Sídlo klanu Hoozuki

Mlčky jsem prošla čtvrtí až do hlavního sídla, kam měl přístup každý z klanu. Rovnou k sobě jsem nešla z jednoho prostého důvodu..neměla jsem páru jak to doma vypadá a jestli se tam dá žít. "Tak vítej." Prohodila jsem směrem k němu a vedla ho do druhého patra. Cestou jsme nikoho nepotkali, protože většina členů trénovala a nebo byli přímo u sebe doma. Došla jsem do pokoje, který jsem občas používala, když jsem nechtěla být u sebe a koukla se do skříně. "Jestli chceš sprchu...tak na konec chodby doleva a nebo doprava. Jsou tam dvě." Vytáhla jsem si čisté kraťasy a tílko.

Konečně jsme dorazili do jejího sídla. Opravdu to nebylo moc daleko a dokonce mi nabídla i sprchu. Tu jsem po té noci rozhodně nemohl odmítnout. " Díky, jdu napřed " Oznámil jsem Mie, že jdu jako první si vybrat nějakou sprchu. Když jsem k nim přišel k těm dvoum sprchám tak jsem tam jen tak stál a vybíral. Chtěl jsem jít do té nalevo a tak jsem šel ke dveřím a chytil kliku a jen mírně otevřel dveře, skoro vypadali i jako zavřené, jenže pak jsem si řekl. " Ale já přece jen půjdu do té druhé. " Možná to mohlo vypadat divně a mohlo to být úplně jedno, ale už jsem tak učinil. V koupelně jsem se vysvlékl, pověsil sv věci na věšák a šel do sprchy, kde jsem pustil vodu a začal se sprchovat.

Když odešel seběhla jsem ještě zpět dolů a natočila si pořádnou sklenici vody. S labužnickým výrazem jí do sebe hodila a už se těšila až si dám po sprše další. Vyběhla jsem zpět nahoru a vešla do volné sprchy. Sepnula jsem si vlasy nahoru a pustila si studenou sprchu. Booože jak já vodu milovala! Zatímco mi studené kapky stékaly po těle přemýšlela jsem co budu dneska dělat. Viděla bych to na trénink? Přešlápla jsem ve sprše..trénovat pro propařený noci? Proč by ne. Po chvíli jsem sprchu vypnula a osušila se. Oblíkla jsem si kraťasy s tílkem a vyšla ven. Bosa jsem opět seběhla dolů do kuchyně, vytáhla si prášek na bolest hlavy a zapila ho ledovou vodou.

Jakmile jsem se osprchoval tak jsem se osušil a začal se pomalu oblékat do svých věcí, jen vestu jsem si vzal zatím jen do ruky a byl v tričku. Bylo celkem teplo a tak jsem si jí nechtěl zas oblékat, alespoň prozatím ne. Později jsem šel z koupelny dolů do kuchyně za Miou. " Děkuju za vypůjčení sprchy, byla výborná. " Poděkoval jsem jak se sluší a patří a trochu se rozhlížel. " Máš to tu moc pěkný. "

Přikývla jsem a natočila si další skleničku. "Um jo...tohle je vlastně hlavní sídlo klanu." Upřesnila jsem to a zazubila se. Kdybych žila v něčem takovém sama asi by mi jeblo. Vypila jsem na ex skleničku a cítila se zase o kousek lépe. "Takže...co budeš dnes dělat? Návrat k dětem?" Nadhodila jsem a uvědomila si, že se stejně pak budu muset stavit doma pro věci na trénink.

" Uff, asi to už tak bude. Tohle byl první večer po takové době co jsem si užil. To jen díky tobě, díky. " Opravdu jsem se s ní hodně bavil a ten večer dopadl překvapivě dobře a mám na co dlouho vzpomínat. Možná si to někdy zopakujem, kdo ví. Teď každopádně jsem nevěděl co dělat, tak brzo se mi domů ještě nechtělo. Děcka budou nejspíš mít odpoledního šlofíka, takže bych tam byl stejně ještě zbytečně. Rodiče si je chtěli pučit na hlídání, tak jim to dopřeju. " I když, teď je hlídají moji rodiče. Chtěli je na pár dní pučit na hlídání takže mám nějaký čas. " řekl jsem s úsměvem a jen tak tam stál.

"Tak si to někdy zopakujeme." Zazubila jsem se. "Chtěla jsem jít na cvičiště. Přidáš se teda když máš čas?" Nadzvedla jsem obočí a vydala se pomalu ze sídla. "Moment." Zamumlala jsem a zmizela v jednom z menších domečků. Prošla jsem do obýváku a rozhlédla se.. Jo bylo lepší, že jsem ho vzala do hlavní sídla a ne sem. Uklízečka roku jsem teda zrovna nebyla...ještě když jsem tu trávila tak málo času. Vytáhla jsem ze skříňky potřebné věci a ještě si vyměnila tílko za kratší abych se v tom mohla lépe hýbat. "Můžeme?" Objevila jsem se zpět u něj na ulici.
-přesun-?

Musel jsem chviličku počkat než se vyparádí abychom mohli vyrazit. Naštěstí to netrvalo zas tak extrémně dlouho jak je u dívek zvykem. Vyčkával jsem před domem na ulici než přišla. " Tak teda vyrážíme na cvičiště. " Rozhodla se, že půjdem na cvičiště. Neměl jsem co namítat tak jsem šel s ní. Nevěděl jsem co bych sám totiž dělal. Nejspíš bych se vrátil domů a vrátil se ke svým povinnostem, jenže si taky zasloužím nějaké to volno ne? Každopádně jsme se vydali pomalu na cvičiště.
/přesun

Spokojeně jsem přišla domů, natočila jsem si do flašky vodu, sepnula si vlasy do culíku, pinetkou hodila ofinu nahoru a vyhoupla se na střechu baráčku. Sedla jsem si na kraj abych viděla na lidi v ulici a napila se. Takže majitelku Samehady už bych měla. Olízla jsem si rty a zamžourala na oblohu. Že bych se dneska stavila u mámy na večeři? Sice jsem si říkala, že se dneska už naučím vařit sama ale...to ještě počká ne?
___
Po nějaké době jsem se znuděně protáhla a koukla se na hodinky. Večeři u mamky bych nestihla. Co se dá dělat. Seskočila jsem ze střechy a vešla dovnitř domku. Hodila jsem prázdnou flašku na gauč, vytáhla kuchařku z knihovničky a zamířila do kuchyně. Položila jsem otevřenou kuchařku na pultík a vyndala si všechny suroviny, které jsem potřebovala. Skoro bych zapomněla! Vyběhla jsem po schodech do pokoje a chystala se převléct do domácího. Ze schodů jsem potom sešla ve vytahaném ale pohodlném, šedém tričku a o něco tmavších látkových kraťasech. Vlasy jsem měla v drdůlku, ofinu klasicky sepnutou nahoru pinetkou aby mi nepřekážela a na nose brýle. Áno nosila jsem brýle na čtení. Když už jsem byla v mém úboru vrátila jsem se bosá do kuchyně, vzala si zástěru a začala vařit. Tohle hodím se, tohle tam...přidám tohle...nakrájím. Přeříkávala jsme si v duchu a vařila. Když jsem měla hotovo zbývalo jen počkat až se to uvaří. Nastavila jsem si minutku a šla sebou fláknout na gauč. Vzala jsem si časopis a začetla se. Po chvíli začaly jít z kuchyně divné zvuky. Zvedla jsem oči od časopisu a zaposlouchala se. Hmm...to určitě takhle má být. Byla jsem líná se zvedat a tak jsem se vrátila ke čtení. Pak ty zvuky byly ale čím dál tím hlasitější. FAJN! Mrskla jsem naštvaně časopis na stolek a zamířila do kuchyně. Když jsem tam přišla VŠECHNO bublalo a vybuchovalo.
Co? Proč? Jak? Zděsila jsem se a rychle tam do té pohromy vběhla abych to nějak uklidnila...pokud se to nějak dalo! Joo vaření je velice nebezpečná věc.

Přišli jsme k domu Mii. Naštěstí jsem si pamatoval cestu sem, jelikož mě sem předtím zavedla. Můj dům ještě neviděla, tak jsem se je rozhodl vzít sem aby nás tam marně někde nehledala. Přišel jsem k brance, kterou jsem otevřel a děcka proběhla brankou až ke dveřím, kde si očistily botky a já mezitím zavřel branku. Přišel jsem ke dveříma a povídám těm třem ještě jednou. " A chovat se slušně ano? " Samozřejmě jásali, že to snad šlo slyšet až dovnitř. Zazvonil jsem na zvonek a vyčkával jestli někdo otevře.

Podařilo se mi uhasit oheň a vyvětrat kouř. Zmoženě jsem se opřela o linku a se skloněnou hlavou se snažila chytit dech. V tom se ale ozval zvonek. Co to sakra je..že by to bylo slyšet k sousedům? S povzdechnutím jsem se vydala ke dveřím a otevřela je. Okamžitě jsme se hrozivě zatvářila a zamrzla. Měla jsem na sobě jen to volný šedivý triko, domácí kraťasy a ohořelou zástěru. K tomu jsem měla vlasy sčesaný do drdolu, s ofinou nahoře..brýlemi na nose a umazaným obličejem od kouře. Pohledem jsem sjela dolů a viděla tři děti. Ne..nenenenene. Vrátila jsme se šokovaným pohledem ke Katarovi a zabouchla mu dveře před nosem. Okamžitě jsem vběhla do obýváku a nahrnula bordel do skřínky. Vyhodila jsem flašky od piva, protože to by asi děti vidět neměly a strhla ze sebe zástěru. Tak nějak jsme si umyla obličej a odhodila brýle. Za co mě trestáš bože?! Rychle jsem se skluzem dostala ke dveřím a otevřela jsem s křečovitým úsměvem. "Um..hoj. Zrovna jsem se chystala, že si objednám čínu k večeři...dáte si?" Uhnula jsem stranou aby mohli vejít.

Chvíli jsem vyjeveně sledoval zabouchnuté dveře, jenž nám zabouchla vyjevená Mia, kvůli tomu, že nejspíš nečekala dnes žádné hosty. Člověk by čekal, že bude mít radost, že je vidí a ona toto. Nejspíš se něco stalo a já to něco hodlám zjistit. " Že bychom přišli nevhod? " řekl jsem dětem a po chvilce znovu otevřela dveře. " Jdeme nevhod? " Zeptal jsem se znovu ve dveřích. Počkal jsem ještě jestli něco řekne než bych vešel dovnitř. Jenže děcka najednou vykřikli " Hurááá, čína "

Mávla jsem rukou. "Ale ne." Neznělo to moc přesvědčivě ale co. Nechala jsem je vejít a zavřela dveře. Zavedla jsem je do obýváku a podivně se usmála. "Ahoj děcka..jsem Yumi nebo Mia. Vyberte si jak mi budete říkat." Představila jsem se jim, netušila jsme jak mám s dětmi jednat. Nikdy jsem je moc nemusela a vyhýbala jsem se jim. A teď jsem tu měla hned tři. Sice jsem řekla Katarovi, že se na ně přijdu někdy podívat ale chtěla jsem to odkládat jak jen by to šlo. Na chvíli jsem zmizela a pak se vrátila s flaškou vody. "Čína tu bude tak za pět až deset minut." Oznámila jsem jim a napila se..pak mi to došlo. "Eh..něco k pití? Šťáva? Voda? Kakao?" Nadzvedla jsem obočí a přejela jsem všechny čtyři svým krásně červeným pohledem.

Děcka mě opět předběhla aniž bych odpověděl Mie první, ale nejdřív pozdravila. " Tetička Mia " a všichni tři se rozeběhli k jejím nohám, div ji nesmetli na zem. Už to nebyla ta batolata, co neuměla nic, natož chodit nebo mluvit. Popravdě už měli brzy nastoupit do školky. Všichni se roztomile chcechtali a pak znovu " Kakao " Jednohlasně rozhodli, tudíž jsem se podřídil. Jen jsem tam tak stál a smál se. Když jsem tam tak Miu s nima viděl, nemohl jsem si pomoc. " Sluší ti to " Zalichotil jsem mile a šel ty tři prcky trochu odlepit, jinak už nepustí.

Tetička Mia.. V duchu jsem nespokojeně nakrčila nosík. Po tom co se ke mě děti rozeběhly jsem se rozpačitě usmála. Bože, jsou jako...jako mravenci! Nechtěla jsem na ně sahat abych je od sebe odlepila, protože jsem měla pocit..že bych jim něco zlomila. Nevěděla jsem jestli jsou křehcí nebo ne! "No.kakao. Oukey ale to mě musíte nejdřív pustit." Snažila jsem se jim to nějak vysvětlit a pak se koukla na Katara když mi polichotil. Hah jo strašně moc. Nemohla jsem si v duchu odpustit ironický podtón a vrhla jsem k němu vděčný pohled když je ode mě dostal. "Tak, mi dejte chvilku." Zmizela jsem v kuchyni a vytáhla čtyři hrnečky. Kakao snad připravit zvládnu. Skepticky jsem se koukla na propálené hrnce a pustila se do toho. Pak jsem se vrátila zpět k nim a rozdala jim pití. "Tak prosím." Prohodila jsem když jsem poslední dala Katarovi. "Takže ty jsi taky na kakao jo?" Ušklíbla jsem se rýpavě a sáhla po své vodě.

Počkal jsem společně s těma třema a snažil jsem se je trochu uklidnit. Sundal jsem jim jejich vestičky co měly na sobě a pověsil je na věšák. Alespoň jsem doufal, že nevadí když ho použiju. Posadil jsem všechny tři pak na gauč, jelikož moc místa nezabrali tak bylo na gauči ještě hafo místa. Po chvilce přišla Mia s tácem plným hrnků s kakaem. Pomaličku jsem jim ty hrnečku dal, pofoukal, aby to neměli  tak horké a sledoval jak popíjejí kakao. Zajímavý pohled mimo shinobi svět. Když se Mia zeptala tak jsem ji odpověděl. " Každý má své vnitřní dítě ne? " Pousmál jsem se nad tím. Možná jsem jim tím proslovem i trošku pobavil, což byl účel. " Omlouvám se za ten přepad, ale strašně moc chtěli zajít na výlet. Myslimže tuhle návštěvu si vštípí do paměti " Zasmál jsem se tomu radostně a trochu si usrkl kakaa. " Copak si vařila? " Nemohl jsem si nechat ujít trochu rýpnout, jelikož jsem okem zahlídl stav kuchyně a z venku jsem cítil spáleninu.

"Heh jo." Přitakala jsem na prohlášení o vnitřním dítěti. To já své už dávno zabila...teda aspoň jsem v to doufala. "V pohodě...jen jsem to fakt nečekala." Ušklíbla jsem se a posadila se do křesla. Jakmile se zeptal na kuchyni odkašlala jsem si a pokrčila rameny. "No..snažila jsem se vytvořit co největší spálený hrnec jaký kdy kdo viděl." Zazubila jsem se a ozval se zvonek. "Čína." Odložila jsem vodu na stolek a zamířila ke dveřím. Vrátila jsme se zpět a rozdala mezi ně krabičky s čínou. Dostala jsem k tomu hůlky i normální vidličky tak jsem je položila na stůl ať si vyberou. Sama jsem si vzala hůlky a pustila se do toho.

" To mi připomíná, když jsem se já učil vařit. Naše sídlo málem shořelo. " Pousmál jsem se. Ostatním to tehdy moc vtipné nepřipadalo, ale stejně se nikomu nic nestalo, akorát to chtělo pár oprav a nového kuchaře. Poté co dopili kakao a dostali čínu jsem se ozval já na ty tři. " Jak se říká? " A hned odpověděli " Děkujeme " Byl jsem na ně hrdý, v tak malém věku věděli co se sluší a patří. Taky to chtělo patřičnou výchovu a ocelové nervy. " Správně " řekl jsem šťastně a taky se pustil do jídla, hned po té co jsme všichni čtyři řekli naráz " Idatakimasu "

Mlčky jsem je při jídle sledovala a snažila se tam najít nějakou hromadnou podobnost. Nakonec jsem to vzdala a dojedla. Odložila jsem krabičku na stolek a napila se. Jen tak jsem tam seděla a čekala až všichni dojí zatímco jsem přemýšlela nad tím jestli mám zkusit ty hrnce umýt a nebo si koupit nové.

Dojedl jsem zhruba ve stejnou chvíli jako Mia. Těm třem to trvalo trochu déle, jelikož jsou ještě malí a musejí si dávat menší sousta. Jakmile však měli snězeno tak jsem to posbíral ode všech a řekl. " Já to půjdu uklidit, jen klidně seď " Jen na moment jsem zmizel z jejich dohledu a pak se zase vrátil. " Hotovo, máte něco v plánu? " Zeptal jsem se.

"Mm jo, pokusím se najít jistou osobu z klanu. O něčem s ní musím mluvit."
Odpověděla jsem mu a protáhla se. "Co ty a děcka? Budete hrát na babu v ulicích vesnice?"
Ušklíbla jsem se a přejela pohledem děti. Myslela jsem to ze srandy tak snad se toho nechytí...to bych to Katarovi asi pěkně zavařila.

" Babu!!!! " Vykřiklli nadšeně a já myslel, že mě odvezou. Ona to prostě musela zmínit, asi nevěděla, že děti jsou strašně hraví a jakmile někdo navrhne hru tak jsou jak utržení ze řetězu. " teď si tomu dala " řekl jsem pobaveně a zasmál se. Pak jsem se otočil na děcka. " Ale venku, nebude se tu nic rozbíjet jako posledně u nás doma. Jasné? " Souhlasně zvolali a vypadalo to na to, že je o zábavu postaráno. Děti zatím utíkali ven a hráli si na babu na zahradě. Já jsem však ještě chvíli byl uvnitř.

Vypadalo to, že jsem mu nakonec vážně zavařila. "Promiň." Škodolibě jsem se ušklíbla "Trocha pohybu ti ale neuškodí." Rýpla jsem si do něj a zvedla se. Vzala jsme prázdnou flašku a vyhodila jí. "Aspoň se unaví a pak budou spát jako zabitý." Opřela jsem se založenýma rukama na prsou o futra. "To je fajn ne?"

Ta mi teda opravdu zavařila, teď abych s nimi ještě hrál na babu. Vstal jsem a byl připraven se k nim přidat, když v tom přiběhla Yukina k Mie a malinko ji plácla po stehnech. " Máš babu " Zasmála se a zas utíkala ven. Já se též zasmál, jelikož se jí to vymstilo. " A máš to " Bylo to dost vtipné jak se to všechno seběhlo. Kdyby po mě skočila s tím, že mi chce dát babu, tak bych uskočil ven.

Zůstala jsem stát na místě když mě plácla a udělala výraz, který dával najevo že to asi ne. "Mmm noup." Ušklíbla jsem se na Katara. "Já se do toho nezapojuji." Zvedla jsem ruce nad hlavu a rozpustila jsem si vlasy abych je měla normálně. "Bohužel tu jistou osobu musím najít co nejdřív." Vysvětlila jsem mu to a prošla okolo něj. Položila jsem mu ruku na rameno a naklonila se k němu. "Máš babu taťko.." Pošeptala jsem mu a se smíchem zamířila do pokoje kde jsem se převlékla. Vyšla jsem pak rovnou před dům, protože jsem předpokládala že tam už všichni budou spolu hrát a zamkla. "Tak jo děcka. Bylo mi potěšením vás poznat...děkuji za návštěvu. Ale teď mám něco důležitého na práci." Přeskočila jsem jen tak branku protože jsem jí nechtěla otevírat. "Určitě se zase potkáme." Mrkla jsem na Katara. "Mějte se." Mávla jsem na něj a rychle zamířila pryč. Bylo blbé je tam takhle nechat, ale já jsem byla neohleduplná mrška.
-přesun-