Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Kancelář Mizukageho se nachází v posledním patře nejvyšší budovy vesnice. V předsíni samotné kanceláře je stůl pro sekretářku, která tu také většinu času sedí a řeší banality či zastupuje Kageho v jeho nepřítomnosti. Na chodbě se také vždy nalézá dvojice stráží z řad ANBU jednotek.

Ah... tak schránka... pronesu najednou velmi vesele a vstanu z křesla. Vždycky mě může dojmout, když mezi svým lidem zahlédnu tu jiskru smyslu pro povinnost a sebeobětování. Kdo jiný než statečný shinobi z Kiri by dobrovolně nabídl své tělo k přepravě smrtelných bakterií a patogenů na nepřátelské území? Asi nikdo... Jen tě musím varovat chlapče, budeš mít velmi málo času aby ses tam stihl dostat včas. 
Ano, vím že měl na mysli něco uplně jiného, ale po celém dni v kanceláři přece neublíží malý žert. A já ještě nejsem tak starý, abych si humor kompletně odpustil coby kratochvíli nedůstojnou.

Pravda, pravda. Musíme spěchat... přitakám a přejdu ke skříni, kde vytáhnu ze šuplíku kovovou lahvičku a podám mu jí. Tohle vypij až do dna a neboj se ničeho. Tvé jméno bude na pomníku padlých vyvedeno zlatým písmem. 

(v lahvičce se nachází extra silná pálenka, po odšroubování víčka je to jasně cítit)

S úsměvem se postavím nad louži a založím si ruce na prsou. Tak tohle bychom měli... až se ti to vsákne do hlavy, tak mě zkus přesvědčit o tom, že jsi ten pravý pro Sanbiho. Kreativitě se meze nekladou a já jsem víc než zvědav co vymyslíš. 
Sehnu se pro lahvičku a pokud něco zbylo uvnitř, tak opět zašroubuji víčko. Ty mladý dneska nic nevydrží, hned se ze všeho roztečou.... 

Ale jistě, jistě... mládí vpřed... a teď mazej, než si dojdu pro mop a vytřu si s tebou kancelář... odpovím mu veselým tonem a vrátil se zpět do křesla. Jednou mne skutečně někdo bude muset nahradit, ale když uvážíme jak těžké je mne zabít, může to pár let trvat.

Celou situaci jsem pobavene sledovala, i když mi ho nakonec bylo trochu líto. Zavděčit se Kashikemu není lehké kor co se týče Sanbiho. Usmála jsem se jeho poděkování a kývla, že nemá zač. Pak jsem se podívala na Kashikeho a naznačila mu, že půjdu, ale ať tu ještě klidně zůstane, už mě nepotřeboval stejně si jen povídal a já toho měla za celý den taky dost. Vzala jsem si ze své kanceláře kabelu a odcházela na trh


(Přesun)

Už byl čas abych se vrátil do aktivní služby. Během pár let jsem nebyl tolik aktivní jak bych chtěl, ale mé předešlé skutky mi nadělalo bohatství, které mi vydrželo do dnes. Nyní ale i z osobních důvodů se chci pohnout vpřed. Můj sen stát se Mizukagem se opět vrátil a k tomu bylo potřeba se hnout z místa a udělat něco s tím. Ještě než jsem dorazil sem, tak jsem se stavil na pár místech abych se dal do pořádku. Můj vzhled a osobnost se vrátili a navíc se ukázalo, že i když se mi vrátila barva vlasů tak už nevypadám stejně jako před lety. Každý se časem vzhledově mění a ani mi to tolik nevadilo. Před kanceláří jsem však uviděl svou sestru se kterou jsem se trochu pohádal předtím. Neměl jsem jí to za zlé a navíc jsem ji dobře znal. Prozatím jsem však na ní nemluvil a jen tiše čekal kousek za ní až vstoupí do kanceláře a vyřídí si co potřebuje. Jen jsem doufal, že bude to vyřizování trochu rychlejší. Chtěl jsem se znovu odrazit ode dna a hned je tu první překážka. Čekání v kanceláři byla jak bitva trpělivosti, leckdo to nevydržel a raději odešel, já však vytrvám na svůj příchod.

Hirin měla pravdu. Původně už jsem chtěl dneska kancelář zavřít, ale to zjevně nepůjde tak snadno. 
Inu dobrá, práce na zahradě zní docela dobře. Máte na to týden, pak tam uspořádáme výstavu ledových soch.... prohodím žertem a vstanu abych je vyprovodil ke dveřím. Pokud vyjdou, rovnou pokynu těm dvěma dalším, ať jdou dovnitř.

Vypadalo to, že nálada mé sestry se nijak nezměnila, vzato má ano. Člověk se nemění ze dne na den, ale občas se i něco takového stane. Kdy si člověk řekne dost a začne znovu. Já to však měl v sobě celou dobu, jen pořádně ukryté hluboko v srdci. Neočekávám, že změní své jednání vůči mě a rodině, ale říká se, že trpělivost růže přináší. Jsem ochoten čekat klidně celá desetiletí než ji dojde, že rodina je to nejdůležitější co máme společně se svým vlastním životem. Nyní by mi řekla pravděpodobně, že já jsem ten naivní, ale ono jí to jednou dojde. Každý si takovým obdobím nakonec prošel.
Nyní vcházím do místnosti kousek za svou sestrou, ale prozatím se jen zdvořile ukloním a nic neříkám. Bylo by neslušné někomu skákat do řeči. Nejdřív jsem chtěl aby si vyslechl mou sestru, popřípadně sdělím své záměry na Mizukageho vyžádání. Chtěl jsem se opět vrátit také do aktivní služby. Mé děti brzy nastoupí na akademii a budou mít stálejší dozor, tudíž se už mohu konečně vrátit ke své původní práci. Chce to oprášit původní skill. Kosti a svaly potřebují protáhnout a mise je na to ta pravá. Pokud to ovšem není jedna  z těch sebevražedných jako posledně s tím steroidním chlápkem s kterým jsem bojoval a málem přišel o končetinu. Ten boj mi však přinesl nové zkušenosti, které se mi budou do budoucna hodit. Nyní však musím vyčkat na vyzvání. Zavřel jsem dveře a čekal opodál až si to spolu vyřeší. Doufal jsem, že se budu moct domluvit na nějaké soukromé misi nebo na misi s někým zodpovědným a motivovaným.

S vlídným úsměvem si vyslechnu hlášení Yoko. Jedna z mála dobrých zpráv dneška. 
Rád slyším, že máš vše plně pod kontrolou a vracíš se do aktivní služby. Velmi brzy tě budu potřebovat, abys zacvičila nového Jinchuurikiho. Ve vesnici máme totiž jednu velmi vzácnou vázu a ještě vzácnější obsah... cítíš se na to?

Číst v její tváři a hlavně očích její pocity, to byla čistá zábava. Člověk dokáže do určité míry zamaskovat mimiku a pohyb obličeje, ale lesk očí se ovládá jen těžko. Založím si ruce za zády a v klidu čekám až si to srovná v hlavě. Pak přijde otázka, kterou jsem čekal. 
Nikoliv... zatím nejsou žádní kandidáti, pro které bych byl pevně rozhodnutý. To bude tvůj první úkol. Víš jaké kvality musí člověk na takové pozici mít, takže mi ty kandidáty najdeš. Vyber nejméně dva lidi. 

Poslechl jsem si celou jejich poněkud zajímavou diskuzi. Pamatuju když jsem se jako první vrhnul po šanci získat pro vesnici Nibiho, ale nakonec mě předběhla vojenská síla Konohy. Bylo to opravdové selhání, které si vyčítám, ale chci dále být prospěšný pro vesnici. Už od malička jsem vzhlížel k velkým vůdcům a mým snem se i stalo stát se jednoho dne moudrým Mizukagem, který bude svou vesnici chránit vlastním životem, dohlížet na růst další generace a podporovat celkově růst vesnice. Tak bych si to přál já a nejspíš by souhlasila i prababička Mei, kdyby tu ještě byla. Byla mým vzorem už od začátku. Dokonce jsem slyšel i zábavné příběhy o jejich svatebních problémech. Myslimže jsme si trochu podobní, až na to, že já svatbu neměl a žena mých dětí mě opustila. Život někdy hází pod nohy moc překážek, ale nebyl bych tím kým jsem kdybych je nepřekonal. Kashike je dobrý vůdce, z jeho slov lze usoudit jeho vztah k vesnici a svým podřízeným. Dokazuje to i jeho důvěru v ně, třeba jak před chvíli nechal mou sestru rozhodnout o něčem tak důležitém. Pokud bude třeba tak bych ji i rád podpořil. Nevím sice koho vybere, ale určitě Kashike vybere někoho schopného z kandidátů. Mě osobně by nevadilo přijmout to břímě, ale nezáleží na mě. Možná by to i vylepšilo vztah s mou sestrou a porozuměl bych jejím pravým pocitům od dob co se stala jinchuuriki a tvrdě pracuje. Jsem na ní pyšný i přes to, že svou rodinu zavrhla. Odlepil jsem se od zdi když jsem dořešil své myšlenkové pochody a udělal jen jednoduché gesto, že tu jsem též kdyby se mnou chtěl Mizukage mluvit.

Oplatím Yoko úklonu a vyprovodím jí pohledem ze dveří. Tak to bychom měli jeden problém z krku... doufám.
Pak přenesu pohled na druhého Terumiho v místnosti. Tak co s tebou chlapče? Copak bys rád?