Přístav Benisu-tō

Podivně jsem se zatvářila když řekl, že ho nemám s nimi srovnávat. Já k nim přece svým způsobem patřila taky! Po tom co mi řekl o Tsukigakure jsem měla v hlavě už pár variant co by mohl být zač. Já dokázala přijít na hodně věcí za krátkou dobu. Každopádně po tom co mi stiskl ruku silněji a chytl mě okolo pasu jsem se ušklíbla. To už přišla Hirin. "Už letím." Zazubila jsem se na ní vesele. Byla jsem ráda, že dorazila stejně jsem měla v plánu odejít. Neměl na mě sahat..
"17 Jo? Jsi na mě moc...starý." Prohodila jsem směrem k němu a odstrčila jeho ruku. "Víš jestli je tu někde nějaký hotel?" Zeptala jsem se Hirin a vydala se s ní zpět k "naši" skupince.

Slova Hirin mi něco připoměla, i když to byla dost krutá realita. Takhle si fakt ženskou nikdy nenajdu. Moc tomu nepomáhalo ani to, že mě už jedna opustila a jediné co mi po ní zbylo byla jen krutá slova a tři děti, které jsem měl však rád, ale ne každá ženská chce vztah s chlapem, který má tři děti. Musel jsem se však zmátořit. Mia při první příležitosti odešla kvůli flašce čehosi. Vypadalo to celkem bledě potom co mě odmítla, ale snad ještě není pozdě. Nakonec se Hirin chopila iniciativy a šla na vlastní pěst zachránit situaci, přičemž se po nějaké chvíli vrátila spolu s Miou k nám. Trochu jsem se oprášil a snažil se vymazat ze tváře ten smutnej výraz a přejít k normálnímu. Počkal jsem až budou trochu blíž. " Jsem rád, že se obě vracíte. " Skoro se mi chtělo Miu obejmout, ale nejspíš bych dostal přes hubu. Já ani nvm proč, ale měl jsem takovej zvláštní pocit. " Mio. Ohledně toho meče. Jakmile dorazíme do vesnice, nebo zdali se tu ukáže Mizukage osobně jako Hokage tak s ním dohodneme ten meč pro tebe, i kdybych měl podepsat dohodu s ďáblem. Tvá přítomnost a pomoc by zde bylo velice vítána. " Mluvil jsem upřímně a opravdu se budu snažit i potom při rozhovoru s Mizukagem.

Akuma mě odpálkoval a měl jsem po srandě jelikož i Kangae se někam uklidil tak jsem šel někam kam bych se mohl napít. Na práci mě přešla chuť.

/Přesun

"Super." Zareagovala jsem na odpověď Hirin a zastavila se u skupinky. Protáhla jsem se a poslouchala Katara. Po jeho slovech jsem se zamyslela. "No, dobrá." Vydala jsem ze sebe velmi stručnou odpověď. Doufala jsem, že Mizukage neví jak o něm mluvím ve vesnici..kdyby jo nedal by mi meč ani kdyby se přimlouvalo sedm čertů. "Takže...on je tu osobně Hokage?" Přešla jsem na jiné téma. "Takže předpokládám, že tu jsou týmy ze všech vesnic a Konoha má asi navrch co? Máte něco od čeho se při hledání můžeme odrazit?" Nadzvedla jsem obočí a tak nějak mi byla odpověď jasná.

" Tak slyšel jsem, že Hokage si přivezl celou armádu a jsou u trosek. Náš plán se zatím rozjel, už jsme vyslali pátrací četu, jen čekáme kdy nám donesou hlášení. "
Povídali jsme si zatím jen tak mezi sebou zatímco jsme čekali, když se k nám zase přišel někdo vtírat.  Otočil jsem se na nově příchozího muže, který nás nazval lovci odměn. " Kdo se ptá? " Neznal jsem ho, navíc na tohle se nikdo nových lidí neptá. To že navštívil zrovna naší skupinku nebyla náhoda. Rozhodně by našel větší skupinku v baru, ale ne on přišel přímo za námi. Tak si poslechneme co chce ať se můžeme zas věnovat svým věcem. Čekal jsem tedy než se představí. On byl nově příchozí tak byla slušnost se představit když někoho osloví.

"Aha." Takže jsme měli hodně malou šanci. Zpozorněla jsem když se k nám někdo vydal a podivně se pousmála. "Ale vůbec ne." Mávla jsem rukou a zazubila se. "My jsme lovci dobrodružství." Odpověděla jsem mu po tom co to Kataro neudělal. Po tom co mluvil dál jsem si založila ruce na prsou a trochu nadzvedla bradu na znamení povýšenosti. "Ty určitě taky jsi Shinobi tak si to zjisti sám. Jediné co víme je, že je tu moc krásně." Procedila jsem a nakonec se sladce usmála.

Sledoval jsem si ho kdyby si něco zkusil. Stále si zcela bezdůvodně obhmatával tu svou katanu, kterou měl kolem pasu. Jestli si něco zkusí jen kvůli tomu, že mu nic neřekneme tak se budeme bránit. Mia se připojila k rozhovoru což bylo celkem dobré a jsem rád, že s ním nemusím mluvit sám. Nemám moc rád tyhle rozhovory a setkání, které započal. " Každý si získává informace po svém. Poohlédni se po ostrově, ledacos se dozvíš když se projdeš. Zkus to třeba v centru, tam toho zjistíš daleko víc než tady v přístavu. " Poradil jsem mu kde získá víc informací abychom se mohli věnovat naší činnosti a vyřešili základní věci, které bylo třeba probrat.

Magor Protočila jsem v duchu očima. "Ani ne...raději pijeme." Zamumlala jsem a mrkla na něj. "Yes madam!" Zasalutovala jsem Hirin vesele a prostě šla. Bylo tu v přístavu pořád dost lidí a tak jsem se musela obratně proplétat pryč. Možná jsem do někoho trochu i šťouchla...ale to bylo samozřejmě...neúmyslně! Hurá za alkoholem! To bylo jediné na co jsem momentálně myslela. Prostě jsem byla starý ochmelka no a co.
-přesun-

Nechtělo se mi moc zůstávat v jeho přítomnosti, vypadal na potížistu a ty já neměl rád. Radši jsem se problémům vyhýbal a tak jsem souhlasil s nápadem děvčat. " Tak tím pádem dnes platím já. " Šel jsem hned s úsměvem vedle Hirin, která šla jako první. " Možná mě naučíte jak pít, jelikož nikdo nebyl tak odvážnej, aby to se mnou zkusil. No možná jednou, ale to vyzkoušela tady Mia. " Byla to pravda a znělo to celkem komicky, že jsem ještě nepil. Uvidíme co tedy děvčata vymyslí. Mohl to být zajímavý večer s nima. Nesmím si to pokazit.
/přesun

Konečně. Z lodi už byl vidět přístav. Jak já cestování lodí nesnáším. Takže nemohl být šťastnější člověk na palubě než jsem byl já. Netrvalo dlouho a dorazili jsme. Malá nenápadná loď zakotvila a já vystoupil. Měl jsem přes sebe hozený černý hábit, nechtěl jsem nějak zářit. Proč jsi mě sem zavolal ? Co ode mně potřebuješ ? Problesklo mi hlavou zatím co jsem se rozhlížel po okolí a hledal ho.

Konečně. Jako obvykle měl spoždění, ten snad nedojde včas ani na vlastní pohřeb. Když mi pokynul abych přišel za ním tak jsem ho poslechl. Během okamžiku jsem stál před ním. "Zdravím Hideo-kun. Tebe samozřejmě taky.. ehm.." Šlo akorát vidět jak se hlava pod kápí přesunula z pohledu na Hidea na tu dívku a zpět. Kdo to byl ? Co tady chtěla ? Hideo by jí určitě nebral jen tak a aniž by ji věřil. Doufal jsem jen že jí neřekl kdo jsem.