Senju čtvrť

"Připraven," řekl jsem pevně a skryl si sharingan. "Orochimara berem projistotu sebou, v kanceláři mu dám masku a předám Itachimu," chytl jsem Orochimara za předloktí a Seita taky. Přesun

Opatrně jsem se zvedla z země. Cítila jsem se hrozně. Bolelo mě celé tělo, o zádech nemluvě. Hloupá pečeť. Sáhla jsem si namísto, kde dříve bývala, samozřejmě, že tam už žádná nebyla. Chtěla jsem se jen ujistit. Posadila jsem se a rozhlédla se. Místo jsem poznala, výpadek paměti jsem neměla. Zůstali jsme u Assasina.
Naklonila jsem hlavu na stranu a položila dlaň Daisukemu na tvář. Zůstal tu se mnou, pousmála jsem se.

Otevřel jsem dosud zavřené oči. Nespal jsem, ale únava na mě byla znát. "Tak by jsme mohly vyrazit ne? Koukám, že už ses vyspinkala princezno." usmál jsem se na ní a dal jí pusu na nos.

Přikývla jsem a usmála se. Trochu zlámaně jsem se postavila na nohy. Pořádně jsem se protáhla, aby se mi krev rozproudila v těle.
,,Tak jdeme." podala jsem Daisukemu ruku a propletla si prsty s těma jeho. (Přesun)

Došel jsem do čtvrti a zamířil rovnou k domu. Otevřel jsem dveře a šel rovnou do pokoje. Lehl jsem si na postel a z okna se zadíval na jasný měsíc. Pořád jsem měl ten divný pocit, takže se mi nedařilo ani usnout.

Doběhl jsem se do čtvrtě. Rychle jsem našel dům. Normálně bych zaklepal a počkal na pozvání, ale na tohle teď nebyl čas. Vrazil jsem dovnitř, uvnitř by měl být ten muž, co před tím trénoval s Hokagem. Omlouvám se za vyrušení Seito-dono. Hokage-sama vám vzkazuje, že započal útok na guvernérku. Sraz je u brány. Bez větších cavyků jsem se rozeběhl k bráně.
//Přesun

Pohodlně jsem si ležel na své posteli, když v tom tu vrazil ten kluk a řekl o útoku. ,,Co?" V mžiku jsem byl na nohách a sbalil si potřebné vybavení. Na nic dalšího jsem nečekal a vyrazil jsem k bráně.(přesun)

Přišel jsem do Senju čtvrti na rodinou večeři. Nikdo tu zatím nebyl. "Kde jsou všichni?"řekl jsem naštvaně a sedl jsem si ke stolu.Podepřel jsem si rukama hlavu o stůl a čekal na ostatní.

Přišel jsem do čtvrti a zaťukal na dveře. Potřeboval jsem vše ohlásit senseiovi a pak jít na večeři. Hm...večeře. Co asi dnes udělá máma k večeři? Zadumal jsem se, zatímco jsem čekal.

Uslyšel jsem jak někdo ťuká na dveře. Nevrle jsem vztal a otevřel dveře. Spatřil jsem neznámého mladíka. "Kdo jsi a co chceš? Ty jsi snad z klanu Senju, že jdeš k nám na večeři?" řekl jsem a ušklebil se na něj.

Objevil jsem se v Senju čtvrti. V malebné čtvrti, která byla mým domovem. Místem kde jsem vyrůstal. "Konečně doma!" na tváři se mi mihl úsměv a běžel jsem cestou domů.
Před domem jsem potkal Katashiho. "Vítej Katashi, nechceš si s námi dát večeři?" napadlo mě. Proč ne, stejně nás bude málo. Otevřel jsem dveře a sundal si boty. Vstoupil jsem dovnitř. "Tadaima!" ohlásil jsem se. Byl tu podivný klid...Vzpomínka na rodiče... Katashimu jsem řekl, ať jde do jídelny, já šel do koupelny kde jsem se osprchoval, převlékl a už běžel do kuchyně. "Hm..Tak co si dáme?" přemýšlel jsem nahlas.

Došel jsem do Senju čtvrtě a šel rovnou domů. ,,Konečně budu mít klid a trochu si odpočinu." zaradoval jsem se a už stál před dveřmi. Něco se mi nelíbilo a vycítil jsem přítomnost několika lidí v domě. Otevřel jsem opatrně dveře a vydal se na průzkum po domě. Jako první jsem šel do kuchyně, kde už stál Assasin a další. ,,Ehm, slavíme vítězství?"

Otevřel mi jakýsi kluk. Ee...ne. Je doma Assasin-sensei? Odpověděl jsem mu, ale zrovna jsem zahlédl, jak jsem běží. Konbanwa sensei. Pozdravil jsem a nad jeho otázkou chvíli přemýšlel. Co by asi udělal táta? Ber dokud je. Řekl by. Usmál jsem se a přikývl. Pokud nebudu na obtíž. Vešel jsem. Na senseiův pokyn jsem šel do kuchyně. Když přišel, odkašlal jsem si. No, hlavní důvod proč jsem přišel je ten, že na naši skrýš zaútočila jakási zombie. Všichni jsme to zvládli, jen Fuu si spálila ruku a zombie zmizela poté, co jsme ji spoutali. Podal jsem hlášení.

Jakmile dorazil Assasin a Seito, trochu se mi zvedla nálada. Jakmile se Assasin zeptal co si dáme, ihned jsem hlasitě zařval: "Ramen!" a vítězně jsem zvedl ruku.

Pobíhal jsem sem a tam až jsem nakonec zabloudil domů. Senju čtvrť byla rozsáhlá a naše sídlo největší. Přece jenom byl táta i vůdce klanu. Otevřel jsem dveře zadního vchodu a sundal si boty. Ach ta úleva. "Tadaima!" v kuchyni se svítilo, táta už byl konečně doma! Čekal na mě!
Šel jsem rovnou do koupelny, kde jsem si také nějakou dlouhou chvíli pobyl. (xD)

"Okaeri nasai!"pozdravil jsem Seita i Tobirua, rodinka byla doma. S hřejivým pocitem jsem si je všechny prohlédl. Tobiru je tu také i když nevím, kam zmizel. Asi do koupelně. Pak mě trochu probudila z euforie ta Katashiho zpráva.
"Hm, takže se Edo tensei dostal až tam? V tom případě musí Hebi mít špeha v Konoze nebo z Konohy rovnou být..Spíš to druhé, v Konoze není nikdo, kdo by zaprodal své přátelé.." pustil jsem se do vaření. "Seito, nakrájíš zeleninu a hodíš ji do hrnce s ramenem? A vy se zatím posaďte," uvázal jsem si svou kuchařskou zástěru a pohlédl na Katashiho a Raikiho. Tobiru se pro jistotu neukazoval, aby nemusel pomáhat. "Dáme si ramen, rýžový salát s tuňákem a jako dezert můj světoznámý dezert Margot xD."

Bloudila jsem chvíli ulicemi, to že cítím charu neznamená, že mám v hlavě i vybudovaný kompas. Před ohromným domem jsem se zastavila a směle zaklepala, to si s ním ještě vyřídím.

Konečně jsem v koupelně dokončil celou svou údržbu. Nechtějte vědět co, jsem tam dělal, nebudu to popisovat a stejně Vám to neřeknu. Rychle jsem se oblékl a celý natěšený na jídlo jsem šel po schodech. Někdo začal klepat, tak jsem se vyřítil ke dveřím a otevřel. "Dobrý den, přejete si?"

"Ano přeju si Vašeho Hokageho!" pronesla jsem poněkud rázně. Neuniklo mi, že je Assasinovi nějak podobný. Jestli jsou všichni z klanu Senju tak pěkní, tak to pomáhej pánbůh všem ženám. Přesto jsem se na něj usmála

,,He?" byl jsem docela zmatený. Už jenom z toho kolik nás tu bylo. ,,Zeleninu? Kde?" pak jsem se trochu probral a zamířil do lednice, odkud jsem to všechno vytáhl, umyl a hodil na desku. Všechno jsem to pak rozkrájel a málem si uřízl i prsty. Šlo vidět, že jsem rozený kuchař. Když už jsem byl hotový, tak jsem to naházel do toho hrnce a trochu zpocený, že jsem si neublížil, se podíval na Assasina. ,,Co teď?"

Vyslechl jsem Assasina a sedl si tam, kde bylo volno a bylo to kdekoli jinde než čelo stolu. Už tak jsem si připadal ve společnosti tolika lidí nesvůj, nemusím na sebe ještě přitahovat pozornost. Začal jsem si v hlavě promítat souboj s tím, co sensei označil jako Edo Tensei a hledal, kde jsem dělal chyby.

"Hai." řekl jsem vesele a přišel jsem ke stolu. Vesele jsem si sedl a trpělivě čekal na to božské jídlo. Škoda jen že se dělá tak dlouho.

"Táta je momentálně u plotny," řekl jsem s úšklebkem na tváři. "Pojďte dál, řeknu mu, že má tady nějakou krásnou slečnu," usmál jsem se a nechal otevřené dveře. Šel jsem za tátou do kuchyně, páni, nás tady je. "Tati, na chodbě čeká nějaká slečna a chce s tebou mluvit."

Rýže se vařila, nakrájel jsem tuňáka z plechovky, kterou jsem nejdřív otevřel. Koutkem oka jsem sledoval Seita. S Kunaiem to teda umí rozhodně líp. Ušklíbl jsem se. "Přidat nudle a ogrilovat maso.." pak přišel Tobiru. "Slečna? O co tady jde?" podivil jsem se a utřel si ruce do zástěry. "Tobiru, dodělej to," podal jsem mu nůž a šel tedy na chodbu. Crystal! Srdce mi skoro zaplesalo radostí. "Zdravím vás, Daimyo-sama, co Vás přivádí do mého skromného sídla?"

 Co-cože? Tatit? Nani? Zděsila jsem se. "Krásná slečna? To sotva, ale jste milý." usmála jsem se na něj a zčervenala hned co odešel a ještě víc, když přišel Assasin. 
"ZDravím Hokage, asi... asi Vás vyrušuji, ale....co se tu stalo? Nemáte takhle náhodou posílat zprávu, když potřebujete zdravotníky?" vyjela jsem okamžitě. "Byl to ten muž, ten Hebi, že ano? Jsou tu cítit zbytky té jeho odporné chakry."