Hospoda - U Kulhavého poníka

pro **Assasin Senju** Sat Jul 20, 2013 6:43 pm

First topic message reminder :

U Kulhavého poníka je lacinný lokál, který přitahuje všechny vrstvy obyvatel. Scházejí se zde, aby projednali městské záležitosti u saké, piva nebo různých alkoholových destilátů ze západu.
Hospoda - U Kulhavého poníka - Stránka 11 Pub_chachamaru_anime

Hospoda - U Kulhavého poníka - Stránka 11 Pub_chachamaru_anime

Hospoda - U Kulhavého poníka - Stránka 11 Bar-pub_det

pro **Soshi** Sat Aug 29, 2015 8:47 am

Soshi

"Tak to rád slyším. To o novém mizukage i o sirotcích. Což mi připomíná..."
vytáhl jsem podivný bloček a něco na něj napsal. Byla to směnka. Částka na ní nebyla vysoká, ale nízká už vůbec ne.
"Tohle by Vám mělo ve financování pomoci. Budu posílat, co jen půjde."
Zamával jsem na číšníka, aby přišel, a zářivě se na něj usmál.
"Prosím, přišli jsme sem vyzkoušet nějaké vaše speciality, ale s prázdným žaludkem se těžko vychutnává. Myslíte si,ž e byste mohl zaběhnout do té restaurace naproti a přinést pořádnou porci masa a pečivo?"
Číšník se trošku vykrucoval, tak jsem ještě přihodil větou, že pořádné dýško na květinu pro slečnu, která se mu líbí, by jistě přišlo vhod, a číšník odběhl.
"Tady se dějou divné věci. Hokage někam zmizela, stejně jako Hokage před ní. Nevím, co si o tom mám myslet. Každopádně mise mi teď asi nikdo nepřidělí, budu chodit zse číst dětem do nemocnice..."

pro **Keigo Nakagami** Sat Aug 29, 2015 9:58 am

Když mi Soshi podával směnku, opět jsem se pousmál nad jeho naivitou. Jak si jen může myslet, že cokoliv co vydělá se může rovnat s mým platem z S-rankových... COŽE? Když jsem uviděl částku na směnce, úsměv mě přešel. Koukám že geninové v Konoze se maj o něco líp než ty u nás...
"Ehm, Soshi, jsi laskavý, ale seš si jistý, že můžeš postrádat tolik peněz? Určitě jsi to musel šetřit hodně dlouho..."
Potom Soshi přesvědčil číšníka, aby přinesl ještě nějaké pořádnější jídlo. Chtěl jsem namítnout, že "zdejší speciality" nejspíš nemám v plánu ochutnávat, ale na to bylo asi už trochu pozdě.
"Vždycky když je vesnice bez vůdce, je to špatné. Bohužel, takové věci nejsou v žádné z vesnic ojedinělé. Kagové jsou často terčem a trnem v oku pro mnohé lidi... A někdo prostě už neusnese tu zodpovědnost a spoustu práce... No a někdo prostě už usoudí, že vše potřebné vykonal a zaslouží si jít na odpočinek. A já někoho takového právě hledám Soshi. Důvod, proč jsem tady, je žádost o pomoc. Myslíš, že by si mi mohl pomoci zjistit, kde se nachází tvoje matka? Doufám v to, že právě tam najdu Faita. A on je moje jediná šance na úspěch v mé příští misi."
Řekl jsem vážně a upil jsem vody ze sklenice. Nyní jsem mladého genina nepřetržitě pozoroval, aby mi neunikl žádný náznak zaváhání, nebo pokusu o lež.

pro **Soshi** Sat Aug 29, 2015 10:49 am

https://www.youtube.com/watch?v=TLpPhjqP6e0

Soshi

Nad otázkou peněz jsem se ani nepozastavil. Upoutal mě totiž pravý důvod toho, proč byl Keigo zde.
Díval jsem se mu vzpříma do očí. Ani já jsem mu nechtěl lhát.
Přemýšlel jsem, zda by si to otec přál. Věděl jsem, že je s matkou v té malé vesničce v horách, ale už v minulém dopise se zmiňoval, že se svou minulostí skončil.
"Víte moc dobře, že Vám to nemohu říct..." řekl jsem.
"A nechci Vám lhát, abyste se nedostal do nebezpečí."
Byl jsem ve svízelné situaci - říct tomuto muži o pozici mého otce? Přeci jen, očividně v něj hodně věří, možná v něm měl i přítele. Ale ctít slib, který jsem otci dal...
"Napíšu mu dopis, že na něj budete čekat za dva dny v Zemi čaje. Pokud se s Vámi bude chtít setkat, přijde. To je vše, co pro Vás mohu udělat, Nakagami-san."
Přitom jsem smutně sklopil oči ke sklenici.

pro **Keigo Nakagami** Sat Aug 29, 2015 11:06 am

Natáhl jsem se přes stůl a poklepal jsem Soshiho po rameni. Na tváři se mi ukázal úsměv. "Výborně. To je víc, než v co jsem doufal." Dodal jsem spokojeně.
"A jsem rád, že ctíš přísahy. Je to důležité. Mnohem důležitější, než se může zdát... Kdybych pro tebe na oplátku mohl něco udělat já, víš že stačí říct. Pomůžu ti, jak budu moct. Jako Keigo ti to slibuji." Jako ANBU ti bohužel nemůžu slíbit nic...
Dopil jsem sklenici a vzal si pár tyčinek.
"Čeká mě nelehký úkol, víš? Úkol, který mi uložil tvůj otec. Ale popravdě... myslím že na jeho splnění tolik nelpí. Je to důležité pro mě. A bez jeho pomoci to možná nebudu schopen dokázat."
Nehodlal jsem se snížit k tomu, abych vytahoval staré sliby a vyzvedával si laskavosti. Prostě jsem nebyl ten typ člověka, co by něco takového dělal. Nechtěl bych si nechat pomoct jen pro to, že je do ní někdo nucen nějakým starým slibem. Na druhou stranu... kdyby Soshi požádal, udělal bych vše co je v mích silách, abych mu pomohl. A ne jen pro to, že jsem dal slib, ale pro to, že je přítel.

pro **Soshi** Mon Aug 31, 2015 3:44 pm

Soshi

Nechal jsem si donést jídlo i s účtenkou, na tu jsem napsal několik slov, dle kterých můj otec pozná, že ho nikdo nenapálil, a podal jsem ho Keigovi.
"Tohle mu dejte, jestli dorazí. A teď, dobrou chuť!" řekl jsem vesele, neboť jsem byl rád, že jsem mohl Keigovi pomoci.

pro **Keigo Nakagami** Mon Aug 31, 2015 6:17 pm

Účtenku jsem strčil do kapsy. "Itadakimasu."
Poděkoval jsem za jídlo a zároveň i popřál dobrou chuť. Pak jsem se bez ostychu pustil do masa a přikusoval k tomu pečivo.
"Je to výborný, ještě jednou děkuju Soshi. Cesta do Konohy byla dlouhá a moc dobře jsem se nenajedl. Todle je moc příjemná změna."
Maso mi dodá potřebnou energii na cestu do země čaje. Měl bych vyrazit rovnou zítra, abych zbytečně dlouho nebyl mimo vesnici.
"Řekni Soshi, co tvoje mamka ráda pije? Pokud teda pije alkohol. Ať tu uděláme aspoň nějakou útratu a jí radost. Faitovi bych koupil víno, ale vím jak to má s tou chutí... no, když je Edo Tensei."

pro **Soshi** Tue Sep 08, 2015 4:50 pm

Soshi

"Myslím, že maminka nebude ráda, že se s V8mi otec setká." řekl jsem a dal jsem si taky večeři.
"Asi to ani nebude vědět, kdo ví." dodám ještě.
"A jestli budete kupovat víno, tak ho kupte tady, nemyslím, že má otec moc vín ze Země Ohně."
Když jsme dojedli, zaplatili jsme napůl, neboť jak nás tak znám, nedokázali bychom se shodnout na tom, kdo koho zve, a vyrazili jsme k ubytovně.
"Měl byste vyrazit hned zítra..." řekl jsem a cestou jsem poslal dopis na smluvené místo.

//přesun ->ubytovna a další den brána

pro **Keigo Nakagami** Wed Sep 09, 2015 2:31 pm

"No... uvidíme." Řekl jsem trochu nervózně, když jsem zjistil, že by paní Faitová neměla radost, kdyby věděla, s kým se stýká.
Soshi očividně hodlal platit formou "každý za sebe", tak jsem se rozhodl ty ušetřené peníze investovat do toho vína, které mi poradil.
"Rád bych vás poprosil o nějaké kvalitní červené, kterým by vzpružilo i mrtvého..."
Netroufl jsem si říct: nejlepší které tu máte, protože takové řeči se občas nevyplácej. Zaplatil jsem a vyrazil k ubytovně a ráno tedy k bráně.

//Přesun

pro **Hideo Hatake** Sat Sep 26, 2015 11:09 am

Neviem prečo sme šli práve tu. Asi to bol najlepší lokál, kde práveže nikto ani v najmenšom nepozeral kto je kto. A práve z toho dôvodu som si toto tiché miestečko vybral. Predsa len, nepotreboval som urobiť nejaký rozruch skôr ako sa dostanem k Natsuki a práve z toho dôvodu, čo práve aj samotnej Taige mohlo prísť zvláštne, som po celý čas cesty mal na sebe kapucňu a maskovanie za pomoci techniky premeny, následne čoho som úplne potlačoval čakru a tak som vyzeral ako obyčajný a nevinný obyvateľ Konohagakure no sato. Našťastie som bol príliš dobrý senzibil a ako veliteľ Jouninov som mal množstvo informácii, preto mi nerobil problém prejsť ulicami úplne potajme, kým som sa dostal do tejto krčmičky. Bola to asi moja najlepšia voľba, síce pekárni bolo v celej Konohe obrovské množstvo, návšteva u nich by možno skončila mojím odhalením. To som si dovoliť práve v tejto situácii, v ktorej sa Konoha nachádzala, nemohol. A práve z toho dôvodu som sa dostavil sem, postavil sa pred dvere a jemne ich otvoril, pričom som si vypočul už dlho nenaolejované a vŕzgajúce pánty, a len rukou naznačil Taige aby vstúpila ako prvá, predsa len slušné chovanie som mal v krvi. Následne toho som vstúpil do vnútra aj ja a do nosa mi udrela lahodná vôňa pripravovaných jedál, keďže cez deň bola táto krčma prevoňaná jedlom a nie alkoholom. Pocítil som závan hladu v žalúdku, pár dní som predsa len nejedol a to šlo poznať aj natom, ako som sa trochu potácal, keďže som bol zoslabený z nejedenia. V tom som zamieril k najviac zatienenému stolu, kde by takmer ma nikto ani nevidel a sediac som počkal na čašníka, kým som si objednal niečo, čakajúc čo si objedná Taiga.
"Neboj, platím všetko, objednaj si čo chceš.." Nebol som úplne pri peniazoch, ale mal som ich fakt dosť aby som mohol jej toho dosť zacvakať. Rozprával som potichu a trochu zmeneným hlasom, pričom som si nestrhával kapucňu z tváre. Bol by som radšej keby som našiel svoju starú Anbu masku, bolo by to oveľa ľahšie.

pro **Taiga Uzumaki** Sat Sep 26, 2015 8:46 pm

Následovala jsem Hidea ulicemi Konohy. Ta situace mě štvala nehorázným způsobem, jak to ten chlápek sakra dělá, že je kolem něj pořád tak tajemno, až to člověka táhne za ním, protože prostě musí vědět víc?! Celou cestu jsem si pro sebe bručela neidentifikovatelné nadávky, ale ťapkala jsem vesele za ním. Něco, možná ta aura, jeho divné chování nebo neurčité informace mě prostě nutili následovat ho a šťourat a pátrat a získat své odpovědil.
Bylo mi v celku fuk, kam mě vlastně vezme. Měla jsem chuť na svůj ranní koláček. Když jsme došli až sem, jen jsem se ironicky ušklíbla, tak tady mi to včera hezky začalo, takže mi přišlo nesmírně poetické, že to tu zase hezky skončí. Následovala jsem ho jak poslušné štěně ke stolu a sedla si naproti němu. Tvářila jsem se otráveně, bože, byl tak milý a hodný, že mě ani nebavilo být na něj hnusná a zákeřná. Z původního plánu škodolibě mu vybrakovat peněženku jsem se snížila jen k tomu, že jsem si znuděně objednala první jídlo, které mi přišlo pod ruku a podepřela si rukou hlavu.
"Už mě to fakt nebaví.." zamumlala jsem nespokojeně a začala z věcí na stole stavět věžičku. Že jsem se chovala jako dítě? A co jako?! Zvedla jsem k němu oči a položila hlavu na stůl. "Řeknete mi alespoń něco nebo tu umřu nudou?" samozřejmě jsem doufala, že mi řekne nějaké informace o té misi, ale nějak jsem očekávala, že mi začne povídat o počasí nebo něčem podobném a stejně z něj nic nevydoluju. Cítila jsem se frustrovaně.

pro **Hideo Hatake** Sat Sep 26, 2015 9:09 pm

Úprimne som len vedel ako na ňu. Vedel som čona ňu platilo, nie len že som ju už za tie roky mal preštudovanú, sama mi to potvrdila tým ako sa voči mne správala. Viac som ani nepotreboval aby som sa ďalej ku nej takto tajomne choval. Ale faktom ostáalo že taký som aj proste bol, nemusel som sa hrať na niečo tiež, väčšina ľudí by ma niekam poslala keby som sa s nimi takto naťahoval, ona ale nie. No čo, výnimočný Shinobi sa nerodia tak často mno.
"Nemá ťa to baviť.." Prehovoril som stručne keď čašník predo mňa priniesol príbor ale jedlo ne. Ona samotná si objednala asi niečo ľahké, ja som si objednal celkovo obedové menu a tak trochu trvalo, kým mi to uvaria, že. Takže predo mňa predložili príbor a ja som len s povzdychom vytiahol knižku. Doslova, som ju ignoroval? No ani nie, len som bol na ňu príliš hodný a keby teraz po mne vyliala vodu z jej pohára, podľa všetkého by som buď nereagoval alebo sa na ňu len milo usmial.
"Nezomrieš, blízko je nemocnica.." Odvetil som ako očakávala, akoby som predpovedal počasie a následne toho som sa zabral do čítania fakt divnej knih o flirtovaní. Presne ako Kakashi, aj mňa takýto typ knižiek čo vydával Jiraiya bavilo. Ďalej som sa ale venoval čítaniu, kým mi pripravovali jedlo a Taiga sa venovala tvoreniu vežičky. Čo sa ale stalo, bolo to že čašník nechtiac drcol do stola a tak vežičke odpadol kus nohy a tá sa stala nestabilnou. Už sa zdalo že spadne, ale v tom momente sa vežička pri padaní zastavila, keď som tam strčil nožík. Svoj nožík, ktorý som využil ako padlú nožičku na udržanie stabiliti jej veže. Čo bolo ale zvláštne, udialo sa to tak rýchlo, že ano so Sharinganom by si to podľa všetkého nevšimla a hlavne. Celý čas som čumel do knihy, naďalej, bez toho aby som zrak presunul pred seba, na vežičku, na ňu alebo na stôl. Proste som čumel do knihy a ruku mal natiahnutú pred seba aby som jej dielo udržal.

pro **Taiga Uzumaki** Wed Sep 30, 2015 2:46 pm

Proč jsem sakra žádnou sklenici vody po ruce neměla? No, nepohrdla bych vlastně žádnou kapalinou, ovšem nebylo mi dopřáno chrstnout mu onen obsah do tváře a tak jsem se dál tvářila pesimisticky a vrcholně znuděně. Protočila jsem očima a čelem se dotkla dřeva. Vystupovala z něj směsice pachů, lak na dřevo, alkohol a něco sladkého. Vážně hodně jsem se nudila!
Každopádně zatím co on čekal na své evidentně pracnější jídlo, moje objednávka dorazila skoro hned. Barevné kuličky dango knedlíčků sladce voněli a já se dnes poprvé šťastně usmála. Bylo mi zle, to ale neznamenalo, že bych dokázala odmítnou. Ne sladké. Natáhla jsem ruku a mezi prsty vzala špejli. Ukousla jsem si pořádný kus nejkrajnější kuličky a blaženě zavřela oči. Nálady jsem uměla měnit z minuty na minutu, to o mě bylo známé.
"Takže, kam pak půjdeme?" pronesla jsem sotva jsem dokousala, jako bych jeho předchozí věty ani neslyšela. Pak se ale stala ta věc s věžičkou. Hodila jsem vražedný výraz na číšníka, který se okamžitě odporouček do kuchyně, ale můj skvostný výtvor zachránil Hideo. Čehož jsem si všimla ale až po chvíli. Přetočila jsem na něj oči, znovu si dokázal získat mou plnou pozornost. Přimhouřila jsem oči a prostě na něj jen civěla.

pro **Hideo Hatake** Wed Sep 30, 2015 7:50 pm

Avšak ani som nechcel využívať situáciu v ktorej bola. Nebol som ten vydieračský typ, ja som to robil nepriamo, tak ako teraz. Znieť divne, tajomne, nič nehovoriť, správať sa odmerane a ignorantsky, ak to na ňu platilo, urobil som to len preto, lebo som vedel aké je moje poslanie dôležité a že hrá v ňom svoju istú rolu. A práve ju som potreboval teraz oveľa viac ako si sama uvedomovala.
"Ďakujem.." Odpovedal som jednoducho čašníkovi, ktorý predo mňa priniesol jedlo a sám som sa na neho pozrel. Vyzeralo jedlo vynikajúco, a už len podľa vône šlo usúdiť že bude fakt moc dobré. Vďaka tomu som vzal do ruky príbor a svoj pohľad okamžite namieril na Taigu, ktorá sa očividne nudila aj napriek tomu že mala svoje jedlo. Taktiež sa zdalo že už jej nie je ani tak zle ako sa na malý moment zdalo ešte pred pol hodinou, keď sme vyšli od Ogi, teraz už vyzerala oveľa lepšie, a aj keď nebola úplne v poriadku, takto mi bohato stačila. Síce jej sústredenie bude dosť naprd voči jej normálnych schopnostiam, keďže som vedel čo dokáže, aj tento slabý stav bude na Kyuubiho stačiť.
"Do klanu Uzumaki.." Odvetil som. Od Pakkuna som mal správy kde sa Natsuki nachádza, ale prv než som sa tam chcel vydať s ňou, chcel som sa konečne poriadne najesť. Do rúk som vzal paličky a svoju druhú ruku som namieril k maske. Moja maska ktorá bola pre mňa všetko, vždy som si zakrýval tvár a nikto nevedel ako pod maskou vyzerám, nikto na tomto svete ešte nepohliadol, teda, nikto kto žil. Videla ma len matka a otec, obaja mŕtvi. A teraz, teraz sa zdalo že to uvidí aj Taiga. V momente som strhol masku a paličky s jedlom vložil do úst. Chvíľu som žuval, kým som prehltol prvé sústo a s pokojným výrazom v tvári som sa zahľadel na Taigu, pričom pohľadom som jej naznačil otázku, či ešte niečo chce.

pro **Taiga Uzumaki** Sat Oct 03, 2015 8:10 pm

Poslouchala jsem ho jen tak napůl ucha. Ano, nudila jsem se a pro tentokrát to nedokázalo zachránit ani to dango, ač bylo vážně dobré. Nepříliš spokojeně jsem do sebe házela jednu kuličku za druhou, aniž bych z něj odhtrhla pohled. Donesli mu jídlo a já automaticky natáhla ruku a aniž bych se zeptala, drze jsem mu z talíře začala ukrádat. To jsem ale netušila, co přijde. Normálně by mě to ani nenapadlo, ale když jsem si dávala do pusy asi třetí sousto z jeho jídla a on vzal do ruky hůlky, zasekla jsem se. Přihouřila jsem oči v jistém očekávání. Ta maska. Přece nebude jíst s ní! Jeho talíř mě v tu chvíli přestal úplně zajímat a já se zůstala soustředit jen na jeho tvář. Osobně jsem ho bez masky nikdy neviděla a co si vzpomínám, měl ji při každém našem setkání. Moje zvědavost vyšplhala zase o pár stupínků výš. Sundá si jí? Musí si jí sundat!

Hospoda - U Kulhavého poníka - Stránka 11 7f17c85d80ae693e991177089331425c

Hypnotizovala jsem ho očima. U něj jsem čekala nějaký trik, a tak, když se jeho ruka zvedla, skoro jsem nedutala. Dango jsem stále držela v ruce, ale bylo mi naprosto ukradené. A potom..
Pootevřela jsem ústa a dívala se na něj. Pane bože, jak jsem bez toho pohledu mohla žít?! Vypadal prostě,.. no zkrátka úplně jinak. Nezmohla jsem se na slovo. Já! Ani jsem nezvládla okomentovat, že jdeme do sídla našeho klanu. Ne. Byla jsem úplně mimo a jenom na něj koukala.

pro **Hideo Hatake** Wed Oct 07, 2015 11:41 am

Ďalej som vlastne jedol, akoby sa nič nedialo. Síce bola podľa všetkého prvá kto videl moju tvár a malo by ma to mrzieť, na druhú stranu som tiež vedel že teraz so mnou pôjde naozaj, keď som ju podplatil niečím, čo nikto nemohol mať. To ako vyzerám, vedel len môj mŕtvy otec a matka a .. ona. Nikto iný. Dokonca som ani nereagoval nato ako mi kradne z taniera, bolo tam toho dosť pre všetkých a vždy keď si vziala, som jej len poprial dobrú chuť s úprimným úsmevom na tvári.
"Ehm, Taiga si tu? Stalo sa niečo?" Spýtal som sa ale po chvíľke čo som dojedol a demonštratívne som jej zamával rukou pred očami aby som ju dostal z toho tranzu, pričom som nevedel prečo ho vlastne dostala. To že videla moju tvár mno, to som ani nebral medzi možnosti pretože mi prišla moja tvár až moc obyčajná, výnimočným ma robila práve moja maska. Práve to ma robilo tým kým som. Alebo sa mi len páčil dedov outfit, no úprimne, kto vie. Ani ja sám som nevedel v sebe čítať, teraz ma ale zaujímalo čo sa s ňou stalo a potreboval som ju urýchlene dostať do normálneho stavu. Nemali sme veľa času, cítil som ako sa sťahujú mračná nad Konohou.

pro **Taiga Uzumaki** Sun Oct 11, 2015 6:22 pm

No tak jako koho by to neuvedlo do šoku! A já a moje neutuchající zvědavost, to byla kapitola sama pro sebe. Moc jsem nějak nevnímala, co dělá, nebo co třeba říká, prostě jsem na něj zírala jako tele na nová vrata, neschopná pohybu. Teprve když mi rukou zamával před obličejem, jakž takž jsem se zase hodila do módu vnímám-alespoň-něco a sklapla pusu, ještě by mi do ní vlítla moucha! Nicméně rozčarování přetrvávalo a já jen němě zavrtěla hlavou, jakože se nic neděje. Asi mu tady nebudu vysvětlovat, že mi odhalení jeho tváře způsobilo menší srdeční zástavu, že jo, to by bylo poněkud nemístné a trapné. Místo toho jsem do sebe jen doslova naházela zbytek danga a zamyšleně začala kývat nohama, nakolik jsem se svou výškou nedosáhla ze stoličky na zem.
Nakonec jsem alespoń nahodila zpět svůj mistrovský výsersky znuděný úšklebek a strčila si do pusy párátko.
"Emm tak půjdeme ne, nemám na to celý mládí." pronesla jsem, jako bych tady ještě asi před pěti minutama nezdržovala a nečuměla jak puk. Celá já, ale na to si on už určitě zvykl, asi tak jako jsem si já zvykla na to, že on se na mě pravděpodobně stejně mile usměje a nejspíš mi ještě nabídne dezert. Pche, nudaaa!

pro **Hideo Hatake** Tue Oct 13, 2015 8:01 am

Nevedel som, čo si myslieť, o jej divnom správaní aké mala, ale nejako som to začal pripisovať asi jej včerajšiemu stavu v kombinácii s mojimi liekmi. Možno na ňu mali dosť zlý vplyv, ale našťastie sa po chvíli prebrala a ja som si mohol vydýchnuť, že som ju nemusel brať do nemocnice, to by to všetko padlo. Len s povzdychom som si znova natiahol masku, kapucňu a čelenkou zakryl svoje krvavo červené oko, následne čoho som sa postavil a zasunul za sebou stoličku.
"Dámy prvé.." Prehovoril som s jemným hlasom a nechal ju dverami tohto podniku prejsť prvú, a hneď nato som ho s podivným trasením v žalúdku opustil taky. Možno to bol strach, alebo skôr som cítil všetkú tú zodpovednosť, ktorá mi ležala na pleciach. A taky som čakal, s kým sa to vlastne o chvíľu stretnem. So spustenými schopnosťami som sa spolu s Taigou pomaly pustil do jej sídla.

~Presun~

pro **Taiga Uzumaki** Wed Oct 14, 2015 6:51 pm

Na jednu stranu dost nespokojeně, že si zase nandal masku a všechny ty hlouposti okolo, na druhou triumfálně, že se řadím mezi těch pár lidí, které viděli jeho tvář, jsem seskočila ze stoličky a culila se u toho jako sluníčko. Zlepšilo mi to náladu, to je pravda a určitě tomu přidalo i to dango, jehož tyčku jsem ještě stále měla v puse a nemínila ji zase nějaký ten čas vyndat.
Na jeho vyzvání jsem první prošla dveřmi, aniž bych se za sebou jedinkrát otočila. Od otcova zmizení jsem styky s rodinou neudržovala a vlastně ani nevěděla, jestli vůbec žijí v sídle, když už s nimi otec nebyl, každopádně mi to i tak bylo fuk a já se nad tím nemínila pozastavovat. Pro tentokrát jsem byla zvědavá a na jinchuurikiho, na kterého jsme se nepochybně šli podívat, jsem se začínala opravdu těšit!
(Přesun)

pro Sponsored content

Hospoda - U Kulhavého poníka

Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka