Přístav Benisu-tō

V pohodě jsem si ležel na lehátku a opaloval se. Všechno bylo ale až moc perfektní, dokonce se ke mně dostal i nějaký drink. Měl jsem takové divné tušení, že mi tuhle dovolenou něco pokazí. Snažil jsem se to zahnat, ale pak to přišlo.
Obrovská loď, která připlouvala do přístavu. Byla tak veliká, že její stín dopadl i na mě. To znamenalo konec opalování. Nemusel jsem ani zvedat hlavu na to, abych poznal, kdo zrovna přijel. Nejvíce mě na tom štvalo, že já si koupil zájezd za svoje těžce vydělané peníze a zbytek Konohy to má proplacené od Hokageho! To si nenechám líbit. Hideo mi moji dovolenou prostě taky proplatí!
Stačila jen chvíle a Hideo i se zbytkem byli už pryč. Prostě odešli a mě ani nepozdravili. Jsem snad průhledný? S těžkým povzdechem jsem se postavil, navlékl na sebe věci a pomalu vyrazil za nimi.(přesun)

Byl jsem celkem zklamán když mě rybář vyhnal ze své lodi, vypadalo to, že ho toto téma dost vzalo. Kam teď ale půjdu bez jediné stopy kde bych mohl začít hledat. Potřebuju najít nějaké spojence, kteří mi pomůžou při pátrání, sám nejsem totiž nějakej senzibil, tudíž nemám výhodu. Nemám dokonce ani žádné přivolání, kterým bych si mohl pomáhat. Povzdechl jsem si nad svou neschopností. Když tu v dálce vidím prvního člověka z Kiri a někoho koho zrovna znám. Přijdu k Hirin přátelsky a mávnu rukou. " Hoj, dlouho jsme se neviděli. Taky na lovu? " Zeptal jsem se upřímně. Bylo tu moc lidí a čas byl velmi drahý v tomto lidmi zaplněném ostrově.

Bylo příjemné zase vidět nějakou známou tvář po takové době, rád bych se tak cítil častěji. Zkusím naverbovat Hirin do mého dočasného týmu na chycení Matatabi. Kirigakure by mohla získat alespoň nějakou sílu, aby se vyrovnala ostatním vesnicím. Má sestra se stala jinchuurikim sedmiocasého. Já bych byl též ochoten vzít na sebe to břímě a nést v sobě samotného ocasého démona, který žije už stovky let a spoustu zažil. Teď jen otázka, zdali ho dokážu získat dřív než ostatní. Nvm kdo se tu ještě od nás objeví, ale mohl bych se podívat třeba po Shirui, Yumi, Yoko nebo Tanakim. Tanakiho jsem už dlouho neviděl, slyšel jsem, že prý utekl z vesnice. Tohle místo bylo do dneška neznámým místem, kdo ví, třeba na něj během své cesty narazím. " Též se snažím, ale je tu dost silná konkurence. Co bys řekla na to, vytvořit tým k zajmutí Matatabi? Čím víc a schopných lidí budeme mít, tím větší šance. " Šel jsem přímo k věči a říkal věci upřímně. Co na srdci, to na jazyku.

" No vlastně, jsi první. Dorazil jsem na ostrov z Kiri první, ale sekl jsem se u rybáře, který mi neposkytl však žádné informace a vyplul na moře. Nevím kdo je od nás na ostrově nebo někdo známý z jiné vesnice, který by nám pomohl. Napadá tě někdo? " Přemýšlel jsem koho bychom vzali do skupinky, ale momentálně jsem nevěděl kdo je na ostrově od začátku příjezdu. Sestřička nejspíš nedorazí, to by byl zázrak kdyby se tu ukázala a chtěla pomoc. Sedmička by nám mohla pomoc s hledáním. Ještě se to snad vyvine, ale měli bychom sebou trochu hnout.

" Jo no, to se stává když se ženeš první dopředu, ale sekneš se úplně na obyčejné maličkosti. Musím to nějak dohnat, snad budou mít žraloci štěstí. Bylo by fajn, kdybychom jako první našli nějakou stopu, alespoň bychom získali náskok. Avšak, až ji najdem a bude zuřit tak se o ní dozví všichni a to bude závod s časem. Je tu však jeden podstatný problém. Jak ji zapečetíme? " Zdůrazňoval jsem opravdu velký fakt. Já jsem pečetící techniky neměl a tak tedy jsem nevěděl jak matatabi zapečetit. Třeba by nám armáda Konohy v nouzi pomohla, kdyby se jednalo o čas a neměli moc času na přemýšlení.

" Napadlo mě poslat klona, jenže já nemám kage bunshin, ale pouze mizu bunshin. Ten se daleko nedostane. Kdybych ale odešel já, tak zase jak by si mi dal vědět. Nevěděl bych totiž jak dlouho bych byl pryč. " Přemýšlel jsem jak bychom to mohli všechno udělat, ale problém byl, že se Hirin teď odtud nemůže moc hnout. Nejlepší by byla náhoda, ale asi takovej klikař nejsem aby se tu někdo známý objevil komu mohu věřit. " Máš pravdu, bůh ví v jakém je stavu bijuu. Mohla by tu být i opravdu šance, že tu je nějaký starý jinchuuriki nebo jinchuuriki, kterému nezbývá moc času, a proto vyslal do světa zprávu o bijuu. Možná čeká na toho pravého kdo ho najde a bude mu moc předat Matatabi. Ale to je jen moje teorie. " Vysvětlil jsem ji to co mě napadlo a byl jsem zvědav co čekne.

Po hodinách plavby jsem se konečně dostala až sem do mého cíle. Ty hodiny byly ale mučeni. Yuki příště si vazně rozmysli takovou cestu. vynadala jsem sama sobe. No já nebyla moc z těch, co by se někdy zdržovaly někde nečině. No přeci jenom má polovička mě nějak Nečína nebývala. To co jsem se doslechla ze se zde nachází mě ale zaujalo na tolik abych se sem vydala na vlastní pest. I když jsem věděla ze asi nic moc nezmůžu ale zvědavost vyhrála.

Bohužel pro mé štěstí nebo neštěstí. Jediná věc co pro mě byla horši byly psy. Kteří poznaly co vlastně jsem . Sedla jsem si v přístavu na jednu z beden. No ale z mého klidu mě ale vytrhl štěkot psa. Který stekal a vrčel. Bohužel pro mě se začínalo těch psu zbíhat až moc. Což zacalo přitahovat nechtěnou pozornost. Proto jsem se snažila zachovat klid a snažila se předstírat strach ze psu tudíž jsem švihla nohami a za pomoci čakry vylezla na stožár na který jsem pote vylezla. Na druhou stranu jsem toho využila a poradně si prohlédla své okolí. A zapamatovala jsi jej. Nebo spise snažila.

Když jsem se snažila se zorientovat v okolí. Tak mě k tomu někdo vyrušil. Nevěděla jsem ze tu je  někdo koho znám ale jeden z pachu, jenž sel slabě cítit mi byl povědomí. Ale to už potom na mé někdo zavolal. Odrazila jsem se z vrchu stožáru sbalila se do klubíčka udělala asi tři salta a dopadla na všechny čtyři. (viz gif) pote si oprášila ruce a řekla. “No jsem tu už nějakou chvíli. Jmenuji se Yuki Ōkami, Těší mě." A mírně se uklonila. Podle čelenky na mé ruce mohl vedet z které vesnice pocházím. No tady jsem mela volnost ne ze bych si stěžovala. Věděla jsem ze je od jinud ale momentálně to nehrálo roli.

Mírně jsem zavrtěla hlavou. „Ne, ne nejsem zde s nikým. Pouze jsem zde kvůli své zvědavosti. Zaujali mě fámy o tom ze se zde nachází Matatabi. Nemam v planu se ji pokusit chytit nebo tak jsem, proste zvědava.“ Mohlo to znít divně, ale byla to pravda. Přeci jen co bych já mohla zvládnout. I když jsem  řekneme mohla byt schopna stopařka kdyby někdo tušil co jsem vlastně zač. Ale usoudila jsem ze nikdo jiny momentálně nemusí vedet, co jsem. Ani mi přátelé to netušily i když mě to trápilo momentálně to bylo to nejlepší, co jsem musela udělat. Pochybovala jsem ze by mě zde hledali.

Nevěděla jsem, co ode mě čeká já a alkohol to ne. “Ano hold jsem zvědavá od přírody. No a co se týče piti nepiju. Jelikož mi je teprve 16.“ Byla to pravda nepila jsem a alkohol mi popravdě ani nevoněl natož, aby chutnal. „A jestli jsem silná těžko posoudit. Nejlepší boj je ten kterému se da vyhnout.“ Řekla jsem svůj názor  přeci jenom jsem se snažila vyhýbat bojům a zbytečným konfliktům. Proste bojovat bylo až poslední východisko. V případě ze mě někdo napadl to bylo jiné ale ne až tak ze bych si boj primo užívala.