Kancelář Mizukage

First topic message reminder :


Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

Chvíli jsem je poslouchal, ale nakonec jsem se rozhodl předstoupit.

" Ehm... Takže pode mě patří celkem dost studentů, kteří ovládají Youton. Jenže ti flákači se už celé týdny neukázali na tréninku. Nemůžu je všechny hlídat najednou.  Navíc za mými zády byli posíláni na mise o kterých jsem nic nevěděl jakožto velitel týmu. Není tomu tak dávno co se to stalo. Dále bych chtěl upozornit, že já jsem zaměřený spíš na boj než na obranu. Jediná technika z mého arzenálu, která se počítá zároveň i jako obranná je Bakusui Shōha. Takže bych měl být v útočné skupině. " Vysvětlil jsem svou momentální situaci a čekal jak se to vyvrbí, jelikož já obrannými technikami nedisponuji a studenti na mě kašlou.

Mé nohy mě táhly jsem. Zastavila jsem se před budovou Mizukage. Po chvilce váhání jsem vešla do budovy abych zjistila co nového. Když jsem šla po schodech ke kanclu, tak jsem pomocí mých senzibilních schopnostech,,které se začali zlepšovat. Tudíž jsem měla přehled kdo tam je. Vyšla jsem před kancelář a dveře byli otevřené. Měla jsem na hlavě kapuci a lehce skloněnou hlavu aby mi nešlo vidět do tváře. Přešla jsem prach a kousek od něho poklekla. Kapuci jsem měla stále na hlavě.
"Zdravím Mitukage-sama,Faito-sama, doufám že Vás nevyruším od něčeho důležitého. Je tu nějaká schůze, že tu je tolik lidí? " řekla jsem, podlé mého hlasu mohli poznat, že jsem žena,ale budou vědět kdo jsem? Když mi nemohou poznat podle tváře.

"No, asi tedy spíš počkám na ostatní." odpověděl jsem na prosbu zástupce a rozhlédl se, kam bych si mohl stopnout stranou. Nakonec jsem se jenom opřel o zeď a trpělivě vyčkával na ostatní. Tu přišla naše Mizukage s její dcerkou, tou holčičkou co jsem viděl na chodbě.
"Dobrý den, Mizukage-sama." pozdravil jsem naši paní a potom se podíval na tu malou rošťandu. Nad ní jsem se trochu pousmál. Mírně jsem ji zamával na znak pozdravu a pak se podíval zpět na Mizukage a jejího zástupce. Všiml jsem si dokonce i muže, co sem přišel. Poslouchal jsem debatu Mizukage a jejího zástupce a potom i hlášení toho muže, který tu byl také. Nakonec jsem se tedy rozhodl dát alespoň hlášení ohledně mých svěřenců.
"Stejně tak jako tady u kolegy, i moji svěřenci se už dlouho neobjevili. Už jsem je dlouho neviděl. Rád bych je trénoval, ale není příležitost, když se neustále někde flákají." vysvětlil jsem situaci s mým týmem. Vůbec netuším, co pořád někde dělají.
Pohlédl jsem na příchozí v kápi, podle hlasu ženu. Její hlas mi něco připomínal, ale neznal jsem ho tak dobře abych osobu identifikoval.

Faito

"Ne, zatím ne, děkuji. Tedy...je tu jedna věc, kterou bych s Vámi rád probral o samotě." řekl jsem a pak se otočil na ty tři výtečníky.
"Zaprvé: Hirin, ano, je schůze, je svolaná a to, že jsi tu náhodou, ti na vážnosti rozhodně nepřidává. ANBu je jeden z nejinformovanějších lidí ve vesnici. Uvědom si své cíle a začni se podle nich chovat." řekl jsem vážným, tvrdým hlasem a rozhodně jsem nemínil přestávat.
"A teď vy dva: Tým se vám někde fláká nebo je dokonce bez vašeho vědomí na misi a vy s tím nic neděláte. Dokonce jste za mnou ani nepřišli zeptat se, kde jsou. Co jste dělali vy posledních pár týdnů?"

Nad jeho slovy jsem se trochu zastyděl. Mohl jsem se trochu více starat. Jako omluvu jsem se poklonil.
"Gomenasai, Faito-sama. Pokusím se od teďka dávat na své studenty větší pozor. Když už o tom mluvíme, nevíte kde by mohli být? Moji studenti jsou..." chvíli jsem se odmlčel, protože mi úplně vypadly jejich jména. "Ach ano, Asuka Kyoshi a Nami Miharu. Ohledně toho, co jsem dělal posledních pár týdnů. Vlastně jsem jenom trénoval." podal jsem hlášení o svých aktivitách. Moc jsem toho skutečně nedělal.

Trochu mě zarazilo jeho zvýšení hlasu. Tenhle tón mluvy jsem nesnášel. Předstoupil jsem a řekl jsem něco na svou obhajobu " Tak za prvé, Oinini ani nemají mít týmy. Za druhéto že jsou posíláni na mise bez mého souhlasu není moje vina a za třetí zkuste si to někdy tam venku a ne zavřený v kanclu. Zdali mám být potrestán rozhodne Lady Mizukage-sama. " Měl jsem drzé chování, ale držel jsem se svých zásad. Navíc jemu se nezodpovídám. " Ještě jedna věc, poslední místo kde jsem viděl svůj tým bylo cvičiště kde jsem je trénoval v boji. "

Faito

Totsuki mě příjemně překvapil. Měl jsem mnohem radši omluvy, byť by byly sebevíc neupřímné, než to, co předvedl Kataro.
na mém výrazu se absolutně nic nezměnilo. Jestli si ten chlapec myslel, že mě vyvede z míry, šeredně se pletl.
"Pokud se chce žák přidat k Oininům, je senseiem logicky Oinin, jedinou výjimkou je Oininská mise, kdy se žák vzdělává sám. Pokud je jeden z žáků tvým bratrem, máš největší předpoklad udělat z něj shinobiho, který k něčemu bude, a v tom ti opět brání jen mise...kterou jsi mimochodem neměl.
Ve vesnici by bylo mnohem víc jouninů, kdyby se ti současní tolik neflákali. Jsou vaši chuunini připraveni na jouninské zkoušky a mise? Zamysli se nad svými chybami, než začneš očerňovat někoho z přítomných.
Pokud byl jeden z tvých žáků na misi, já o ní nic nevím..."
S poslední větou jsem se podíval na Mizukage, jestli k tomu má co říct.
"Pokud se vykradl z vesnice pod záminkou mise, je prohlášen za nukenina a bude nalezen a předveden, v případě odporu zabit."
Počkal jsem, jestli mi do toho nevskočí.
"A teď k té neformální části."
Vstal jsem, obešel jsem stůl a stoupl si na půlmetr od něj.
"Kdybys, chlapče, věděl, co jsem všechno dokázal, mlčel bys. Sloužím vesnici, sloužím Lady Mizukage, a pokud si ona přeje, budu tu sedět. Kdyby chtěla, abych šel vraždit, půjdu, kdyby chtěla moje srdce na talíři, sám si ho vyrvu z těla. Sloužím vesnici tělem i duší, a ty bys měl taky..." řekl jsem nepříjemným šepotem a svýma krvavě rudýma očima jsem propaloval ty jeho.

"Gomenasai, Faito-sama," řekla jsem na jeho slova ke mně. Vstala jsem jsem a kapuci jsem si sundala z hlavy. Postavila jsem se ke zdi a opřela se. Začala jsem přemýšlet, jedním uchem jsem je poslouchala. Chápala jsem že jounin může mít problém najít své studenty ale onion,který je trénovaný by neměl mít problém najít někoho a k tomu pravděpodobně ve vesnici. Přestala jsem přemýšlet a více jsem se soustředila na diskuzi Kataraa a Faita. Přišlo mi to docela vtipné,když Kataro řekl at si to zkusí venku. Znalá jsem faitovou minulost. Když jsem si vzala jeho věk a věk Katara,který jsem neznalá a udělala si odhadla podle jeho vzhledu. Takže jsem předpokládala, že Kataro ještě neuměl ani říct mami či tati tak Faito už měl na svých rukách krev.

Zprvu jsem byla ticho. Vyposlechla jsem si Totsukiho, vyposlechla jsem si Katara a vyposlechla jsem si i Faita. Sem tam mi ty dohady a obhajoby přišly i vtipné, ale jako Mizukage jsem si chtěla udržet vážnou tvář. Tohle vtipné být nemělo. Jsme v začátku války, není čas na nějaké dohady!
,,Chápu vás, hoši, že není lehké udržet si tým. Většina studentů jsou jen děti a chtějí mít. Za druhé jsou ale i Shinobi, za které jste nyní přebrali zodpovědnost. Kdyby tu nevznikl tento spor, dalo by se to přehlédnout, takhle se musím zapojit i já." zamračila jsem se.
,,Kataro," podívala jsem se na Oinina, obvykle mile, teď ale trochu podmračeně.
,,Vím, že Oinin by neměl mít tým a pokud, tak tým Oininů, kterému velí při misích a ten tým se neustále střídá. Říká se tomu Velitel Oininů. Víš to moc dobře, já tou velitelkou byla i za tvého působení u Oininů. Nechci však mluvit o sobě." nadechla jsem se a rychlým okem zkontrolovala Kairi, která si stále hrála se svitkem a tvořila vločky. Za chvíli tu bude zima, ušklíbla jsem se. ,,Jaké jsou schopnosti tvých studentů? Mají všichni Youton a jediný s Youtonem jsi tu ty. Proto jsi je dostal a starost. Nikdo z nás, a už vůbec ne já s ledem, nemůže ta děcka učit cosi s lávou, když pořádně nevíme, co takové KG může způsobit. Chápeš, proč máš tým?" naklonila jsem hlavu na stranu.
,,Víte, je důležité plnit mise pro dobro vesnice, ale ještě důležitější je vychovat další mladé shinobi, kteří budou plnit mise pro dobro vesnice. Nová a nová generace je pro vesnici důležitější, než si myslíte." usmála jsem se.
,,Teď k té misi. Jestli myslíš Akia, který byl na misi s Totsukim, ano, na misi jsem ho vyslala já. Jenomže, není moje povinnost sdělovat ti, kam přesně tví studenti jdou, kam jsem je vyslala. V případě nebezpečí, tak ano. Byl však spolu s Jouninem. Toto je povinnost senseie nebo studenta samotného, aby si informace zaopatřili." pousmála jsem se.
,,A k tomu už se vracet nebudeme, máme zde důležitější věc na práci." ukončila jsem svůj monolog, který mi byl tak trochu nepříjemný.
,,Zdá se, že jsi zpátky." no a na poznámku Choumeie jsem se jen usmála.

Poslouchal jsem debatu pana Faita a toho Oinina. Bylo to opravdu velice zajímavé. Místy i trochu vtipné, ale smát jsem se nemohl. Přeci jen, něco se týkalo i mne.
"Ohledně vašeho studenta, v pořádku se vrátil se mnou do vesnice. Po misi jsem ho pak už neviděl. Bylo to však už celkem dávno a je možné, že se s vámi někdy i potom setkal." podal jsem oznámení tomu Oininovi, kterému všichni říkali Kataro o jeho studentovi. Pak jsem se otočil zpět na Mizukage a jejího zástupce.
"Pokusím se své studenty co nejdříve vyhledat a pořádně je vytrénovat." řekl jsem. Vůbec jsem netušil, kde bych měl hledat a to bylo na tom to nejhorší,

Jen jsem sklopil hlavu když bylo nakonec všechno proti mě. Moji studenti už uměli všechny mé techniky až na Rokua a Gatse, kteří měli nižší hodnost tak jsem je to nemohl naučit. " Jasně chápu. Až odsud zmizím tak si je najdu a vyřeším to s nima. Stačí? Teď bychom se měli především starat o důležitější věci. O ty flákače se postarám sám. Ale nečekejte, že genin, který se bude učit techniku nad jeho limity na tom bude jak fyzicky tak psychicky dobře až skončí. Můžeme tedy pokračovat Mizukage-sama. " Docela mě tohle povyšování štvalo, ale slova Mizukage jsem bral vážně. Ona byla jediná kterou jsem poslouchal. Bylo mi jednou jestli ten Faito už měl krev na svých rukách ještě než jsem se narodil. 

(Zkus si hrát s hráčema, kteří nenapíší 2 měsíce a schánět je když jsi s nima uprostřed tréninku. To není moje chyba. Podle vašeho jednání bude takhle moje postava reagovat.)

// Já to samozřejmě chápu. Začal jsem nejdřív schůzí jouninů, protože ti taky pár měsíc nehráli, že ;-) Ale nejde to řešit jinak

Faito

"Já hodlám rozdrtit nepřítele. Jakou důležitější věc máš na mysli?" zeptal jsem se s nadzvedlým obočím. "Potřebuji informace ze všech vesnic. Stavy, loajalita, jednotky, které mohou poslat na podporu. Nemusíme v tom být sami..."
Pak jsem se otočil na Kairi. napsal jsem narychlo jeden vzkaz a podal jí ho:
"Na cvičišti je jeden pán ve velkém, červeném brnění, předej mu tenhle vzkaz, prosím. Je to důležitý úkol, tak ho zvládni na jedničku..."
Pak jsem se otočil na ostatní: "Takže priority jsou informace, výcvik defenzivních technik a až budou k dispozici, technik pečetících."

Povzdechla jsem si a dál už se nevyjadřovala. Však tohle je tak trochu maličkost, která se dokáže vyřešit a v klidu. Kairi z toho všeho byla rozčarovaná, musela jsem se v duchu smát, a když navíc dostala "misi", svou první misi!, nevydržela jsem to.
,,Snaž se!" zavolala jsem za ní, ještě než odešla. Faitovi jsem ukázala jedničku.
,,Akorát doma už nebude mluvit o ničem jiném, než že dostala první misi." zasmála jsem se. Pak už jsem poslouchala.
,,Máte představu, koho tedy na misi vyšlete, aby ve vesnici zůstal dostatečný počet shinobi?" optala jsem se. Informace byly důležité, ale moc se mi nelíbilo posílat je pryč.

Dorazil jsem na místo dnešní schůze a bez zaklepání jsem si dovolil vstoupit. Povšiml jsem si každého z těch, kteří přišli dřív než já. A že jich bylo dost. Pozdravil jsem Hitomi a Faita a následovně se uklidil stranou s taktikou mlčení.

Faito

"Stačí rozeslat vzkazy, pokud má někdo kuchyiose, tím lépe, všichni shinobi mohou zůstat ve vesnici." řekl jsem prostě a podíval se na Daisukeho a Emiliu, kteří právě dorazili.
"Zatím není potřeba podnikat žádné velké kroky. za pár dní vyšleme shinobi do neutrálních a znepřátelených vesnic pro informace o vůdcích, vojenských počtech. třetím krokem bude eliminace vůdců..."

Neotočila jsem se, když přišel někdo další do kanceláře, po hlase jsem však poznala, kdo to je. Krátce jsem se na něj podívala a sklopila hlavu. Píchlo mě u srdce a já si nebyla jistá, z čeho to je. Nebyla jsem schopná vykoktat pozdrav zpátky, tak jsem pouze přikývla a raději poslouchala Faita. Alespoň práce mi na chvíli zaplnila mysl.
,,Dobře." přikývla jsem. ,,Pokusím se postupně spojit s ostatními Kage, snad v této oblasti nebudou žádné problémy." pousmála jsem se.
,,ANBU a Oininové budou častěji dělat obchůzky kolem vesnice a celé Mizu no Kuni. Také se později spojím s Feudálním pánem, abychom i s ním prokonzultovali tuto situaci." Svrhnout Feudálního pána znamená problém v Zemi vody. Ne každá vesnice s ním souhlasí a ne každá vesnice respektuje Kirigakure, ušklíbla jsem se. Ach ano, krásná anarchie a panika, čehož nepřítel v klidu může využít.
,,Navíc tím můžeme získat pomoc od jeho vojska." pokývala jsem hlavou.

Kashike


Proskočím skrz jedno okno v chodbě a zabrzdím přímo přede dveřmi. Rovnou zaklepu na dveře a o dvě vteřiny později vstoupím. Když uvidím tu sešlost, ukloním se a v rámci úklony sesadím dívku z ramen. Kapitáne, dostavili jsme se na váš rozkaz v počtu Dva, Kashike Kaguya + spojka. Po celou dobu hlášení zůstávám skloněný a čekám, neboť vím jak je kapitán náročný na disciplínu, kor u členů své jednotky.

Faito

Než jsem se nadál, byla Kairi zpátky i s posilou. Kashike stál ve dveřích v úklonu a čekal na má slova. Disciplína...to mi už dlouho chybělo. Ještě štěstí, že naši jounini jsou relativně uctiví a vychovaní, geniny bych musel asi zabít.
"Kashike Kaguya bude ode dneška přidělen do týmu k Hirin. Náplní vašeho tréninku bude boj nablízko a rozvíjení...schopností."
Chtěl jsem říct sharingan, ale vida Kashikeho masku, zvolil jsem tato slova.
Pak jsem se ještě podíval na lady Mizukage.
"Tuhle válku armáda nevyhraje. Uřízneme hlavu a tělo zchřadne..."
Znovu jsem se postavil.
"Nějaké dotazy? Rád bych teň mluvil s lady Mizukage o samotě.

Kashike


Narovnám se a pohlédnu kapitánovi do očí. Teda... takhle mě hodit přes palubu a šoupnout mě na krku ženské... že se nestydí. Kdyby mi bylo vidět do očí, asi by se mi tam blýsklo ale smůla. Takhle jen srazím podpatky, znovu se ukloním a pozpátku vycouvám z kanceláře. Venku na chodbě pak čekám na svého nového velitele.

Pozorně jsem poslouchal všechny důležité informace, o kterých Mizukage-sama a Faito-dono diskutovali. Zároveň jsem se pokoušel je všechny vecpat do své hlavy. Dcerka Mizukage se na chvíli vypařila, ale netrvalo dlouho a zase se vrátila s nějakým mladíkem. Faito nám oznámil poslední informace a já kývl.
"Rozumím. Prozatím se mějte, Mizukage-sama a Faito-dono." rozloučil jsem se a pomalu odešel z kanceláře. Možná bych měl začít hledat svoje studenty...
/Přesun