Ulice klanu Hagisaki

pro **Lizzy** Mon Mar 14, 2016 9:47 pm

Ulice jedného z najväčších a najvplyvnejších klanov v Tsukigakure no sato. Nachádza sa tu niekoľko desiatok domov a všetky dosahujú maximálnej kapacity. Tiež tu človek nájde minimálne jedno cvičisko a niekoľko obchodov, v ktorých predávajú ako jedlo, tak aj iné veci. Ulice bývajú často plné ľudí. Sú otvorené verejnosti a tak sa nie je príliš čomu diviť. Ak budete pokračovať hlavnou ulicou stále ďalej a ďalej, narazíte na hlavné sídlo klanu, v ktorom sa nachádza niečo ako klanová škôlka.. škola, akadémia a tak ďalej - dokonca aj Aréna no o tej príliš ľudí mimo klanu nevie.

pro **Shiro** Wed Mar 16, 2016 8:02 am

Z kanclu jsem dosel rovnou sem. V kapse jsem mel svitek, ktery me dala Lizzy, mel jsem ho pomerne bezpecne uschovany, takze nebylo mozne, ze bych tu objevil deti a neco se mi ztratilo. No co, nikdy nevite, na jaky druh deti narazite. Ja mel vsechny rad, jen jsem nechtel zazit nejaky sok. No co uz. Sel jsem stale vpred az jsem narazil na velke sidlo. Hadal jsem, ze svitek musim predat zde. Tato ctvrt byla pomerne rusna, vsude byli lide, docela se mi tu i zalibilo. Dosel jsem az pred vrata velkeho sidla a ukazal jsem straznym svitek. Doufal jsem, ze me zavedou k osobe poverene pro prijeti tohoto svitku. Ja totiz nemel tuseni, komi ho predat. Samozrejme, kdyz jsem tu nekoho potkal, kyvl jsem mu na pozdrav. Nepotreboval jsem moc mluvit...Pokid by na me nikdo nepromluvil.

pro **Shinobi** Wed Mar 16, 2016 10:09 am

Ulice boli plné ľudí, no väčšinou sa nejednalo o nikoho mimo klanu. Predsa len to bola klanová štvrť kvôli istému dôvodu.
Pri sídle neboli žiadny strážnici. Keď však zaklopal, dvere sa po chvíľke otvorili a vo dverách stál pomerne mladý chlapec. Mohol mať tak jedenásť rokov a jeho oblečenie nebolo ničím výnimočné. Len na pravej ruke mal pomerne podivné zariadenie s mnohými otvormi. Ako keby nejaká rukavica či niečo na ten štýl.
"Pomôžem vám?" Spýtal sa a začal si ťa prezerať od vlasov až po päty.

pro **Shiro** Wed Mar 16, 2016 6:30 pm

Předemnou se objevil mladý klučina. Pohledem jsem sjel trošku níž, až na něj. Stejně jako on, i já jsem si ho pořádně prohlédnul. Jen jsem s pousmál a kývnul hlavou. "Um. Víš kdo tady tomu velí? Mám předat zprávu." Mile jsem se na něho usmál a čekal na jeho reakci. Doufal jsem, že to udělá, protože jestli ne, budu muset následovat svůj šestý smysl. Tato čtvrť byla každopádně hodně zvláštní, tento klan nebyl rozhodně malý.

pro **Shinobi** Thu Mar 17, 2016 6:11 pm

Chlapec sa na Shira pozrel trocha podivným spôsobom. Teda na prvý pohľad bez známky nejakej úžasnej alebo precítenej emócie. Bez toho aby povedal jediné slovo, nastavil ruku a bolo zjavné že očakával, že správu predáš priamo nemu. Ani sa nepohol z miesta, ani len nemrkol čo mohlo byť až trocha desivé. Kto vie, možno bol takýto každý člen klanu. Na druhú stranu z neho ale nebolo cítiť nič na štýl namyslenosti.

pro **Shiro** Thu Mar 17, 2016 6:18 pm

Tento chlapec mi na mou prosbu neodpověděl a vypadalo to tak, že to chtěj vyřešit po svém. Prostě jenom nastavil ruku, abych mu svitek předal. Nijak jsem ho nepodezříval, bylo to dítě. I přes to jsem ale chvilku zůstal stát-zaraženě. Hned na to jsem se do široka usmál a poškrabal se na zátylku. Přikrčil jsem se na jeho velikost, abychom si viděli do obličeje. Opřel jsem se o kolena a zazubil. Trošku jsem mu rozcuchl vlasy. "Ooo, ty jsi vůdce klanu? Tak mladý? Hmmm..." Opět jsem se postavil a chytl si bradu na znak přemýšlení. "Musíš být jistě velmi nadaný." Chvilku jsem ještě zkoumal ten jeho pohled v obličeji, až jsem se na konec usmál a založil si ruce do kapes. Svitek jsem měl připevněný pod bundou na drátku v tajné kapse, takže v pohodě. "I přes to, máš tu někde rodiče? Opatrovníka? Kohokoliv, kdo by za tebe zodpovídal? Samozřejmě chápu, že jako Vůdce by to bylo potupný. Můžeš mi to pošeptat, jestli chceš." Samozřejmě, snažil jsem se navázat konverzaci patřičnou k tomuto věku. Navíc, povzbuzení o tom, že je vůdce se mi taky nezdálo nijak špatné!

pro **Shinobi** Thu Mar 17, 2016 6:36 pm

Na chlapcovej tvári sa objavila malá vráska. Nie že by zrazu začal superrýchlo starnúť len, sa zamračil. "Vodca klanu?" Uškrnul sa a bolo vidieť, že sa tak z časti v duchu a z časti nahlas uchechtol.
"Ty nevieš kto je vodcom klanu Hagisaki.. chlapče?" Odpovedal ti už trocha drzým tónom hlasu. Ruka prestal natŕčať a skôr poukázal na zvitok, ktorý si mu ukazoval.
"Vodkyňa klanu ti ten zvitok dala... chlapče. A už som veľký ! mám dvanásť!" Vyhlásil rozhodne a trocha nafúkol obe tváre. Rozhodne nie tak, ako by to spravil dospelý muž.

pro **Shiro** Thu Mar 17, 2016 7:30 pm

Normální člověk by se nejspíš urazil, kdyby ho někdo oslovoval chlapcem, když už je dospělý, mě to však udělalo radost. Jen jsem zazubil, poškrabal se ve vlasech a trošku zrůžověl na tvářích, když se mě zeptal, jestli nevím, kdo je vůdce klanu. Popravdě? O tomto klanu jsem slyšel párkrát, nikdy mě moc klany nezaujaly, já celý život věnoval Bijuu, jejich historii, způsobu ovládání, psychologii, manipulaci s lidma, porozumnění, lidkosti. Zjišťování si, kdo se vůdcem jakého klanu mě nikdy moc nelákalo. Vždyť ani já pomalu nevím, jak se jmenovali mí rodiče...Bože, to bylo hodně smutný! Jsem na tom už špatně...co se dá dělat.
Avšak, nadzvedl jsem obočí hned potom, co mi oznámil, že Lizzy je vůdcem klanu. Jen jsem kývl mírně nevěřícně a zároveň překvapeně hlavou, jako kdybych si tuto skutečnost vymlouval. Sakra, tak proč chce abych ten svitek donesl sem? Pfff, ani mi neřekne komu, jenom že to mám zanést do této čtvrti. Taky bych ten svitek mohl dát nějakému kolemjdoucímu a mise by se mohla počítat za splněnou. Ne, jenom já musím mít jistotu, že nějaká rolička, podobná toaletnímu papíru musí být svěřena do rukou někomu zodpovědnému...ach jo. Někdy se mi moje povaha nevyplácí. Povzdechl jsem si hlasitě nad svou myšlenkou a vytáhl znovu ten svitek, který jsem před tím ukázal. "Takže ty povídáš, že ta krásná mladá slečna je vůdce klanu, hm? Ok a ty jsi potom kdo...pane?" Usmál jsem se od uchu k uchu, směrem k němu. Byl to fajn kluk, sympaťák. Měl jsem rád takovéto povahy. Vždy v nich bylo nějaké kouzlo, připomínali mi mně ve vývoji. Heh, nostalgie, co už. Stále jsem ale potřeboval informace, jaké postavení tady má. "Potřebuji to vědět. Nemůžu ten svitek dát někomu, o kom ani nic nevím, to snad chápeš, jakožto téměř dospělý, hm?" Nadzvedl jsem zvědavě obočí. Hned potom jsem se zasmál a znovu mu rozcuchl trošku vlasy. Měl jsem rád děti, byla s nima sranda. Každý chtěl rychle dospět, ale jakmile dospěl, udělal by vše proto, aby časy v dětství mohl vrátit zpět.

pro **Shinobi** Thu Mar 17, 2016 8:24 pm

Chlapcovi spadla sánka a radśej o krok ustúpil. Bolo vidieť že si ho svojou vedomosťou minimálne naštval, až nastrašil.

"Robíš si zo mňa srandu? Sme najsilnejší a NAJMOCNEJŠÍ klan v tejto dedine!! Úplný top, nič nie je nad klanom Hagisaki, nikto si s nami nechce začínať konflikt, nemá to cenu, a ty.. ty ani len nevieš argghh... sakra ! Ty.. Ty.. TY!" Ukázal na teba a vyhrnul si rukáv na ruke, s ktorou na teba ukazoval. Mal tam už raz zmieňovaný prístroj s mnohými dierkami. Niečo ako kovová rukavica.
"Ja.. ja ťa naučím, čo sme zač ! zasran nevychovaný!" Muselo byť komické počuť to od mladého chlapca. Asi bol naozaj zamyslený no, uraziť klan nevedomosťou o neho.. to bola logika spred niekoľkých desiatkach rokov.

pro **Shiro** Thu Mar 17, 2016 8:39 pm

Celou dobu jsem nehybně stál. Můj normální postoj by vypadal tak, že nadzvednu obočí a začnu jančit, jenomže tento kluk měl poněkud jinačí reakci, než jsem očekával. To však nebylo žádnou překážkou. Jen jsem se na něj z patra díval, ruce jsem měl založené v kapsách od kalhot a pohlédl na ten přístroj. "Nazývat se nejmocnějším klanem proto, že k boji využíváte zvuk? Že útočíte na jednu z největších slabin lidských smyslů, chlapče?" Trošku jsem se zamračil. Vypadalo to spíš, že o tomto přesvědčuje sám sebe, než aby tím přesvědčoval mě. To mi ale nevadilo. Já lidi nikdy nepodceňoval. O popularitu jsem nestál a i přes to se na mě lidé vždy dívali skrz prsty, nesnášel jsem, když na mě byla upřena pozornost. Tento hoch jí ale nejspíš vyžadoval, ne pro sebe, ale pro tento klan. Na tom samozřejmě nebylo nic špatného. Přivřel jsem oči a dostal jsem se do podvědomí. Neměl jsem techniku, která by mi zabránila sluchu, ale uměl jsem jednu velice dobrou lidskou vlastnost-vypnout. Dokázal jsem nevnímat okolí, včetně zvuků a hlasů. Taky by se dalo říct, že to je skvělá mužská schopnost, ta ale nebyla zmíněna pod názvem nějaké techniky. Jaká to škoda, proti ženám by tato síla byla hodnocena alespoň S-rankově. Oči jsem měl stále otevřené a řekl jsem jakoby do prázdna, i když to bylo mířeno na něj. "Snažit se získat respekt ostatních, pozornost všech, aby se na tebe dívali se strachem...toto je možná idea někoho, kdo nikdy nezažil tu bolest...Ty pohledy nejsou takové, jaké by si člověk přál vidět. Víc se snažit o to, aby tě lidé uctívali, protože jsi dobrý, protože dokážeš někoho ochránit. Aby pohlédli na to, jakou máš sílu a nezneužíval jí...To je lepší způsob prosazení. Mluvit sprostě, nedopovědět větu, rozzlobit se, mít vztek, až to v tobě bouchne...To vše ničí to, o co by jsi se měl ve skutečnosti snažit, hochu." Mohl vidět na mé tváři to, že se hodně změnil. Neusmíval jsem se, nebyla tam ani ta nejmenší ukázka toho, že bych to bral nějak ironicky, nebo dětinsky. Choval jsem se k němu tak, jak on reagoval na mě, jenom víc dospěleji, dalo by se říct. "Navíc, pokud někoho poznáš, je slušností se představit. Pokud chceš být známí, svoje jméno rozhlašuj při každé příležitosti seznámení." Bylo mi jedno, co udělá, jestli se o něco pokusí. Jen jsem nesnášel tento přístup k těmto věcem. Avšak, byl to chlapec, proto jsem nic nepodnikl. Jeho názory jsou v tomto věku proměnné. Nevěděl jsem, jestli tuto idei cpou v tomto klanu všem do hlavy, ale jestli ano, odmítl bych jakoukoliv spolupráci a nejspíš bych svůj názor řekl i té krásné slečně. Hlavně tu nedělej hlouposti, jasný? Ozval se hlas z mého podvědomí. Já však jenom zůstal nehybně stát. Byl jsem flegmatik. Hodně málo věcí mě dokázalo vyvést z míry. Hodně málo věcí mě dokázalo přinutit o něčem déle přemýšlet. Toto mě nijak nerozhodilo. Jen tan názor se mi nelíbil, ten postoj, konkrétně...proto jsem taky musel reagovat, no ne?

pro **Shinobi** Sat Mar 19, 2016 7:37 pm

Bol to horkokrvný mladík. Možno keby že tie slová patria niekomu dospelému, mali by nejaký účinok. Tohto chlapca však viac menej pobúrili. Na druhú stranu si nebol istý, ako reagovať. Na chvíľku sa pozastavil a tvár mu potemnela.
"Radšej než sa ma ľudia boja a majú rešpekt, než by som sa s nimi mal bratríčkovať tsch.." Zamrmlal si popod nos no ruku znova stiahol k svojmu boku.
"Moje meno je Saki, alebo je to skôr prezývka. Úprimne.. tie sr*čky o ochrane niekoho sú pekný bullshit. Aspoň pre mňa.. môžeš sa o to snažiť akokoľvek no nakoniec zistíš, že to nie je možné. Ani neviem na čo ti to vlastne hovorím tsch.." Prevrátil očami a následne za sebou zabuchol dvere. Toľko k tomu odovzdaniu zvitku. Že by si si pomýlil budovu? No to nebolo možné. Každý koho by si sa spýtala by ti povedal, že práve toto je hlavné sídlo klanu. Nevyzeralo to však tak, že by ťa znova vypočuli, otvorili ti alebo od teba niečo prijali.

pro **Shiro** Sat Mar 19, 2016 9:00 pm

Sledoval jsme toho chlapce. Měl jsem založené ruce k kapsách. Bylo mi jasné, že moje slova jen tak neproniknou k tak mladému jedinci, který byl očividně už od malička ovlidněný okolím. Každopádně, nebylo na tom nic špatného. Dělal a choval se tak, jak ho naučili, vyčítat bych mu to nijak nemohl. Jen jsem toto chování nepodporoval. Eeeh, ale co já s tím asi udělám, hm? Pomyslel jsem si a najednou uslyšel ránu dveřmi, kterou způsobil, když odešel. Chvíli jsem se tupě díval stále před sebe a potom jsem si to uvědomil. Rukou jsem si protřel obličej. "Ale, ale..." Řek jsem si rychle po sobě a poté opět vrátil svůj pohled zpět na dveře. Asi se nedá nic dělat, hm? Pousmál jsem se a odchoázel. Směr? Zpět ne, šel jsem doprava ,až za budovu. Vyběhl jsem po zdi až k nějakému z oken, u kterého jsem se zastavil. Blbe, toto by se mohl považovat jako vkrádání a to je tresný. Son se ozval v pravý okamžik, jako kdyby mě to zajímalo...Mým úkolem bylo předat svitek a pokud jsem byl odmítnut, našel jsem si jiný způsob, jak bych k tomu měl o něco blíž. Okno jsem otevřel a vstoupil dovnitř. Otevřel dveře a nejspíš se dostal na nějakou chodbu. Opět jsme si ruce založil do kapes a pokrčil rameny. No co, půjdu pořád vpřed a počkám, jestli někoho potkám a zeptám se ho, kdo tady velí, když tu není přítomnost té slečny. Povzdechl jsem si a šel prostě rovno dál a čekal na nějaké známky života, v tomto proklatě velkém sídle. Ta mise už mě začínala docela štvát, ale co už, byla to moje povinnot. Tak jako tak, jsem pořád jenom pěšák.

pro **Shinobi** Thu Mar 31, 2016 8:44 am

Netrvalo ani pár krokov, kým sa pred Shirom neobjavila trojica shinobi. Ťažko povedať či boli z tohto klanu, no boli vo svojich oficiálnych uniformách. Dvaja maskovaný Anbu a bielovláska, ktorej maska chýbala.

"Shiro.." Prehovorila a prísnym pohľadom si ťa prezrela. Jej nálada bola na bode mrazu, kto vie prečo. No vlámať sa do klanového sídla nemusel byť práve najlepší nápad.

"... vysvetlíš mi čo tu robíš?" Založila si ruky na hrudi a postávala tam. Čakala čo jej odpovieš, aj keď to nevyzeralo tak, že by mala v pláne ti to nechať len tak prejsť. Síce len drobný priestupok, malá blbosť ale, kto vie. Možno ťa za to mali v pláne na pár nocí aj zavrieť?

pro **Shiro** Thu Mar 31, 2016 3:59 pm

No, nedošel jsem ani daleko a někdo si mě všiml. Byl to ale můj úmysl, nemohl jsem vyjednávat s dítětem. I kdybych měl za toto nějaký průser, já svou misi vždycky splním, ať už to stojí co chce. Takový jsem prostě byl, stejně jako pěkný magnet na průsery.
Když se předemnou objevila trojice, dle hrudníku jsem usoudil že dívek, pohlédl jsem na bělovlásku, které chyběla masku ANBU. Zůstal jsem stát jak poleno a až to dořekla, uklonil jsem se jí, jak se sluší a patří. Poté jsem se narovnal, naklonil mírně hlavu na stranu a mile se na ní usmál. Nebyla to přetvářka, prostě jsem takový byl.
"Omlouvám se, slečny. Dostal jsem od Lizzy-sama misi. Měl jsem předat tento svitek někomu z tohoto klanu. Avšak, neřekla mi jméno, jenom že by se ten člověk měl nalézat v této hlavní budově." Hned na to jsem si povzdechl, trošku se shrbil a poškrabal se na zátylku. "Štěstí mi ale moc nepřálo. Potkal jsem jenom malého chlapce, který neznal nic ohledně vyjednávání a zavřel mi vrata přímo před nosem.... Zpět se s neplněnou misí samozřejmě nikdy nevrátím. No a...tak jsem si prostě našel jinou cestu." Trošku nervózně jsem se zasmál. Toto bylo vkrádání se do soukromého pozemku majitelů-klanu. Ale nechtěl jsem někde sedět, to fakt ne. Musely to pochopit! "Dřív než nějak budete jednat...Neměl jsem v úmyslu krást, zabíjet, ani flirtovat s členkami tohoto klanu. A ještě než se rozhodnete něco dělat. Mohli by jste mi prosím pomoci najít někoho, komu bych tento svitek mohl předat?" No co, přišly jak na zavolanou! Do rukou dítěte tento svitek rozhodně nepředám! A tyto slečny vypadaly, že mají Tsuki,, včetně tohoto místa pod dohledem. Jejich informace o tomto místě by mi mohly zajistit splněnou misi. Jen jsem se na ně mile pousmál. Mám pocit, že z tohoto se nevymotáš. Samozřejmě, jako kdyby k tomu někdy neměl nějakou poznámku. Já se pokoušel udělat vše pro to, aby z tohoto nebyl problém a věřil jsem, že se mi to podaří.

pro **Shinobi** Thu Mar 31, 2016 7:52 pm

Žena si nad tvojim vysvetľovaním povzdychla. Nechala ťa však dohovoriť. Bolo zjavné že nejde o nijaké hrubé porušenie zákona ale, stále.. vkradnúť sa do niekoho príbytku alebo sídla, bez dovolenia.. bol stále zločin. Natrčila k tebe ruku s očakávaním, že jej danú správu či zvitok predáš. "Chápem že to nemusí byť práve najjednoduchšie no.. nemôžeš si dovoliť vkradnúť sa do sídla žiadneho klanu, už vôbec nie klanu Hagisaki... budeš musieť ísť s nami... spíšeme to a.. možno noc-dve posedíš v chládku." Sama nevedela ako presne to skončí. Na to tu boli osnovy a tie nikto neovládal naspamäť. Trest však Shira rozhodne neminie, už len trebalo vyčkať na to, aký.

pro **Shiro** Thu Mar 31, 2016 9:09 pm

Ruku jsem si dal před obličej a povzdechl si. Já ti to říkal...stupidní nápad, bezmyšlenkovej, totální chujovina! Jako kdyby mě tyto kecy zajímaly. Byl jsem naštvaný, ale projevoval jsem to vnitřně, flegmatik se prostě jen tak nezapře, všechno to bublalo uvnitř mě, ale na povrch to nikdy nešlo. Toto rozhodnutí se mi ale vůbec nelíbilo. Povzdechl jsem si a podíval se na ruku té slečny. Pochopil jsem, že svitek jí mám předat. To jsem však neudělal. Byla to moje mise. Ten svitek nepředám nikomu, než pověřené osobě. To byly moje zásady. Přihákl jsem si ho zpět pod bundu a pohlédl jsem na ně. "Nechci být nijak hrubý, ale na to teď opravdu nemám čas." Pohlédl jsem té bělovlásce do očí. Řekl jsem to naprosto upřímně a s klidem. "Pokud mě necháte dodělat misi, klidně za vámi příjdu sám, bez jakýchkoliv potíží, co vy na to?" Ruku, kterou mi nastavila...využil jsem toho. Jemně jsem jí za ní vzal a políbil jí na ní. Poté jsem se narovnal a usmál se. V mém případě se to bralo jako lichotka. Někdo by to bral jako obtěžování, nebo perverznost, což jsem nechápal. Toto byl náznak toho, že muž ctí ženu. Kdysi se to používalo a kdo ví, proč jsem byl tak posedlý předešlou dobou. Udělal jsem to kvůli tomu, aby měla mou důvěru..dalo by se říct.

pro **Shinobi** Sat Apr 02, 2016 11:03 am

"Nebuď hlúpy Shiro-san." Prehovorila k tebe až karhavým a trocha otráveným hlasom. "Vieš že zbytočne robiť problémy sa nevypláca. Nech už si kto si." Snažila sa ti dohovoriť a mala pravdu. Nešlo o to aký malý bol priestupok, neuposlúchnutie výzvy bolo neposlúchnutie výzvy. "Tak to nefunguje." Pokývala hlavou na nesúhlas a ruku stiahla skôr, než si s ňou stihol spraviť čokoľvek. "Posledná výzva Shiro-san, ak neuposlúchneš tak ťa budem musieť zatknúť." Dve Anbu od nej poodstúpili smerom k tebe a boli pripravené zasiahnuť. Pravidlá a zákony tu boli od toho, aby sa dodržovali no nie? Toto pre neho mohlo dopadnúť ešte veľmi zle. Bol len Shinobi. V dedine ako takej mali Anbu jednotky hlavné slovo. Teda tie, ktoré boli v službe. Bolo to dosť podobné ako konoha a jej polícia len s tým, že tu sa to nerozdeľovalo.

pro **Shiro** Sat Apr 02, 2016 11:18 am

Chvili jsem je jenom pozoroval, vyjednavat asi nemelo smysl, ale i pres to jsem se jenom mile usmal a kyvnul hlavou. "Hmmm, dobre, zkusme to." Pokyval jsem hlavou a trosku si promnul krk. Moje kuze byla varici jak samotna lava a ja se na sebe jenom podival. "Aale, damy. Podivejte, jak velky sarm mate. Az me to celeho rozpalilo." Sla ze me para. Pousmal jsem se a pokyval hlavou. Byl jsem senzor, videl jsem ze ani jedna z nich nepouzila svou chakru a tak jsem toho vyuzil. Hodil jsem na zem kourove bomby a cekal jak zareaguji. Meli by si ale pospisit, protoze ja uz byl nekde uplne jinde v teto budove a onen svitek jsem donesl do hlavni mistotni, kam jsem ho polozil a cekal az si ho nekdo z klanu vezme. Pred tema trema jsem ale stale stal-nebo si to aspon mohli myslet, bylo to docela trapne prekvapko.

pro **Shinobi** Sat Apr 02, 2016 1:23 pm

Situácia sa trocha zvrtla. Shiro začal robiť problémy. Nerobil ich len sebe, ale aj Anbu jednotkám a bielovlasej dievčine, ktorý ho chceli zatknúť. Teraz sa už tomu nedalo nijakým spôsobom vyhnúť a mohlo to byť len horšie a horšie. Bielovláska sa otočila na svoje kolegyne a dala im pokyn gestom, ktoré aj keby Shiro videl, tak by nevedel čo to znamená. Jedna z nich len prikývla a rozbehla sa z budovy von. Teda konkrétne otvorila okno a vyskočila ním, miznúc kto vie kam. Druhá zložila pečať a začala sa sústrediť, na čo poukázala smerom, ktorým Shiro zmizol. Obe sa rozbehli na prenásledovanie. "Shiro Natsuki! Zatýkame ťa za marenie výkonu Anbu jednotky a za neoprávnené vniknutie na toto miesto. Vzdaj sa!" Netrvalo dlho, kým ti boli v pätách a keď si sa zastavil v danej miestnosti, bielovláska tasila tanto, pretočila si ho v ruke, ako to poniektorý shinobi zo zvyku robia a začala k tebe pomaly kráčať. Čiernovlasá Anbu stále držala ruky v pečati. Očividne bola podporou, zatiaľ čo bielovláska bez masky tvorila prednú linku v prípadnom strete, ku ktorému možno malo dojsť. "Nerob si to horším.." Varovala ťa.

pro **Shiro** Sat Apr 02, 2016 5:08 pm

Netusil jsem z jakeho duvodu takto vysilovali. Ja bych nikomu z nasi vesnice neublizil. Ted uz sd moje mise mohla dat za vyrizenou. Svitek lezel na stolecku uprostred teto mistnosti. Veril jsem, ze nekdo z klanu to prevezme.
Jenom jsem si pred to sedla zamaval na belovlasku. "V klidu damy. Rikal jsem vam, jenom dodelam misi a pak za vami prijdu. Kdyby jste me vyhoveli, vubec bych nemusel utracet bombicky...Ehhh, kdyz tady to je vsechno tak slozite." Povzdechl jsem si, oprel se o koleno a stoupl si s rukami pred sebou. Jenom jsem se na je usmival. "Chci mluvit pred tim jeste s Tsukikage." Rekl jsem jeste pred tim, nez by za mnou prisli a dali mi pouta.

pro **Shinobi** Sun Apr 03, 2016 2:11 pm

Pozerali sa na teba na chvíľu podozrievavo, no bielovláska uverila tomu, že sa o nič nepokúsiš. S povzdychom k tebe pristúpila a nasadila ti putá. "Rád si robíš problémy čo?" Neznela zle, skôr karchavo. Ich práca nebola ľahká a reálne počítali s možnosťou, že by si sa proti nim mohol obrátiť a napadnúť ich. Ich reakcia bola oprávnená a obavy tiež. "Prepáč ale to nepôjde." Dodala a zaťahala za ramienko, ktoré sa nachádzalo na pútach. Mal si celkom šťastie. Mohlo sa jednať o niekoho iného, nejakého nepríjemného kapitána ktorý by ti zamedzil vo využívaní chakry, spútal by ťa pomerne bolestivým spôsobom a vôbec by si to nebral na vedomie. Boli aj taký a ty si o tom ako Jinchuuriky vedel. Osobné skúsenosti a tak.. Každopádne mali v pláne odviesť ťa do zadržovacej cely, ak si nerobil ďalšie problémy.

(presun)

pro **Shiro** Sun Apr 03, 2016 8:45 pm

Ve chvíli, kdy jsem na zápěstí ty želízka ucítil jsem měl tendenci je roztavit a zdrhnout, než jsem si ale uvědomil, že vlastně o nic nejde. Chápeš to? Já jdu do vězení za splněnou misi. Jsme shinobi sakra, najdeme si vždycky způsob jak něco splnit...měly by mít pochopení. Začal jsem si v podvědomí stěžovat. Já jsem byl flegmatik, proto mě něco takového ani nerozhodilo, jen mě vadil ten systém celý. Prostě to bylo nefér! Já ti to říkal, kdyby jsi mě aspoň jednou poslechl, vůbec by jsi nemusel sedět v cele. To bylo to poslední, co mi na to řekl, než jsem zaregistroval větu té bělovlásky a jen jsem se trošku začervenal. "Tak to pardon, jsem mezi Jinchuuriki známí jako jeden z nejvíce tolerantních, flegmatických a klidných členů ze všech." Opodvěděl jsem jí a díval se, jak mě vede. Jako jo, zvládnul bych to sám, o tom žádná, ale takto to vypadalo docela hezky. Žena si táhne na vodítku zvířátko...hmmm, tato myšlenka byla až příliš hrrr.
No, na konec jsem jenom šel za s nimi. Za to jsem ale svou misi považoval za splněnou. No, ještě bych se mohl dozvědět, že mi to neuzná, ale to se snad nestane. Pokud jo...hm...asi se půjdu najíst a hodím to za hlavu.

Přesun

pro **Ijōna Kirainahito** Thu Apr 07, 2016 6:03 pm

"Home, sweet home." Zahmkal som si takmer sa váľajúc po zemi od radosti z toho, že som späť. Už pri vchode do dediny som sa prezliekol do civilu a vyslovene spokojne dokráčal až k bráne sídla klanu. Mal som za sebou už v rade niekoľkú misiu bez senseiky a nevidel som ju celú večnosť. V poslednej dobe som buď nafasoval niaku jednoduchšiu sólovku, alebo mi prišilo vedenie dediny niektorého z mojich starších nadriadených, poprípade ich skupinku. Záležalo na obtiažnosti úlohy, vždy som sa však cítil, byť toho stredom. Nebol som egocentrický alebo niečo také, ale na misiách vnímal dianie, akoby sa celý svet točil okolo neho, práve preto ako moc si to všetko užíval.
S hlbokým nádychom vzduchu, ktorý voňal tak nostalgicky som ucítil psa, ktorý tu pobehoval podľa všetkého sám. Zrejme zatúlaný. Zvalil som sa na zem pri jednom z múrov a privábil ho k sebe. Z tašky som vylovil grču smetí, resp. odpadu z jedla, čo som si cestou kúpil a dal mu to dojesť a vylízať. Nenávidel som kyslé uhorky v burgroch a do tohto mi ich napchali aj keď som vyslovene povedal, že ich nechcem, ale tak čo aspoň niekto z toho mal úžitok. "Som zvedavý, kde ma pošlú teraz.... možno mi vnútia voľno, už sa mi to tam celkom kopí... nenávidia keď je niekto vkuse dlhú dobu preč a ulieva sa..." Pokecal som si trochu v mysli sám so sebou popri tom ako som sa maznal s hafanom, ktorý sa teraz samovoľne rozbehol kamsi preč. Vykašlal som sa na to, vstal, oprášil sa a vošiel do ulíc sídla klanu.

pro **Lizzy** Fri Apr 08, 2016 7:31 am

Môj milovaný a úžasný študent sa vrátil. Aspoň tak znela správa, ktorú som dostala od niekoľkých známych, keď krpec prekročil hranice sídla klanu. Mala som s ním veľké plány. Fakt že mala..Tiež som vstúpila do ulíc a začala som ho hľadať. Nebolo to tak ťažké. Bol v podstate jediným slepým členom môjho klanu. Možno aj pre to bol tak dobrý vo využívaní kekkei genkai. Už kao Chuunin nepotreboval žiadny nástroj. Jediný o kom som počula že niečo také na takej úrovni dokázal, som bola ja. Pozdravila som sa s niekoľkými členmi a následne som sa vybrala priamo za ním. Dohnať ho mi nerobilo až taký problém. Ani som nemusela rozprávať. Vedela som že v momente, keď som stála v jeho blízkosti, ma už pravdepodobne zaregistroval. Byť slepým malo svoje výhody. AJ keď mne by úprimne vadilo, nevidieť krásu ženského či mužského tela proste.. nah. "Vítam ťa doma." Usmiala som sa.

pro **Ijōna Kirainahito** Fri Apr 08, 2016 8:39 am

Jedna vec bola ak človek oslepne, druhá bola keď sa narodí slepým. Nemohlo mi chýbať niečo čo som si nevedel ani predstaviť aké bolo. Bol som slepý od narodenia a preto som mal ostatné zmysly značne bystrejšie na úkor v podstate neexistujúceho zraku. Nedokázal som ani rozoznať svetlo. Každý by si povedal, aké musí byť hrozné žiť vo svete, ktorý je celkom čierny, nebolo to však tak. Vnímal som vône oveľa intenzívnejšie, takisto ako chuť, dotyky a zvuky. Nebolo to však len o zmysloch, aj ďalšie moje pocity neboli otupené zrakom a v to čo sa teraz vo mne odohralo bola skoro detská radosť z toho, že som počul jej hlas. "Lizzy sensei." Povedal som vážnym hlasom smerujúc svoj slepý pohľad niekam úplne mimo, na čo som sa prutko obrátil sa ňu so širokým úsmevom, ktorý bol úplne bez zvuku. Spravul som si svoju dramatickú chvíľku. Síce som ju nevidel, ale hlbšie využitie mojich ostatných zmyslov mi umožňovalo vytvoriť si veľmi blízku predstavu o tom ako v skutočnosti vyzerala a v tej predstave bola veľmi pekná. Taktiež ani nevoňala zle, ale tak bola mojim senseiom, takže som jej zovňajšok zhruba v tomto bode prestal cielene skúmať. "Čo je nové senpai? A vlastne, ako sa máme?" Pýtal som sa trochu úprimne a trochu aj zo zdvorilosti, ale tak to jej bolo jasné, vždy som komunikoval tak na hranici slušnosti a praktickosti, bez nejakých špeciálnych omáčok. Za taký krátky čas sa pravdepodobne nič nezmenilo a ak by aj áno ona o tom pravdepodobne vedela.

pro Sponsored content

Ulice klanu Hagisaki

Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki

Re: Ulice klanu Hagisaki