Okolí Sayozenu

Dorazil jsem společně s Hanou na místo, které nebylo až tak daleko od vesnice. Myslel jsem si, že tohle místo bude taky zdecimované podobně jako byla vesnice, ale opak byl pravdou. Bylo tu totiž docela hezky, až mě to na chvíli zarazilo.
Otočil jsem se na Hanu a naznačil jí, ať je ve střehu. Na zemi byly vidět stopy, takže musíme být opatrní. Netušil jsem, jaky protivník na nás čeká, pokud se zde tedy vůbec nějaký útočník objeví. Stopy klidně mohly patřit někomu, kdo pocházel přímo z vesnice a snažil se tudy utéct. Kdo ví? Možností tu bylo opravu hodně.
Každopádně jsem sledoval stopy, protože lepší vodítko jsem zatím nenašel a postupoval pomalu vpřed. Celou dobu jsem šel kousek před Hanou, protože kdyby na nás někdo najednou zaútočil, tak jsem nechtěl, aby se jí něco stalo.
Zatím jsem nic neříkal a sem tam kontroloval nebe, jestli neuvidím světlice od Hidea. Doufal jsem, že budou v pořádku. Neměl jsem moc rád, když se musí tým na misi rozdělit, protože jsem takhle netušil, co se tam děje.