Zásobovací centrum

Vešel jsem, tentokrát již bez Chiyo na rameni. Raději jsem ji odvolal, její poznámky byly někdy poněkud nesnesitelné. S povzdechem jsem si vyhrnul rukávy a začal pracovat.

Konečně jsem si odpracoval svůj díl. Nashle. Rozloučil jsem se a obrátil se k odchodu. Dokázal jsem si představit lepší způsob jak trávit čas, ale bylo to potřeba. Rozhodl jsem se vydat se tam, kam mě nohy zavedou.
//Přesun

Vešla jsem na tohle místo stále ponořená do svých myšlenek. Když jsem se podívala kolem sebe zjistila jsem kolik práce mi tohle dá. Kam moje oči dohlédly, tak tam byli jenom samé zbraně.
"Dáme se do toho" povzdychla jsem si na což jsem vytáhl svitek a pomalu začala psát onen dlouhý sezbam. Tiše jsem doufala že na nic nezapomenu  nebo něco nepřehlédnu. Netušila jsem jak bych se musela omlouvat kdybych na takové lehké misi něco dovedla zbabrat.

Dorazil som do zásobovacieho strediska kde som mal na pláne si vyzdvihnúť zbraň ktorú mi dal otec ešte dávno vybaviť. Akosi som sa nemal nikdy pre ňu sem ísť. Nie žeby som nebol rád alebo by som neposlúchal otca proste som na to skôr nemal čas. Ale keďže už som bol tu zamieril som za "skladníkom" ktorému som povedal čo potrebujem a od koho to vlatne malo byť. Po mojích slovách sa vyparil niekam dozadu a ja som čakal. Som zvedavý ako bude vyzerať a ako dlho mi potrvá sa s tým naučiť narábať.
Po chvíli mi ten pán doniesol katanu ktorá bola vo vrecúšku takže som nevedel ako vyzerá. Poďakoval som a vybral som sa preč predsa len otec ju už zaplatil. Keď som bol vonku vytiahol som ju a pozrel sa na ňu ako vyzerá. Potom som si pripevnil čo bolo potrebné a dal si ju okolo svojho pasu a pobral som sa preč.

Katana:

presun