňou trhol aby som ju postavil vedľa seba. "Rozhodli sme sa pomôcť vesnici ako len vieme, namiesto toho aby sme vysedávali doma a po uliciach. Dúfam, že ospravedlníte našu trúfalosť, ale radi by sme išli na misiu B-ranku. Predsa len skúseností máme pomerne dosť."

Na místo jsem dorazil i já abych si ověřil zda jim to půjde hladce a pustí je na pořádnou misi kde naberou zkušenosti. Objevil jsem se vedle dveří ped kanceláři, kde jsem se opřel a nechal oči zavřené se zamyšleným výrazem. Mezitím jsem odposlouchával rozhovor co se odehrával uvnitř kanceláře. Faito si zřejmě mé pítomnosti jako zkušený shinobi určitě všiml, takže nebylo poteba se skrývat.

Faito

Prohlédl jsem si tu mladou dámu povýšeným pohledem a opět se vrátil ke Gatsovi.
"Půjdete do Suny a zeptáte se Kazekageho na loutky. Potřebujeme jich co nejvíc, pokud možno pro likvidaci armád, plošné útoky, strhávání skal a podobně. Jestli žádné nemá, apelujte na něj, přemlouvejte...když na to přijde, odkažte se na mě, ale žádné výhružky, jasné?"
Na chvilku jsem se odmlčel a pak pokračovat.
"Pak půjdete do Konohy a předáte Hokagemu vzkaz. Kdyby se cukal, opět, musíte ho přemluvit..."
Poslední věta následovala spíš ke Katarovi.
"Pokud po cestě potkáte někoho, kdo se bude chovat podezřele nebo nepřátelsky a neprokáže se čelenkou nebo dekretem, zabijete ho, rychle, tiše, nekompromisně. Nehodlám riskovat, že se mi tým ztratí, jasné?"

Poznal jsem kdy ke mě Faito mluvil, a proto bylo na čase si opět nasadit svoji masku. Když jsem si ji nasadil tak jsem se skryl ve stínech. Čekal jsem až ti dva vyjdou z kanceláře. Mezitím jsem psal vzkaz Faitovi na list papíru, který mu hodlám předhodit v intervalu zavírání dveří na jeho stůl při jejich odchodu. Má mise bude na ně dohlížet aby se vrátili zpět celí. Nebyl jsem vidět takže až vyjdou ven tak mě neuvidí.

"Rozumiem pane! Nemajte starosti o všetko sa postaráme. Mal som pocit, akoby bol niekto pri nás a držal nad nami ochrannú ruku. Neviem prečo ale táto misia mi pripadala až primitívne ľahká, i keď som bol len chuunin. "Každopádne mám pár otázok pane. Ten vzkaz pre Hokage. Dozviem sa čo v ňom je? Inak to skazí naše vyhliadky na presviedčanie.

Faito

"Je v něm zažádáno o speciální pečetící techniky a jednak je v něm nástin toho, co se může stát, pokud se každý bude držet toho, co umí nejlépe." řeknu prostě a dodám mnohem tvrdším tónem: "Víc vás zajímat nemusí. Hlavní jsou ty techniky..."
Čekal jsem také nějakou reakci od té slečny.

"Ďakujeme, tak mi už odchádzame. Bolo mi potešením. Zobral som si ten už spomínaný odkaz pre Hokage, no a nezostávalo nám už nič iné ako proste odísť. Odkaz som si založil do vrecka, uistil sa, že mi náhodou nevypadne a pobral sa smerom von. Založil som si ruky do vreciek nohavíc a čakal som, že ma bude Yoko nasledovať.
//presun//

Dopsal jsem vzkaz zrovna ve chvíli kdy ti dva konečně opouštěli kancelář. Když dveře byly téměř zavřené tak jsem prohodil volným prostorem vzkaz přímo Faitovi na stůl. Pak už zbývalo se jen vydat za těma dvěma a dohlížet na jejich bezpečnou cestu, aby se do vesnice vrátili brzy a mohli podat patřičné hlášení. Musím je pozorovat z dostatečné vzdálenosti a připravenost musí být na prvním místě, aby si mě nevšimli. Zmizel jsem ze svého místa a sledoval je. (přesun)


Vzkaz:

Spoiler:

Jeden z ANBU, který viděl z dálky situaci u brány, se objevil v kanceláři přímo před Mizukage. Poklonil se jí i Faitovi.

,,Nerad Vás ruším, Mizukage-sama, ale nějaký maniak zabil všechny naše stráže u brány. Nyní hrozí nebezpečí Gatsovi Hoozukimu i jeho sestře. Poslal jsem tam další shinobi, obávám se ale, že toto nepostačí. Je neuvěřitelně rychlý a...krvechtivý." obeznámil všechny v místnosti se situací.

Místnost se ještě nevyklidila a už si někteří přišli pro misi. A když už to vypadalo na klid, objevil se posel s problémy. Zamračila jsem se a přišla blíže k oknu, abych se podívala směrem k bráně.
,,No jo, jasná obloha nevydrží stále." povzdechla jsem si. ,,Pokuste se ho zdržet, ale tak, ať jsou co nejmenší ztráty. Bude-li to nutné, stáhněte se. A pokuste se Gatse odlákat od protivníka." zavelela jsem a ANBU zmizel. Tohle byl ale plán na pouhých pár minut a to nebylo moc.
,,No...shinobi chtěli misi, mají ji mít." zašklebila jsem se, pohledem jsem přejela na Daisukeho, Kairi, u Faita jsem se zastavila.
,,Napadá někoho něco, než se do toho vložíme my sami?" naklonila jsem hlavu na stranu. Pravdou je, že to, že se zde objevil někdo zrovna teď, po té dlouhé době klidu, mi vrtalo hlavou a znervózňovalo.