Brána Konohy

Dorazil jsem k Brane a Rokuro i ten druhy uz tu byly cestou jsem se stavil v sidle a vzal si par veci. Nakonec jsem se zatavil a zeptal se Rokuro neco rekl ale ja jsem to nejak nepobral.
" Takze o co poradne jde. Nejake veci jste rekl ale nejak mi chyby kontext. To ze nejste obycejny Jounin mi napovida vase mluva. "
Pak jsem se otocil na Yuua
"Jake mate schopnosti. Neni na skodu vedet zpusob vaseho boje. Co se tyka technik nebo elementu na tom moc nezalezi ale spise rozsah a vzdalenost boje." A cekal jejich odpoved. Nebylo to tak ale v mym pripade  to bylo celkem  podstatne vedet jak bojuji. Jelikoz jsem se jim nechtel pletdst do cesty Taky jedna z mych hypotez byla ze je to zkouzka k pripojeni do ANBU ale to jsem nevedel jiste. edel jsem ze tam zdrejmne bude jeste i neco jineho nez jen by slo o pouziti Byakuganu hyuugu bylo dost i s lepsimy dovednostmy nez byly me.
( Sorry nemohl jsem odpovedet drive)

Kyvl jsem a nakonec jsem jen rekl.
"ja jusem tak slusny v Taijutsu tak to je asi vse." Nakonec jsem se jen vydal Za Yuuem. A sem tam mrkl zdali nas Rokuro nasleduje.
(Presun)

Dojdu až k bráně. Není to po bitvě s Iwagakure nic pěkného. Měl bych se dát do práce.. pomyslím si a energicky se pustím do práce.

Začnu s úklidem sutin. Pár větších spadlých kamenů dám na hromadu ke zdi, po chvíli mi dojde, že toto nemá smysl. Složím ruční pečetě a soustředím se. Kakuidori Bunshin no Jutsu! zavelím a rázem se kolem mě objeví 5 klonů. Tímto by se to mělo značně urychlit.. řeknu si v duchu a spolu s klony začnu uklízet všechny větší spadlé kameny ke zdi, co s nimi vymyslím potom.

Po tom co jsem nanosil trosky ke zdi jsem se jich musel nějak zbavit. Opřu se o zeď a přemýšlím jak na to. Nic efektivnějšího než pomoct si přes Kuchiyose mě nenapadlo. Popojdu před zeď, říznu se o katanu aložím ruční pečetě. Kuchiyose no Jutsu!
Podemnou se objeví opravdu velký netopýr. Tohle se ti líbit nebude.. řeknu netopýrovi a poplácám ho po zádech. S klony mu začnu na záda vyskládávat trosky, pak si na něj sedneme a trosky držíme, aby se nezřítily dolů. Netopýr vzlétne a odnese se nás na místo, kde bysme se jich mohli zbavit.

Dorazili jsme až do lesa za Konohou, kde jsme vyložili trosky a netopýr nás odnesl zpět k bráně. U brány jsem odvolal netopýra i klony a směřuji k Hokagemu, abych mu podal hlášení o mé misi.

PŘESUN

Sel jsem celou dobu za Rokurem a nakonec jsme se dostaly az k brane. Strazni me znali takze me ani nezastavovali a ja dale pokracoval za Rokurem smerem do kanclu. Behem cesty do kancelare jsem si cestou prohlizel nejake ruzne veci v ramcich jen tak letmoi pohledem.
(presun)

Faito

Dorazil jsem k bráně, když se ji zrovna chystali zavírat. Myslím ale, že tak vzácnou návštěvu se neodváží nechat venku.
"Jsem hachidaime Mizukage Faito Dansaku. Potřebuji nutně mluvit s Hokagem." řekl jsem nekompromisně. Nehodlám tu trávit noc. Kashike tu byl oficiálně jako můj bodyguard.

Kashike


Postavím se na své obvyklé místo o dva kroky za kapitánem po pravé straně, abych mu nepřekážel. Masku nasazenou a všechno okolo přeměřuji pohledem. Nečekám tu potíže ale nesmím dopustit aby se něco stalo.

Strážní se podívali na nově příchozí a změřili si je pohledem. Pak se podívali na hodinky a řekli si, že dneska udělají výjimku. ,,Budeme věřit. Pošleme s vámi doprovod, abyste zbytečně nebloudili." Jakmile se Faito se svým doprovodem rozešel, jeden ze strážných je následoval.

Faito

S doprovodem jsem byl smířen, přeci jen, my to děláme ještě přísnější.
Vešel jsem tedy do vesnice a zamířil k budově Hokageho.

//přesun

Nazdar výletu, výletu. Nezmokli jsme už jsme tu. Tohle jsem si zazpívala v hlavě,když jsme dorazili před brány konohy. Cesta to byla dlouhá a místy i nepříjemná. Štěstí my vydrželo po celou cestu a byla jsem za to ráda, velmi ráda. Někdo mi pomohl a pomohl mi se dostat ke strážím. Stráže mohli vidět ženu, která má přes oči zavázanou pásku a na čele čelenku se znakem Kirigakure. Šli též vidět rukojetí mých mečů a a v ruce hůl. Když jsem se dostála na řádu spustila jsem.
"Zdravím, jsem diplomatka z Kirigakure. " a ukázala jsem pověření od Mizukageho. Pak jsem čekala co se bude dít.

Podívali jsme se na nově příchozí a změřili si ji pohledem, tak jako vždy. ,,Musíte však odevzdat všechny zbraně a půjde s vámi doprovod." Čekali jsme na její reakci, ale pravidla jsou pravidla. Zaujala nás taky páska přes oči, ale dokud si nebudeme jistí, tak zůstaneme v pozoru.

Přišla jsem uzavřít dohodu a ne se tu hádat. Odložila jsem své meče a všechny své zbraně, krom své holi. "Hůl si nechám. Mám totiž problém s chůzí." řekla jsem Nechtěla jsem jím říct, že přišel slepý diplomat.

Zbraně jsem uložili a podívali se na hůl. Vypadala docela obyčejně, ale i tak se jeden ze strážných přiblížil blíž a hůl si důkladně prohlédl. ,,Dobrá. Jeden od nás půjde s vámi." Jakmile se Hirin dala do kroku, tak ji následoval.

Přikývla jsem a vydala se vpřed, avšak tu byl jeden problém. Já jako cizinec nevěděla,kde je sídlo hokageho ikdyž už jsem tu jednou byla. Po pár krocích jsem se zastavila. "Bude te mě muset vest." řekla jsem jsem a pak sem se vydala za ním.

Na konci dlouhé cesty jsme viděli náš domov. Teplo domova..hezké počasí, hezké ženy i hezcí muži. To byla Konoha.
Stráže otevřely dveře. Projel jsem svou přítomnost do nejvyšší budovy v Konoze a ucítil známou čakru.
"Je zpátky,"ušklíbl jsem se.
"Tak teda, máte oficiálně volno. Všem Vám nechám zapsat misi. Sakuro-sama, jdi si odpočinout. Tobiru, Shiranui a Hikaru se mnou do Hokagovi kanceláře." řekl jsem a namířil si to přímo do kanceláře.

Dosli jsme domu. Asi tak dlouho sem se netesil do postele jako ted. Kdyz rekl ze mame volno chtel jsem nezvykle zajasat a pak rekl vetu kterou sem nechtel slyset. Nakoenc jsem jej jen nasledoval. Holt byl vrlitel.
(presun)

" Tak hurá do kanceláře. Snad už se Hokage vrátil, dlouho jsem ho neviděla " Zajásala jsem když jsme dorazili k branám. Teď už zbývalo dojít do té kanceláře, ale celkem jsem se i cítila na další misi, kde bych si trochu vylepšila reputaci, jelikož jsem to docela zpackala v Amegakure. Zamířila jsem radši bez dalších řečí do kanclu.
(přesun)

Objevila jsem se znovu před bránou Konohy tentokrát však s menší společností. Hirin jsem stále vedle sebou aby se mi neztratila. Rozloučila jsem se na menší dobu se strážci a vyrazili jsme obě do Kirigakure podle mapy jsem se řídila kudy mám jít, tak jsem doufala že se neztratím.
(přesun Shiranui a Hirin)

Konečně jsem byla doma. Kývla jsem na strážce že už jsem konečně zpátky a pokračovala jsem k Hokagemu. Stále jsem však nemohla přestat myslet na horké prameny. (přesun)