Ostrov

pro **Hyuuga Mikomi** Sun Jul 14, 2013 9:30 am

Většina shinobi by se tomuto místu nejraději vyhnula širokým obloukem. Nachází se zde přísně střežená věznice, z níž se doposud nikomu nepodařilo utéct. Mimo cel zde najdeme i výslechové místnosti a rozsáhlou mučírnu s opravdu nápaditým zařízením.

pro **Hyuuga Mikomi** Mon Jul 15, 2013 5:26 pm

Trávila jsem další, stereotypní den ve svém "lepším" vězení. Sice už jsem nebyla v té tmavé, studené věži, ale luxusní to tu také právě nebylo. Ale jedno pozitivum by se našlo. Nedělalo mi společnost jen depresivní ticho, a občasné návštěvy Tetsuyi, které měly jediný cíl. Neskutečně mě ponížit. Teď už mě tu čas od času navštívila sympatická kunoichi Kumiko. Nedokázala jsem tedy říct jak moc mě má v lásce. Přece jen jsem na své misi zmlátila do bezvědomí jak ji, tak jejího senpaie. Jenže, zdálo se mi, že od té doby co jsem jí sdělila své upřímné obavy ohledně našeho světa, byla trochu přístupnější. Měla jsem pocit, že mi věří. Ostatně neměla jsem důvod vymýšlet si. Měla jsem na krku obojek, který mi požíral chakru, byla jsem zavřená v cele, a o možnosti útěku jsem si mohla nechat jen a jenom zdát. Jestli někdo spasí lidstvo, já to tedy nebudu.

Natáhla jsem před sebe ruku a sledovala třes v konečcích svých prstů. Zkusila jsem pevně sevřít pěst, ale nic zvláštního se nestalo. Mé svaly byly pořád hodně oslabené. Byla jsem naivní a hloupá... Už nikdy nebudu vytvářet jutsu, která poškozují tělo uživatele. Nikdy.

Povzdechla jsem si a posadila se na postel. Chvíli jsem těkala pohledem po svém "pokoji". Neustále se mi vracely vpomínky na Konohu, neustále jsem se snažila přijít na to, co se vlastně děje. Věděla jsem jen, že Tetsuya má rinnegan, že zdejší Otokage ani za živého boha nemíní vylézt mezi lidi a věděla jsem i to, že to musí mít souvislost s krádeží svitku z konožského skladu nejutajovanějších technik. Jenže mé pátrání nepřineslo žádné výsledky. Pokud nepočítáte jako výsledek, že se necháte zmlátit do bezvědomí, odvléct do vězení, a ponížit. Skutečně jsem byla vnitřně zlomená. Nevěřila bych, jak strašlivá může být noc v kleci, naprosté temnotě a zimě, před kterou se nemůžete nijak uchránit...

pro **Shinobi** Mon Jul 15, 2013 5:39 pm

TSUCHI KUMIKO

Po nejakom tom čase na miesto, kde sa práve Mikomi nachádzala, konečne zavítala nejaká osoba s jednoduchým úmyslom doniesť jej jedlo a pitie. Bola som to samozrejme ja, chuuninka z Otogakure. Pochopiteľne sa za mojimi čoraz častejšími návštevami schovávali aj nejaké tie postranné úmysly. Potrebovala som jej oznámiť všetko, čo som zistila a prediskutovať s ňou nové poznatky, ktoré som nazbierala. Mikomina špionáž sa paradoxne na počudovanie začala zdá sa až potom ako sa nechala chytiť a zavrieť.
"Ustúp do kúta a čakaj na povely," rozkázala som ihneď po vstupe do vnútra s výrazom v tvári, z ktorého priam sršala dominancia, serióznosť a nebojácnosť. Aspoň teda do doby, než som za sebou zavrela a už ma viac nikto okrem samotnej Mikomi nemohol ani vidieť ani počuť.
"Uf, tí strážcovia sú otravní," povzdychla som si a konečne sa s vedomím, že sme tu iba my dve, uvoľnila. Predsa len som si už za ten čas zvykla. Nič na tom, že skôr než som začala riešiť Otokageho, Tetsuyu a podobné veci, som položila tácku s jedlom na stolík a naliala Mikomi trocha vody.

pro **Hyuuga Mikomi** Mon Jul 15, 2013 5:46 pm

Na tváři se mi objevil úšklebek. Zdá se, že ani Kumiko také s těmi idioty dvakrát nevycházela.
"Mě to povídej. Děkuji ti." projevila jsem vděčnost za donesené jídlo. Kdyby se o mě staral stále Tetsuya, jedla bych tak každý třetí den... Můj pohled při té vzpomínce na okamžik ochladl.
"Jaký je svět tam venku?" položila jsem otázku, která se zdála téměř dvojsmyslnou a napila se vody. Nutno dodat, že sklenici jsem držela oběma rukama, abych si nepolila šaty.

pro **Shinobi** Mon Jul 15, 2013 6:02 pm

TSUCHI KUMIKO

Usadila som sa na niečo, čo Mikomi naivne nazývala posteľou, a začala čo najpútavejšie rozprávať.
"Nie je to veru žiadna výhra. Prístup ostatných sa nijak zvlášť nezmenil, čo mi na druhú stranu dalo dosť príležitostí hrabať sa v nejakých dokumentoch. Čudovala by si sa, čo všetko som sa dočítala. Po pravde... natrafila som na niečo obzvlášť zaujímavé. Od doby, čo už Reina nie je otokage...," prestala som rozprávať akoby z ničoho nič v tom najlepšom. Atmosféra bola na chvíľu hustejšia, Mikomi si určite musela byť vedomá toho, že ju s najvyššou pravdepodobnosťou čaká šokujúce odhalenie, ktoré by mohlo zodpovedať všetky naše otázky..
"...sa nerobia žiadne nové záznamy," ukončila som s očividným sklamaním v tvári svoju vetu a umožnila tak Mikominmu plamienku nádeje vyhasnúť.

pro **Hyuuga Mikomi** Mon Jul 15, 2013 6:07 pm

I na mé tváři bylo zklamání více než zřetelné. Nicméně porce jakž takž poživatelného jídla mě dokázala alespoň částečně rozptýlit.
"Nepřekvapuje mě to. Kdyby byly informace o současném Otokage tak snadno k mání, bylo by to přinejmenším amatérské." povzdechla jsem si.
"Kumiko. Myslím, že důslednější pátrání by mohlo být nebezpečné." dodala jsem varovným tónem. Narozdíl ode mě je zdejší a není zdaleka tak podezřelá, ale zároveň jsem si byla jistá, že Tetsuya má lidi všude.

pro **Shinobi** Mon Jul 15, 2013 6:24 pm

TSUCHI KUMIKO

Neostávalo mi než súhlasne prikývnuť na jej prvé dve vety.
"To je fakt. Keby to bolo tak jednoduché, rozhodne by to nebolo tajomstvom," poznamenala som a vypočula si jej varovanie. Nezdalo sa však, že by som mala obavy.
"O to nejde, ja naozaj nemám strach. Pravdou ale je, že už viac netuším, ako ísť ďalej. Žiadne záznamy neexistujú, jediná možnosť, ako sa dostať k Otokagemu, je prejsť bariérou v centrálnej veži. Dochádzajú mi nápady," povzdychla som si a naivne dúfala, že mi Mikomi možno navrhne niečo, čo by mi mohlo akýmkoľvek spôsobom pomôcť.

pro **Hyuuga Mikomi** Mon Jul 15, 2013 6:33 pm

"Zaslechla jsem řeči o tom, že mnoho neopatrných shinobi, kteří strkali nos do centrální věže a pátrali po původu Otokage, zaplatili za svou nerozvážnost životem. Moc po nich nezůstalo." neměla jsem ponětí, jaké pasti musí být v oné budově narafičené. Ani jak vypadaly zbytky oněch nešťastníků.
"A co tunely pod Otogakure? Musí tam být nějaký únikový východ, tajná chodba... Ale obávám se, že jsou příliš spletité." polkla jsem další sousto. Kumiko jistě znala tunely lépe než já. Na druhou stranu, neměla mé oči.

pro **Shinobi** Mon Jul 15, 2013 6:54 pm

TSUCHI KUMIKO

Tunely pod Otogakure? Pravda, kedysi dávnejšie mali isté špeciálne využitie, ale od prehry vo vojne v nich istotne nikto už nebol. Nebude to žiadna sranda.
"To nie je zlý nápad, to by mohlo fungovať," poznamenala som a začala uvažovať. Určite sa musí nájsť niekto, kto ich kedysi využíval a bude stáť na mojej strane. Netrvalo mi dlho a konečne som sa definitívne rozhodla, čo ďalej.
"V poriadku," zobrala som prázdnu tácku a dala sa na odchod.
"Vďaka za pomoc. Budem ťa informovať o výsledkoch," bez jediného vysvetlenia som odišla. Dôvod bol prostý - nechcela som tu byť dosť dlho na to, aby ma mala možnosť začať zastavovať. Svoje presvedčenie som si neplánovala nechať zvrátiť =) PRESUN.

pro **Hyuuga Mikomi** Mon Jul 15, 2013 7:00 pm

"Kumiko-san!" poprvé mohla slyšet můj zvýšený hlas. Tohle je přece šílenství... Ani já bych se do tunelů jen tak neodvážila, dostala jsem dost jasné varování... Když jsem však viděla její odhodlání, na okamžik jsem se zarazila. Jako kdybych viděla mladší sebe. Ten zápal. Ta touha udělat vše nejlepší pro svou vesnici. Pousmála jsem se a máchla rukou.
"Buď opatrná. A nechoď sama. Může tam číhat cokoliv." pak už jsem jenom sledovala její odchod.

pro **Shinobi** Fri Jul 19, 2013 5:33 pm

Mikomi už dlhú dobu ostávala vo väzení bez jedinej návštevy. Ubehli už takmer tri dni od posledného rozlúčenia sa s Kumiko a odvtedy sa u nej absolútne nikto neukázal. Jediné jej šťastie teda bolo, že mala možnosť piť vodu zo studne, avšak čo sa jedla týkalo, nepochybne na tom nebola práve najlepšie. Keď už si ale myslela, že bude ponechaná na pospas osudu, dvere sa začali otvárať.

TSUCHI KUMIKO

Bola som to skutočne ja, Kumiko. Mikomi teda mohlo konečne minimálne po psychickej stránke odľahnúť, keďže bolo zrejmé, že som ešte stále žila, ale pohľad, ktorý sa jej naskytol, tak či onak nebol práve najpríjemnejší. Z dobrých dôvodov som na sebe totiž mala masku a šál, ale ani to nepomohlo. Určite jej muselo byť jasné, že som nebola práve v najlepšom fyzickom stave.
"Ahoj... prepáč, že som sa tak dlho neukázala... ja len... nemohla som," prehovorila som skleslo. Následne som sa len s bolesťami dostala k Mikomi a usmiala sa na ňu pod maskou.
"Ale mám dobré správy. Zdá sa, že budeš voľná. Prišli si pre teba," dodala som už o čosi nadšenejšie a ukazovala jej, že môže ísť ešte stále otvorenými dverami von s tým, že som sa ju očividne chystala odprevadiť.

pro **Hyuuga Mikomi** Fri Jul 19, 2013 5:38 pm

Hlady jsem byla téměř šílená. Opravdu jsem se smiřovala s tím, že nejspíš zemřu. Buď se pro to rozhodl sám Tetsuya, nebo se nedej bože Kumiko něco stalo, když pátrala v tunelech. Jakmile se dveře pohnuly, vyskočila jsem a čekala, kdo za nimi bude.
"Kumiko! Měla jsem o tebe strach! Co... co to má znamenat? Kdo ti to provedl?" měla jsem co dělat, abych udržela jakž takž tichý tón. Varovala jsem ji před těmi tunely! Musí to mít souvislost!

pro **Shinobi** Fri Jul 19, 2013 5:47 pm

TSUCHI KUMIKO

Nezdalo sa, že by som sa jej plánovala vyspovedať. Najlepšie totiž v mojej situácii bolo mlčať. Tak isto som nechcela, aby sa Mikomi trápila, pretože i mne bolo niečo celkom jasné. Uvedomovala som si, že ten, ktorý mi to spôsobil a zároveň ten, ktorý ma sem takto poslal, tým chcel Mikomi odkázať niečo na štýl "ešte sme spolu neskončili... neutekaj predo mnou priďaleko, rukojemníkov mám dosť". To je fakt. Muž, ktorý to celé mal na svedomí, od začiatku veľmi dobre vedel, že je Mikomi po psychickej stránke ľahko zraniteľná, obzvlášť ak si má dôvod niečo dávať za vinu. Bolo to ako keby ma nechával živú len preto, aby si ma zapamätala takto a ten obraz už nikdy z jej očí nezmizol.
"Je mi ľúto, ale asi ťa budem musieť omráčiť. Robím to pre tvoje dobro. Keď sa prebudíš, budeš s najvyššou pravdepodobnosťou už doma. Dávaj si na seba pozor... ak som totiž niečo zistila, tak len jediné - Otogakure nie je v dobrých rukách. Dúfam, že sa sem už nikdy nebudeš musieť vrátiť. Teraz mi prosím dovoľ... rozlúčiť sa s tebou," prehovorila som a pokúsila sa ju uspať šatkou s omamnou látkou. Nemala veľa možností vzpierať sa, no aj tak som dúfala, že sa nechá, pretože v takomto stave by sa mi ju ťažko naháňalo.

pro **Hyuuga Mikomi** Fri Jul 19, 2013 6:01 pm

Hlavou mi za těch několik málo chvil, proběhlo nepočítaně myšlenek. Spousta možných teorií, co se mohlo stát a co to má znamenat. Může za tím být Tetsuya, možná že právě on má celou Otogakure pod palcem. Možná si ji vybral právě proto, že se mu tu z nějakého důvodu daří pokračovat ve svých plánech, ať už jsou jakékoli. Nebo za tím stojí někdo jiný a Tetsuya je pouhý pomocník? To mi k němu však příliš nesedělo. Vážně jsou tu lidé od nás? Z Konohy? Opravdu mě po tom všem chtějí pustit? A jak se jim podívám do očí poté, co jsem celou tuhle misi tak zpackala?

Mé tělo stále nebylo zregenerované, mohl za to i ten zpropadený obojek, který tlumil mou chakru. Mé svaly stále tedy byly roztřesené, a když jsem tedy svýma rukama sevřela dlaň Kumiko, mohlo to vypadat komicky. Přesto jsem doufala, že mi dá alespoň šanci rozloučit se.
"V Konoze jsi kdykoliv vítána. Odpusť mi, že jsem ti způsobila tolik problémů. Jednou ti to ráda vrátím." pokusila jsem se o úsměv.

Poté už jsem dobrovolně přiložila obličej k šátku a zhluboka se nadechla, abych Kumiko nepůsobila další problémy. Už tak jsme nejspíš byly podezřelé ažaž.

pro **Shinobi** Fri Jul 19, 2013 6:08 pm

TSUCHI KUMIKO

Napokon našťastie pre obe z nás nedošlo k žiadnym komplikáciám a bez problémov sa mi ju podarilo uspať. S prenosom jej tela však už vzhľadom na moju absenciu sily a zranenia už problémy budú, avšak rozhodla som sa, že do toho dám všetko. Oprela som si ju o chrbát a držala za nohy. Následne som už nemala nič viac, čo by som povedala, alebo si i nebodaj pomyslela. Mojou prioritou momentálne bolo čo najskôr ju odtiaľto dostať. Zistila som toho totiž nepochybne dosť, a nič z toho sa mi nepáčilo. Nič na tom, že predtým, ako sme vyrazili, som sa ešte uistila, či je naozaj mimo a odstránila jej obojok, ktorý udržiaval jej chakru na minime. Teraz už bola skutočne pripravená ísť a raz a navždy opustiť toto väzenie... aspoň som v to teda dúfala. Konečne sme sa spolu vydali preč z ostrova, hoci ja iba dočasne. =) PRESUN (=

pro **Mareo Renjiro** Tue Jul 15, 2014 9:59 pm

Procházel jsem se vězením, zastavujíc se u každé cely. Prohlížel jsem si každého zde přítomného vězně, snažíc se zapamatovat jeho tvář. Bylo to náročné, protože zde bylo mnoho vězňů, ale Já i navzdory tomuto vynaložil veškeré své úsilí, abych si je zapamatoval. Proč pak jsem se tolik namáhal? Ono každý z těchto vězňů byl alespoň jednou v mučírně, a když se odtamtud vrátil, už nikdy nebyl jako před tím. Ještě více ale prý člověka poznamenalo pouhé přihlížení praktikám bachařů. Když někomu dají kovový kýbl na břicho a pod něj krysu. Kýbl pak začnou zahřívat, tím pádem se krysa snaží dostat pryč, a jediná cesta je spodem... nejedná se o nic pěkného. Právě tady ale směřovaly mé kroky. Považoval jsem to za konečnou zastávku mé vnitřní proměny. Měníme se neustále. Vyvíjíme se, ale i chátráme. Ze dne na den se stáváme někým naprosto jiným. Něco takového ale vždy musí mít nějaké odůvodnění. Částečné selhání v Kumogakure no sato ale nezměnilo pouze mě. Toho jsem si všiml, jakmile jsem opět po nějaké Té době zahlédl Kirin. Pouze ale čas ukáže, zda-li je naše změna správná a dobrá pro vesnici. Anbu neměli problém s mým vpuštěním dovnitř. Bylo to z toho důvodu, že jsem nešel do výslechového střediska, kde bych mohl zaslechnout něco, co by nebylo určeno pro mé uši. Šel jsem do mučírny, a tam přesně do části, která byla určena pro shinobi, kteří jsou již k ničemu, a proto na tyto vězně stráže nebrali žádné ohledy. Nebylo je třeba nechat se dožít dalšího dne. Zde to bylo nejbrutálnější. Pouze jsem přihlížel, bez známek emocí a sebemenšího náznaku zhnusení. Takto to ve světe shinobi chodí. Za selhání si zasloužíme trest, a proto i Já jsem si dle mého názoru zasloužil trest. Ono přesvědčováním nukenínů, že mě mají zavřít a mučit bych se pouze ztrapnil, ale když přijdete a jednom z anbu vrazíte... vše je vyřešeno, a Vy skončíte tam, kde by jste skončit za normálních okolností nechtěli. Ono někdo by si pomyslel, že jsem začal blouznit, protože jsem se takto choval pouze kvůli jedné nesplněné misi, spíše jen z části splněné. Toto mi ale nabídlo jistý druh uspokojení a uklidnění. V Otogakure no sato nežili shinobi jako v jiných vesnicích. Tady všichni jsou tak trochu více brutální, na hlavu a další věci... toto neskrýváme.

pro **Mizuki Netsu** Tue Jul 15, 2014 10:30 pm

Niekomu by sa to zdalo čudné, že práve žena sa ide pozrieť na toto miesto. Strávila som tu podstatne veľa času. Či už som tu bola trénovaná alebo som niekoho prinucovala rozprávať. Presnejšie, na to aby bola istota, že nič nepoviem, tak tu býval tréning a oni ta ako by mučili. Bývalo to dosť kruté, aspoň za mojich čias. Šla som sa pozrieť, čo sa tu za pár dní zmenilo. Ako som prechádzala pomedzi cely, niektorých ľudí som spoznávala. Občas sa vyskytla poznámka k mojej postave a rozhodne aj vulgarizmy. Tie som ignorovala a pokračovala ďalej. Bol tu ten známy pocit, cítila som sa ako by som bola späť medzi ANBU a robila obhliadku väzenia. Tak to však nebolo, nakoniec som zazrela známu tvár. Mareo Renjiro, nečakané ho vidieť práve na tomto mieste a ešte k tomu v cele na konci chodby. Zastavila som sa pri tej cele. "Tak toto by mi nikto neuveril..." Poznamenala som s kamenným výrazom na tvári. "Povedz mi dôvod, prečo si tu, ale úprimne." Rozhodla som sa vypočuť si, čo tu robí. Nedávalo mi to zmysel, je to predsa jeden z najlepších shinobi a dáva si pozor na pravidlá, tak čo tu robí? Táto otázka mi behala v hlave.

pro **Mareo Renjiro** Tue Jul 15, 2014 10:51 pm

"Ono to bude tou příjemnou atmosférou. Chladné zdi, pouze jednou za deset minut nějaká hlasitá vulgární narážka, jídlo prý tady mají slušné a prý se můžou chlubit i svým kolektivem." Promluvil jsem neutrálně k Mizuki. Nebyl jsem překvapen, že na mě narazila. Byla přece kdysi anbu. Každý z nás se vydá někdy na stará místa vzpomínat na staré časy. Když se ale příliš budeme utápět v minulosti, přestaneme vnímat současnost. "Ono je od Tebe hezké, že je pravidelně navštěvuješ. Už si tam našla svou osudovou lásku?" Mizuki mohla vědět na co se narážím, jednalo se právě o její službu v anbu Otogakure no sato.

Ostrov 6589332081.gif_480_480_0_64000_0_1_0

Jakmile jsem domluvil, vytáhl jsem si cígo, zapálil a pořádně potáhl. Pak už jen vydechoval. Vzpomněl jsem si na Mizuki, jak se ji to před tím tak líbilo, a tak jsem ji chtěl nabídnout. Nakonec jsem to však neudělal. Co by na to řekli její bývalí kolegové?

pro **Mizuki Netsu** Wed Jul 16, 2014 11:12 am

"Hai, je to tu naozaj skvelé." Poznamenala som s iróniou v hlase. To, že si zapálil som radšej ignorovala a vôbec som na to nemyslela. "Áno, osudovú lásku... Tá je možno tam dole v mučiarni." Zasmiala som sa, samozrejme som pochopila jeho narážku. "Tak čo už ste mali spoločné sprchy?" Opýtala som sa a mierne som sa natiahla... Nemala som dnes v pláne tu tráviť tak veľa času, ale Mareo tento fakt trochu zmenil.

pro **Mareo Renjiro** Wed Jul 16, 2014 4:33 pm

"A nejen sprchy. Copak bys se taky ráda přidala?" Z toho logického pohledu. Nic víc než jen sprchy jsme mít společného nemohli. Žádné hraní footbalu, basketbaalu a podobně. Toto vězení bylo vybudováno na pevných a přísných pravidlech, které vězňům nijak nezlepšovaly jejich pobyt zde. Jídlo dostával každý ve své cele. Na jídelnu tady totiž místo nebylo. Pak ale co jsem měl na mysli? Jakou další skupinovou aktivitu by tady vězni mohli dělat? Mizuki mohlo taky nesedět to, že mě ještě nedávno viděla v aréně, tak tedy proč jsem tolik informován o tom, jak to tady chodí? Zdůvodnění bylo i hned pár. Lhář, tajnůstkář, lhář, tajnůstkář… žel pro Mizuki, Já jsem byl obojí. "Oddělal jsem člověka, kterého jsem oddělat neměl. To důvod, proč se tady nacházím." Vždy když jsem ale lhal, jsem řekl i něco pravdy. Kterého pak člověka jsem měl na mysli, protože v tomhle tom jsem právě nelhal?

pro **Mizuki Netsu** Wed Jul 16, 2014 4:59 pm

"No, vôbec ma neláka myšlienka byť v sprche medzi, neviem koľkými ďalšími väzňami, ale vďaka za ponuku... " Povedala som s iróniou v hlase. Chvíľu som premýšľala, čo presne mal na mysli okrem sprchy? Jediné čo tu bolo ma napadlo mučiarne, ale tam nie su väzni spolu... Jeho dôvod návštevy tohto väzenia bol dosť slabý."Takže ty si tu dobrovoľne... " Neverila som mu a na to som mala jednoduchý dôvod, predsa nikdy nikoho nezabíjal vo svojej podobe a keby aj, dokázal by utiecť. Určite tu bol za nejaký čin, ale to len kvôli tomu, lebo tu chcel byť. Jeho dokonalá maskovacia technika by ho zachránila... "Stále však nevidím tvoj dôvod, na čo si tu chcel ísť?" Padla otázka, samozrejme buď mi povie lož alebo neodpovie. Očakávala som to, jeho charakter tomu napovedal...

pro **Mareo Renjiro** Wed Jul 16, 2014 9:51 pm

"Zabil jsem Marea, ale dal jsem žit Renjirovi." Bylo jediné, co jsem Mizuki odpověděl. Nevysvětlovalo to vůbec nic, ale pouze to věci komplikovalo. Mé skutečné jméno nebylo ani Mareo ani Renjiro. Byl to pouhý pseudonym, který jsem začal používat, jakmile jsem si uvědomil, jak nebezpečné je, aby Vás někdo znal. Když někdo zná Vaše skutečné jméno. Zná Vaše slabiny. Zná Vaši minulost. To vše může využít k vaši porážce. Tady se jednalo ale hlavně o překlady samotných části jména. Stal jsem se Renjirem-> upřímným, ale ne v chování. Jak pak jsem to myslel, již brzy zjistíte, zda-li to bude ještě dnes, to nikdo neví xD

pro **Mizuki Netsu** Wed Jul 16, 2014 10:00 pm

On bol totálne ignorantný, rozprával si čo chcel a ja som bola totálne zmätená. "Tak teraz mi to vysvetli." Dodala som a chrbtom som sa oprela o oceľové mreže. Teraz som bola tak trošku nechápavá. Rozhodne som potrebovala vysvetliť, ako to všetko myslel a čo tu robí. Vlastne som sa mohla na spôsob ako sa tu dostal spýtať niekoho z ANBU, určite by mi odpovedali.

pro **Mareo Renjiro** Wed Jul 16, 2014 10:47 pm

"Ono v životě člověka jednou nastane chvíle, kdy je jeho tělo samo nespokojené se sebou. Tedy přemýšlí nad změnou. Jsou ale i jiné případy. Pokud ten člověk již jednou změnou prošel, může se navrátit ke své původní verzi. V tomto případě ale to již nikdy není to, co to bývalo kdysi. Pouze jakási napodobenina originálu. Člověk pak podobné změny ne nese dobře a přijde na řadu rozdvojená osobnost. Jedna z osobností se snaží zůstat u originálů, ale druhá se chce měnit, a proces se opakuje. Tím si člověk vytvoří dokonce i několik tisíc osobností, a pak se v nich začne ztrácet. Ten originál, který tam byl, již není tak snadno v tomto počtu k nalezení." Poslouchalo se to určitě tak trochu zvláštně, nechápavě… tak trochu to nechápavé bylo, a hlavně důvod, proč tohle Mizuki říkám. To, co jsem Mizuki řekl, byl můj případ. Po ale duchovním souboji a vnitřní změně jsem dospěl k své jediné osobnosti, která se ale skládala z malinkatých částí osobnosti předešlých. Proto jsem ji tedy řekl Renjiro-> upřímný. Stal jsem se v tomto ohledu upřímný a již nic jsem neskrýval. Změně se neubráníte. Časem Vás dožene a ovlivní. Cigaretu jsem zahodil někde dál do cely, a podíval se Mizuki přímo do očí. "Tak je na čase se odtud dostat. Je to výzva, ale dokážu to." Očividně mi pobyt zde v cele již stačil. Jak pak jsem ale myslel to s Tou výzvou? Měl jsem se v plánu probojovat pryč? Byl jsem snad blázen? Já byl od všeho trochu…

pro **Mizuki Netsu** Thu Jul 17, 2014 9:43 am

Všetko som si vysvetlila, tým čo povedal. Akurát mi nedávalo zmysel, ako sa chcel dostať preč. Jeho slová sa mi však dostali do pamäti. Aj ja som hľadala samú seba, tento proces začal v tom momente, keď som stretla Marea Renjira, človeka, ktorý stal práve predomnou. Strácala som sa v minulosti a nevedela ako ďalej. I keď tento fakt som si stále neprípušťala k srdci. Na chvíľu som Marea opustila a šla som za jedným z ANBU, potrebovala som zistiť, čo spravil. Keď že ma tu poznali, hlavne kvôli mojim vlasom a hlasu. Tak mi to jeden z bývalých kolegov prezradil. Vrátila som sa naspäť k cele Marea."Ak chceš, môžem ti odtiaľto pomôcť." Navrhla som, už ma to nebavilo sa s ním rozprávať cez mreže. Však len udrel ANBU, oľutovanie skutku a ospravedlnenie, by to mohlo jednoducho vyriešiť, ale to musel chcieť on sám .

pro Sponsored content

Ostrov

Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov

Re: Ostrov