Hospoda - U Kulhavého poníka

pro **Assasin Senju** Sat Jul 20, 2013 6:43 pm

First topic message reminder :

U Kulhavého poníka je lacinný lokál, který přitahuje všechny vrstvy obyvatel. Scházejí se zde, aby projednali městské záležitosti u saké, piva nebo různých alkoholových destilátů ze západu.
Hospoda - U Kulhavého poníka - Stránka 9 Pub_chachamaru_anime

Hospoda - U Kulhavého poníka - Stránka 9 Pub_chachamaru_anime

Hospoda - U Kulhavého poníka - Stránka 9 Bar-pub_det

pro **Rino Hatake** Fri Jan 09, 2015 2:19 pm

Po ťuknutí jsem pohárek vypil až do dna a chystal jsem se na další. Ono když to na mě přišlo, což bylo pokaždé, nevěděl jsem kdy zpomalit. Okolí jsem nějak moc nevnímal. Nebylo to však tím, že bych byl opilý, spíš jsem si hospodskými rvačkami nechtěl kazit den.

A dnes máte kam jít? Zeptal jsem se narovinu. Nevěděl jsem, zda-li budeme pít až do rána, což by nemuselo být později tak příjemné a nebo odejdeme, až budeme mít dost. Když se poté omluví, nepochopil jsem proč, ale v jedné větě jsem s ní nesouhlasil. Já totiž pil proto, abych alespoň na chvíli zapomněl. Bylo to smutné, ale jen v lihu jsem se cítil, jakobych žil. Každopádně jsem pokračoval dalším pohárkem Saké a po usrknutí jsem se rozpovídal. Pověz mi Airis, proč ses vrátila do Konohy? Máš k tomu nějaký důvod nebo jen stesk po někom? Byly to důležité otázky, jelikož ve vesnici jsem jí mockrát neviděl a upřímně mě to zajímalo.

pro **Airis Shiroyaki** Fri Jan 09, 2015 2:45 pm

Hospoda - U Kulhavého poníka - Stránka 9 Tumblr_m24w3k1Mts1qe9fe8

"Teoreticky ano, prakticky, kdo ví." Cukla jsem koutkem nahoru, než sem přišel nějaký muž a začal dělat scény. Podívala jsem se na něj jak na obrázku. Stylem...Bylo to nutné, ho propíchnout? Povzdechla jsem si a podívala se Rina.
"Minutku, prosím." Vážně jsem to nechtěla řešit, byl to jen člověk, co se buď chtěl předvést, nebo nevím, o co mu šlo. Toho chudáka jsem ale nemohla nechat vykrvácet. Shousen... Normálnímu shinobi by to trvalo dlouho. Tuto techniku jsem však používala skoro každý den, proto jsem mu ránu od katany zahojila a poslala ho do nemocnice. Když už jsem si myslela, že je to v pohodě, probodl dalšího člověka. Tentokrát jsem stála na místě a cuklo mi oko. To snad nemyslel vážně, že ne! Dala jsem si prsty do pusy a pískla poměrně dost nahlas. Za mnou se objevil jeden ANBU, který na mojí žádost odnesl zraněného do nemocnice, kde se o něj postarají.
Došla jsem za tím blbcem, co se tu snažil získat pozornost, pro jeho smůlu...byla to ta má.
"Bylo vážně nutné, je propíchnout sakra? Tyto lidi máš chránit, ne je propíchnout katanou. Jestli takto plníš práci shinobi, pouze zostuzuješ tento titul. Kdybych byla mrcha, nahlásím to Hokage. Pro tvé štěstí...mám volno a dobře se bavím, být tebou odejdu, nebo tu zůstanu a ani neceknu. Jinak v té nemocnici skončíš na konec ty." Opravdu mě takto dlouho někdo nenasral. Ale nechtěla jsem se dál rozčilovat, proto jsem mu to řekla klidně. Sedla jsem si znovu vedle Rina. Kopla jsem do sebe dalšího panáka a věnovala se opět Rinovi Jen jsem si musela vzpomenout, na co se mě ptal.
"Omlouvám se, nemohla jsem je ale nechat vykrvácet, když tu někdo nepoužívá mozek...Co se týče mého návratu, tak.." Podívala jsem se na Saké a opět si nalila do pohárku a trošku falešně se usmála, byl to takový ironický úsměv.
"Ne, vrátila jsem se kvůli dětem."

pro **Rino Hatake** Fri Jan 09, 2015 10:48 pm

Když jsem se díval na to, jak obětavě ošetřuje raněné, skoro jsem měl chuť jí pomoct, ale nevypadalo to tak, že by ji potřebovala. Normální člověk by možná pozoroval její křivky, když se ohýbala ke zraněným... já jsem si však prohlížel chlapce, který zranění způsobil.
"Přišel si na saké a ještě mu ani nerostou chlupy na hrudi..." Řekl jsem si v duchu a sledoval jsem ho dál, než jsem ze sebe vyloudil tuto větu směřovanou k Azurashimu. Měl by ses vrátit tak za dva za tři roky chlapče, nebo s rodiči... I když to mohlo vyznít jako popíchnutí, nebylo tomu tak. Můj kamenný výraz opět měnil výraz celé věty. Myslel jsem to s ním dobře, nikoliv pohrdavě, jak to vypadalo. Dále jsem se však chlapci nevěnoval a opět mé oči planuly pro moji krásku... Sakéééé! Pomalu jsem zapomínal, kolikátou to vlastně mám, protože jsem přestal počítat zhruba u třetího pohárku. Brzy se vrátila Airis, takže jsem část své pozornosti věnoval i jí, i když mi jedno oko stále cukalo na ty krásné a hladké ohyby nádoby s mojí drogou.
Ten chlapec si prošel už svým, v dětství ho prý otec zneužíval... A ačkoliv to OPĚT znělo jako provokace, opravdu set to po vesnici jednu dobu táhlo. Neznal jsem jej osobně, ale trochu jsem o něm slyšel.
Děti? A kdo má to štěstí a je jejich otec? Začínalo to pro mě být mnohem zajímavější. Že by Sannin plánoval vrátit natrvalo kvůli svým dětem? Proč to neudělala dříve a nebo proč odcházela, když je má? Tyto otázky mi vrtaly hlavou, ale nebyl jsem si jist, zda-li se mám ptát.

pro **Airis Shiroyaki** Fri Jan 09, 2015 11:04 pm

Informace o zneužívání mě celkem překvapila, ale nijak jsem nereagovala. Bylo mi celkem jedno, kdo to je. Byl mladý, šel na Saké a byl tak drzý, že propíchl ještě dva Konožany? Bylo jasné, že to budu později řešit. Ale nebude mi nějakej kluk kazit můj volný čas. Opět jsem vypila již nalitý pohárek Saké, pořád jsem se cítila normálně, tak mě zajímalo, jak to na konec dopadne.
Opřela jsem si hlavu o ruku a dívala jsem se směrem na Rina.
"Spíš by byla lepší otázka, kdo je jejich matka. Nejsou moje. Byly mé sestry, umřela a teď by je měl mít na starost jejich otec, který tu však není. Chtěla jsem se na ně podívat, nic víc." Usmála jsem se na něj. Snad si opravdu nemyslel, že já bych mohla mít děti. Nebyla jsem moc mateřský typ, nějaká ta zodpovědnost ve mě byla, ale nedokázala bych si samu sebe představit s dítětem. Už by to nebyla taková zábava.
"Jak jsi na tom ty s rodinou, dívkami a tak?" Ano, byl to poněkud zásah do soukromí, ale byla to otázka, která mě poměrně dost zajímala, tak proč se na ní nezeptat, že jo.

pro **Rino Hatake** Fri Jan 09, 2015 11:22 pm

Když mi řekla, že děti nejsou její, v duchu jsem si oddychl. Ne proto, že bych jí nějak podceňoval, spíše proto, že konzument alkoholu jejich kvalit se k dětem moc nehodil, ale měl jsem to vlastně stejně. Pravdou je, že jsem chtěl svůj tým, o který by jsem se mohl starat a který by nesl moji vůli dál. Mezitím co mi vysvětlovala vztah mezi ní a těmi dětmi jsem si nalil další pohárek. Měl jsem trochu lepší náladu než když jsem přicházel, ale to neměnilo nic na tom, že při smyslech jsem byl a ještě jsem to dlouhou dobu plánoval.... plány ohledně pití mi však nikdy moc nevycházely.
Rodina? Jediný člen rodiny, kterého znám a mám rád je můj synovec, Hideo Hatake. Dotáhl to dál než já, asi jsem už moc starý nebo prostě nejsem tak dobrý. Nemínil jsem se litovat, měl jsem svoje kvality, avšak pravdou bylo, že dále než na Jounina jsem to dál nedotáhl, ačkoliv jsem se činil v mnoha bitvách za Konohu a v některých částích Světa jsem byl znám pod jménem "Havran z Listové".
A ženy... Kdysi tu byla jedna... Ale od té doby... zkrátka... hmm... Nevěděl jsem, jak to mám říct a do mysli se mi vháněly vzpomínky na Akiru. Bylo to již mnoho let, ale nikdy jsem na ní nezapomněl a nikdy nezapomenu. Při vzpomínce na její smrt se mi chtělo začít brečet, stále to bylo živé. Každá kapka krve, každý její nádech, každé její poslední slovo. Oči mi trochu zčervenaly a pohled zeskelnatěl. Položil jsem ruku na láhev saké, kterou jsem hladil, jakoby jsem v té nádobě viděl něco víc, jakobych v ní viděl tvář.
Nenašel jsem ženu, která by mě dokázala uspokojit. Řekl jsem, aniž bych si uvědomil, jak dvojsmyslně to znělo. Měl jsem namysli pocitové naplnění, ale nějak jsem se zapomněl doplnit, radši jsem pil další pohárek saké a snažil se zahnat špatné vzpomínky v každém doušku.

pro **Airis Shiroyaki** Sat Jan 10, 2015 12:44 pm

Synovec? Hned jsem v duchu zareagovala na toto slova. Hideo byl jeho synovcem? V hlavě se mi množilo strašně moc myšlenek. Nikdy jsem si nepomyslela, že můj starý nejlepší přítel bude synovcem muže, který mě pozval na saké.
Musela jsem se trošku zasmát.
"Hideo Hatake je tvůj synovec hmm? Až ho uvidíte, pozdravte ho ode mě, jestli si tedy ještě vzpomene." Úsměv mi z tváře zmizel ale v moment, když jsem v jeho tváři rozpoznala znaky smutku a možná v očích i slzy. Uznala jsem za to, že toto nebyla nejspíš ta nejlepší otázka, kterou jsem mohla položit.
"Lidé umírají denně a ve světě shinobi z vlastní zkušenosti vím své. Umíralo mi pod rukama několik lidí, byly to matky, děti, oba dva rodiče jednoho chlapce. Nevím proč, ale mám pocit, že v našem světě je láska jenom jedna velká slabina, které nepřítel ihned využije. Nikdy nás nikdo nezraní tolik, jako když zabije někoho, koho milujeme. To je už sobeckost shinobi." Trošku jsem se pousmála a dolila mu pohárek, stejně tak i sobě.
"Naučit se skrývat pocity však není nejlepším řešením, které můžeš udělat. Protože jakmile ti někdo ublíží stejným kalibrem, umřeš i ty." Samozřejmě, že jsem si všimla, že se neusmívá, že to všechno drží v sobě a snaží se, aby to nebylo znát na povrchu, ale nutit jsem ho do toho nechtěla. Pouze jsem mu dala radu. Hodila jsem do sebe Saké a pramen vlasů, který mi slítl do obličeje jsem si dala za ucho.

pro **Azurashi Shiniko** Sat Jan 10, 2015 1:58 pm

Azurashi Shiniko

Svým krásným výstupem jsem naštval nejednoho člověka, ale dokonce i nějakou Sanninku. "Hups".. Řekl jsem si a otřel katanu. Následně se mě Sanninka zeptala, jestli takto vznešeně plním svou práci, nemohl jsem si pomoct, tak jsem prostě musel odpovědět.

"Shinobi, který má city, je v dnešní době naprosto k ničemu, omlouvám se, trochu jsem to asi vážně přehnal, ale co se týče mého plnění práce.. Zabiju všechny, kdo se pokusí zabít mě, splním jakoukoliv misi, i kdyby to znamenalo zabít svůj vlastní tým. Ačkoliv, ty dva se snažím dostat na vysokou úroveň.. Ale nechme můj tým stranou, vysoce postavená Sanninko.."

Trochu si rýpnu a poté se napiji právě doneseného saké. Na chvíli se zamyslím nad svým týmem a poté se lehce pousměji. Když se přidá i ten druhý, asi její přítel či co, nedá mi to a prostě si k nim přisednu.

"Jmenuji se Azurashi, trochu mě mrzí ta scéna tam, prostě, občas se hůř ovládám, nemám rád, když je u mě někdo moc.. Blízko?"

pro **Yaeko Uzumaki** Sat Jan 10, 2015 8:15 pm

V hospodě bylo vcelku plno, ale kam jinam jít? Nerozhlížela jsem se tu. Cítila jsem, co se děje a to přinášelo uklidnění mnohem spolehlivěji než zrak. Byla tu Airis. Sanninku senzibil zkrátka "nepřehlédne." Jinak jsem ničí chakru blíž nepoznávala, ačkoli jsem se s mnoha přítomnými setkala při své práci asistentky Hokageho.
Zajímalo by mě, jestli už se našel Natao...
"Ne, to ne," odpověděla jsem konečně na otázku Mikomi, když jsem nám našla přijatelný stůl.
Přemýšlela jsem, kam by si asi chtěla sednout. Byla Hyuuga, takže určitě chtěla mít výhled. To znamená, že bude sedět zády ke zdi a nejlépe s možností se rozhlédnout po celém podniku. Mně oproti tomu nevadí, když za sebe neuvidím. Vybrala jsem stůl, který tohle splňoval a sama jsem se posadila směrem do uličky.
"Při mé poslední misi jsme se s Hokage rozešly v lese a pokud by tam stále byla, z monumentů bych vycítila její chakru," přiznala jsem, aniž bych sdělovala podrobnosti mise. "Mám něco, co jí potřebuji vrátit a klony považuji za neosobní."
Možná to je zvláštní názor, ale s tím už asi nic nenadělám. Když přišla obsluha, objednala jsem nám saké. Nechala jsem jí prostor. Byla jsem vlastně docela zvědavá, o čem tak ráda mluví velitelka policie, když je zrovna mimo službu.

pro **Rino Hatake** Sat Jan 10, 2015 10:19 pm

Její slova byl milá a ještě milejší bylo, že se mi snažila alespoň pomoct, ale bylo to zbytečné. Láska podle mého názoru nebyla naší slabostí, ale největší silou. Kopl jsem do sebe další pohárek, který mi dolila a promluvil jsem.
Nebýt lásky, nedotáhl bych to nikam. Když má bojovník důvod pro někoho žít, je chybou se s ním utkat. Potkáš-li však bojovníka, jenž ztratil důvod žít, ztratil svoji duši, utíkej. Tenhle člověk se ani smrti nebojí... útržek z knížky "Nádoba bez duše". Řekl jsem smířeným hlasem a jakmile měla prázdný pohárek, dolil jsem jí ze svého, ve kterém už toho také moc nebylo, Bůh ví, kolik jsem toho už vlastně vypil, stále jsem se však držel při smyslech, ačkoliv jsem měl veselejší náladu, nešlo to však na mě poznat jinak, než posloucháním rytmu, jenž jsem si na barovou desku jednou rukou vyklepával, pokud jsem tedy v ruce nedržel pohárek a nedokapával poslední zbytek zázračné tekutiny v láhvi. Toho chlapce jsem nějak ignoroval, bral jsem ho v potaz, ale nijak mě nezajímal, nemínil jsem se s ním bavit, bylo by to pod mojí úroveň.
Každý květ prý kvete dvakrát, tudíž i já mám ještě naději. Nenaučil jsem se pocity skrývat, jednoduše mi to nejde ani když se snažím. Doufám však, že jednou přijde den, kdy i mě otečou slzy z očí a usměji se roztomile, že i srdce nejsmutnějšího člověka radostí zaplesá. Hehe. I to hehe jsem řekl a objednal si druhou láhev saké. Nasáčkovalo se sem poměrně dost lidí, což mě činilo trošku více nervózním než normálně, protože jsem si musel hlídat svoje záda.
A když už jsme k tomuto tématu zabruslili, co vy a muži? Zeptal jsem se s nadzvednutým obočím a hleděl jsem na ni možná až z příliš velké blízkosti. On ten alkohol možná měl trochu vliv na moji motoriku, že jsem se kýval trochu víc než jsem chtěl, ale dokud jsem na ní nespadl, mohl jsem se považovat za téměř střízlivého.

pro **Airis Shiroyaki** Sat Jan 10, 2015 11:41 pm

Hospoda - U Kulhavého poníka - Stránka 9 Tumblr_inline_mvoxizhvGE1rg5w1l

Najednou se sem přismahlo nějak víc lidí. Nijak zvlášť mi to asi nevadilo. Tedy, až na Arashiho. Usmála jsem se na něj, vzala mu Saké a zašeptala na něj.
"Tady se může pít až od 18-ti let chlapče. Máš ještě čas." Pití jsem dala zpět barmanovi a jestli chtěl pít, objednala jsem mu možná tak pepsi. Bylo to pro mě ale složitější...Vzal jsem si s skleničku a když byl Rino nějak blíž u mě, udělala jsem to samé co na gifu. Byla jsem už mírně přiopilá, proto jsem možná mohla provádět pár obličejů, které mohli být trošku svůdnější, ale bylo to jen z důvodu, že jsem v sobě měla už nějaké promile. Všimla jsem si také Yaeko, kterou už jsem párkrát poznala, ale nesedla si k baru, takže jsem se začala věnovat opět Rinovi.
"Hezká věta, tu knihu bych si měla přečíst." Usmála jsem se na něj vděčně, když mi dolil Saké. Hned jsem ho do sebe kopla a přehodila si nohy přes sebe, když mě začaly bolet. Hrábla jsem si do vlasů, které jsem si upravila. A poslouchala každé slovo, které mířil na mě.
"Popravdě? Víc sexy jsou muži, co se neusmívají na veřejnosti. Kteří se zasmějí jen s jednou osobou. Tedy, alespoň podle mého gusta." Usmála jsem se do široka. Jakmile padla řeč o mužích, trošku jsem se zastyděla.
"No...muži. Co o tom říct. Bylo jich...hodně, vážně moc. Ale ani jeden mi nějakým způsobem nepřirostl k srdci. Nejsem moc typ ženy, která by někoho milovala. Nikdy jsem vlastně nikoho neměla tak moc ráda, abych za něj byla ochotna bojovat, nebo aby mě něco jako láska hnala kupředu. Nikdy jsem se ještě...nezamilovala." Přišla jsem si trapně, ale to, co jsem řekla bylo ovlivněno mou výchovou. Já jsem nebyla milovaná jako dítě. Nevěděla jsem, jak někomu vyznat lásku. Neuměla jsem to, dokonce jsem se nedokázala ani zamilovat. Byla a je to pro mě ta nejhorší věc, kterou jsem zatím nedokázala. Lásku jsem nikdy nepoznala, možná i proto jí beru tak lehkovážně.
"Eh...nějak se to tu zaplňuje, nezdá se ti?" Snažila jsem se nějak odlákat pozornost od mužů. Měla jsem celkem chuť jít domů a vypít naše zásoby vína ve sklěpě, ale stále tu bylo Sakééé.

pro **Rino Hatake** Sun Jan 11, 2015 6:10 pm

Když řekla, že by si tu knížku měla přečíst, plánoval jsem jí tuto knihu půjčit. Proč? Protože jsem tuto knihu měl a i když jsem jí neznal moc dlouho, oblíbil jsem si jí, bylo se s ní o čem bavit. I při jejím komplimentu jsem mlčel, ne že bych nebyl rád, ale bál jsem se odpovědět, protože by to neznělo asi dostatečně věrohodně s mým prokletím. Také mě překvapil její přístup k mužům, ale každý byl nějaký a pokud cítila, že takhle je to lepší než najde toho pravého, nic jsem nenamítal.
Jednou se zamiluješ, Airis. Čeká to každého z nás, někoho později, někoho dřív. Snad se toho ale dožiji. Řeknu a opět se napiji. Pilo se to tu poměrně rychle, ale to nebylo vůbec špatně! Užíval jsem si pěkný večer s dobrou společností, to je pro mě velmi neobvyklé. Když nadhodila otázku, porozhlédl jsem se po místnosti a uvědomil si, že je jich tu ještě více než předtím. Až poté jsem se obrátil k Airis a odpověděl jí. Zdá, nejraději bych změnil lokál, víš o nějakém jiném? Doufal jsem, že tam nebude tolik lidí, stačilo by i tolik, kolik nás tu bylo, než přišel Azurashi. No uvidíme, co zní vypadne, mezitím jsem pil.

pro **Airis Shiroyaki** Sun Jan 11, 2015 6:36 pm

Pousmála jsem se pohledem koukla na prázdnou flašku Saké. Chvilku jsem nevěděla, jak na Rina reagovat, proto jsem řekla barmanovi, že zaplatím. Byla to jen jedna flaška, nebyla jsem opilá, jen mírně v náladě.
"Já se...nezamiluju, už jsem prostě taková." Pokrčila jsem s úsměvem rameny a položila barmanovi peníze do ruky. Trošku jsem se zamyslela nad nějakým podnikem, ale žádný jiný se mi tu nevybavoval.
"Žádný jiný podnik neznám. Kromě našeho vinného sklepa. Už dlouho mám chuť to tam vyluxovat." No co, byl to můj dům, rodiče tam občas páchli, ale ty zásoby byly moje a snad nikdy je nevypiju všechny.
"Nom, máte chuť se podívat ,jak to vypadá u toho "Vysoce postaveného" Sannina?" Ironicky jsem napodobila Azurashiho. Byl to kluk, nemohla jsem mu mít za zlé pubertu a proto jsem si dovolila vzít si tuto hlášku pro sebe. Byla pro mě osobně docela k popukání, nikdy mě takto nikdo neřekl zdlouhavě.

pro **Rino Hatake** Sun Jan 11, 2015 6:55 pm

Když vidím, jak chce Airis platit, položím svojí ruku na její s penězi a druhou rukou vytáhnu peníze a zaplatím. Když zvu já, přece nebude platit ona? To tedy ne, musel bych se stydět. Druhou láhev saké jsem vzal do ruky a postavil jsem se, přičemž jsem trochu zavrávoral, ta barová židlička byla beztak nějaká rozbitá.
Mile rád se podívám, jak si žije bohatá "Vysoce postavená" Sanninka. Řeknu s jiskřičkou v očích, když si pomyslím, že jdu do vinného sklípku, dneska se toho stalo spoustu poprvé.

pro **Airis Shiroyaki** Sun Jan 11, 2015 7:21 pm

Mile se na něj usměji, když chce platit on. Tak, nevadí mi to, bylo to od něj velmi laskavé. Viděla jsem jeho zakolíbání ze vstávání od barové židličky. Musela jsem se v duchu trošku zasmát, jenže mě to přešlo, když se mi stalo totéž.
"Mají tu...špatné židličky, heh." Toto se snad ihned vyřešilo, byla jsem si jistá, že bude souhlasit i Rino.
Hodila jsem přes sebe kabát usmála se na barmana a na Yaeko a Azurashiho jsem spražila autoritativním pohledem, který naznačoval, že jestli bude pít saké, zjistím si to a bude ho to bolet.
"Yosh, tak jdem."

Přesun

pro **Rino Hatake** Sun Jan 11, 2015 9:14 pm

Když vidím, že se Airis stalo to stejné, co mě. Trošku se uvnitř pousměji, muselo být srandovní nás sledovat padat nás ze špatných barových židlí. Když poznámku o židlích vytáhla, přikývl jsem a odpověděl.
To tedy, měli by je co nejdříve opravit. Než dojde k úrazu nějakých opilců... Poté s pevně uchopenou lahví druhého saké jdu za Airis, nevím kde bydlí, takže se nechávám vést. Zítra budu mít po dnešní noci bezpečně kocovinu.
//Přesun

pro **Azurashi Shiniko** Thu Jan 15, 2015 7:58 pm

Azurashi Shiniko

Nadešel i můj čas, ihned jsem se zvedl a poté co jsem si vyslechl jejich narážky, opustil jsem je. //přesun

pro **Yaeko Uzumaki** Fri Jan 30, 2015 10:45 pm

Jak čas pokročil blíž k půlnoci a dalšímu dni, hospoda se vyprazdňovala. Mikomi zůstávala podivně zticha, možná jí má přítomnost přece jen nebyla příjemná. Objednala jsem si saké a překonávala trapné ticho.
Trapné. To slovo nemám ráda.
"Co vlastně dělá velitelka policie ve volném čase?" nadhodila jsem obyčejnou, ale snad příjemnou otázku.
Procházky po monumentech přece nemohou být jejím jediným koníčkem a nějaká jiná osobní informace by mohla prolomit ledy.

pro **Yaeko Uzumaki** Sat Jan 31, 2015 4:21 pm

Dopila jsem saké v tichu.
Řekla bych, že takhle se lidem dává najevo naprostý nezájem.
Neměla jsem jí to za zlé, ale nedá se říct, že by mi to se mnou ani trochu nehnulo. Přece jen když vás někdo nechá takovou dobu mluvit do prázdna, ani se na vás nepodívá, zrovna vás to nepotěší. Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Možná proto lidé policii příliš nerozumí. I s ANBU by si člověk popovídal víc.
Zvedla jsem se a šla zaplatit. Neloučila se.
"Zdá se, že už bych měla jít," odvětila jsem a mírně kývla na znamení rozloučení.
Asi má prostě takovou povahu. Nemohu padnout do oka každému a doprošovat pozornosti se nebudu. Mám stejnou hodnost jako ona, byť mojí specializací není boj. Pokud se mnou tímhle způsobem jednala kvůli tomu, pak je mi jí upřímně líto.

// Přesun

pro **Hyuuga Mikomi** Sun Mar 01, 2015 4:05 pm

Ve volném čase? Ta žena žertuje... Mé smysly byly neustále napjaté k prasknutí. Periferním viděním jsem kontrolovala, zda se někdo z hostů nepokouší o jakousi špatnost. Věděla jsem, že Hakuei v současné době začínají jednat. Pokud se rozhodli rozpoutat chaos v Kirigakure, pak může být Konoha druhá v pořadí. Tím spíš, pokud vím minimálně o jednom člověku, který s nimi spolupracuje.

Sklonila jsem hlavu a zakryla si oči. Musela jsem se podívat po okolí pomocí byakuganu. Ale nechtěla jsem tím upoutat pozornost Yaeko, ani nikoho z přísedících. Jsem paranoidní.

Položila mi celkem jednoduchou otázku, ale nevěděla jsem co odpovědět. Že v těchto těžkých dobách nic jako volný čas není? Že nikomu nedůvěřuji? Dokonce ani jí, protože může být jednou z nich, aniž by si to sama uvědomovala? Nakonec jsem se nadechla k odpovědi, ale Yaeko bez jediného slova vstala. Věnovala mi jedinou větu, aby částečně omluvila svůj náhlý odchod. Pokývla jsem hlavou a zamračila se. Pohled jsem upřela do poloprázdné misky se saké. Její obsah jsem vypila na jeden hlt a také se zvedla. Větší počet jednotek z klanu Hyuuga vyrazil do ulic. Konečně snad nastala chvíle, kdy si mohu dovolit odpočívat.

Cítí se dotčená, nebo je až příliš pyšná na svůj původ?

Přesun

pro **Hideo Hatake** Wed Mar 25, 2015 6:26 am

Vedel som že dlho tento narýchlo vybudovaný mier nevýjde, ale taktiež som vedel že Kisuke nemá šancu. Kisuke bol tvrdohlavý a príliš rýchlo premýšľal a ešte rýchlejšie konal, to bola jeho slabina. Ja som bol na druhú stranu rodený diplomat a predovšetkým som dokázal dosť rýchlo premýšľať a tvoriť si iné cestičky k cieľu. Áno, zdalo sa že Kisukeho som zradil ale opak bol pravdou, stál som na jeho strane, keďže mi prišlo smiešne aby sa musel vzdávať detí do rúk osoby ktorá s nimi bola možno rodina, ale nemala z pohľadu právneho takmer žiadne právo to žiadať. A taktiež bol Kisuke môj priateľ, ak by to došlo do bodu boja, stál by som skôr na jeho strane, vymýšľajúc ako nás oboch dostať do bezpečia. Avšak tomuto sa dalo vyhnúť, preto boli moje kroky rýchle a vlečúc Kisukeho čo najďalej od konfliktu, sme skončili v krčme, ako vždy. Pri pive sa človek vždy schladí a vymyslí toho oveľa viac.

"2 krát chladené.." Prehovoril som smerom k barmanovi keď sme vstúpili dovnútra a pomalým krokom som sa už vydal k stolu, kde som si sadol spoločne s Kisukem. Boli sme dosť ďaleko od ostatných, neustále som pozoroval či nás niekto sleduje a či niekto prišiel nato, čo som mal skutočne v pláne, rozhodujúc sa že ma zastaví. Nezdalo sa ale žeby niekomu prišlo na um, čo sa deje. Mal som v hlave istý plán ale urobiť ho by bolo príliš nebezpečné pre nás oboch, a tak som dúfal v iné východisko. Kým doniesli pivo, bol som po celý čas ticho, dokonca aj keď sme zapíjali, len som sústredene sledoval Kisukeho ako pije z džbánu a až po chvíli som prehovoril.
"Čo to malo znamenať? Aký s ňou máš problém, že si bol ochotný pobiť sa z celou Konohou? Si silný ale nie nato aby si to vyhral. Premýšľaj ty idiot niekedy než niečo urobíš.." Vykarhal som ho, pričom som čakal na jeho vysvetlenie. Dúfal som že mi povie viac ako len, nemám ju rád, a podobné nezmysli. Nebol som tam a tak som nevedel takmer nič, len som vedel že nechce jej dať deti. Jeho dôvody boli pre mňa tabu, o Airis som nevedel takmer nič a o jeho myšlienkových pochodoch poslednú dobu taktiež. Potreboval som malé vysvetlenie než mu poviem svoj plán. Následne som si odpil z pohára a oko prehodil na neho, ignorujúc pásku, ignorujúc jeho naštvanosť na moje oko, ignorujúc všetko. Chcel som vedieť dôvod.

pro **Kisuke Uchiha** Wed Mar 25, 2015 7:33 am

Do poslední chvíle jsem neměl ani tušení kam mě to táhne. Mohlo mi dojít že do hospody. Když nám poručil dvě piva, tak já odmítl a objednal si jenom vodu. "Alkohol otupuje smysly" Vypadlo ze mě, dál už jsem neřekl ani slovo a čekal že mi řekne co chce. Pak však začal mluvit a vypadalo to tak že dokud mu neodpovím neřekne ani slovo. "Dobrá... pominu to že se mi nelíbí a přejdu k podstatnému. a) Je chce poštvat proti mě, b) Chce s nimi utéct abych k nim nemohl c) Z nich chce vychovat své nástroje... a přidej k tomu že nemá sebemenší právo mít je v péči dokud já jim obstarávam jídlo, oblečení a vlastne vše co potřebují... ani Hana do toho nemá co strkat nos. Teď odpověz ty, o co ti de ? Čekáš že když mi pomužeš že budu souhlasit s tím co máš ? Že ti odpustím ? Jak můžu vědět že mě opět nebodneš do zad ?"

pro **Hideo Hatake** Wed Mar 25, 2015 7:46 am

Jeho reakcia bola očakávaná, vedel som že sa ku mne bude kvôli Sharinganu správať tak, ako sa správa, ale vypočul som si ho bez najmenšej známky že ma jeho narážky nejako trápia. Ani on si to neuvedomoval, ako teraz riskujem, s tým čo vymýšľam v hlave, že ma kvôli tomu, ak to odhalia, budú môcť degradovať a čo viac, vyhostiť z dediny ako nukenina. Aj keď som sa moc nebál, do vezenia by som sa nenechal chytiť a radšej by som odišiel. Preto som potreboval aby mi veril, a nebol naštvaný kvôli Sharinganu. Preto som siahol ku čelenke a strhol ju, ukazujúc mu moje doteraz tajené oko.

"Teraz môžeme hovoriť doslova, z očí do očí.." Prehovoril som ticho a sledoval ho. Vedel som že môže zareagovať tak ako som čakal, že ma napadne. Ale to v jeho situácii bolo takmer až nemožné. Ak by ma napadol, vrhla by sa na neho celá dedina a podľa všetkého by okamžite prišiel o svoje deti a tie by padli do ruky Airis, ak by sa z neho vďaka tomuto stal Nukenin. To bol môj štít, ale mal som aj jeden úsporný.
"To oko, mi nechal priateľ.. Umieral. Spoločne sme bojovali, proti presile, keď ho zasiahli. Nešlo mu pomôcť nech som sa snažil ako chcel, takmer zabili popri tom aj mňa. Nevieš si predstaviť ako ma to bolelo..." Zamlčal som že práve môj priateľ bol zlodejom Sharinganu, takto to znelo akoby som ho získal od Uchíhu ale tak to nebolo, bolo to od zlodeja, ktorý bol môj blízky priateľ, Akihiro Nara. Okamžite som si vrátil čelenku späť na miesto, vediac že som ho naštval ale taktiež presvedčil že mi môže veriť. Ukázal som sa mu cez Sharingan, a on vďaka svojmu mohol vidieť, že s tou pomocou to myslím vážne.
"Mám nápad ako ti pomôcť.." Po tichu som prehovoril. Prišiel čas jednať. A dokázať mu že mi môže veriť.

pro **Kisuke Uchiha** Wed Mar 25, 2015 1:18 pm

Nemáš právo ho ukazovat, měl si umřít s ním"
Šeptnul jsem, nijak nahlas ale on to slyšet
musel. Přítel nebo ne, netusil jak mě uráží a
mrzí že to oko měl. "Věřím ti, ale co dál ? Jsi
na mém seznamu, myslíš že mi pomužeš a já tě
z něj odstraním ? Jsou pro tebe jen dva
způsoby jak se z toho seznamu dostat pryč...
vzdej se ho Hideo.." Ano, potřeboval jsem
pomoc, ale od přítele, ne zrádce.

pro **Hideo Hatake** Fri Mar 27, 2015 7:28 am

Vedel som presne dopredu čo povie. Reagoval presne tak ako som očakával. Nenávidel každého kto nosil znak Uchíhov a nebol Uchíhom. Očakávané a hlúpe. Bol totálne pripnutý na tom svojom poslaní, ktoré si sám vymyslel, a chcel ho splniť aj keby mal zabiť priateľa. To ma dostalo. Na malý okamih som sledoval jeho oči. Hľadal v nich nejaké svetielko, nejakú malú iskričku, že ešte nádej má. Ale videl som že to myslí vážne. Rozmýšľal som, či by to stálo zato, vzdať sa Sharinganu, áno na malý okamih som uvažoval že možno splním jeho prosbu. Boli to sekundy, dve, možno tri, kedy som sa rozhodoval, ale moja odpoveď bola už vopred jasná.

"Nevzdám sa ho.." Prehovoril som nakoniec, bolo mi jedno či budem na nejakom jeho zozname alebo nie. Ak mi chce veriť, a bude chcieť moju pomoc, bude musieť prekonať to že mám rovnaké oko ako on. Buď to akceptuje, alebo nie. Tak ako bol vážny jeho pohľad, bol aj môj. Videl mi to v očiach sám, istotu, pevnosť, nemienil som sa vzdať Sharinganu. Nie preto že je silný, to v tom nehralo rolu. To oko bol jediný pozostatok po mojom priateľovi a ja som mienil ho niesť so sebou, kým neumriem.
"A ty sa s tým zmier. Neviem čo očakávaš, že teraz prídem a vytrhnem si oko, o ktoré si ma obral ty. Je to tvoja vina že teraz niesiem toto. Oko si mi zničil ty, toto je len náhrada, prekliate oko klanu Uchíha. Nie je to trofej, ale dar. Ak chceš teraz byť sentimentálny a polemizovať nad svojim poslaním, máš smolu.." Znova som prehovoril, hľadel mu do očí pričom moje senzibilské schopnosti pracovali naplno. Nie však kvôli nemu, ale kvôli tomu že v okolí som cítil prítomnosť postavy, ktorá nás podľa všetkého sledovala. Nevedel som kto to je, ale došlo mi čo, kým asi bol.
"Rob ako chceš, moju pomoc potrebuješ. Nie že by si ju chcel, musíš ju dostať inak prehráš. Aj keby si sa rozhodol bojovať, nevyhráš. Nemáš tu moc poraziť celú Konohu, možno ich pár do hrobu vezmeš, ale prehráš a padneš. A umrieš. A čo potom? Deti si vezmú a vychovajú tak ako chcú, z teba urobia zradcu a alkoholika, obrátia proti tebe deti a tie sa stanu ochrankou tých, ktorí ťa zabili. To mieniš dopustiť? Neostane nikto, kto by im povedal pravdu. Ak chceš dieti, potrebuješ niekoho kto má tu nejaké postavenie aby ti pomohol. Toto nie je hra síl, toto je diplomatická hra. A na tú nemáš. Čo je Sabisu? Rozpadajúca sa organizácia ktorá pomaly stráca všetok vlyv. Vážne si myslíš že práve oni ti pomôžu? Myslíš že to zvládneš sám? Už teraz ťa sledujú. Neprejdeš s deťmi ani 10 krokov a už okolo teba budú všetky policajné jednotky... V tomto si bezmocný.." Pokračoval som tlmeným hlasom, aby to počul len on. Tak aby nás nepočul nikto, pričom som schopnosťami sledoval okolie, či tu niekto nie je. Snažil som sa vyzerať kamenne, bez tváre a bez výrazu, ale vo mne to vrelo. Ani on si sám neuvedomoval, ako riskujem svoje postavenie, len kvôli jeho malicherným potrebám. Tiež som vedel ako ho moje slová nahnevajú, vedel som že vzbĺkne, ale nemienil som to riešiť. To čo som hovoril bola pravda. Aj on sám to vedel, čakal som len či dokáže potlačiť svoju hrdosť a aspoň na malú chvíľku ma počúvať. Vstal som. Dopil som pohár, pričom som stál ale stále ho sledoval. Čakal som ale, na jedinú jeho odpoveď, či to zvládne na chvíľu potlačiť, tú svoju túžbu ma zabiť.

pro **Kisuke Uchiha** Fri Mar 27, 2015 9:35 am

Už jsem mu chtěl nějak oponovat, ublížit mu ale neudělal jsem nic. "Máš pravdu.. sám tuhle bitvu vyhrát nemůžu. Co máš v plánu ? Víš že riskuješ své zázemí tady ?" Nechápal jsem ho. To jsem byl opravdu jeho takový přítel ? Už jednou jsem ho málem zabil a teď mu to znova slíbil. Nedávalo mi to smysl, opravdu dával city před zdravý rozum ? Teď jsem ale nic z toho nemohl říct nahlas, pomoc potřebuju.

pro Sponsored content

Hospoda - U Kulhavého poníka

Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka

Re: Hospoda - U Kulhavého poníka