Jižní úkryt

First topic message reminder :

Nachází se zde velitelství ANBU, opět je zde vše střeženo. Průchod přes velitelství umožňuje únikovou cestu pro nejhorší případy a evakuační středisko.

Jeho složku jsem narychlo najít nemohla, ale zapsala jsem si jeho jméno hodnost na papír a dala jej na vrchol hromádky druhé linie.
"Dobrá jdeme za Otokagem." masku jsem si už nebrala nemělo to cenu. Killunii jsem odstranila krystal z nohou uchopila jí silně za paži a odváděla směrem do centra vesnice a přímo za Otokagem. Hikari nás měl následovat.
(přesun)

Nevidel som dôvod prečo nie a tak som sa pomaly vybral za nimi.

(presun)

Vrátila jsem se zpět do velitelství opravdu značně rozladěná. Nechala jsem si zavolat mého zástupce.
"Yuri, Otokage si přeje, aby jsme sestavili tým, který půjde loupit a drancovat okolí. Sestav prosím pětičlennou skupiny, zbav jich všeho co by mohlo připomínat, že jsou od nás a v neposlední řadě vyhlaš pohotovost. Nikdo nesmí z vesnice ani do ní. Chci aby si mi připravil bojeschopné lidi na přehlídku pro Otokageho. Dám ti seznamy, až je vypracuju. Prozatím zajisti, aby na cvičišti fungoval vždy někdo od nás s trénoval geniny a chunniny k boji." zakončila jsem svůj proslov. Yuri kývl a zmizel. Věděla jsem, že se na něj můžu spolehnout. Zničeně jsem se svezla do křesla a přehrávala si znovu scénu v kanceláři. Přesně jak jsem čekala, všichni muži jsou stejní. Když se jim něco nelíbí použijou hrubou sílu. Já sice taky ale jak se mám jinak bránit? Prohrábla jsem si vlasy a pustila se zase do složek a propracování seznamu.

"Nazdárek" S úsměvem jsem prohlásil jakmile sem narazil na Reinu. "Je tady někdo jiný než my dva ?" Zeptal jsem se, abych věděl jestli můžu mluvit

"Za dveřmi mám bodyguardi. Ale ti nic nevyžvaní pokud jim to nedám rozkazem. Na rozdíl od některých, jsem si tyhle vycvičila sama. Co chceš?" nevzhlédla jsem k němu a dál přerovnávala komínky, které jsem rozlišovala podle vojenské síly. Bylo vidět že zadní linie mám už promyšlené, problém byl první a druhá. Tam byly komínky poněkud menší.

Přišel jse blíže k ní "Ty znáš Tsuki nejlíp... mám pro tebe prosbu, potřebuju tým který se mnou sesadi Tsukikageho, je to nejslabší vesnice a já jestli se mám postavit hokagemu a zabít ho, potřebuju základnu.. potřebuju tě."

Přestala jsem se na okamžik prodírat hromady složek ninjů z vesnice a položila je na stůl a s úsměvem jsem se na něj podívala a opřela se o křeslo.
"Cože si to řekl? Asi jsem ti špatně rozuměla." usmívala jsem se blaženě, člověk neslyší každý den, že ho někdo zoufale potřebuje, proto jsem si to užívala jak jsem nejvíc mohla.

Věděl jsem moc dobře o co jí de. "Slyšela si... znova to neřeknu... jdeš do toho ?" Položil jsem jí jasnou otázku na kterou jsem čekal jasnou odpověď. Věděl jsem že neodolá.

"Hm no dobře. Tsuki jo? Je to zajímavá nabídka. Ale musím jí odmítnout. Musel by ses zeptat mého šéfa." mrkla jsem na něj. Madara bude potěšený z dalšího Uchihy.

Nadzvedl jsem koutek do úsměvu. "Stejně mám a ním namířeno.. mimochodem, ještě jedna prosba.. naučíš mě kuchiyose.. dokáže to zachránit prdel" Povytáhl jsem i druhý koutek, takže jsem se usmíval. Vlastně bylo více důvodů ke štěstí, hlavní však bylo že budu otcem. "Děkuji.."

Vstanu ze židle a přejdu k němu. Položím mu ruce na ramena a usměju se na něj.
"Ach drahý Kisuke, studenty už neberu. Támhle je východ." ukážu ke dveřím.

Podíval jsem se na ní nechápavě "Zajímavé nazívat studentem někoho který by tě mohl spálit na popel pouhým zlým pohledem. Ne.. tady jde o to že jak vydím chystáš se na válku, není k zahození mít svě straně dva páry těhle očí." Věděla na co narážím. Potřeboval sem vyvolání, vždy se hodí když ti nekdo kryje záda.

"A proč si myslíš, že potřebuju zrovna tebe? Navíc myslím, že kdybys mě teď nechal hořet, pochybuju že by ses někdy dožil mé smrti." mrkla jsem na něj a odváděla ho ke dveřím.
"A za útok na mou osobu bych tě musela přinejmenším zabít, nebo by se to nelíbilo  šéfovi, že mu zabíjíš velitele armády." a strčila jsem do něj aby vyšel ze dveří.
"Otokageho kancelář znáš." otočila jsem se a vrátila se ke své práci.


Po delší době co Kisuke odešel jsem skončila se svou prací a bylo na čase výsledek své práce ukázat Madarovi. Zvedla jsem se se svým seznamem lidí a nechala vyhlásit pohotovost na cvičiště. Přehlídka nechť započne. (přesun)

Stanula jsem před Jižním úkrytem. Byla to jediná možná volba. Vytvořila jsem krystalického klona a poslala ho do kanceláře. Pak jsem se otočila a vstoupila do velitelství.
Klon (přesun)
Hned na začátku jsem vydala rozkazy:
"Až do odvolání, budu pracovat zde. Vaší povinností je neříkat nikomu mou polohu. Jednejte s klonem jako bych to byla já a za mnou jen v případě nejvyšší nouze." pronesla jsem a došla až do zadní části, kde jsem měla svou provizorní místnost. Ta ještě vedla dál, kde jsem trénovala. Sedla jsem si za stůl a vypsala další věc. ANBU co stál u vchodu čekal, až mu ji předám.
"Tohle dej sféře s kočičí hlavou. Dej jí instrukce, ihned odchází do Konohy najít Tobira Senju." podala jsem svitek s pečetí. Bylo třeba začít jednat a taky konečně dodržet slib. Bylo riskantní chodit do Konohy sama, když jsem věděla, že se tam nemůžu bránit.
"Taky chci, aby zítra byly připravené čtyři skupiny po pěti jako zpravodajská služba půjde na dlouhodobou misi po celém našem území. Chci dostávat každý večer zprávy, co se kde děje. Za dva dny vám tam vyšlu pár dalších lidí na střídání. To je vše." rozhodila jsem rukama a sledovala jak ANBU odchází.
(ANBU přesun)
Možná jsem paranoidní, ale v Atsuce jsem měla jistou důvěru. Byla mou společnicí dlouho. Potom, co Faito odešel je docela možné, že se ostatní nezaleknou.

Klon se vydal do úkrytu, provedl Kashikeho směsicí chodeb, kde neustále potkávali shinobi, kteří se něčemu věnovali. Až poslední místnost, byla velmi dobře zabezpečená, čehož si Kashike mohl všimnout. Klon otevřel těžké kovové dveře a pokynul Kashikemu, aby do nich vstoupil. Jakmile tak učinil, zavřel za ním dveře a opět odešel dělat svou práci do kanceláře.

(klon přesun)

Jdu celou cestu za klonem a zastavím se až v oné místnosti. Myslím, že mi někdo dluží velkou, ale vážně velkou kopu vysvětlování. Jsem jedno velké ucho... prohlásím a pořádně se rozhlédnu po místnosti.

Místnost byla temná. Na jejím konci se najednou objevilo světlo. Způsobilo to otevření dalších dveří a hned se zase zavřeli. Měla jsem v ruce pochodeň a tou jsem zapalovala ostatní. Uprostřed místnosti byli dvě křesla kamenná. 
"Posaď se." vybídnu ho a pak si sednu také co místnost pořádně rozsvítím. 
"Vymklo se to. Nečekala jsem, že se vzdají tak rychle." pronesla jsem.

Usednu do jednoho z křesel a sundám si masku. To světlo pro mě díky Kiriganu bylo sice bezvýznamné, ale dobře, když chce aby mezi námi bylo jasno. Skutečně by mě zajímalo, s čím přitáhli, když donutili velkou Reinu Kanu zalézt pod zem a volat o pomoc spojence přes půlku světa. Doufám že se obtěžovali alespoň s menší armádou... 

Ulevilo, že to byl Kashike. Věděla jsem, že jediný bude nástupce po Faitovi. On mu věřil. 
"Byla jsem na Vaší slavnosti předem varovaná, tušila jsem, že něco takového přijde. Teď už mi mí lidé dali za pravdu, že nejsem paranoidní." odmlčela jsem se, to mě dost ranilo, nakonec jsem byla ráda, že si to ujasnili. 
"Podle zvědů a zpravodajů hranice překročilo 5 shinobi. Jednoho jsme zajali, další se ke mě přidal za jistou výměnu, kterou později zjistí, že je zbytečná a další tři kapitulovali. Zřejmě nečekali, že se hodlám bránit. Nicméně, doufám že jsi trpělivý a nemilosrdný ve výslechu, protože já bych ty lidi zabila hned. Krom jiného se na hranicích s Oto a Konohou vede nějaký souboj, podle informátorů je to Itachi a Kisuke. Chystám tam někoho vyslat. Straší mi lidi. Ale jak jsem slíbila, jsem vděčná, že si mi přišel na pomoc i přesto, že ... to nešlo podle plánu. Připravím ti odměnu pro tvé lidi, šek nebo keš?" optám se ho. Měla jsem neutrální výraz až moc klidný na to, co se stalo nahoře ve vesnici.

Vyslechnu si celý její příběh s kamennou tváří. Nakonec mne uchlácholila až vyhlídka financí, jelikož v dopise stála mise ranku S, která se platí šesti nulami. Založím si ruce před sebou a upřu na ní své oči. Dobrá tedy, řekněme že přejdu fakt, že jsme se sem hnali zbytečně, jelikož jsi ochotná uhradit náklady i s kompenzací. S výslechem těch dvou ti samozřejmě pomohu, pokud bude třeba, můžeme je i přepravit k nám. Za prvé se od nás hůř utíká, pokud si někdo nechce zaplavat se žraloky a zadruhé tam na to mám své experty. Cvičil je Faito, takže si jistě umíš představit úroveň jejich profesionality. 
Co se týče toho souboje na hranicích, bude dobré, pokud se do toho tvoji lidé nebudou míchat. Itachiho se neobávám, ale co jsem slyšel o Kisukem Uchihovi, je to labilní hlupák s moc velkou silou. Nerad bych pak slyšel něco o zmasakrovaném týmu z Oto, i tak nemáš sil nazbyt. 

"To je pravda. Nejdříve je vyslechneme zde, potom je nechám transportovat k vám. Oba. I tu ženu i toho muže. Ta žena, ale bude ochotně vypovídat, dlužím ji jistou věc , kterou chce, ale nemůže ji dostat, chudinka."  pousmála jsem se, kdyby jen věděla, měla si víc zjistit s kým vyjednává. 
"Žádné zprávy o Faitovi zatím? Ale gratuluji k povýšení." 

Usmála jsem se, jen málo lidí mě zná. Kashike byl jedním z nich.
"Ano tušíš správně. Slíbila jsem ji mou DNA. Dnešní shinobi jsou velmi málo informovaní o starých a legendárních technikách." usmála jsem se a opřela. Mou DNA dostat nemůže leda by našla mé tělo, ale to má pod palcem Konoha a díky tomu mě drží od nich dál.
"Zatím ji ale využiju, vynahradím jí to jinak. Měla odvahu postavit se svým kolegům."

Tentokrát už vážnost neudržím a rozesměju se na celé kolo. Bože... může být někdo skutečně takhle hloupý? Tohle je moc i na mě. Smekám před tvou fantazií, tohle je gól, jen co je pravda. 
Když se uklidním, znovu se Reině podívám do očí. Doufám, že bude i nadále spolupracovat tak ochotně jako doteď. Je to dost klíčové pro další průběh dění. 

"Doufejme, nechám ji poslat k tobě, ale pak chci, aby si mi je deportoval zpět. i přesto dostane odměnu." řeknu. Měla jsem v plánu ji dát něco jiného, co stejně ocení, ale to už Mizukage nemusí vědět. Já si ji potřebovala udržet