Senju čtvrť

,,Přidat nudle a ogrilovat maso?" podíval jsem se trochu ustrašeně. My tu máme nudle? A jestli chce mít z toho masa černý flek, tak klidně. Pousmál jsem se a v poličkách hledal nudle. Když jsem je našel, ani se neobtěžoval číst kolik jich tam dát, aby vyšly porce a tak jsem je tam dal všechny, samozřejmě jsem je nejdříve vytáhl z obalu. Pak přišla ta horší část a to ogrilovat maso. Naštěstí se tu objevil Tobiru a já se na něj usmál. ,,Čeká tě tu práce." než stihl cokoliv říct, dal jsem mu do ruky pánvičku a  ukázal na maso. ,,To zvládneš." já se zatím posadil za stůl.

"Cože?" najednou tolik práce. Jsem se mohl zbláznit. "Naniii!?" Po chvíli řvaní jsem sklopil hlavu a pustil se do práce. Nejdřív krájet, pak jsem rychle odbíhal grilovat maso. "Jen počkejte," mumlal jsem si u toho.

"Nene, v pořádku," pořád jsem si utíral ruce do zástěry, trochu jsem se zarděl. "Napadli nás povstalci, omlouvám se, že jsem nedal vědět, ale Allii, student Tsunade-sama, to zvládl." podíval jsem se jí do očích. "Když už jste tady, mohu Vás pozvat na rodinnou večeři?"

"Och ne ne nechci vás rušit, máte rodinnou idylu to se přeci nehodí, jen jsem chtěla vědět, jestli jste v pořádku." dala jsem si ruce za záda a chystala se zase k odchodu.

"Trvám na tom," řekl jsem jasně. "Už jsem Vám ji přece slíbil, navíc je tu i můj student, nebudete sama cizí," pousmál jsem se. Aniž něco řekla jsem ji chytl za ruku a zavedl do jídelny. "Posaďte se, za chvíli bude jídlo,"

Teprve nyní jsem si všiml kolik je tu lidí a ještě pořád přibívají. Navíc už to byla celkem doba s tím jídlem. Můj usměv se vytratil a následoval zase znudněný pohled.

Cestou jsem trošku zčervenala, ale nakonec jsem uklidnila. I když mi to bylo trochu trapné rušit je při rodinné večeři. 
"Dobrý večer všem." usmála jsem se a pozdravila slušně, pak jsem se tedy usadila a sledovala ostatní, jak vaří.

Takže ji táta pozval na večeři? S úšklebkem jsem sledoval plnící se jídelnu a už bylo hotovo. Alespoň prozatím. Umyl jsem si ruce a začal prostírat. Donesl jsem také láhev vína a naplnil džbán jakýmsi džusem z lednice. Položil jsem to doprostřed stolu a donesl na stůl i teplý ramen.
"Už nic nedělám!" řekl jsem jasně a posadil se na své místo, vedle Seita a Katashiho.

Z přemýšlení mě vytrhl pozdrav. Chvíli jsem se orientoval, až jsem objevil jeho původ. Konbanwa. Opětoval jsem pozdrav a sklonil hlavu. Chvíli jsem přemítal, kdo to je, ale nakonec jsem jen pokrčil rameny a vrátil se ke svému přemýšlení.

Konečně to bylo hotové. Nandal jsem si misku ramenu a popadl hůlky. "Itadakimasu!" řekl jsem,na hůlky jsem si natočil nudle a pustil se do jídla. Za minutku jsem to měl snědený. Počkal jsem až si vezmou všichni, abych si pak mohl přidat.

Převzal jsem si od Tobiru náčiní a dokončil vše ostatní. Chvíli to však trvalo, ale bylo to perfektní. Dal jsem na stůl mísu s rýžovým salátem s tuňákem, talíře a sklenice, otevřel víno.
"Tak, chtěl bych vám představit Crystal Takaishi, Daimyo Sora no Kuni. Tohle jsou Seito Senju, můj bratr, Tobiru Senju, můj syn, Raiki Senju, bratrancův syn, Katashi Souta, můj student." na každého jsem kývl hlavou a ukázal. "Ať Vám chutná! Ittadakimasu!" sedl jsem si do čela stolu a nalil si do talíře naběračkou ramen, přidal pastu Naruto a dva plátky masa, vejce a vše ostatní, co k tomu patří.

Na všechny jsem s úsměvem a pozdravem kývla a také se pustila do jídla. Vypadalo to naprosto božsky a já normální jídlo měla naposledy ani nevím kdy. Pořád jsem někde lítala a na tohle jsem opravdu neměla čas, proto jsem neváhala si ho vychutnat. 
"Je to vynikající." okomentovala jsem to

,,Zdravím." kývl jsem těm, co jsem neznal na pozdrav a už si nakládal jídlo. Měl jsem docela hlad, takže moje miska byla brzo prázdná. Celkem bych si i přidal, ale musel jsem se držet ve formě, takže jsem si nechal zajít chuť a raději si nalil trochu vína.

Takže Daimyo, můj táta je ale borec. Podíval jsem se na jídlo, které jsem PŘIPRAVIL a dal se do jídla. Bylo to skvostné. "Ittadakimasu!" během jídla bych rád mluvil, nemohl jsem to nutkání překonat. "Strýčku Seito, s tátou a s Alliim jsme bojovali s hlavním vůdcem, přivolali jsme velkou trojku, Žabí šéfík byl naprosto úžasný, a zabili ho! Bylo to naprosto užasné, předtím než zemřel z nás udělal sanniny. Takže, už nejsem chuunin, ale sannin! To zíráš, co?" musel jsem se pochlubit.

Podíval jsem se na Tobira a musel se pousmát. ,,No, to zírám. Ale pořád budeš ten náš malý Tobiru." usmál jsem se ještě více a napil se vína.

Nakonec jsem si i já nandal ramen. Itadakimasu. Pustil jsem se do jídla. Jedl jsem pomalu, abych si to vychutnal. Až na scénku se zombie jsem ani nebojoval, takže můj hlad nedosahoval moc šílených výšin. Když jsem dojedl, usmál jsem se a spokojeně vydechl. Bylo to skvělé. Nechtěl jsem si přidávat ze dvou důvodů. Už jsem neměl hlad a vzhledem k tomu, že jsem cizí, jsem nechtěl vypadat jako vyžírka. Po očku jsem se tázavě podíval na Daimyo. Zvláštní. Co přijde další? Raikage? Zavřel jsem oči a užíval si atmosféru.

"Ano je," přikývl jsem Crystal a také se pustil do rozhovoru, ale s ní. "Tak jak Vám to jde ve vesnici?" usmál jsem se a pak pohlédl na Tobira. "Jaký Sannin? Ještě jsi pořád chuunin! Až se staneš jouninem, potom možná dostaneš hodnost sannin." ušklíbl jsem se.

"Ha, až se naučím Sennin mód, tak uvidííš!" taky jsem se usmál, ale pak promluvil táta. Ignoroval jsem ho. Ještě že tady není ta růžovovlasá čarodějnice. "Už nepij to víno, jsi nějakej, červenej," ušklíbl jsem se a chtěl jsem si vzít víno, ale radši jsem uchopil džbán a nalil si sklenici džusem.

Usmála jsem se nad Tobirem a otočila se na ASsasina.
"Chystáme se na sraz kage už kontaktujeme ostatní kage pro spolupráci. Příští týden by to mělo vypuknout. Jinak tenhle týden evidujeme, hodně nám toho chybí, jak vyvážíme ostatním vesnicím takže se chystáme na cesty, řekl by jste mi co se tu stalo?" dojedla jsem a trošku odsunula talíř. "Bylo to výtečné, děkuji."

Kýval jsem hlavou, nalil sobě a Crystal víno. Nebezpečně se mi zablesklo v očích, když Tobiru šahal po víně, ale naštěstí si to rozmyslel. "No, Konoha měla problém s Ohnivou zemí. Objevila se nebezpečná organizace, která zabila guvernérku a převzali vládu v zemi. Vůdce byl nebezpečný. Měl pět kekkei genkai," teď jsem mluvil ke všem, měli právo vědět, co se dělo. "Tor Vizsla, tak se jmenoval ten vůdce, dal dohromady přes 400 mužů a navíc se k němu přidala Iwagakure. Proto jste asi cítila zbytky Hebiho čakry. Myslím, že na srazu Kage budeme mít hodně co řešit...Iwagakure podle mých informací zbrojí a chystá válku." polkl jsem, nemůžu jim říct o Madarovi. Ne geninům..."Proto si teď užíváme chvíli klidu, po vyčerpávajícím boji, ve kterém se všichni vyznamenali, hlavně můj syn, který bojoval po mém boku," byl jsem na něj pyšný. Ale věděl jsem také, že jsou zde i jiní. "Také bych chtěl vyzdvihnout Katashiho, stává se z něj velice silný ninja.."

Když si všichni nandali jídlo, přidal jsem si ještě jednu misku. Zhltnul jsem to jako tu předchozí. Nakonec jsem si dal i třetí a to bylo pro dnešek vše. Ubrouskem jsem si utřel pusu a nalil si do skleničky džus. Pak jsem si prohlédl na všechny přítomný."Mimochodem, Assasine. Dostanu taky nějaký tým?" zeptal jsem se Assasina a napil se džusu.

Nad jeho poznámkou jsem se jen pousmál a promnul si oči. Bylo toho hodně za celý den. Jen co jsem si vyposlechl Assasina, tak jsem se pomalu postavil a podíval se na ně. ,,Omlouvám se, ale už mě bere spánek. Mějte se." usmál jsem se a opustil jídelnu. Pak jsem se zašel umýt a nakonec ulehl do postele v mém pokoji.

Napjatě jsem poslouchal senseie. Pokud se k nim přidala Iwa, nevypadalo to moc dobře. Ale pro tentokrát jsme hrozbu zahnali a to je to hlavní. A navíc i Iwa bude mít problém obstát proti spojeným silám čtyř vesnic. Snad si to jejich kage uvědomí. Při zmínce o sobě jsem lehce zrudl a s úsměvem sklonil hlavu. Arigato. Mám dobrého učitele. Ale moc jsem mu nevěřil. Měl jsem problém i s tou zombie. Nepřipadám si jako moc silný shinobi. Pomyslel jsem si.

"Nedivím se, mít za senseie samotného HOkageho musí být naprosto senzační." mrkla jsem na něj
"Pak bych si s vámi ráda promluvila." viděla jsem na něm, že mi chce něco říct. 
"Dobrou noc Seito." pozdravila jsem ho a uchopila skleničku a cinkla jsem s ní o jeho skleničku

Poslouchal jsem tátu. Docela dost mě pochválil. Byl jsem poctěn! Se slzou v oku jsem dojedl poslední porci, vstal jsem a vzal misku. Vložil jsem ji do myčky a pak se uklonil. "Já už také půjdu," usmál jsem se. "Dobrou noc," vyběhl jsem nahoru do své ložnice, sundal si oblečení a padl na postel. Během sekundy jsem usnul a hlasitě chrápal.