Hlavní brána Kirigakure

First topic message reminder :


Kirigakure je zahalená mlze, tudíž ani brána není vidět. Najít Kirigakure je celkem těžké a většina lidí, kteří zde zatím nebyli, bloudí. V blízkém okolí jsou však shinobi, kteří cestu do vesnice hlídají, takže Vám můžou pomoct.
U brány je několik ANBU, kteří hlídají všechny, kdo přichází i odchází. Po několika hodinách se stráž vystřídá. Dále se tu střídají dva Jounini, kteří zapíší každého, kdo z vesnice odchází a právě přichází dovnitř. Samotřejmě jsou tu i dva medici, kteří jsou připraveni na vše.
Ti, kteří přicházejí do vesnice potřebují nějaké povolení či prohlášení od svého Kage, proč do vesnice přicházejí. Nemají-li ho, pobýt ve vesnici můžou až na základě rozhodnutí Mizukage.
Ti, kteří z vesnice odcházejí, musí mít povolení od Mizukage, že můžou opustit vesnici. Povolení předloží u brány.
Brána vesnice se uzavírá přesně ve 21:00. Poté už nikdo neodejde z vesnice ani se nedostane dovnitř. Výjimky pouze v případě nouze (napadení, válka, na příkaz Kage/Kageho)

Prošel jsem branou jako jeden z posledních. Celou cestu jsem se snažil dát dohromady seznam padlých a raněných. K mému překvapení to nebylo tak zlé, čekal jsem to mnohem horší. Kýnu na stráže a vydám se rovnou do Faitova kanclu. //přesun

Faito

Uprostřed noci byla brána výjimečně otevřena a ven vyšel člen ANBu jednotek. Dalo mi celkem zabrat, abych vypadal co nejvěrohodněji, ale snad se to podařilo.

//přesun

Dorazil jsem se svým nákladem k branám Kirigakure. To bylo už PODRUHÝ, co jsem musel absolvovat tudle strašnou cestu, ještě že jsme část cesty pluly po moři a já si mohl od tý bedny odpočinout.
Vyčerpaný, unavený a ospalý jsem prošel branou, bedny jsem odnesl do našeho skladiště a vyrazil jsem rovnou domů.

/Přesun

Dorazil jsem až k branám Kirigakure no Sato, kde jsem přistoupil mírumilovně k strážím. " Zdravím pánové, rád bych něco předal osobně Mizukagemu. Smím projít? " Zeptal jsem se slušně a čekal na jejich reakce. Přeci nepůjdu do vesnice bez povolení, to by ale bylo. Mám sem samozřejmě v plánu jednou zajít až budu mít propustku, o tom rovnou Mizukageho informuju, aby mě nemuseli šacovat.

Strážný u brány momentálně neměl moc dobrou náladu. Kupili se mu tam obchodníci a on je potřeboval trochu zrychtovat.
"Stoupněte si do fronty..." zavrčel.
Mladá kunoichi, která stála vedle něj, do něj ale dloubla.
"Vy nevíte, kdo to je? To je přece virtuóz Nizashi Shiroi!"
"Aha... V tom případě si stoupněte do fronty..." zavrčel zase velitel stráží.
"Ne, vy to nechápete, pokud nás chce poctít svou hudbou, měli bychom toho využít. Je to nejkránější zážitek v životě."
Pípla zase ona kunoichi.
"No...Omlouváme se, ale Mizukage odešel do Konohy. Jestli mu tam chcete fidlat, prosím, ale sem do vesnice vás nepustím, páč byste tu jen bral vzduchu, maestro..."

Když jsem se dozvěděl, že zde Mizukage není celkem mě to zklamalo, ale co se dalo dělat. Stavím se do Konohy, pak zpět do Oto a další cesta je neznámá. " Tak děkuji za info, ale později sem stejně přijdu, ta mi můžete přichystat pódium. Zdaar " Rozloučil jsem se s přítomnými a nyní jsem byl zase na cestě, tentokrát do Konohy. Hodlám procestovat celý svět. (přesun)

Když Rin dorazí k bráně sedne si na lavečku která je kousíček od brány. Dnes mi den připadá velmi divný nikdo po mě ještě nic nehodil ani na mě nikdo nezařval.... Umm no vskutku divné. Pošeptal si sám pro sebe, sklonil hlavu a pousmál se. Asi po pěti minutách hlavu zvedl a zavřel oči.

Když tak v klidu poslouchám vše kolem najednou uslyším cizí hlas. Otevře oči a dívá se kdo je nově příchozí. Chvíli se na něj pozorně dívá ale vůbec ho nepoznává. Spíše není nikdo z těch co ho neustále šikanují. Rin zase zavře oči a odpočívá.

Nějakou chvilku tu ještě jsem ale po chvíli mě to tu přestane bavit a proto se zvednu a pomalu odcházím.

ANBU u brány mě poznali raz dva. Ačkoliv jsem byla v civilním oblečení, ačkoliv jsem neměla u sebe znak vesnice, přesto mě poznali a proto jsem neměla problém s tím, že by mě nechtěli pustit.
Hned za branou jsem se rozeběhla pryč. (Přesun)

Faito

Když jsem procházel hlavní branou, stráže na mě jen houkly, že ex-mizukage vyšla ven z vesnice a neměla ani henge.
Super, domácí vězení jí dám, tady si, doháje fakt každej dělá, co chce... pomyslel jsem si a zamířil do hlavní budovy.

//přesun

Dovedu karavanu bezpečně až k bráně a vydám poslední rozkazy týkající se uložení věcí. Vezmu kopii seznamu a vyrazím rovnou do kanceláře, abych podal hlášení.

//přesun

Když konečně doběhnu k Hlavní Bráně Kirigakure sednu si na lavičku abych si vydechl a trochu odpočinul. Dost mi vrtá hlavou jakou techniku si mám vybrat jako první.. Už to mám bude to technika přivolání Kuchiyose no Jutrsu. Rin ale pořád nabírá síli.

Po opravdu dlouhé líné době jsem se rozhodl opět ukázat mezi lidmi, ale stejně to asi ničemu nepomůže. Procházel jsem se jen tak po vesnici, rozhlížel co je nového a sem tam pozdravil nějakého občana. Moje cesta si to dokráčela až k bráně, abych se podíval na krajinu za hradbami Kiri.
Nemohl jsem si nepovšimnout jistého chlapce, co tam tak seděl na lavičce. Zarazím se a upřeně ho sleduji. Nic zatím neříkám, jeho ho mlčky probodávám svými pohledy.

Když Rin už klidně dýchá chvilku ještě přemýšlí a pak vztyčí hlavu vpřed, nemůže si nevšimnou osoby která se na něj upřeně dívala. Nikdy jí ještě neviděl a proto jí slušně pozdraví.. S-Saté. Rin má smíšené pocity co po něm asi chce. První věc co na muži hledal byla čelenka, když jí našel uvědomil si že to bude nejspíše zkušený Shinobi nejspíše Jounin. A tak se raději postavil.

Chvíli jsem se na něj ještě zamračeně díval a pak se spokojeně usmál. Alespoň, že má slušné vychování. Přišel jsem k němu blíže.
"Ohayou." pozdravil jsem ho. "Nechtěl jsem tě rušit. Klidně si sedni. Jenom mi vrtalo hlavou, co tady v tuhle dobu dělá chlapec jako ty takhle sám." vysvětlil jsem mu a sedl si na lavičku. Rukou jsem mu pokynul, aby si sedl též. Tedy pokud chce.

Znovu si sednu na lavičku. No já domů moc nechodím když tam není můj bratr. Rodiče jsou hodně přísní a noo asi to chápete.... Mimochodem jmenuji se Rin Saito a vy jste ?... Ochotně mu podá ruku na důkaz seznámení. A na tváři se mu vykouzlí mírný úsměv.

Poslouchal jsem a přikývl. Každý, kdo si jednou prošel pubertou, toto zažil. Zarazila mne ale jedna věc. Ušklíbl jsem se.
"Takže Rin, jo? Dám ti takovou malou radu. Příště, až potkáš cizího člověka, neříkej mu hned své jméno. Mohl by to být nukenin, či někdo horší a pak by toho mohl nějak využít." poučím ho a rychle dodám: "Ale nemusíš se obávat, já nikdo takový nejsem. Mé jméno je Totsuki. Těší mne." představím se a podám mu ruku na potřes. Ukradení identity je vcelku běžná věc.

Docela se zarazím když mě o tomto poučí. Sakra !.. Ale no chybami se člověk učí ne ? Přikývne hlavou a položí se ruce na klín..Vy jste Jounin že ano ? Rin se zeptá zvědavě, moc ho to zajímá. Možná by se mnou mohl trénovat.. Rina tato představa potěší a proto se usměje a radostně vzdychne.

"Ano, to jsem." odpověděl jsem na jeho otázku ohledně jounina. Docela by se dalo říci i bohužel.
"Pročpak se ptáš?" zeptal jsem se ho a se stálým ůsměvem svázal ruce na hrudi.