Kancelář Mizukage

First topic message reminder :


Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

Kashike


Já jsem Kashike Kaguya. Ptej se po mě, až budeš hledat učitele na šerm... odpovím chlapci a na vyzvání vstoupím do kanceláře. Srazím podpatky a pozdravím kapitána. Pane, Kashike Kaguya se dostavil na váš rozkaz... jako vždycky.

Faito

"Výborně..." řekl jsem. Vypadal jsem velmi...oficiálně. Jako bych Kashikeho viděl jen ve službě.
"kashike Kaguyo..." začal jsem a vzal do ruky svitek.
"...za své zásluhy při obraně Kirigakure jste získal titul Hrdina Kirigakure a byl jste navržen a schválen na pozici jounina. Gratuluji..."
Podal jsem mu svitek a doplnil, tentokrát už trochu neoficiálněji: "Odteď už je to jen na tobě. Jediný, kdo ti bude dávat rozkazy, jsem já nebo lady Mizukage. Dostaneš svůj tým, který tě bude doplňovat. Připrav se, jakmile zajistíme vesnici, zlikvidujeme ty vtipálky, co se nás snažili vystrašit..."

Kashike


Úsměv mi zmrzl na rtech. Rozklepanou rukou jsem sáhl po masce a stáhl jí z tváře. Pane... sloužím vlasti... vyplivnu ze sebe. Takže jsem jounin. Tentokrát už se mě nikdo neptal, byl to sám kapitán kdo mě povýšil. Jdu svou vlastní cestou a poslední zbyteček jednotky ve které jsem cedil krev byl pryč. Děkuji vám pane. Pokud mohu být tak smělý, rád bych měl ve svém týmu Asuku Kyoshi jako polního medika a zatím mohu přebrat jednoho gennina dle vaší potřeby a výběru. Možná ten prcek za dveřmi by nebyl špatný. Kapitánovi mohlo být jasné jak uvažuji, moje družstvo by tímhle postupem nabylo stejnou formu jako jádro naší staré skupiny.

Faito

"Nemyslím, že je dobré plýtvat polním medikem na tým, ve kterém je kaguya a mohl by tam být někdo z bratrů Hoozuki..." řekl jsem. Tak nějak jsem tušil, že Asuku nechce do svého týmu kvůli schopnostem. Upřímně, její schopnosti mu byly spíše přítěží. Trochu mě mrzelo, že někdo z mého týmu, někdo, kdo se mnou prošel tolika akcemi, ještě neví, že míchat city a povinnost, je prakticky sebevražda.
"Pokud je to ale tvé přání, pak budiž...Nad tím geninem ještě zapřemýšlím..."

Do kanceláře vtrhnul jeden z ANBu. A nezaklepal, takže to muselo být vážné. Uklonil se, omluvil a oznámil, že u jezera je podivné individuum. To se mi rozhodně nelíbilo. Svým Oininům jsem ale věřil, stejně jako zpravodajcům. Nehodlal jsem to ale prozatím řešit.

Kashike


Pane, při vší úctě, to co jsem viděl u brány změnilo můj pohled na sestavování některých týmů. Když se na bojišti začali hromadit mrtvý a ranění, nepřítel je využil proti nám. Mám v úmyslu, než získám zkušenosti jako jounin, působit se svým týmem jako evakuační skupina. Zatímco já budu poskytovat krytí, ostatní budou odsouvat a stabilizovat raněné... předejdeme tím ztrátám na životech a sebereme protivníkovi psychologickou zbraň. Doufal jsem, že kapitán uzná mé argumenty a nástin fungování jednotky, která byla... řekněme dosti revolučního konceptu. Pak nás ale vyrušil ANBU. Dobrá, vidím že máte povinnosti, nebudu zdržovat. Děkuji pane. Srazím podpatky a odejdu.

Faito

"To je celkem plýtvání tvým potenciálem..." řekl jsem a zamyslel se.
"Váš tým ale může k těmto úkolům také plnit mise záchrany rukojmí. Dobrá tedy...Asuka je tvoje, genina ti vyberu." řekl jsem a nechal ho odejít.

Faito

Vyšel jsem chvíli po Kashikem, protože se nic nedělo. Čekal bych, že ten genin přijde, než se za Kashikem zavřou dveře.
"Pojď dál a řekni, co potřebuješ..." řekl jsem nevrle a zapřemýšlel, kolik dní jsem už pořádně nespal. Výcvik Oininů, psaní lejster a dopisů, přemýšlení nad dalšími tahy...bylo toho dost.

Přišel jsem ke kanceláři zrovna když někdo vcházel dovnitř tak jsem raději ani neklepal a sedl si na lavičku poblíž. Vyčkával jsem než tam něco vyřeší abych se mohl hlásit zřejmě u Faita. Mezitím jsem prohlížel sám sebe jelikož jsem prošel trochu větší změnou takže mě nemusí hned na poprvé poznat.

Faito

Musel jsem uznat, že počasí za oknem mě, ve spojení s jeho prohlášením, překvapilo.  Shinobi, co umí přivolávat déšť...samovolně...a má v sobě harmonickou chakru...
"Zkus najít někoho z klanu Hoozuki, třeba ti poradí..." řekl jsem nakonec. Nic jiného mě opravdu nenapadalo. Mohl jsem ho naučit, jak chakru ovládat, ale tohle vypadalo spíš jako senjutsu a na to jsem byl opravdu malý pán.

Faito

"Jistě..." řekl jsem a poslal ho pryč. Tenhle kluk bude mít víc starostí sám se sebou, nebudu ho dávat k novému jouninovi.
"Další..." řekl jsem a sedl zpátky za stůl.

Po vyzvání jsem otevřel dveře a vešel dovnitř kanceláře. Za sebou jsem zavřel dveře a přistoupil blíže. " Kataro Terumi se hlásí zpět do služby. " Pověděl jsem slušně, jelikož jsem se nechtěl hádat hned od začátku, jen jsem doufal že zas nebude zvědavej co se se mnou stalo a co to mám na zádech. Moje dobrodružství jsem si chtěl nechat pro sebe. Nedělal jsem žádné zbytečné pohyby a čekal na Faitovi rozkazy.

Faito

Ale, kdopak se nám to vrátil... pomyslel jsem si a prohlédl si ho od hlavy až k patě. Starostí jsem měl nad hlavu a věděl jsem, že on mi stejně nic neřekne.
"Doufám, že teď ve vesnici chvíli zůstaneš a budeš jí prospěšný. Rád bych tě ještě upozornil, že vesnice je zavřená a nikdo nepůjde bez mého souhlasu dovnitř ani ven. Až budeš chtít, dostaneš misi... Do té doby bych byl rád, abys maximalizoval svou efektivitu a případně si našel tým..."
Domluvil jsem a podíval se na něj, jestli ještě něco potřebuje. Pak jsem si vzpomněl:
"Sháněla se tu po tobě tvá sestra, Yoko Terumi. Možná by ses za ní měl zastavit..." dodal jsem ještě, ale rozhodně to nebyl rozkaz. Vlastně mi do toho nic nebylo.

" Děkuji, vynasnažím se být tentokrát prospěšnější. Nikam už odcházet nehodlám takže vám budu plně k dispozici. Co se týče misí a týmu. Nevadilo by mi dostat pod sebe tým geninů. Pokud jsou momentálně někteří volní. Naučil bych je základy, které budou potřebovat do budoucna a vyučení v boji aby při příští obraně byly prospěšní i genini. " Dopověděl jsem jsem a zdál se mi Faito takový milejší. Možná se mi to jen zdálo, ale momentálně atmosféra nebyla zrovna špatná. " Rozhodně navštívím svou rodinu, děkuji za upozornění. " Dodal jsem s úsměvem trochu.

Faito

"Dobře. O tvém týmu tě budu informovat později. Myslím, že za pár týdnů udělám schůzi jouninů. Hodlám se sice zakopat a válku přečkat, ale potřebujeme informace o vnějším světě... Můžeš jít." řekl jsem a opět jsem se sklonil k papírům.

Uklonil jsem se " Rozumím, omluvte mě " zdvořile jsem řekl a pak se otočil a vyrazil směrem pryč, přičemž jsem přemýšlel kam bych asi tak mohl ted jít, nevěděl jsem kde Yoko zrovna je. (přesun)

S tichým "puf" se na Mizukageho stole objevila ještěrka se znakem Kumogakure a s dopisem připevněným v postroji na zádech.

DOPIS:

Ještěrka mě trochu vyděsila. Myslel jsem si, že mám zabezpečenou vesnici, a každej do ní leze jako by se nechumelilo. pomyslel jsem si a napsal na kousek papírku vzka. Připevnil jsem ho na ještěrku a "odeslal" ji gestem zpátky.

Chození s holi mi šlo lepé a lepé. Došla jsem k budově mizukage. Vevnitř jsem si to pamatovala, jak to vypadalo. Ovšem se tu nacházela možnost, že nový mizukage budovu přestavěl. 3la jsem rovně až ke schodům. Holi jsem pohybovala před sebou,abych nenarazila do nějaké stolku či židle a za pomoci senzibilním schopnostem jsem se vyhýbala živím předmětu s chakrou. Schody jsem vyšla v pohodě. Schody byly stejně vysoké a široké, tedy pokud architekti nebo stavitele to nějak nepokazili. Nejhorší však byl došlap na konec schodiště. Neměla jsem schody spočítané a hůlku jsem nepoužila. Po schodech stačilo jít rytmický. Chodbičkou jsem došla až na konec ke dveřím. Hůlkou jsem do nich trochu šťouchla, což nikdo nemohl slyšet. Udělala jsem půl krok a natáhla ruku, pomaličku až se se dotkla dveří. Zaklepala jsem 3 krát. Nahmatala jsem svou volnou rukou,tedy pravou , kliku a čekala jsem až mi povolí vstoupit do vnitř.

Faito

"Dále!" řekl jsem klidně a podíval se, kdo přišel. Hirin... bude muset s tím postupem mezi řady ANBu počkat, dokud se jí zrak nevrátí. A jestli vůbec...
Vstal jsem a došel pro ni. Přidržel jsem ji a pomohl jí sednout si.
"Co potřebuješ?"

Překvapilo mě to, že mě Faito dovedl až ke stolu a pomohl posadit. Nestěžovala jsem si byla jsem rada. Usmála jsem se a spustila.
"Doslechla jsem se, že Váš svěřenec se stál jouninem..Přišla jsem se zeptat, jestli není něco pro mě, abych pomohla vesnici." Moc toho asi nebylo ale doufala jsem, že aspon něco.