Okolí Kirigakure

Okolí Kirigakure vypadá stejně skoro ze všech stran. Borové lesy porostlé břeč´tanem, zalité hustou mlhou. Je zde spousta pastí a bezpečnostních prvků, které brání přímému napadení Kirigakure. O to méně je tu divoké zvěře...

Po pár minútach som bol už na ceste na ono miesto činu. Prezrel som si ešte materiál, ktorý som mal u seba a potom som si už dával pozor na cestu, aby som náhodou nenatrafil na nejakú pascu ja sám. Aj keď mám aktivovanú moju veternú obranu, ak pri mne vybuchne nejaký lístok nebude to pekné. Prehovoril som k Khairunimu, ktorý s tým len súhlasil ale nič viac nepovedal.

Zneškodňování lístků šlo celkem snadno. Ovšem kolem Kirigakure rozhodně nebyly jenom lístky.
Několikrát se Kisekimu stalo, že přehlédl značku a málem spadl do díry plné naostřených kůlů. usí být opatrnější, jestli nechce skončit na uhel...kor, když právě vchází do minového pole...

Zo začiatku to šlo ľahšie, ako som si myslel. Videl som to tak, že toto budem mať naozaj rýchlo hotovo. Bol som touto predstavou a mojím snením tak zaslepený, že sa mi stalo to, že som takmer spadol do akejsi priepaste. Keď som ju uvidel vygulil som oči a rýchlo som od nej odskočil. Našťastie som si ju skoro všimol. Toto bolo o chlp! Ozvalo sa v mojej hlave. Mal by si byť opatrnejší, lebo tam vážne skončíš. Ja viem, ako je ťažké nesnívať ale teraz by si mal byť sústredený, predsa len si na misii. Pokarhal ma Khairuni, no hovoril pravdu, takže som mu to nemal zlé. Preto som od vtedy pokračoval už úplne sústredený a dával som si pozor, aby som náhodou nenatrafil na niečo, čo by ma mohlo zraniť.

Asi po dvou hodinách různého upravování a znovuzakrývání pastí udeřil Kisekiho do nosu ošklivý zápach.
Když šel po něm, zjistil, že malý hájek uprostřed lesa byl očouzený, "odminovaný" a všude na zemi, na větvích a na kmenech byla krev, vnitřnosti, kosti...prostě zbytky zvířat, která se odvážila moc blízko ke Kirigakure. Nebyl to hezký pohled.

Po tom, čo som už bol v strehu nebol problém robiť na tom , čo som robil. Pri postupovaní ďalej ma udrel do nosa nepríjemný pach. Asi som objavil to miesto, kde boli počuť tie výbuchy, keďže tu toho muselo asi vybuchnúť čo najviac, keďže tu bolo toľko rozrhanej zvere a sradu. Musel som si dať pred nos kapesník a dýchať cez neho, keďže ten hnilobný pach bol vážne odporný. To mám pokračovať cez toto? Prebehlo mi hlavou a obzrel som si tú podmínovanú časť a rozmýšľal som, ako to budem môcť skontrolovať. Nakoniec som sa vybral k stromom a mieril som na tú stranu to dokončiť. Je mi ľúto tých zvierat ... No s tým sa aj tak nedalo nič narobiť.

Za Kisekiho zády se ozvalo vrčení. To, že si nevšiml vlka v křoví, by bylo pochopitelné. Ale celá smečka šsti nebo sedmi menších a jednoho alfa samce? Mizukage by radost neměl. Vlci si nejspíš přišli dojíst to, co tu nechali od včera. A Kiseki jim stál v cestě.

Nechápal som, ako som si nemohol všimnúť toľko zvierat a ešte vlkov. Bolo zlé, že na tom mieste sa môže ešte niekde nájsť nejaká výbušnina, ktorá by ich mohla dostať. Nebál som sa tak o seba, ako o nich. Predsa len aj keď to boli vlci a chceli by ma najradšej zožrať mal som rád všetky zvieratá a nerád som im ubližoval. Budem to musieť asi prezrieť. Pomyslel som si a presunul som sa na to miesto, aby som ho skontroloval. Na nose som mal stále tu handričku, keďže tu bol stále ten smrad.

Když se Kiseki začal přesouvat ke zbytkům, vlci zpozorněli. Jejich srst se naježila, začali vrčet a ukazovali zuby. Začali okolo Kisekiho tvořit půlkruh. Bylo jasné, o co jim jde. Někdo jim leze do revíru a ještě se staví mezi ně a jídlo. Ještě chvíli a  zaútočí.

Videl som, k čomu sa schyľuje ale nebál som sa. Bol som na to pripravený. Khairuni... drž mi palce
Prehovoril som k svojmu spoločníkovi vo mne. Chceš ích odohnať? Spýtal sa ma. Áno, aby som mohol skontrolovať, či tu nie sú nejaké výbušniny. Potom sa sem ľahko vrátia. Postavil som sa ešte viac pred nich a zaujal som bojový postoj. Okolo môjho tela začala prúdiť chakra. Vďaka mojej obrane som sa nebál, žeby ma mohli nejako zraniť.

Proudící chakra nechávala vlky v klidu, už jen proto, že ji neviděli. Stahovali se okolo Kisekiho. Ti malí skutečně nepřestavovali problém, ale ten velký vypadal, že by se mohl obranou dostat.

Vytiahol som si k boji ešte aj katanu ale nevytiahol som ju z pochvy. To, že som nechcel zraňovať zvieratá, ktoré neboli mojími nepriateľmi. A týchto vlkov som tak nebral. Keďže sa nemali k činu a ja som ich potreboval vyhnať rozbehol som sa po jednom z vlkov z úmyslom ho trafiť po hlave s katanou, ktorá bola v pochve. Aby ich to bolelo viac a rozmysleli si pokračovať v útoku použil som do toho úderu aj chakru.

Vlci se scházeli do užšího a užšího kruhu. Přímo čekali na vhodnou příležitost. Vlci vždy útočí jako smečka a mají jasně dané, co který z nich udělá. Když se Kiseki ohnal po jednom, ten uskočil a z protější strany po Kisekim chňapnul jiný.

Nečakal som, že vlk odskočí, predsa len som ho bral ako zviera a to bolo asi to, čo teraz dopomohlo, aby ma chňapol. Popravde si tým ale urobil zle, keďže hneď dostal ranu katanou, keďže ja som to jeho uhryznutie ani necítil. Moja veterná obrana bola dostatočne silná aby ubránila všetko od týchto vlkov, teda až na toho jedného, ktorý sa zdal byť vodcom smečky.

// Moc se omlouvám, úplně jsem na tebe zapomněl. Kdyžtak mi příště napiš PMku nebo na skype.

V okamžiku, kdy Kisekiho chytil jeden z vlků, ostatní se konečně odhodlali k útoku a všichni na něj najednou naskákali. Ač mu přes větrnou obranu nic nedělali, stále bylo velice nepříjemné zjištění, že když ho chňapnou pořádně, nebude se moct hýbat.
"Alfa samec" stále kroužil okolo a čekal na vhodnou příležitost. Kisekimu mohlo dojít, že pokud ho vlciznehybní, zaútočí i on.

Netrvalo im to tak dlho a zaútočili na mňa aj ostatný. Vedel som, že ak zaútočia v takom hojnom počte nebude to pre mňa dobré. Aj keď som im nechce ublížiť nebolo v mojích silách to urobiť bez malých zranení, ktoré som im teraz mohol urobiť, keďže som pripravoval techniku, ktorá ich skôr odhodí a možno aj doráňa. "Kamaitachi" Švihol som mečom od dola smerom hore a vytvoril silný prúd vetra, ktorý ich mal zmiesť. Hneď po tom, čo by sa to stalo, by som okamžite zasa zaútočil. Predsa len im musím ukázať ,že som silnejší, aby sa dali na útek.

Šlo to velice těžko. Vlci se drželi zuby za končetiny, proto trvalo několik vteřin, než se Kiseki ze sevření vymanil. Když ale použil větrnou techniku, vlci se lekli a utekli.
Kiseki si mohl všimnout, že mu po zápěstí stéká krev. nebezpečí ale bylo zažehnáno a Kiseki se mohl pustit do finálního stádia odstraňování zbytků těl a znovunavazování drátků a přípravě min. Došlo mu ale, že tudy asi chodila zvěř pít, a že by nebylo špatné to tu trochu zabezpečit.

//napiš konečný post alespoň 10 řádků a máš splněno.

Poté co jsem se na základně ANBU převlékl do svého klasického "civilního" oděvu(brnění) a sejmul jsem si masku, vydal jsem se shánět lidi pro odnesení těch cenností z ruin, v kterých jsem našel onen záhadný svitek.

Spolu se skupinou jsme se za pomocí mapy dostali k místu, kde byli ruiny. Kupodivu tu nebylo ani živáčka, žádné stopy po cizí aktivitě...
Prošli jsme hlavními dveřmi a já jsem klíčem odemkl těžké dveře od sálu, ve kterém dřív sídlil boss této bandy. Okamžitě se na nás vyvalil nesnesitelný smrad hniloby. Bohužel, dřív jsem to nestihl a ty mrtvoly tu už nějaký ten den byli... Naštěstí ale byla většina obličejů pořád k poznání a tak je začal jeden shinobi obcházet a škrtal fotky v knize.
Ten strašný zápach jsme nějak přežili a naskládali jsme většinu věcí na svitky s různými pečetěmi a znaky, které všechny věci teleportovali bůh ví kam. Dokonce se uvolili, že jeden svitek bude můj a budu si tu moct nabrat nábytek do domu.
Paráda.
Když jsme tu byli hotoví a nezbylo tu již nic, co by mělo nějakou cenu, nebo se to někomu hodilo, vzali jsme ten štos svitků, ten jsme naskládali do batohů(svůj svitek s nábytkem jsem si vzal do ruky) a začali jsme pálit mrtvoly a celou tudle rozvalinu. Někteří používali ohnivé techniky a jiní si vystačili s benzínem, sirkami a nábytkem, který jsme se rozhodli tu nechat.
Vyšli jsme ven a nechali jsme u ruin skupinu shinobi s vodní podstatou, kteří tu měli chvíli pobýt a ujistit se, že se požár nikam nerozšíří. Nechal jsem jim tu mapu a pak jsem se s druhou skupinou vydal zpět do vesnice.
Jednoho shinobiho jsem si hodlal pozvat domů, aby mi pomohl vyvolat ten nábytek, protože já jsem Kuchyiose no jutsu neuměl. Ostatní se vydali do skladů Kirigakure, aby tam umístili a zaevidovali nabraný majetek.
(přesun)

Kupodivu cestička, kterou si děti vybraly, vedla tak, že se vyhýbala všem nebezpečným úsekům. Jako by je vedl někdo, kdo se tu vyzná. Po několika metrech jsi uviděl skalní útvar a jeskyni. A pprvé jsi také uviděl ohořelé tělo v křoví vedle. Z jeskyně se ozýval pláč. Půjdeš nejdřív prozkoumat tělo nebo do jeskyně?

V jeskyni se svítilo. V matném světle louče jsi mohl vidět malou copatou dívenku, držíc v náručí chlapce, který byl buď na pokraji smrti nebo již nežil, každopádně jeho rty byly vysušené a oči zavřené.
Dívka se na tebe dívala bázlivě, vypadalo to, že chce vykřiknout, ale nestihla to. Ze stínu se na tebe vyřítil mladík s kunaiem. Mířil ti na levé rameno a rozhodně se s tebou nehodlal párat.