Hostinec Zlaté oko

Zamračila jsem se, což nemohl vidět. 
"Zdaleka." odpověděla jsem mu prostě. "Tak snad jste se pokojně najedl, ale jelikož z Vás nemám zrovna dobrý pocit, měla bych jít." dokončila jsem větu

"Sama jste řekla, nedej na první dojem," ušklíbl jsem se a posunul si kapuci, tak aby mě naprosto zakryla.

"Ano to řekla, tak si to pamatujte, díky tomu jsem totiž tak obávaná."

Ne, špatný tah. Tohle byla přímo ta osoba, kterou jsem hledal. Díky všem informacím , které mám z Konohy jsem ji poznal. Bylo zbytečné se skrývat. Sklonil jsem se a sundal kapuci. Mohla vidět vlasy. Pak jsem se narovnal s aktivovaným sharinganem. "Kana Reina,"

Ustoupila jsem o krok dozadu. Vypadal přesně jako Sasuke. Chvěly se mi rty obavami, ale řekl mé jméno. To byl průšvih. I přesto, jsem poznal že to je: "Uchiha." procedila jsem skrz zuby a bylo mi jasné, že je problém. Otočila jsem se a vyběhla ke vchodu.

Rozeběhl jsem se za ní ven, tady byl boj zakázaný. Přeskočil jsem ji a zastavil se několik metrů před ní.
"Ne ledajaký Uchiha, ale Itachi Uchiha. Neutíkej, hledám tě. Chci se k tobě přidat, zradil jsem Konohu."
možná že už stejný trik dvakrát nezabere.

"Jo to určitě. Technicky jsem mrtvá, nikdo o mě nemá vědět, je mi jedno jak to víš ty, ale nemám zájem." I když Uchiha by se mi hodil, jak zmanipulovat Otokageho k sebevraždě a pokračovala jsem dál tentokrát v chůzi pryč od něj.

Pronásledoval jsem ji. "Já jsem technicky také mrtvý, nemám tady být. Jsme si podobní, víc, než si myslíš, stůj, chci se k tobě přidat," znovu jsem opakoval svou žádost.

"Nemůžeš se ke mě přidat." řekla jsem rázně. Slyšela jsem o Itachim, Sasuke o něm hodně vyprávěl.

"Proč bych nemohl? Mohl bych ti pomoci, vím toho hodně nejenom o genjutsu ale i o edo tensei.." Hokage-sama mi přece řekl o tom, jak oživil Reinu.

"Protože nemůžeš, já pracuju jen pro sebe nebo pro Otokageho, u kterého musím být. Ty máš volbu. Nedělej, že si zradil Konohu, máš stejné oblečení jako já." zastavila jsem se a ukázala na jeho uniformu pod pláštěm.

"Ale mohu, každá technika má svou slabinu a já jsem slabina těch technik," byla to pravda. Já jsem jiný ninja než všichni ostatní. Dokázal jsem vše připravit a odolat edo tensei. Dokázal jsem také zkrotit Sanbiho nejen svým sharinganem. Stali jsme se přátelé. Isobu slyšel mé myšlenky. Zavrtěl sebou a zvedl hlavu z jeho nekonečné dřímoty.
"Ať už je tvým cílem cokoliv, pomohu ti. ANBU oblečení nic neznamená, už jsem z Konohy pryč několik týdnů, možná měsíc..Já nemám volbu, plním jen to, co mi kdo nařídí. Stejně jako ty. Proto jsem je zradil. Jsme si podobnější víc, než si myslíš."

Bylo na čase začít lhát...
"Já nemám žádný cíl mým cílem je to co mi nakázal tvůj Hokage a to chránit Otogakure a poslouchat Otokageho." stála jsem kousek od něj a přes masku jsem se na něj mračila. Byl pohledný, připomínal mi Sasukeho. 
"Proč mi chceš pomoc? Vypadám snad, že ji potřebuju?" promluvila jsem po chvíli o poznání chladnějším tónem, nějak se ho zbavit musím

"Není to můj Hokage," pravil jsem chladně. "Kdyby ani jedna malá část nechtěla pomoc, už bys dávno byla pryč."

"Pravda." otočila jsem se a vydala se dál směrem k Otogakure a nezapomněla jsem těsně před ním vytvořit krystalickou zeď.

Rozletěl jsem se na vrány a objevil před ní. "Reino, chci se k tobě přidat a myslím to vážně." zamračil jsem se.

"Ovšem Otokage jistě rád uvítá dalšího pokusnýho králíka se Scharinganem a obzvláště legendárního Itachiho Uchihu. Třeba za tebe dostanu prémie..." promluvila jsem jedovatě a i já se proměnila v krystalický prach a objevila se za ním a dál v klidu pokračovala. Zatím mě nenervoval.

"Dobře, jak chceš. Teď s tebou nebudu bojovat, svůj osud máš zatím ve svých rukách.." odpověděl jsem a otočil se.

Zastavila jsem se. Ještě jedna věc mě zajímala. 
"Proč si mě hledal? Klidně ses přece mohl přidat do Iwy nebo přímo do Otogakure, tam bys mě našel." Neotáčela jsem se, i když mě zajímalo proč ve své poslední slově použil slovíčko "zatím", raději jsem se na to neptala.

"Nezajímá mě Iwagakure, ani Otogakure a jejich Otokage, zajímáš mě ty. Protože máme stejný osud, společnost, svět shinobi nás nenechal ani pokojně umřít, moc o tobě nevím, ale to co vím, jsme měli společného," nenápadně jsem se chytil za břicho.

"A co by bylo potom?" mírně jsem se natočila na něj. Musím přiznat, že mě zajímalo co má za lubem a kam by byl ochotný dojít, stále jsem myšlenku, že by mě mohl zbavit Otokageho nezapírala.

Hokage-sama udělal dobře, že mě vybral pro tuto misi. Tady i Naruto zklamal. "Zbavil bych tě toho, co tě omezuje. Tvůj příkaz, tvůj otokage.."

"Jak?" zavřela jsem své levé oko a více otevřela pravé. Bijuu... vyvraždil klan, Sasuke, edo tensei, vůdce klanu, ohromná síla, temnota...čím mě sakra ještě překvapí? 
"Máš bolesti?" 

"Je mnoho způsobů jak toho dosáhnout," řekl jsem a na její otázku jestli mám bolesti jsem se rozhodl odpovědět jinak. "To je to hrozné jídlo." Isobu se zasmál a zase sklopil hlavu. Už ho to nudilo. Chlape, zbytečně s ní ztrácíš čas.

"Nejsi ke mě upřímný jak mám být k tobě upřímná já? Proto jsem neměla nikdy parťáka. Lepší je se spolehnout na sebe." sykla jsem směrem k němu.