"Díra"

"Takže to znamená, že můžu pít dál a ty se o mě postaráš?" Vesele jsem se zazubila a vyhoupla se zpět na stoličku u baru. "Tak ještě jednou Jacka s ledem prosím." Zašveholila jsem na barmana. Yo se probrala ze svého zasnění či co prožívala a plácla nějakou blbost. "Jasně Yo, přesně tak." Přitakala jsem jí a pak mávla rukou. "Ale o nic." Protočila jsem očima a protáhla se. "Super tak nás tam pak zavedeš." Pousmála jsem se a napila se, zároveň jsem se otočila směrem k nové příchozí, která nás pozdravila. I kdybych v sobě měla všechny sudy světa nikdy bych si nedovolila zapomenut na Tsukikage. Okamžitě jsem se začala dusit a rychle položila skleničky zpět na bar abych to nerozlila. Trochu jsem zrudla při chvilkovém nedostatku kyslíku a postavila se. "Krásný...ehm..večer." Vypadlo ze mě nakonec. Kdyby tu byl s námi velitel...tak by nás buď všechny seřezal na jednu hromadu, že mu děláme ostudu...á nebo by se už válel dávno pod stolem.

Otevřel jsem barové dveře vešel dovnitř. Bylo tu dost živo. Hlavně plno chlastu a ženskejch. Nebýt střízlivej, myslím si, že jsem přišel do bordelu. Naštěstí to bordel nebyl tak jsem se mohl uklidnit a najít si nějakou pohodlnou židli. Všichni najednou vzali někam roha zrádci. Nejdřív táhneme za jeden provaz a stačí sebemenší rozptýlení a jsou fuč. Najít dnes spolehlivé lidi je sakra problém. Povzdechl jsem si, ale alkohol jsem si neobjednával i když mi bylo mizerně. Kéž by se někdo z nich vrátil a mohli bychom pokračovat. Sám se nedokážu probít přes tuhle hordu. Pro jediného člověka je nemožné se probít přes všechny a pak ještě svést sám boj v polomrtvém stavu s Matatabi. Co jsem? Snad potomek dávné vyspělé civilizace, která vládla božskou silou? Nemyslím si, ale neztrácel jsem naději. Naděje umírá poslední, tak se to říkávalo. Uvidíme jak dlouho s touhle konkurencí vydrží pozitivní.

Neodporovala jsem a nechala se za asistence Shira posadit. Všimla jsem si jak Yo zírá na poprsí naší Tsukikage a povzdechla si. No kage to očividně buď nepostřehla a nebo to neřešila...doufala jsem, že se Yo aspoň udrží a nevyvede něco horšího. Vzala jsem si svojí skleničky a sledovala Mai. "Polívky?" Uchechtla jsem se a hned si to představila. Velice zajímavý nápad...Daichi by určitě dělal toho maskota v oblečku. Z mé představy o Daichim v pandím obleku mě vytrhl výkřik. Zhodnotila jsem celou situaci a zůstala na ně jen nevěřícně zírat. Trochu víc jsem stiskla skleničku ze které nakonec zbyly jen střepy. Ano možná byl na mol..ano možná to byl debílek sám o sobě i když nepil...ale pořád tu měl hlavu vesnice. Mai jsme měli ochraňovat a ne jí osahávat! Moje rozjařenost ustoupila, mlčky jsem rozevřela dlaň a smetla z ní střípky co v ní zůstaly na zem. Trocha krve sem, trocha krve tam. Zůstala jsem sedět a potichu čekala co bude teda dál. Pochybovala jsem, že tady byla opravdu kvůli polívkám.

Obvazy od Shira jsem položila na stůl a dál mlčky sledovala Mai. Poklad? Nadzvedla jsem mírně obočí. A prát se o něj zrovna s Konohou, která tu prý měla nejvíc lidí? No rozhodně to znělo jako zajímavá mise. Moc informací jsme teda neměli ale zjišťovat další byla právě naše práce ne? "Rozumím. Najít dřív a nebo sebrat." Prohodila jsem a pak si mávnutím u barmana objednala silné kafe. Já jsem vlastně kafe pít moc nemohla ačkoliv jsem ho měla fakt ráda, protože jsem byla pak jak potřeštěná veverka ale má opilá situace si to žádala! Koukla jsem se na Yo a snažila se zhodnotit její stav. My dvě jsme už několikrát zvládly i horší mise, které nám zadaly po tom co jsme flámovaly celou noc. Doufala jsem, že už to nezažiju. Povzdechla jsem si a pak se koukla na Shira. "Jo a ehm..je to mise jen pro nás a nebo pro nás všechny?" Přesunula jsem pohled opět na Mai abych zjistila, jestli s námi půjde i Shiro nebo to zůstane v rámci naší jednotky.

"Určite by som si to užil, ak by to nebola práve moja Tsukiakage." Zamračil som sa na ňu, nie moc privetivo. Nastal čas znova hádzať a ja som sa zamyslel, čo takého vymyslieť, aby keď náhodou prehrám, nebude mi to vadiť a ju by to trošku potupilo...
"Tak jop, jeden z nás si dá jednoducho dole celú hornú časť oblečenia. Samozrejme, môžeš si nechať spodné prádlo. No a platí to do pol noci, čo je za necelých pár hodin" Škodoradostne som sa usmial. Vedel som, že ak by po nej čumel každý druhý ožran, tak sa asi pekne naserie. Vyhodil som do vzduchu mincu a tá pristala na stole a na mince bol znak..
Orla. Už dlho som nemal v jeden večer toľko nešťastia ako dnes. Len som pretočil očami. "Že ja som navrhoval takúto idiotskú hru.. Ty máš nejaké šťastie..." Dal som si dole zo seba tričko. Našťastie tu bolo teplo, ale vonku? Asi budem bežať na ubytovňu, samozrejme tu bola druhá možnosť, do polnoci ostať v tejto diere, čo bol u mňa pravdepodobnejšie.
"Si na rade..." posunul som mincu smerom k nej. A dúfal, že sa šťastie usmeje aj na mňa.

Nepodarilo sa mi nič vyriešiť, ani si nájsť zamestnávateľa a ani nijakú obeť. Po veľkom preslove, zrejme leadera tejto skupiny, som do seba kopol rum, ktorý som mal na stole a otočil sa k nim. Vyzerá to, že nebudem musieť platiť.. Povedal som si s úsmevom, pretože som ušetril! Alkohol v dnešnej dobe je veľmo drahý. A pojem kvalita = cena nie je moc podnikateľom známa. Chcel som robiť formu a poraziť svojich protivníkov, no tu ich bolo vážne veľa.. plus som bol v uzavretom priestore... Dlho som nemusel premýšľať nad stratégiou a hneď mi bolo jasné, že sa potrebujem dostať von, kým tu začnú tie pravé jatky. Kuchiyose no jutsu!  
Predo mnou stál 3-4 metrový aligátor, ktorý bol majster obrany a útoku. Nachvíľu sa otočil a jedným sekom spravil dieru v stene, cez ktorú by sa vedelo pár ľudí prepchať. Vonku by som mal väčšiu šancu na prežitie.. Povedal som si a pripravil sa k ústupu.

Bylo tu celkem už narváno, ale začalo se dít něco podivného. Až moc dupání zde bylo slyšet a tolik lidí tu ani není, spíš jako kdyby pochodovala armáda do války. Něco se mi tu nezdálo a já e zvedl od stolu a chtěl odejít když v tom se ozvalo to co jsem nechtěl slyšet. Zatímco se ostatní zajímali o přední vchod, já jsem zamířil hned k zadnímu vchodu. Jenže když jsem se k němu přiblížil, dveře někdo vyhodil do povětří. Trochu mě to odhodilo, ale využil jsem kouř a trochu ohně abych vyskočil ven a začal se pohybovat mezi budovami. Bylo tu dost nepřátel, musím zjistit co se tu děje, ale hlavně přežít.