Shijin Hyuuga vs. Yoshiro Tomoki

First topic message reminder :


Pustiny. Místo, kde lovec konečně dostihl svoji kořist. Schyluje se k boji. Ale na čí stranu se přikloní váhy osudu? Na stranu Oinina, pro kterého je smrt povoláním a takřka denním chlebem, jenž je tvorem bez emocí, vlastní vůle či identity? Či Hyuugy, členky jednoho z nejslavnějších a pravděpodobně nejsilnějších klanů Ohnivé země, která si svůj post Jounina zasloužila? Nechť rozhodne osud, štěstí a i schopnosti obou.

Nijak jsem to nevnímala. Nemohla jsem se probudit. Možná to, že jsem ještě žila, zjistí až na operačním stole. Ve chvíli, kdy mi rozříznou kůži, vystříkne proud krve. A pak to možná skončí ten, kdo bude právě u operace, protože to bylo výhodnější. 
Možná bych toho litovala, kdybych ještě vnímala, ale možná také ne. Tohle znamenalo, že je můj Byakugan ve stavu, jako kdybych byla mrtvá. A jakmile budu, zavře se jim cesta k mým očím navždy.
Yokatta...

Zastavil jsem se na rozcestí a zapřemýšlel. Kam to Mizukage říkala? Jo do laborky. A to je proboha kde? Zanadával jsem, hodil s Hyuugou na zem a vytáhl mapu. Tákže...přišel jsem odsad...Kiri je tady....a laborka tady. Yosh. Znova jsem si Hyuugu hodil na ramena a vyrazil k laborce. Tady už jsem měl nasazenou masku. Bůh ví, na koho jsem mohl narazit. Nějaký šílený lovec Byakuganu se mi tu fakt nehodí.

Stále jsem spala. (xD)

Začínalo se stmívat. Hergot...to jsem byl až tak daleko od Kiri? Pokrčil jsem rameny a hodil mrtvolu na zem, poměrně daleko od cesty. Nechtělo se mi cestovat přes noc, nemám Sharingan ani Byakugan aby mi to nedělalo potíže.
Sednul jsem si pod strom a opřel se. Ne, že bych usnul, jen jsem dřímal.
//Já se nedám xD

Kóma. <(-.-")>

Začnu do ní ze srandy kopat.

Ráno, nebo přesněji jakmile se objevily první náznaky slunečního svitu jsem si ji hodil na ramena a vydal se do laborky. Pro mě samotného bylo záhadou, co s ní chtějí dělat, ale dostal jsem rozkaz a dále se neptal.
Když jsme došli do laborky, zaklepal jsem. Otevřel nám plus mínus 80-ti letý stařík. Beze slova jsem mu Hyuugu předal. Ach, skvěle. Děkuji ti. Poděkoval mi. Jen jsem přikývl a otočil se k odchodu, má práce tady již skončila.

Kóma v laboratoři v přítomnosti osmdesátiletého staříka.