Knihovna

pro **Hitomi Yamada** Sat Jul 13, 2013 7:19 pm

First topic message reminder :

V knihovně můžete najít nejrůznější knihy: romány, detektivky, dokumentární knihy, deníky a další. Jsou tu také staré svitky, historie vesnice,....
V knihovně je také klid, dá se tu příjemně posedět a číst si nebo vymýšlet strategie na mise. Prostě jak je libo ^^

pro **Akuma Saito** Sat Feb 28, 2015 10:58 pm

Akuma Saito

"Tak, očividně se při výcviku spletli, přímá konfrontace mi přijde neúčinná. Dobrá, fáze dvě." Řekl jsem si v duchu, když odmítala odpovědět na moji otázku. Přikročit k násilí? To bylo pod mojí úroveň a navíc mi to můj současný stav plně nedovoloval. Měl jsem taky svoji práci a netušil jsem, kdy ANBU jednotky přijdou. Mohl jsem to zní dostat různými způsoby, ale tenhle mi přišel jako nejrozumnější a také nejelegantnější.

Vzal jsem si do ruky nějakou knihu, která ležela na stole a otevřel jí. Byla o nějakém blonďatém chlapci a jeho senseii, alespoň to bylo na přebalu nakresleno. Nečetl jsem, nýbrž jsem se za tu knihu schovával.

Yin: "Mám plán! Chytneš jí pod krkem a začneš ji vší silou dusit, nepřestaneš dokud nebude téměř mrtvá, pak ji pustíš, řekne Ti co chceš vědět a pak jí doraž! A bude hotovo!"

Já: "Když nad tím tak přemýšlím, vlastně se teď naše plány tak trochu shodují..."

Dostávám nehorázné chutě po ní hodit tu knihu a dupnout jí na krk. Ano, občas jsem byl psychicky nevyrovnaný, ale už jsem se naučil se mírnit. Něco uvnitř mi říkalo, že bych to měl udělat, ale můj čistý úsudek mi říkal, že bych na to měl jít elegantněji. Můj ďábelský úsměv byl skryt za onou knihou a s nadzvednutým obočím jsem pohlédl na Kaori. Odložil jsem knihu opět na stůl a ruce dal pod stůl. Začal jsem skládat pečetě na jednu z iluzorních technik, kterou mi KG nabízelo.

Nedočkavě jsem civěl směrem k ní a úpěnlivě čekal, zda-li jí to nedá a bude se na mě chtít třeba jen očkem podívat, svírajíc poslední pečeť pevně v rukou. Štěstí dnes hrálo do mých karet, neboť nejspíš mé sexy tvářičce neodolala a podívala se na mě, ačkoliv jsem si toho jen stěží dokázal všimnout. V tomto mi však hrál do karet zákon optiky, co vidí mě, musím vidět i já, ačkoliv všimnout si toho je věc druhá. Použil jsem techinku "Genjutsu: Shori", což byla spíše technika pro pobavení, každopádně ji mohla popostrčit k mluvení a nebo mi dát čas na to, abych se jí podíval do hlavy a konečně v tom udělal jasno. Snad to moc rychle neprokoukne. Pokud se do Genjutsu chytila, pak se měla na co těšit a pokud nějakým způsobem včas zavřela oči, musel jsem vypadat jako totální debil.

V Genjutsu

Rozezní se nesnesitelný zvuk, který jí donutí zacpat si uši a pokud se zrovna dívala, že ten zvuk vycházel z mých úst. Skoro to mohlo působit, jak výkřik z nějakého horroru, no uvidí se, jak to přebere ona. Všechno tu však vypadá naprosto stejně jako v situaci předtím a nic nového tu není, vypadá to tak, že se nic nestalo. V knize bylo napsáno to stejné, jako předtím a dokonce mohla cítit svoje nádechy i výdechy, či vlhkost vzduchu.

Jakmile však můj jekot ustal, vyskočil jsem na stůl a v ruce jsem již držel kunai, kterým jsem mířil na její krční tepnu, byl čas jí zabít, fanatičku jednu.

pro **Kaori** Sun Mar 01, 2015 4:18 pm

Když dal ruce pod stůl, obávala jsem se nejhoršího. Napadala mě jen jedna věc, kterou může dělat s rukama pod stolem, aby jej nikdo neviděl, a skládaní pečetí to nebylo. Zavřela jsem knihu a položila ji na stůl. Chtěla jsem mu dát za vyučenou, pokud zjistím, že dělá pod stolem to, co si myslím. Chystala jsem se postavit a dojít k němu, abych zjistila, co za činnost pod stolem provozuje. Dřív než jsem tak ale učinila, Akuma začal křičet jak pavián po tom, co přišel o své panictví.
Přirozeně jsem si hned zakryla uši. Tu najednou se přede mnou objevil Akuma s úmyslem mě zabít. Povzdechla jsem si. Kiri se za posledního půl roku opravdu změnila. Akuma působil přesvědčivě, takže jsem rozhodně nepochybovala o tom, že by mě zvládl na místě zabít. Zbývalo mi jediné. Usmála jsem se na něj s otázkou: "Mír?" Neudělala jsem nic, čím bych se provinila tak, že by mě musel sejmout, takže jsem to nechápala. Očividně Hakuei nejsou jediní psychicky labilní lidé na planetě.

pro **Akuma Saito** Sun Mar 01, 2015 6:53 pm

Akuma Saito

Podařilo se mi to. Chytil jsem jí do Genjutsu a nyní na mě jen se staženými zorničkami pozorovala, nebo se spíš dívala skrze mě. Tuto techniku jsem ještě neměl tu čest použít, vsázel jsem vždy na silnější, ale říkal jsem si, že bych mohl změnit svůj styl. Nebylo však radno techniku podceňovat. Mé Kekkei Genkai z ní stejně dělalo nebezpečnou techniku.

Vidíš to, nakonec budeš mluvit sama a nemusím Ti ani tak moc pomáha-. Než to však dořeknu, ze stínu vyskočí ANBU se složkou v ruce, kterou položí přede mě. Podívám se na něj s úsměvem a z mé levé ruky vyskočí palec vzhůru , takže připomíná známé fejsbůkové tlačítko "Like". Díky, když bys dovolil, už to tu dodělám. Má teď hlavu plnou mě. Řeknu ANBU jednotce, která přikývne a odejde. Chybělo mi to, cítil jsem se nyní tak nepotřebný, k ničemu. To mě ničilo.

Povzdechnu si, seberu onu složku a hodím nohy na stůl. Možná bych to v knihově dělat neměl, ale byl jsem po zranění! Mám právo sedět s nohama na stole! Ihned se pustím do čtení její složky a dojde mi, že bych se jí měl potom omluvit. Ale takové byli předpisy! Nemohl jsem se k ní chovat jako ke členovi Kirigakure, dokud to nebylo zcela jistá. Snad se nebude chtít za moji maličkost mstít.

Inside Genjutsu

Kaori nereagovala tak, jak jsem čekal. Při mém výskoku na stůl na zem dopadly knihy a její smrt byla velmi blízko. Co se však stalo nemohla čekat ani jedna strana. Kaori nereagovala na ohrožení svého života. To bylo zvláštní, ale co bylo ještě zvláštnější byl fakt, že z jejích úst vyšla její první slůvka. "Mír", to bylo to slovo, které zastavilo Akumovu ruku několik milimetrů od její krční tepny. Nejdřív se na ní zlostně díval, ale pak se mu v očích zajiskřilo a s úsměvem stáhl ruku i s kunaiem zpátky ke svému tělu. Usadil se na stole do tureckého sedu a kunai poté zabodl do stolu. Celou tu dobu se však usmíval na Kaori a nespustil z ní oči.

Platí. Řekl poté a uspokojeně se na ní díval. V téhle iluzi jsem nemohl vyhrát a každý tah protivníka musel vždycky vyjít, takže když vyloudila ze svých úst ono slovo, neměla má iluze šanci odporovat. Ano, zvrácená technika.

pro **Kangae Mizutsuchi** Sun Mar 01, 2015 8:26 pm

Kangae Mizutsuchi - Kage Bunshin (Henge - random Jounin)

Má cesta mě zavedla až do knihovny. Byl jsem moc dobře seznámen s touto knihovnou a chtěl jsem se do ní nostalgicky kouknout. Jako první jsem si všiml jedné dívky a poté svého nejlepšího přítele Akumy. Můj klon složil pečeť a vytvořil ještě jednoho klona, který se ukryl za skříní. Já osobně došel k Akumovi a vydechl. "Kai" Henge se zrušilo a Akuma mne mohl poznat. Aby však neudělal ukvapené závěry, kouknul jsem se i na dívku a poté opět na Akumu. Začal jsem mluvit. "Než cokoliv řekneš, prosím nech mě ti všechno vysvětlit. Všechno má svůj důvod i to proč jsem tady. Sám mám mnoho otázek. Poté co skončila válka s Iwagakure, byl jsem vyslán na infiltraci a tím jsem se stal prozatím Nukeninem." Začal jsem na Akumu promlouvat, aby mu všechno dávalo smysl.

"Omlouvám se ti, že jsem se nerozloučil a že jsem nás tu takto zanechal. Je to pro dobro Kirigakure." Nechtěl jsem vypadat v Akumových očích zle, takže jsem si dával pozor na to, jaké slova zvolím. Ta dívka, která zde seděla mi nedělala vůbec starosti. "Jsem pouhý KageBunshin. Nemohl jsem si dovolit dojít sám, to by mi neprošlo, chtěl jsem tě ale vidět." Akumu poplácám po rameni a poté se posadím na stůl. Kolem mě se objeví pár kapek vody, pro lidské oko skoro neviditelné. Měli zde nějaký důvod? Kdo ví. Druhý klon zatím stál u dveří ještě v Henge. "Brzo se na tomto světě začne něco dít, jen tě pro teď prosím, neuvaluj na mě Genjutsu, nevím zda by to můj klon unesl. Nepřišel jsem dělat problémy." Byl jsem po dlouhé době zvědav na jeho reakci, takže jsem vyčkával.

pro **Shinobi** Sun Mar 01, 2015 8:42 pm

Kangaemu se skutečně podařilo proklouznout ve všem zmatku do vesnice. Nikdo se nedivil tomu, že se branou stahuje raněný jounin. Tady v knihovně ale byl jako pěst na oko. Jednak proto, že všichni ranění (nebo mrtví) před branou, vypadali velice "poškozeně". Konkrétně tento jounin měl na sobě šrámy od krve a ohromnou rozšklebenou ránu přes půl zad. Toho si ale klon nevšiml.
Knihovník zbystřil a chtěl volat záchranku. Když ale bylo henge zrušeno, rozhodl se potichu odejít. Nejspíš volat stráže.

pro **Akuma Saito** Sun Mar 01, 2015 9:22 pm

Akuma Saito

Kaori byla milá. Nemluvila, jen se dívala dopředu a ani se z techniky nezkoušela uvolnit. Takovou ženu mít doma, byl bych jistě šťastným mužem. Kdyby do toho navíc ještě uměla vařit a trochu jí povyrostly pr... vlasy, tak by to byl vskutku opravdový ráj na zemi.

Brodil jsem se jejími spisy, abych se o ní zatím něco dozvěděl, když v tom mě z mého soustředěný vyrušil ten poslední, koho by jsem tady čekal.

Pro většinu lidí, co ví o Bingo knize, byl Kangae Nukenin, co nestál ani za tu odměnu za dopadení, no pro mě to byl můj nejlepší přítel. Měl jsem smíšené pocity. Nevěděl jsem, že se s ním kdy znovu spatřím zrovna ve vesnici. V hlavě jsem si však podobné scénáře představoval. Představoval jsem si souboj, při kterém ho budu muset zabít, protože zradil vesnici. I když to byl můj nejlepší problém, dokázal bych ho zabít. Věděl jsem to... Yin by mi v tomto ohledu jistě rád pomohl posílit moji vůli. Pro vesnici jsem se zavázal svým životem. Sám jsem přijal stíny, sám jsem se rozhodl vložit loajalitu vesnici a sám jsem se rozhodl, že ji ochráním i za cenu zapomnění.

Než začal mluvit, zavřel jsem složku, položil jí na stůl a nohy dal opět na zem. Nespouštěl jsem z něho oči a poslouchal každé jeho slovo. Ne že by říkal něco extrémně moudrého, to opravdu ne. Tím se mi však potvrdila jedna věc, byl stejně přihlouplý jako vždycky. Jak zrovna jeho mohli poslat na tak nebezpečnou misi? Navíc má stále otevřenou pusu! Neumí udržet ani svá tajemství a to bylo to nejhorší, pro něj. Vždyť mi právě řekl o tom, že šel na tajnou misi. Tak tajnou, že ani ANBU jednotky o tom nevěděli.

Yin:"Baka, ten kluk má tak prořízlou hubu, že ho to jednou bude stát život..."

Já: "Jednou? Nepodceňuj ho, podle mě to bude víckrát..."

Prohodím mezitím s Yinem, zatímco se mi omlouvá, stále jsem však mlčel a čekal, až domluví úplně. Až pak jsem hodlal zformulovat nějakou smysluplnou větu/y. Jeho první věta v posledních slovech překvapila úplně nejvíce. Začne se něco dít? To znělo konečně zajímavě, ale bál jsem se ho zeptat na více informací. Nechtěl jsem mu přidělávat problémy, ale zas na druhou stranu... proč bych mu měl celý tenhle příběh věřit. Řekl mi, že je Kage Bunshin, takže zabíjet ho by bylo nyní stejně neúčinné nebo spíše zbytečné. Mohl jsem z něj však dostat cenné informace, které bych mohl kdyžtak podat Mizukagemu, jakožto prostředník mezi nimi dvěma. Na druhou stranu, kdyby mě někdo viděl, jak jsem ho nechal odejít, mohl bych ztratit svůj post a čest, kterou mám pro svůj klan už teď dosti poskvrněnou.

"Krucinál! To je situace! Kangae, jsi skutečně nindža, mistr v komplikování!" Pomyslel jsem si v duchu. Celý nesvůj jsem se škrábal na hlavě, přičemž jsem nespustil oči z Kangaeho. Vypadal starší, ačkoliv když jsme se naposledy viděli, přísahal bych, že mu bylo stejně jako mě!! Na druhou stranu si on mohl všimnout mých nově nabytých jizev na mém těle, na obličeji zejména na levé straně obličeje.

Usmál jsem se a položil si levou ruku na stehno, kde jsem měl zboku balíček s kunaii. Kangae však neměl šanci to vidět, jelikož se tak dělo pod stolem. Pravou ruku jsem mu položil na rameno a stále s úsměvem ho sledoval. Byl tak naivní. Moje chování již nebylo takové, jako kdysi, čehož si mohl všimnout i on, aniž bych promluvil, v mých očích totiž nebyl ten stejný člověk, jako když jsme se viděli v Iwagakure naposledy. V mých očích byla temnota, větší než kdy předtím a nebyla to genetická vada, spíš psychická modifikace mého otce, díky které jsem byl tak trochu schyzofrenik.

Kangae Kangae... jsi nenapravitelný. Neumíš zavřít pusu, neumíš se chovat tajně a už vůbec neumíš dodržovat sliby. Slíbil jsi mi, že se mi postaráš o bratra, kterého už nikdo pěknou řádku týdnů neviděl... Ale když to pominu a taky pominu to, že jsi mi prozradil, že jsi na tajné misi, o které nikdo nevěděl... Mám Tě vlastně rád. Aby bylo jasno, tvůj Kage Bunshin odtud nevyjde živí a budu to já, kdo ho zabiji, není to nic osobního, je to jen dobré pro tebe i pro mě. Než to však spácháme, chci od tebe informace. Co se má dít již brzy?

Řeknu docela naléhavě. Bylo fajn, že se vrátil, ale jako debil naběhl do středu celé vesnice a stresová situace to byla nyní i pro mě. Před chvílí se tu navíc pletli i ostatní ANBU a nepochyboval jsem o tom, že jistě ještě nebudou daleko.

pro **Goku** Sun Mar 01, 2015 9:31 pm

Nie len že tu bol len jeden neznámy Shinobi, bol tu aj druhý. Po ceste sem ma zastavila ďalšia skupinka Anbu a predali mi isté "zložky". Jednalo sa o nejakú ženu.
Terumi.. terumi.. Počkať.. Terumi? Rozmýšľal som, či nemá nejaké spojenie s chlapíkom, s ktorým som sa asi ako jediným rozprával. Aj keď na jeho meno som si taktiež nevedel spokenúť. Vošiel som však do knižnice, odkiaľ väčšina civilistov veľmi rýchlo vyšla.
Akuma mohol vedieť, o čo ide. V podstate to bolo eliminovanie hrozby civilistom. Nevedel som čo za ľudí presne sa tu nachádza, a tak to bola prevencia, ak by sa tu náhodou malo niečo stať.
Oprel som sa o jednu z knižníc tak, aby ma ani Akuma a ani tí ostatný dvaja nevideli, po čom som sa započúval do ich konverzácie. Zatvoril som pri tom oči. Ak ani jeden z nich nebol senzibilom, nemali ma ako spozorovať. Ako užívateľ Sairento Kirringu som totiž "vedel" zamaskovať moju prítomnosť... alebo skôr "zvuky" ktoré vydávalo moje telo. Tlkot srdca, dýchanie či podobne... ako keby som bol obyčajná socha. Opieral som sa o regál s knihami s rukou na rúčke katany a počúval som.

pro **Kaori** Mon Mar 02, 2015 1:31 pm

Akuma mi přikývl. Ulevilo se mi. Vypadal opravdu přesvědčivě, a proto jsem si nemohla dovolit pochybovat o tom, že by mě dokázal bez žádného vážnějšího důvodu zabít.
Stáhl se zpátky a posadil se na stůl do tureckého sedu. Vypadalo to zvláštně. Nikdy bych si nesedla zrovna na stole do tureckého sedu. Ač jsem chtěla sebevíc, nemohla jsem dělat, že se nestalo to, co se před okamžikem stalo. On vypadal klidně. Působil jakoby to před chvíli byl pouhý žert.
Sedla jsem si zpátky na židli a opětovala Akumovi pohled. Nic jsem neříkala. Nevěděla jsem, co bych měla říct.

pro **Kangae Mizutsuchi** Tue Mar 03, 2015 6:41 pm

Kangae Mizutsuchi - Kage Bunshin

Vzhledem k tomu, že kdosi přišel a někdo se snažil odejít, můj klon u dveří zbystřil. Když knihovník odcházel, chytil ho a pomocí ovládání vody mu vytvořil pouta kolem noh a připoutal ho. "Nikomu se nic nestane, jen mi dejte chvíli." Řekne jeden z mých klonů a zacloní dveře. Můj originál se jen zasměje nad Akumovou poznámkou. "Tuhle holku máš dobře zmanipulovanou - genjutsu?" Opět poplácám Akumu a dívce vodou začnu mokřit vlasy. "Bylo to tajné, tajnější než cokoliv jiné. Víš, budu si muset promluvit s Mizukagem, poté mě tam můžeš doprovodit. Je to spíš nutnost a má povinnost. Také mám otázku a to jest to, co se tu děje, proč jsou před branami veliké počty mrtvých? Rád bych vám pomohl, jen nemůžu. Co se týče informací, mám pocit, že Tsukigakure něco plánuje, můj pobyt je zatím tam, ale vážně ještě netuším co. Potřebuji se občas jen s tebou spojit a promluvit si, myslím, že díky tomu můžeme udržet mír a zabránit krveprolití Kirigakure."

pro **Akuma Saito** Tue Mar 03, 2015 8:19 pm

Akuma Saito

Nevěděl jsem, že už tady bude další ANBU jednotka, i když jsem měl takové neblahé tušení, že tu brzy budou. Toujou uměl svoji pozici velmi dobře utajit, své místo u ANBU jednotek si právem zasloužil. Kaori se zatím také neprobrala z mého Genjutsu, to mohlo znamenat jen dvě věci. Bud je naprosto levá proti Genjutsu a nebo ještě stále neporazila moje Genjutsu já. Aspoň jsem měl více času na Kangaeho, kterými vlastně stále neřekl nic podstatného. Měl jsem z toho divný pocit a neměl jsem pro něj žádnou dobrou zprávou.

Ano, zdokonalil jsem své umění... a taky něco víc.. Řeknu na jeho poznámku ohledně Genjutsu a rozhlédnu se po okolí, zda-li tu někdo je. Moje bystré oko si však kromě nás třech u stolu nikoho jiného nevšimlo. Nemůžu Tě dostat k Mizukagemu, kromě toho, že by Tě zabili ihned poté, co by Tě uviděli, je taky fakt, že Mizukage je v boji a ani já se k němu nyní nemohu připojit. Napiš mu hlášení, předám mu ho hned, jak ho uvidím. Jsme pod útokem podřadných nukeninů, nic víc. Většina ztrát není ani našich, mrtvoly na zemi byli často jejich jednotky v převlečení, Kirigakure má minimální ztráty, v pořádku. Řekl jsem mu a hlavou kývl směrem na stůl, kde mezi knihami byly také prázdné papíry a tužka se tam taky někde určitě najde. V ruce pod stolem jsem již pevně svíral kunai, ale měl jsem ho připravený k více účelům než jen k zachránění Kangaeho mise před prozrazením úplně všem. Lhal jsem, když jsem mluvil o ztrátách před branou také jsem lhal v tom, že na nás útočí podřadní nukeninové. Kangae však nyní byl dvojitý agent. Tak stejně jako teď donáší nám, by mohl jeho originál v Tsukigakure donášet Tsukikagemu. Menší desinformace ničemu neuškodí. Alespoň jsem měl jistotu, že se Tsukikage nepokusí o útok na oslabenou Kiri. Když jsem navíc tyto lži pronášel, dával jsem si záležet, aby má slova zněla pravdivě a Kangae o nich ani na chvíli nepochyboval.

Když se budeš chtít sejít, sejdeme se tam, kde jsme se poprvé potkali, Kangae. Řeknu a mrknu na Kangaeho. Věděl, kde to je, ale nejlepší na tom bylo to, že moc lidí nevědělo, kde to bylo. Naše první zážitky se staly právě tam. Tam, uvěznění v jámě, jsme spolu při té nejzuřivější části bitvy jedli rýžové kuličky, než nám osminohý přítel pomohl ven. Měl jsem na to místo pěkné vzpomínky, i když jsem tam nešel zrovna z mírumilovných důvodů.

Plánuješ Tsukikageho zabít? Zeptal jsem se ho narovinu. Neznal jsem podrobnosti ohledně jeho mise, jen jsem měl pocit, že právě eliminace Tsukikageho byla hlavní důvod, proč ho tam Mizukage poslal. Ale to byla jen má domněnka. Bůh ví, co to vlastně za úkol dostal...

Inside Genjutsu

Kaori opět zaujala pozici mlčení a koukání. Kaori- Mistr civění. Tak jí budu říkat. Při pohledu na ní mě napadala spousta věcí, co bych s ní mohl provést. Nevěděl jsem, co vlastně zkouší udělat. Jestli se mě snaží zabít pohledem, tak se jí to nepovede. Brzy mě to však přestalo bavit a pokračoval jsem v popichování, takové já v této iluzi zkrátka bylo.

Co kdybychom spolu něco spáchali? Máme tu dost místa a ty knížky se dají shodit... Řekne mé iluzní já a s úsměvem zírá na Kaori. Asi mě bude nesnášet, až se probudí, ale i to k mé práci patří. Prsty jsem si hrál s kroužkem, který byl na konci kunaie.

pro **Goku** Tue Mar 03, 2015 8:34 pm

V podstate mi ich slová stačili na to, aby som začal podozrievať z možnej konšpirácie aj Akumu. Snažil som sa ale byť nestranný. Ľudí ktorý tak schopne ovládali Genjutsu, nebolo veľa.
Vyšiel som pre to spoza políc (zo strany Akumovho chrbtu) a prestal som maskovať svoju prítomnosť. V rukách som držal istú zložku a postavil som sa až k dievčine. Všimol som si navlhnuté vlasy a cez masku som pohľad strelil ku Kangaeovi.
"Prepustím ju z Genjutsu, je čistá. Jej meno je Kaori Terumi. Má v Kirigakure dve deti a .. hmm.. " Tam som sa radšej umlčal. Kto vie, či by som Katara nazval manželom. Nevyznal som sa však do ich vzťahu. Už na prvý pohľad sa ale na jedno z detí podobala, možno to boli len základné črty no.. mne stačili.
Položil som ruku na temeno hlavy Kaori a pomocou jednoduchého Genjutsu Kai, som ju z genjutsu "vytiahol". Predsa len keď máte druhú osobu, ktorá vás z genjutsu vytiahne, ide to pomerne ľahko. Zraniť som ju nechcel. Ak mi to však nevyšlo, očakával som, že ju Akuma nakoniec prepustí. Počas môjho prístupu som si všimol hneď niekoľkých vecí. Napríklad čelenku Tsukigakure na Kangaeho krku.
"Je to len klon... takže ťa s ním nechám vysporiadať sa. Nezabúdaj však že je to nunkenin, nech už sú jeho slová akékoľvek, je to hľadaný shinobi, ktorého máme dostať živého, alebo mŕtveho. Decko z klanu Mizutsuchi si jednoducho nemôže dovoliť, opustiť Kirigakure no sato. Jeho Kekkei Genkai je pre dedinu príliš vzácne." Akuma si mohol všimnúť triašku, ktorá mnou mikala v podstate odkedy som mu mohol padnúť na oči, musel som byť naozaj prepracovaný. Cez masku som sa znova pozrel na Akumu.
"Nezabúdaj na svoje miesto..." Nemyslel som to ako vyhrážku, ale ako pripomienku. Anbu si jednoducho nemohli dovoliť kamarádičkovanie, nie v službe. Nie keď riešili otázku bezpečnosti Kirigakure no sato.

pro **Kaori** Wed Mar 04, 2015 4:46 pm

Nechápala jsem ho. Jeho věta o tom, že by jsme něco společně podnikli, byla pro mě stejně nepochopitelná, jako jeho předchozí čin, kdy mě chtěl zabít. Knížky shodit, a pak co? Měla jsem tušení, že zapomněl zmínit ve své větě to hlavní, a nebo ji nedořekl. Jen tak ji před tím důležitým utnul. Nestyda.
Sedě na židli jsem proto začala přemýšlet nad tím, co tím chtěl naznačit. Něco mi říkalo, že v tom bude něco neslušného. Pak jsem asi na to přišla. Bylo to sprosté. Zvážněla jsem a pomalu se zvedala. Chtěla jsem změnit místnost. Na shinobi, kteří mě tu zavedli, můžu počkat i někde jinde v knihovně. Snad si to Akuma nevezme osobně, ale v takové to společnosti nešlo být. Kdo ví, co pak se mnou zamýšlí?
Postavila jsem se, ale dřív než jsem stihla odejít pryč.... (jsem pro aby Akuma doplnil, jak se z genjutsu dostanu, jestli se vůbec z něj dostanu Rolling Eyes

)

pro **Kangae Mizutsuchi** Thu Mar 05, 2015 2:42 pm

Kangae Mizutsuchi - Kage Bunshin

Na Akumovi odpovědi, že se jedná pouze o podřadné Nukeniny mi bylo hned něco divného. Mrtvých těl tam bylo více než dost a to monstrum, které jsem zahlédl byla zajisté S-rank technika. No, přikývl jsem a ještě jsem té dívce vedle mne rozcuchal vlasy. Poté přišel další kluk. Ten se však rozhodl neplést se Akumovi do cesty, mne však přišel trochu zvláštní. Koukl jsem se na Tanakiho a usmál. "Mé Kekkei Genkai je sice potřebné a jakožto poslední člen svého klanu bych ho měl co nejlépe chránit, ale zaručuji ti, že Tsukikage je poměrně milý člověk. Navíc, sám si to řekl, vzácnost mého Kekkei Genkai je veliká, nezabil by mě. Jen se bojím co bude následovat, znám dívku s podobným Kekkei Genkai jako já, jen ovládá Doton a ne Suiton." Dále jsem se podíval na dívku jménem Kaori Terumi, díky Tanakimu jsem znal její jméno. "Chápu, napíšu to a poté to předáš Mizukagemu, jen bych tu ještě chvíli byl a povídal si s tebou. Tam mi chybí lidi z mé vesnice, je tam strašná nuda." Opět se zasměju a nad Kaori vytvořím dalších pár kapek vody, které jí totálně rozmáčí vlasy. "Říkáš, že ses zdokonalil? Tím pádem nemůžu zaostávat ještě víc, taktéž jsem se zdokonalil, ale nevím zda-li to stačí. Právě pracuji na něčem hodně silném. Poté si spolu zatrénujeme a na naše místo nezapomenu." Taktéž jsem rád, že zvolil takovéhle místo, nikdo nevěděl kde je a nikdo netušil co se tam mezi mnou a Akumou stalo. Možná to mohl vědět Hine a někteří, jen by mu to asi nikdy nedošlo. "Vezmu rýžové kuličky hm?" Posadím se tentokrát ke stolu a začnu psát vzkaz. Zatím přemýšlím jak ho začít, nepolevuji na tom, kdo zde je. Kaori zdá se být v Genjutsu a až se probere, bude mít mokrou hlavu. Tanaki nevím co má v plánu, ale Akumovi důvěřuji.

pro **Akuma Saito** Sat Mar 07, 2015 1:02 pm

Akuma Saito

Jak jsem mohl očekávat, ANBU jednotky přišly. Nečekal jsem, že přijdou tak brzy, ale to že přijdou jsem věděl. Možná proto se mi na tváři neobjevil žádný úžas, když se za mými zády objevil Toujou. Ačkoliv on mě nejspíše znal, já neměl nejmenší tušení, kdo to je. Nepamatuji si, že by někdo s jeho hlasem byl na ceremonii s námi a o to víc jsem se divil, když jsem ho nemohl rozpoznat. "Asi ho vzali dříve než nás... a nebo později..." Řeknu si v duchu a sleduji, jak složka, kterou měl v ruce dopadá na stůl. Na tváři se mi objeví letmý falešný úsměv a můj zrak se nyní stáčí na onu složku. Já již věděl kdo to je, neboť mi na stole ležela ta samá. Chtěl jsem jen, aby byla chvíli ticho a co je nejdůležitější, chtěl jsem jí v tom nechat se trochu vymáchat.

Když se jí snažil vymanit z Genjutsu, jen jsem přikývl, že proti tomu vskutku nic nemám. Vlastně ani proti ní nic nemám, ostatně proto jsem použil jen toto jednoduché Genjutsu, nechtěl jsem jí chudince mojí hlavu příliš zamotati. Okamžitě po Genjutsu: Kai mohla Kaori konečně ucítit svoje skutečné konečky prstů a její stažené zorničky se opět přizpůsobily našemu Světu.

Vím moc dobře, co dělám a bylo by od tebe milé, kdyby jsi mi svěřil alespoň trochu té důvěry, příteli... Řeknu hned poté, co oba dva domluví. Nebyl to však konec mého proslovu. Zvedl jsem se ze svého místa s kunaiem uchyceným pevně v ruce a pomalým krokem jsem začal chodit kolem stolu. Můj krok byl pomalý a tichý, skoro jako bych byl smrtí, dalo by se říci. Vím až moc dobře, co je Kangae zač a taky vím moc dobře, jak je jeho Kekkei Genkai vzácné, ANBU. Nepodceňuj mě a moje myšlenky jen kvůli mému věku, vím co dělám. Otázkou je, jestli jsi si Ty vědom toho, co tu vlastně děláš... Jsi si jistý, že tvoje bytí na tomto místě v tuto chvíli má svoje poslání? Jsi na tomto místě někomu nyní prospěšný...? Řeknu Toujuovi. Zrovna když jsem za jeho zády, jak obcházím stůl, své rty přiložím blíže k jeho uchu a velice tichým hlasem mu něco povím. Bylo to vskutku tiché, že i on musel mít problém mi rozumět, natož někdo z okolí. Kazíš investigation... pomlč o tom, co jsi zde viděl a slyšel. Mizukagemu podám hlášení sám. Je to vskutku pro dobro vesnice. Po těchto slovech se z jeho blízkosti vzdálím stejně rychle, jako jsem se k ní dostal.

Pohyboval jsem se vskutku neslyšně, takže Kangae mohl být lehce překvapen, když jsem stál za jeho zády, hledíc na jeho umyté vlasy. Neměl žádné a ten lesk vlasů svědčil o tom, že se o své kadeře vzorně stará. Zajímalo by mě, co používá za šampón, protože jsem nevěřil tomu, že tyhle vlasy má takové od přírody. Ať jsem měl však jakékoliv sympatie k jeho vlasům, nesměl jsem se jimi zdržovat. Takže, Kangae... Jak jsou na tom síly Tsukigakure? Jsou tam silnější Shinobi než v Kirigakure? A co Tsukikage? Jaký vlastně je? Kromě toho, že je milý... Řeknu již pouze Kangaemu, okem však pozoruji ty dva, Toujua a Kaori. Nebyl to nijak nepřátelský pohled, spíš jsem si je jen hlídal, nechtěl jsem žádné překvapení z jejich strany. Sice Toujou řekl, že ho nechá na mě, ale nikdy jsem si nemohl být jistý, zda-li je to pravda a nebo jen chytrý tah, jak udržet ovci (Kangaeho) v klidu před porážkou. Jo a k těm rýžovým kuličkám, vezmi dvojnásobné porce. Jistě budu mít hlad. Dodám brzy poté, co jsem mu položil plnou haldu otázek a rukou se opřu o opěrku jeho židle.V druhé stále svírám kunai, se kterým si občas protočím ve vzduchu. Ačkoliv mě zajímala zejména odpověď Kangaeho, na reakci Kaori jsem se těšil také.

Inside Genjutsu

Kaori to asi špatně pochopila. Moje iluze totiž neměla v úmyslu nic tak úchylného... měla na mysli ještě něco horšího. Chtěl s ní spáchat sebevraždu na stole, že by se oba fatálně zranili a na stole by společně vykrváceli... ach ta romantika!

Dříve než se však cokoliv stihlo stát, se iluze začaly rozpadat na prach, který stoupal do nebes. Dokonce i moje iluze se rozplynula,. To pokračovalo tak dlouho, než tu zůstala Kaori sama uvnitř ničeho. Tento stav však netrval dlouho, protože brzy se zablýsklo tak silně, že byla nucena zavřít oči a jakmile je otevřela, byla zpátky v našem Světě...

pro **Goku** Sat Mar 07, 2015 2:33 pm

Všimol som si, že na stole ležala ďalšia zložka podobná tej mojej. Zatiaľ čo Akuma hovoril a prechádzal sa okolo stola, zobral som jeho zložku do rúk a prezrel som si ju. Naozaj to bolo v podstate to isté.
Keby že Akuma nie je mojim kolegom, pravdepodobne by som ho teraz zabil. Alebo by som sa o to aspoň pokúsil. Nebolo v tom nič osobného, no Kaori bola družkou v podstate môjho jediného.. dalo by sa povedať priateľa, viac menej. Keďže však bol Anbu, rovnako ako ja, len som obe zložky založil do seba a skontroloval som pulz na krku Kaori ešte pred tým, než sa z genjutsu prebrala. Bol pokojný, takže ju v ňom pravdepodobne nijak nemučil. Aspoň že tak, pôvodne som si myslel, že sa tento mladý Anbu k podobných praktikám naozaj uchýlil.
Jeho slová som však prešiel mlčaním a len som ruku podal prebúdzajúcej sa Kaori.
"Odprevadím vás slečna." Povedal som jej smerom a následne som sa pozrel na Kangaeho. Po tom pohľad skĺzol k Akumovi. Každopádne Kangae moje slová nepochopil, našťastie Akuma očividne áno. Nemohol som uveriť, že niekto tak naivný ako ten čiernovlasý chlapec pochádza z Kirigakure.

pro **Kaori** Sat Mar 07, 2015 8:50 pm

Chtěla jsem odejít, ale stalo se něco podivného. Akuma se začal rozpadat na prach, a to nejen on, ale celé okolí až jsem samotná stála uprostřed ničeho. Bylo to neuvěřitelné. Pomalu jsem si začala uvědomovat, že něco není v pořádku. Zavřela jsem oči.
Když jsem je však zpátky otevřela, vše se vrátilo do "původního" stavu. Najednou tu sice stály dvě osoby, kterých příchod mi unikl, a měla jsem promočené vlasy, ale svět už byl opět světem. Nerozpadal se na prach. "Genjutsu?" Bylo první, co mě napadlo. "Kdy?" Začala jsem vzpomínat, kdy k uvržení mohlo dojít. Netrvalo dlouho a došlo mi, že za tím bude vězet nejspíš ten Akumův prapodivný křik.Ještě jsem se ani nezorientovala v situaci, která panovala v knihovně, a už mi nabídl Toujou odporovd. Prohlédla jsem si ho, podezíraje jej z další sviňárny podobné té, kterou jsem podstoupila u Akumy. Nechtělo se mi s ním kdekoli jít. Když jsem se ale ohlédla na Akumu a Kangaeho, rychle jsem změnila názor. "Do Mizukageho kanceláře?" Neuměla jsem si představit jiné místo, kde by mě chtěl doprovodit. Domov jsem v Kiri neměla. Byla jsem dlouho mimo ní. Navíc bylo by to divné, kdyby mě doprovázel na cestě domů.. nebo ne?

pro **Kangae Mizutsuchi** Sun Mar 08, 2015 1:03 pm

Kangae Mizutsuchi Kage Bunshin

Můj pohled se změnil, když mi Akuma začal prohledávat vlasy. "Aku-nii" Tohle byla přezdívka, kterou jsem Akumovi udělil již na začátku našeho přátelství, -nii v ní znamená, že ho beru jako svého brášku. "Tsukigakure má pozoruhodné shinobi. Není to tak, že by měli více shinobi. Ale v síle a technikách by mohli Kirigakure hodně ohrozit, či přímo zničit. Bojím se sám, že se něco stane." Po chvíli, když nevím co napsat, papírek, který měl být poslán Mizukagemu zničím a zahodím do koše. "Řekni Mizukagemu co uznáš za vhodné, nějak nevím, co přesně napsat. Ale co se týče Tsukikageho, je to mocný shinobi. Dává si hodně pozor, až je to přímo jak to říct.. podezřelé? Jsme nejlepší přátelé, to víš, takže mi věř. Vím, že mi něco říká, že Tsukikage má velké tajemství. Sám nevím, zda-li se mi ho podaří zjistit." Následně se opět zvednu ze židle a přistoupím ke Kaori, pravou rukou jí sáhnu na její vlasy a přičichnu si k nim. Následuje úsměv a lehký pohyb mé levé ruky, která kolem mě vytvoří něco jako promítání z vody. Čí je ta podoba, kterou má voda tvoří? To by měl vědět hlavně Akuma, je to podoba nás dvou ještě z dob, kdy jsme spolupracovali. Následně smetená proudem, který tvoří všichni, proti kterým jsme bojovali. "Něco mi říká, že se blíží něco velkého. Sám to nezvládnu. Byl bych rád, kdyby ses na to připravil." Usměji se na Akumu a poté se již věnuji Kaori. "Hezky ti voní vlasy, postarej se o mého mladšího brášku Akumu, ačkoliv je silný. Bojím se o něj." Tohle Kaori zašeptám do ucha, ačkoliv to mohli ti dva slyšet. "Doufám, že to zvládneš." Voda, kterou jsem vytvořil rázem zmizí. Pode mnou se objeví něco jako podložka z vody, na kterou se posadím a díky ní se dostanu do vzduchu. Etc. levituji. "Máš ještě nějaké otázky? Zejména bych si dával pozor na všechno. Každý nyní dělá tahy, nechci aby lidé trpěli jako při poslední válce, kterou jsme zažili."

pro **Akuma Saito** Sun Mar 08, 2015 3:49 pm

Akuma Saito

Ještě chvíli jsem pozoroval Toujua a Kaori. Očividně se mnou neměla v plánu prohodit ani slovo a já i to neměl za zlé, nedivil jsem se jí. Možná jsem jí dlužil omluvu za to, že jsem jí osočil z toho, že je členem Hakuei, ale musela chápat i ona, že jsem neměl na výběr. Neznal jsem jí, a když ani ANBU nevěděli, o koho se jedná, musel jsem se podle toho i já chovat.

Když mě Kangae zavolal jménem, pohlédl jsem zpátky na jeho týl. Nechal jsem ho sdělit mi informace o schopnostech Shinobi z Tsukigakure a také jeho proslov o Tsukikagem. Rozumím, vyřídím mu vše, co je podstatné, tady kolega mi může dělat svědka. A ohledně tajemství Tsukikageho, dávej si pozor, to už by jsi mohl přijít i o život, Kangae... A ještě jedna věc, já jsem připraven vždy! Řeknu ustaraným hlasem, i když je pravda, že tak procítěně jsem to řekl spíše s dávkou nutnosti situace. Nechtěl jsem znít ironicky a jestli jsem něco někdy skutečně uměl dobře, pak to bylo hrát si s lidskou psychikou.. nejen v Genjutsu. Když začal obtěžovat Kaori, měl jsem chuť mu jednu napálit, ale nemohl jsem, zničil bych jeho Kage Bunshin a nic bych z něho pak již nedostal. Nechtěl jsem podávat poloprázdné hlášení. "Prosím, ať ho neuhodí, jen ať ho neuhodí..." Říkal jsem si v duchu, i když bych se jí nedivil, kdyby to udělala. Občas jsem měl skutečně pocit, že Kangae vyrůstal na ulici, kde se s ničím jako taktnost jistě nesetkal. Bylo úžasné, jak ovládal Suiton, ještě jsem se nesetkal s nikým, kdo by jí ovládal lépe. Dokonce ani Meiza jsem neviděl takto vodu ovládat, nechť je mu země lehká.

Mám spíš takový menší úkol, který by mohl někdo s tvojí inteligencí zvládnout poměrně bez potíží... Řeknu, když vidím, že levituje. Bylo mi jasné, že se chystá odletět, měl jsem však lepší nápad, než ničit jeho klon. Kunaiem, který jsem držel jsem se řízl do prstu a právě zraněnou rukou jsem praštil do stolu. Kuchyiose no Jutsu! Řekl jsem a objevil se dým kouře, ze kterého vylétli čtyři netopýři. Jeden využil kouře (Z kuchyiose) k tomu, aby se mi nepozorovaně přichytil na zádech svými pařátky, zbylí se usadili na Kangaeho podložku a začaly se navzájem očuchávat, skoro jako psi. Jak poletíš zpátky do Tsuki, za hradbami je vypusť. Mám pocit že mapa infrastruktury by se Mizukagemu mohla hodit. Až skončí, vědí, co mají dělat. To je asi jediné, co by si ještě mohl udělat. Díky za informace, snad se ještě setkáme, Kangae... Dávej na sebe pozor. Řekl jsem s letmým úsměvem na tváři. Nemělo smysl jej zabíjet, ačkoliv mi asi nic víc nesdělí. Kirigakure znal stejně lépe jak své boty a od té doby, co odešel se nic nezměnilo, takže i kdyby tu letěl na průzkum, nic nového by nezjistil a já bych se o tom díky netopýrům, kteří se mu nyní rozvalovali na vodní položce stejně dozvěděl...

Toujou na mě možná bude naštvaný a Mizukage také, ale přísahal jsem, že udělám co budu moct, abych Kirigakure byl ku prospěchu... a zabití Kangaeho klona by Kirigakure žádný přínos nedalo. Ano, byl jsem manipulátor, ale doba si to žádala.

pro **Goku** Sun Mar 08, 2015 4:13 pm

Kangaeho správanie ku Kaori sa však nestihlo uskutočniť. Mohla za to moja ruka, ktorá zovrela jeho zápästie kúsok pred tým, než ju stihol za vlasy pohladiť.. a pričuchnúť si k nej ? Mal som chuť zaraziť tomu klonovi katanu do hrude. Ani by to nezaregistroval.. v rýchlosti tasenia katany sa mi v Kiri nikto nevyrovnal. Aspoň som si to o sebe teda myslel. Nespravil som to však. Len som nakoniec jeho ruku pustil, no dal som si pozor, aby podobný kúsok už nevyviedol.
Znova som sa pozrel na Kaori.
"Nie, Mizukage je momentálne zaneprázdnený... odprevadím vás domov." Každopádne zaneprázdnenosť nebola kao zaneprázdnenosť. To že vonku bojoval s nepríčetnou beštiou som si ale nechal pre seba. Pravdepodobne to však mohla tušiť. Na konverzáciu Akumu a Kangaeho som už nijak nereagoval. Ak teda Kaori súhlasila, vyviedol som ju von z knižnice. Ak mi stále v ceste stál nejaký ďalší Kangaeho "klon" či nebodaj vodná stena. Preseknúť obe veci mi naozaj.. nerobilo žiaden problém.
(Ak teda nič tak presun)

pro **Kaori** Sun Mar 08, 2015 7:50 pm

Mé vlasy očividně uchvátily Kangaeho, který z nich nemohl spustit svůj zrak, a pokusil si k nim přičichnout. To mu ale znemožnil Toujou, když mu chytl jeho ruku, kterou chtěl chytit pramínek mých vlasů. Nechápavě jsem se na oba, Toujou i Kangaeho, podívala. Nevím, co by se stalo, kdyby Kangae vážně k mým vlasům přičichnul. Vrazila bych mu jednu? Pravděpodobně.
"Ke mě domů to nebude nejlepší nápad." Svůj domov jsem v Kiri v současnosti ani neměla. Ke Katarovi domů jsem přijít nedokázala. Asi v Kiri budu odkázána na život na ulici, alespoň do doby než si bydlení v Kiri dohodnu s Mizukagem. Mohla bych také zkusit nějaký skromný hotel.
Podívala jsem se naposled na Akumu a Kangaeho. Nemohla jsem je soudit podle jejich chování, které tu předvedli. Působili oba sice podivně a nebezpečně, ale možná jsou ve skutečnosti úplně jiní. "Sayonara." Rozloučila jsem se s nimi a vydala se s Toujouem pryč.

Přesun

pro **Kangae Mizutsuchi** Sun Mar 08, 2015 8:07 pm

Kangae Mizutsuchi Kage Bunshin

Možná to vypadalo, že chci uletět, ale to jsem vlastně ani nezamýšlel. Akuma něco plánoval, to jsem mu však nemohl zaručit, nevím zda můj klon udržím ještě tak dlouho, pro zatím jsem jen kývl a nechal Tanakiho s Kaori odejít. Nyní jsme tu byli sami. Voda pode mnou se rozplynula a já dopadl na obě nohy, následně jsem objal Akumu a zasmál se. "Už je to doba! Konečně jsme tu sami bráško." Nemohl jsem si pomoct, předtím, když tu byli jsem tohle udělat jednoduše nemohl, ale teď? Teď to bylo spíše povinností. "Věřím, že budeš připraven, já zesílím a to o hodně." Nakloním se k Akumovi a do ucha mu něco zašeptám, přesněji datum, kdy se znovu sejdeme na již dohodnutém místě. (To sem nenapíšu, to se pak dohodneme.) "Víš, od dnů co jsem zabil jedno z těl Tsuchikageho, cítím takový divný pocit, jako by se tam něco stalo. No, to je jedno. Už nechci více boje, musíme to ukončit, rád bych se tě zeptal ještě na jednu věc." Tato otázka může být dost osobní, či ne moc dobře položená a Akuma nemusí odpovědět, ale i tak se zeptám. "Tvé místo v ANBU, pověz mi, jaké to je? Jsi spokojený?"

pro **Akuma Saito** Sun Mar 08, 2015 9:35 pm

Akuma Saito

Mlčky jsem sledoval, jak Ti dva odcházejí. Abych pravdu řekl, i mě se ulevilo. Bylo mnohem jednodušší mluvit od srdce, ne jen z práce. Pohlédl jsem si na záda a z mých úst vyšla známá krásná, ale chladná slůvka. Víš co máš dělat Balgashi... Řekl jsem, načež Balgash něco zaremcal a poté letěl ke dveřím, kde se uchytil dřevěného rámu dveří. Díky jeho velikosti bylo těžké si ho jen tak všimnout a co víc... měl pod palcem většinu z hlavního sálu knihovny, zbylý dva netopýři se rozprostřeli také dalším vstupům do knihovny, jako jsou okna, komín (pokud tu je) atd. Kdyby nyní někdo šel nebo tu byl, věděl bych o tom na 75%.

Jeho obejmutí mě překvapilo a s podivným výrazem jsem hleděl dopředu, nakonec jsem však i já opětoval jeho obejmutí. Bylo to zvláštní, ale Yin neříkal ani slovo, uvnitř své hlavy jsem však cítil, že ho to trýzní, nesnášel, když jsem nebyl smutný nebo jsem se neutápěl v jiným depresivních náladách. Byl jsem rád, že toho baka vidím. Taky s tebou rád mluvím normálně, ačkoliv by bylo lepší, kdybys byl ve vesnici. Kdyby se něco stalo, musí přeci někdo přijít zachránit vesnici, až všichni selžou. Řeknu a neudržím v sobě ten smích. Bylo to vtipné, to pomyšlení, že by nás všechny měl zachránit právě on. Abych pravdu řekl, když jsi mi připomněl onu válku a také Tsuchikageho, měl jsem podezření, že tam ani nebyl. Říkal jsem to Mizukagemu v zápalu boje, ale nevěděl jsem to jistě a nějak jsem na to zapomněl. Bylo mi totiž podivné, proč by se nechal zbytečně zabít a navíc... nepoužil žádné ze svých es... A ten počet těch Tsuchikagů. Ale co já vím, třeba se jen mýlím a on tam skutečně zemřel... Řeknu mu a vyprostím se z jeho objetí. Sednu si na stůl a nohy si opřu o židli. Kangae mi do hlavy nasadil brouka. Skutečně jsem zapomněl na svoji hypotézu o tom, že tam Tsuchikage vůbec nebyl. Nevěděl jsem však, jestli se do toho mám nějak zavrtat. Možná bych měl, ale rozhodl jsem se naopak. V dnešní napjaté situaci bylo zbytečného se zabývat něčím takovým.

Když mi položil otázku, nemohl jsem mu dát odpověď. Kromě mého závazku k mlčenlivosti o tomto tématu jsem měl také závazek morální. Nezlob se, ale o těchto věcech mluvit nemohu... Musím Ti však ještě něco říci já... Odpovím mu a seskočím ze stolu, přičemž se zasněně podívám do jednoho z oken. Venku již byla tma a zdrojem světla byly pouliční lampy, které mi vzdáleně mohly připomínat Slunce. Asi jsem dospěl, ale již si nepřeji Svět, ve kterém nebudou boje. Tento sen se nikdy nemůže naplnit. Vždy se totiž najde zlo, které bude proti. Mír, tak stejně jako nekonečná válka, je nepřirozená, yin a yang. Musí se střídat období válek a míru, jinak Svět nebude v rovnováze... A co je horší než nerovnováha sil? Kangae? Válka je nezbytná, tak stejně jako mír, ale nic nemůže trvat věčně, to je život... Řeknu mu stále zahleděn do světel pouličních lamp, tím však nekončím, naopak začínám. Potkal jsem dva muže, jednomu budu říkat Yin a druhému Yang. Vedli tvrdý boj, ale Yin nakonec vyhrál. Yang se obětoval nejen pro moji záchranu, ale pro všechny ve vesnici, Yin však přešel bez trestu. Yangovi to dlužím, musím vyrovnat dluhy, aby mohla nastat rovnováha... hlavně uvnitř mě samotného víš... Povím neutrálním hlasem. Nejde z něj cítit ani chlad, ani jiné emotivní zabarvení. Ostatně to mi bylo blízké. A jednou přijde i řada na mě, kdy budu souzen vahami já a bude se muset najít člověk, který na mě vyplatí dluhy... za to, co jsem udělal a ještě udělám... Moje ruce nejsou bez krve, Kangae... Přitom se podívám na své ruce. Dokázaly zabít nevinné lidi, ačkoliv v té chvíli jsem je díky Yinovi viděl jako vinné. Koneckonců, chránili Nukenina! Jednou i já za tento hřích budu muset pykat.. neskončím však u tohoto hříchu. Pro dobro vesnice jich budu muset spáchat ještě mnohem více. My všichni máme prohřešky... a my všichni za ně budeme platit. A Yangovi to dlužím. Nedám si pokoj, dokud Yin nezemře krutou smrtí... Dokončím svůj proslov a hlavu otočím na Kangaeho. Na mém obličeji se objevil veselý úsměv. Pěsti jsem měl zatnuté v pěst, možná křečovitě, možná schválně, těžko říct. Každopádně jsem ze sebe vyloudil krátkou otázku.

Kapiš to?

pro **Kangae Mizutsuchi** Mon Mar 09, 2015 4:17 pm

Kangae Mizutsuchi Kage Bunshin

Aku-nii mě překvapil jeho odpovědí, čekal jsem, že odpověď k jeho ANBU členství nedostanu, ale co se týče jeho změnění, byl vážně jiný. Usmál jsem se a posadil se na stůl. "Chápu, už ti nejde o to, co jsme chtěli jako děti. Taky mi došla jedna věc." Už jsme vážně měli něco málo za sebou, takže to, že jsme na tom byli tak jak jsme byli měl svůj důvod. Usmál jsem se a zadíval do stropu. "Víš, ode dne co jsem Nukenin a tak celkově mám problém někoho zabít. Nejraději bych všechny dostal na cestu, kdy by jsi uvědomili, že smrt druhého nemá smysl. Trvalo mi to, ale ty jakožto ANBU budeš veden po té temnější cestě. Víš, pro tebe bude mise všechno, pro mne je mise pouhá aktivita na to, abych se stal rychlejším, ale poslyš, máš-li misi někoho eliminovat, pro tebe jako ANBU je jasné, že ho budeš chtít zabít. Pro mě, jakožto shinobiho, který ví, co je to být Nukeninem, sám vím, že zabíjení není dobré. To znamená zjistit názor obou stran a eliminovat hrozbu v něm. Přinutit ho uznat tvou pravdu. Smrt není vždy řešení, to samé platí o válce." Pravá ruka mi spadne ke kataně, kterou vytasím tak do půlky. "Kdysi si se usmíval i v té nejhorší chvíli, kdy nám oběma hrozila smrt. Nezapomeň na to, že i přes rozkazy máš vlastní názor a mise pro tebe nemusí být všechno. Tohle není vyspělost, ale šílenství. Zda li musíš Yangovi něco splatit, udělej to po svém. Síla v technikách a počet misí vždycky není vše, je to vůle a srdce shinobiho."

pro **Akuma Saito** Tue Mar 10, 2015 3:46 pm

Akuma Saito

Jeho slova mě nepřekvapila. Už tehdy jsme měli odlišné sny a bylo jen otázkou času, než se rozdělí úplně. Otočil jsem se na něj celým svým tělem. V mé ruce mohl vidět kunai, ze kterého dokopávala moje krev, a která se díky ostrému světlu občas zaleskla. Nevydržel jsem se na konci jeho proslovu neusmát. Přeci jen jsem z něj mohl mít nějakou radost. Uznával jsem ho. Ne každý dokáže ušetřit život padoucha ještě ho napravit. Pro to jste museli mít talent, který jsem já očividně postrádal. Nedokázal bych někoho nezabít, kdyby si to zasloužil... bohužel i kdyby si to nezasloužil. Nebyl jsem jako on. Náš vztah byl něco jako vztah mezi vodou a olejem. Nikdy je nesmísíš, ale bez nich není polévka polévkou.

Nejde o to, zda je to dobré nebo špatné. Jde o to, jestli je to potřebné nebo ne. A když není, jednoho dne to potřebné bude. I v našem životě se najde člověk, který Nás bude muset zabít, protože se to stane potřebné. Až dohrajeme, splatí na Nás naše dluhy. Nemůžeš se spoléhat na to, že to neudělá, protože ty bys to neudělal... Síla skutečně netkví v technikách... Tkví v našem odhodlání docílit svých cílů... A mé odhodlání doslova plane po splnění mých cílů... Kangae mě nezměníš žádným slovem. Jsem tvrdohlavý a hrdý, nesejde ze své cesty, ať už je jakkoliv těžká. Budu chránit Kirigakure svým životem, i kdybych měl sebrat život tisíce dalším. To je moje filosofie... Odpovím mu s odhodláním dodržet má slova. Je mi jedno, jak se rozhodne on sám, nemám právo určovat cestu ostatních. Pro mě je však rozkaz rozkazem a nemůžu si dovolovat neuposlouchat. Kdyby neposlouchal ani ANBU, tak kdo potom ano?

pro **Kangae Mizutsuchi** Tue Mar 10, 2015 4:06 pm

Kangae Mizutsuchi Kage Bunshin

Akuma se nejspíš řízl kunaiem. Od dob co byl tak dětský se hodně změnilo. Lehce mi přišel jiný, psychopat, ale přeci jen měl něco co já neměl. Bylo mi jasné, že i jemu je jasné, že jsme odlišní, avšak i já jeho uznával. Naše povahy a cesty se lišili, ale kdyby jsme se měli postavit na stejnou stranu bylo by to pro nepřítele fatální. Naše životy byli propleteny, osud nám udělil, že se ještě hodně-krát setkáme. Ať jako přátelé, či nepřátelé. Aku-nii totiž chtěl chránit pouze Kirigakure. Já chtěl chránit celý svět, všechny slabé. Kirigakure spadala do mého plánu taktéž, jen kdyby bylo nutno, stal bych se osobně Mizukagem, což bylo taky mým snem. "Víš Aku-nii, já nezemřu a pokud bych měl, chci abys byl jediný, kdo mě dokáže zabít. Jediný kdo má právo na to vzít můj život. Nejdřív se však stanu Mizukagem a jak si sám řekl, ochráním Kirigakure a všechny slabé." Lehce se pousměji i když vím, že jeho ideologie je vážně jiná. Nechtěl jsem ho změnit, přeci jen byl to pro mě někdo jako vlastní bratr. "Už hodně-krát nechybělo kousek a byl bych mrtvý. Potkal jsem spoustu pozoruhodných shinobi, ale vím, že na technikách nezáleží a že oba dva jednou zemřeme. Jenže já tento svět zachráním."

pro Sponsored content

Knihovna

Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna