Severní úkryt

V této lokaci se nachází nemocnice Otogakure, právě tak jako výzkumný ústav. Dochází zde tedy k objevování nových léků, a jedů, což se však neobejde bez pokusů a občasného obětování zajatců, nebo smrtelně raněných, dožívajících shinobi. Laboratoř s nejmodernějšími technologickými vymoženostmi je samozřejmostí.

Dotáhli mě až k úkrytu a pak k mý kobce. Otevřely dveře a hodili mě do místnosti. Přistál na hlavě tak to  trochu bolelo, pak za ním zavřeli dveře. Rozhlídnul se po místnosti a nebylo tu nic jen kamenný stěny. Povzdechl si  „Tak tohle je problém nebýt genin tak se nevzdám. No uvidíme, co bude dál.“ lehl si na zem a čekal, kdo ho přijde mučit. Po delší době usínal s úsměvem na tváři, když tu náhle začal slyšet lidský křik. „ Ježíši ani člověk tu nemůže spát. Proč tak ječí, to nemůžou ječet alespoň potichu, když už musí. Snad mě přijde už někdo mučit nebo tady zešílím“ Takhle to pokračovalo do nekonečna pak už to, nevydržel a začal přemýšlet o sebevraždě. Při čekaní se to furt jen zhoršovalo a už mlátil hlavou o zeď.  „Prosím tě už né.“  A nezbývalo mu čekal dál v tom křiku.

Po předání zprávy jsem šla rovnou za tím hochem do žaláře. Lidi když mě viděli při mém příchodu ztichli včetně těch co se zmítali v křečích. Došla jsem až k poslední střežené cele a pokynula jsem ANBU, aby mě pustil dovnitř.
"Tak už mi máš co říct?" promluvila jsem chladně, neměla jsem moc náladu, Otokage tam opět nebyl.

Jakmile zpozoroval paní, připlazil se k ní a promluvil. „ A co chcete vědět rozlohu Amgakure? Počty vojáku? Rozmístění? Tajné průchody?  Nebo chcete, abych se stal Vaším otrokem? Cokoliv budete, chtít udělám.“ Za každou cenu se chtěl vyhnout ty její otázce, proč odešel z vesnice.

Přistoupila jsem k němu a vrazila mu pěstí.
"Nemám moc velkou trpělivost zvlášť ne s takovými jako jsi ty. Odpovíš mi na otázku teď nebo tě k tomu bolest možná donutí." zvýšila jsem hlas.

Vrazila mu a spadl trochu dál dozadu. Povzdechl a začal přemýšlet jak jí odpovědět. Vypadá to, že se nevzdá a opravdu se chtěl dostat z tohodle vezení.  "Odešel jsem z vesnice kvůli tomu, že jsem chtěl poznat svět a naučit se techniky. Uspokojila Vás tahle odpověď?“ povzdechl si a čekal na její odpověď.

"Trochu." narovnala jsem se a dál ho sledovala.
"Povídej dál." vyzvala jsem ho, nehodlala jsem mu pokládat další otázky, chci aby mluvil sám, jestli chce práci

Chvilku bylo ticho. Povzdechl a a zapřemýšlel jak odpovědět. Nemluví, když nemusí.  A když už tak minimálně. To bylo pro něj nečekané, aby povídal dál. A Další důvody opravdu nemám.  Nemám sny, prostě jen pracuju. Prostě jsem odešel, hledat práci. Možná v budoucnu budu mít důvody, ale teď prostě nemám.  A když se vlastně ještě zamyslím. Tak u shinobi je normální naučit se nový techniky a poznat svět jsem řekl jen kvůli Vám.  Abych se odtud dostal nebo dostal práci. Kouknul se na ní a zeptal se. Prosím nemáte práci?  Pořád se snáži vykroutit z jeho hlavního důvodu. Cizímu člověku prostě nebude řikat své plány. A navíc neví zdali dotyčná osoba žije. Pak najednou začal chodit po místnosti a přemýšlel nad sebou.

"Co by sis představoval pod pojmem práce? Proč chceš vlastně pracovat pro Reinu Kanu?" opřela jsem se o mříže a zamyšleně ho sledovala. Mohl být o pár let mladší než já a stále genin? to my nešlo do hlavy, ale v historii byli i tací, co byli věční genini

Zase zmínila jméno toho, koho hledá.  A začínalo mu to být divný.  "Hm… to je jedno vše beru, nejsem vybíravý. Nejspíš zvládnu všechno."  A ohledně, proč chce pracovat pro Reinu Kanu. Chvilku se nad tím zarazil. Přemýšlel, jestli jí to má říct nebo ne. Došel k závěru že nemá co ztratit.  "Proč chci pracovat pro Reinu Kanu? To je trochu nepřesný asi bych byl sluha nebo otrok."  Zasmál se a pokračoval dál.  "Bylo by to zajímavé pracovat pro Reinu Kanu. Nejspíš budu až do smrti Genin a tak už chci alespoň zajímavě zemřít. Slyšel jsem historky. Ty byli taky příčinou, proč jsem jí šel hledat. Někteří lidi říkají, že je naživu ostatní po smrti. A to byste se divila, co lidi dokáží vyprávět."  Po chvilce se začal protahovat, protože v cele jen seděl nebo stal a už začal byt ztuhlý.

Povytáhla jsem obočí. Lidi jo? Proč já mám ten pocit, že ty lidi znám a nemám je ráda? Luskla jsem prsty a u mě se objevilo 10 ostrých jehel krystalů a ty mířily přímo na něj a přišpendlili ho ke zdi.
"Co si lidi o mě povídají?!" zvýšila jsem hlas. Zvědavost byla u mě přirozená. Dala jsem si dolů kapuci, ale masku jsem si nechávala. Poznat mě mohl jen podle vlasů a krystalů.

Když ho přišpendlila ke zdi s krystalem. Napadlo ho to, že by to mohla být ona, ale nebyl jsi jistý. " Když víte kam jít a stačí jen poslouchat. Tak občas získáte, zajímavé informace. Civilisti teda celkově lidi toho namluví hodně. Hlavně, když jde o Legendu. Ať už mrtvou či živou.  Vetšinou to je. "Je to legendární nukenin. Co zabil hodně lidí a tak dále…."  Pak můžete občas taky poskládat střípky historie a dá vám to jeden celek." Řekl jí všechno i to co nejspíš nechtěla. Už to bylo, automaticky vždy chtěla, aby jí řekl všechno tak jí to rěkl. A těch 10 ostrých jehel krystalů co se zabodali, okolo jeho těla k tomu přidalo. A potom jsi to uvědomil, na co se ho zeptala a vlasy a krystaly souhlasily. Tak se začervenal a potichu řekl.  Ups.. Trapas a jsem v háječku zelený.. dokonce to mohla i slyšet.

Přitáhla jsem si židli sedla si na ní a dala si nohu přes nohu.
"Já mám dost času, technicky vzato jsem mrtvá. Chci vědět všechno." odvětila jsem chladně a čekala co z něj ještě vypadne

Kouknul se na ní a vypadáto že ho chce úplně vyždímat.  "Hmm vím, že jste nájemý zabiják nebo byla? Dokonce koluje, že jste byla ve spojení s Orochimarem. A dokonce že jste se přidala k Akatsuki? Pak tu máme obvinění Konohy.  Nevím, jestli je to pravda by to chtělo vetší prozkoumání a nikdy jsem se detailně nešťoural." Zamyslel se a uvědomil si, že dokonce kolovala mezi lidem. Že se vdala nebo co. Ale to radši chytře vynechal. Nechtěl zemřít bolestivou smrtí. A to je asi všechno co vím. Mě spíš zajímalo ty nájemní vraždy. Najednou měl ve tváři smutný výraz, protože ho donutila řict informace zadarmo. Sběr informací ho vždy bavilo. A aby to někomu řekl zadarmo to je trochu moc. Informace, jsou moc. Ale co nadělá. Pak se na ní ještě usmál.

Nehnula jsem se, myslel si že je to hra? Ale to co věděl, by jí mohlo pomoci, jestli si většina myslí, že je stále mrtvá.
"Klan Kana je známí tím, že se nechal najímat pro vyřešení konfliktních politických situací. Zahladit stopy, urovnat spory, vyžádat finanční záležitosti s trochou konfliktu.... odstranit nepotřebné." chvíli jsem se odmlčela, abych se podívala jak na to bude reagovat. "Prošlo mi pod rukama tolik lidí, že nemám sebemenší chuť na to myslet. Tvou domněnku ale potvrdím, nějakou dobu jsem se stýkala s Orochimarem a Akatsuki jsem dokonce vedla já." vstala jsem a přešla k němu. V ruce se mi objevil malý střípek krystalu a ten jsem přiložila na jeho zápěstí a pak rychle odříkala formuli a vyťukala pečetě. Střípek se sám vryl pod jeho kůži. Mohlo ho to trochu zaštípat. Pak jsem od něj odstoupila.
"Gratuluju máš práci." a krystaly, kterého držely spadly na zem.

Chvilku poslouchal co řikála a pak se odmlčela a byl klidný. Nějak to s ním nehnulo. Potom přistoupila, a když mu vložila pod kůži střípek tak z toho měl špatný pocit. Ale když slyšel, že má práci. Tak to byla jiná reakce, začal svítit jak sluníčko. A potichu řekl.  "Já pracuji pro Legendu." A svítil dál jak sluníčko. Tohle se mu stalo po prvý takový nával emocí. Pak jeho zrak upřel na ní a zeptal se.  "A můj úkol bude jaký má paní?"

"To co si dělal doteď. Chci aby si pro mě sbíral informace z každé vesnice. Hlavně chci vědět přesné pozice a rozhodnutí kágů. Chystám akci...velkou akci. Až půjdeš do Kiri seženeš mi vše o tomhle chlápkovi." podala jsem mu složku s papíry a fotografií Faita Dansaka. "A strčíš mu do kapsy tohle." podala jsem mu malý černý krystal. Nebudu riskovat, že to zkazí. Pak jsem vyťukala pečetě. A na zemi vyrostly čtyři krystalické květiny.
"Položíš je v každé vesnici. Na dobře ukryté místo. Budou se hodit. Sama se ti budu hlásit, sám to pocítíš díky tomu krystalu uvnitř tebe. Takže si budeš dávat bacha na to, aby si byl sám. Zradíš mě a věř mi, že já to zjistím, zabiju tě." zdůraznila jsem poslední větu.
"Comprende?"

Poslouchal pozorně, co chtěla, aby udělal. Podávala mu složku Faita Dansaka tak jí vzal zapamatoval si to a ještě k to mu dodal.  "Ano rozumím. Nebude to lehký, ale udělám, co budu moct. A můžu si vzít zpátky mou výbavu? Docela bych jí rád měl zase u sebe. Pokud už je to vše, pustil bych se do toho hned.  Protože tohle bude celkem dlouhá mise." A začal, pročítat a prohlížel složku s fotku Faita Dansaka. A jelikož je to nebezpečný člověk tak neví jak mu dát černý krystal do kapsy. Jak nad tím přemýšlí tak to nejspíš nedokáže.

"Faita si nech na konec, udělej vše ostatní, budu se s tebou spojovat. Výbavu máš u brány. Pokud vše splníš odměna tě nemine." odvětila jsem a odešla z vězení s dobrým pocitem, že někdo za ní odvede špinavou práci. (přesun)

"Jak poroučíte."  A odcházel k bráně. Kde si měl vyzvednout své věci.

/Přesun

"Ty nejsi návštěva. Informujte Otokageho." pronesla jsem ještě k Hankovi a zkoumala jsem si  ruce, které se pokrývali krystalem.
"Tím, že jsem tě pustila dovnitř se protivím vlastním rozkazům i mého pána. A proto mi teď hezky rychle řekneš co víš o Konoze a jiných vesnicích a dostaneš milost a možná i lékařskou péči." Celé její tělo se z růžového krystalu proměnil na černý a uvnitř něj se začali vytvářet malé hroty, které  ji začaly bodat do těla ze všech stran. Vychutnávala jsem si ten pocit.

Dorazil jsem jak nejrychleji to šlo. Před místností srovnám krok do rozvážného tempa a klobouk si opět stáhnu do čela. Spolu s vysokým límcem pláště mě dokonale maskuje a nikdo nepozná co jsem zač. Pro jistotu si ještě pomocí henge lehce upravím rysy. 

Vstoupím do místnosti a shlédnu na osobu v krystalu. Tak co to tady je za problém?

Už jsem nemluvila, jen jsem se snažila ze sebe opět vybouchat vztek tak jsem se napřáhla, že jí jednu vrazím, ale v tom se objevil Madara, tak jsem se tak trochu zarazila a svěsila jsem ruku. Neotáčela jsem se.
"Tvrdí, že má pro nás cenné informace a dá nám je zadarmo." zdůraznila jsem poslední slovo zvláště k ní.