Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Došel jsem ke kanceláři a zaklepal. Hodila by se mise...technika...cokoli, ale ten stres, jak z války, tak z (prý) blížících se chuuninských zkoušek, mě ničil. Musel jsem nějak zahnat nudu a mít co dělat.

"To nejste jedniny kdo doufá.Já taky doufám že to zvládnu. Usmála jsem se vzala jsem si svitek."Děkují Hokage-sama.Já už půjdu.Na shledanou" uklonila jsem se a odešla jsem.

//přesun

"Nashledanou, další!" ozval jsem se, jakmile Mateko odešla.
Mateko mi nevím čím udělala radost, asi tím, že je tu pořád ještě Konoha, na kterou se mohu spoléhat a která mi (snad) věří, jinak bych tady už asi nebyl.

Vešel jsem do kanceláře. Opřel jsem se o stěnu. Konbanwa sensei...Etto...nebyla by pro mě nějaká technika? Nebo ještě lépe mise? Zadíval jsem se na něj téměř psíma očima.

"Vždyť jsme včera na misi byli," ušklíbl jsem se. "Technika určitě bude," vstal jsem a přešel ke knihovně. Pohlédl jsem na katon.
"Co takhle katon: Housenka no jutsu?"

Dychtivě jsem přikývl. To by bylo skvělé. Přešel jsem k němu. A...omlouvám se, že tak otravuji. Jen na mě trochu doléhá stres. Mdle jsem se pousmál.

Zastavila jsem se přede dveřmi kanceláře. Zamyšlená. Zaklepala jsem. Příliš pozdě jsem si uvědomila, že uvnitř slyším hlasy.
Zeptám se? Nezeptám? 
Teatrálně jsem povzdechla.
Dilema.

"V pořádku v pořádku," podal jsem mu techniku a posadil se.
"Nejen na tebe, je to všude stejné. Nerad to říkám, ale zřejmě Geninové půjdou do války taky.." povzdechl jsem si. "Připravím Vás, co nejlépe to půjde." pohlédl jsem Katashimu do očí a chystal ho poslat na nějakou misi.
"Mám pro tebe D-misi, potřebuji abys Sakuře Haruno, Alliimu Uzumaki, Mikomi Hyuuga sdělil, že válka začala a aliance byla vytvořena. Budu potřebovat, aby se co nejdříve ukázali u mě v kanceláři, nejlépe zítra večer. Děkuji,"

Vzal jsem si vděčně techniku a kývl hlavou. Hai! Provedu! A arigato. Vyběhl jsem ze dveří, zastrkávaje si cestou techniku do báglu. Takže my půjdeme do boje taky? Hm...
//Přesun

Klepal ještě někdo další, doufal jsem, že dnes už poslední.
"Další!"
unaveně jsem se opřel, přestal jsem vnímat bolest těla, že by zmizela? Senju no chikara

Vešla jsem do kanceláře. 
"Dobrý den, Hokage-sama," pousmála jsem se.
Čekala jsem, jestli mě pozná. Přes prsa mi ve výstřihu ještě byla vidět část jizvy po zásahu Kusanagim. Vlastně jsem se jí spíš chlubila, líbila se mi.

Další osoba, tentokrát někdo, koho jsem nečekal.
"Ach, Nanadaime Raikage?" pousmál jsem se a zahleděl se na jizvu, kterou jsem způsobil. Pořád na ten boj vzpomínám, protože je asi jediná, která to přežila.

Znovu ten pohled na prsa. Tentokrát za to nejspíš mohla viditelnost jizvy, přesto mi tváře polila červeň.
"Měla bych pro vás připravené dvě otázky," pousmála jsem se a nadhodila profesionální tón.
Povinnost první.
"Tsuchikageho společník na mě použil po prvním srazu Kage mou vlastní techniku. Kuroi Kaminari. Hledám vodítka, jak je možné, že se toto umění dostalo z mé vesnice."
Ach, je příjemné, když mi konečně někdo zase říká "Raikage."

Zamračil jsem se a začal přemýšlet nad tím, jak je možné, že někdo s Kuroi Kaminari je v Iwagakure.
"Hm. Nedávno jeden z mých ninjů viděl Kakashi Hatakeho, který měl rinnegan a sharingan. Pokud si pamatuji Tsuchikageho ochranka měla také rinnegan. Nevím, jak je to možné, ale určitě je ta osoba oživená přes Edo tensei..Svou techniku poznám."

Přikývla jsem.
"To je možné, ačkoli to musí být velmi starý shinobi, nepoznávám v něm nikoho, koho bych znala," povzdechla jsem. "Ačkoli neměl jen Kuroi Kaminari. Hned po něm použil Ranton." 
To byla možná podstata problému, kterou jsem měla objasnit hned na začátku. Takhle jsem si ověřila, že o tom Konoha opravdu nic neví.
To je dobře, Hokage-sama, věřím vám.
Ne, že bych mu předtím nevěřila, ale povinnost vůči vesnici je na prvním místě. Při příležitosti těchto myšlenek jsem se zadívala z okna. 
"Hokage-dono," upozornila jsem ho a natáhla ruku, abych ukázala na okno a upozornila na bariéru za ním. "Toto bylo... plánované?"

"Hm..určitě ano, já o Hebim ano o někom, kdo by měl Rinnegan moc nevím." zamračil jsem se.
"Potřebujeme informace," pak mě upozornila na něco za mnou. Otočil jsem se a zbledl.
"Tahle technika..je to snad..Reina?!"

Zbledla jsem. Stiskla ruce v pěst.
Nemohu nasazovat život za jeho vesnici... Ale... Jsou tu stejní lidé jako v mojí.
"Tentokrát ji zabiju," šeptla jsem spíš pro sebe než pro něj. "Nebo se alespoň nenechám zabít."
I tady bylo místo na sarkasmus.
"Pokud dojde k boji, dovolte mi pomoci vám ochránit váš lid," pousmála jsem se.
A pak jsem se zarazila a vyběhla ke dveřím, abych je prudce rozrazila.
"ATSU-CHAN!"
Chytla jsem ji pevně do náruče. Když byla v kanceláři, neviděla jsem ji. Vlastně jsem nevěděla, kam se ztratila. 
"Jak jsi se dostala přes tu bariéru? A co tu děláš? Jak jsi zvládla cestu sama?"
Byla jsem jako matka, která právě našla své dítě a snaží se starostlivě zkontrolovat, jestli je v pořádku.

"Budu..rád.." polkl jsem, jak jen to mohla zvládnout..překonat edo tensei..
"Musím ji najít, dřív, než napáchá větší škody.." v tom ale Rin vyšla ven.
Byla tu nějaká holka?

"Gomenasai, Atsuko, příliš dlouho jsem tě neviděla," pokusila jsem se o úsměv. 
Myslela jsem, že tato cesta by pro ni byla příliš. 
"Pojď," vrátila jsem se do kanceláře. 
"Toto je Kumogakure no Akuma, Démon z Oblačné, Atsuka," představila jsem ji. "Má společnice a také žena, která se o mě starala po boji, při kterém jsem málem zemřela. Myslím, že mne následovala, když jsem neplánovaně odešla z vesnice kvůli té záležitosti s Kuroi Kaminari. Doufám, že vám nevadí, že se počet obyvatel Kumo ve vaší vesnici o číslo zvedl."

"Ne v pořádku, pokud je tady s Nanadaime Raikage, tak je to v pořádku. Těší mě. Senju Assasin, Nanadaime Hokage" pousmál jsem se. Vstal jsem a sledoval ulici pod budovou. Pořád se nikdo neozýval, žádný ANBU, jednotky pravděpodobně šli nepřítele zpacifikovat, což ale znamená..

Trhla jsem sebou a omluvně jsem se na Hokageho pousmála. Vysvětlím mu to později. Snad se nebude zlobit. A snad Atsuka nikomu neublíží. 
"Ehm, Atsuko, drahá, je pro mě důležité, abysme udělaly dobrý dojem, ano?" 
Naznačila jsem jemně, že její reakce byla neadekvátní. Byl tu ale větší problém Reina. 
"Hokage-dono, neměli bychom se jít po ní podívat?" navrhla jsem. "Je podezřelé, že sem ještě nedorazila, když je kolem vesnice bariéra."

Cestou sem, jsem sejmula několik shinobi. Použila jsem svou techniku krystalového draka, dostala jsem se k oknu a třikrát zaklepala.
"Assasine, můj manžílku, vylez!" křikla jsem na něj skrz sklo a začala se šíleně chechtat.
"Vylez ven a nebuď zbabělec!"