Knihovna

pro **Hitomi Yamada** Sat Jul 13, 2013 7:19 pm

First topic message reminder :

V knihovně můžete najít nejrůznější knihy: romány, detektivky, dokumentární knihy, deníky a další. Jsou tu také staré svitky, historie vesnice,....
V knihovně je také klid, dá se tu příjemně posedět a číst si nebo vymýšlet strategie na mise. Prostě jak je libo ^^

pro **Akuma Saito** Tue Mar 10, 2015 8:29 pm

Akuma Saito

Jako vždycky jsem si vyslechl celý proslov Kangaeho. Každým dalším slovem jsem si uvědomoval, že oba jsme naprosto odlišní. Kdybych se měl opět řídit rovnováhou, tak já jsem byl ta temná strana a on ta světlá, společně jsme tvořili rovnováhu... Ve všem špatném je však skryto něco dobrého a ve všem dobrém něco špatného... Chtěl jsem najít to, co je v Kangaem špatného. Věděl jsem, co ve mě je dobrého, ale co by mohlo být v Kangaem špatné?

Říkáš Mizukagem? Víš ty vůbec, co to vše obnáší? Musíš se starat o dobro vesnice. Na tuto pozici patří vlastenci se starostí o svůj lid, ne o cizí. Jako Mizukage se musíš zajímat jen o své stádo, ne o cizí. Tím, že se staneš Mizukagem svůj sen zničíš... a nebo zničíš vesnici. Ani jedna možnost se mi nezamlouvá. Musíš najít jinou cestu, jak dokážeš spasit celý Svět. Věřím, že ji najdeš, Kangae. Možná nám skutečně všem jednou dokážeš otevřít naše oči... ale do té doby tomuto Světu budou vládnout zbraně a síly vesnic. A já... já budu stát za Kirigakure proti sebesilnějšímu nepříteli... Odpovím mu a kunai položím na stůl, hned poté si začnu rozepínat svoji ANBU zbroj, abych se dostal k obyčejnému mundůru, který si vyhrnu na zraněné straně těla. Kangae si kromě popálenin může všimnout také stehů, které bude už možno brzy vyndat. Je však jasné, že jizvy zůstanou...

Kangae, já se smrtí setkávám takřka na každém rohu. Měl jsem tu čest poznat ty, do kterých se ty sám nyní řadíš, k Nukeninům... Žádný neváhal zabíjet, žádný... Tyhle lidi nezachráníš, tyhle lidi musíš eliminovat, pak jsou alespoň k užitku.. jako hnojivo pro rostliny.. Dodám a mundůr si opět stáhnu do původní pozice. Poté si na sebe opět začnu připínat zbroj a nakonec opět uchopím kunai.

Co se vlastně stalo s tvým klanem, Kangae? Zeptal jsem se poté. Ačkoliv každý znal Kekkei Genkai klanu Mizutsuchi, už tolik lidí neznalo pravý příběh klanu. Mezi ně jsem se řadil i já, tak jsem nevydržel se nezeptat.

pro **Kangae Mizutsuchi** Wed Mar 11, 2015 2:39 pm

Kangae Mizutsuchi Kage Bunshin

Aku-nii přišel s otázkou, která mě lehce zarazila. Ještě přední však říkal něco o zničení mého snu, tím, že bych se stal Mizukagem. "Víš, Aku-nii, jako Mizukage bych měl větší vliv, chtěl bych sjednotit vesnice." Dodal jsem a zasmál se. Následně jsem lehce zakašlal a podíval se na něj. "Oba dva zemřeme, to jest pravdivá událost, Aku-nii, společně to však dokážeme." Mrknu na něj a poté se soustředím na jeho otázku, ohledně mého klanu. "Náš klan byl pro ostatní velká hrozba, v té době hlavně pro Konohu. Klan Uchiha a ostatní vyvraždili můj klan v době války. Nikdo krom mě to nepřežil. Nepřátel bylo o hodně víc, snad celá armáda a sídlo našeho klanu neleželo přímo ve vesnici. Proti takové přesile jsme prostě neměli šanci. Jestli však ve mne budeš nyní chtít projevit něco jako touhu po pomstě Konoze, tak se ti to nepovede. Byla válka, můj klan též zabil spoustu nevinných Konožských. Nerad bych někoho takto odsoudil, právě proto chci této válce zabránit. Rovnováha může být nastolena i za normální mír. Přeci jen, takhle to chtěl i Uzumaki Naruto! Chyběl kousek a povedlo by se mu to.."

pro **Akuma Saito** Sun Mar 15, 2015 4:42 pm

Akuma Saito

Můj pošetilý bratříčku... ukážu Ti pravdu, krutou pravdu. Řeknu chladně. Kangae si mohl všimnout, jak netopýři začaly podivně kroužit nad nimi a jeden z nich mi přistál na rameni. Svůj kunai jsem zatím hodil na stůl a složil rychle pečetě."Genjutsu: Otogibashi no Sekai" ... Kangae se mi ani nemusel dívat do očí, aby jsem ho do Genjutsu chytil, využil jsem neslyšitelné frekvence zvuků, kterými můj netopýr disponoval, pravděpodobně ani Kangae nepostřehl, jak se to všechno stalo. Nechtěl jsem mu v Genjutsu nijak ublížit, jen to byl prostředek, jak mu vizuálně ukázat to, co jsem neuměl popsat slovy. Pokud se mi ho povedlo chytit do Genjutsu, chytím ho za rameno, aby nespadl na zem a pomalými pohyby ho položím na stůl, jednou rukou držím jednoduchou pečeť.

Inside Genjutsu

Kangae je v jakémsi černobílém světě. Je zde mnoho lidí, ale všichni jsou pouze ze dvou vesnic. Kirigakure a Iwagakure. Kangae si může všimnout, že zde nechybí ani Hokage, ani Mizukage, ani jednomu však nejde vidět do tváře, zejména kvůli stínu a kloboukům. Oba sedí u stolu a nevypadá to na žádné milé setkání. Za Mizukagem stojí Shinobi, které Kangae moc dobře zná. Byl to je bratr a Faito, je však v Jouninské výstroji, nikoliv oblečen jako Mizukage. Saito na sobě má černé oblečení se znakem klanu Mizutsuchi na zádech. Znal jsem podobu jeho bratra, protože již kdysi jsem se mu při jednom ze soubojů hrabal v hlavě, když jsem se snažil v něm vyvolat strach. Konečně se mi to hodilo!

Brzy spolu začaly Hokage i Mizukage mluvit. Hokage osočoval Mizukage, že poslala klan Mizutsuchi proti nevinným Konožanům, dokonce i proti těm, kteří neovládaly žádné techniky, byli pouhými civilisty. Když promluvila Mizukage, kangae mohl poznat, že se jednalo o ženský hlas. Ta svoje činy hájila a naopak osočovala Konohu z paktování se Shuuketsu. Takto se hádaly velmi dlouho. Nakonec však Saito utišil oba dva. Mezi ně na stůl hodil kunai, aby uklidnil jejich hlasy a sám došel k prostředku toho stolu, kde se rukama opřel a začal mluvit: Mizukage se nás tady snaží bránit, ale pravdou je, že Konoha má pravdu. Nebylo naším úkolem zabíjet civilisty. Byla to hlavně moje chyba. Vedl jsem tenhle útok a nedokázal jsem hlasy svých jednotek utišit... Chápu, že toužíte po pomstě... na vašem místě bych udělal to stejné. Chápu váš požadavek řídit se pravidlem "oko za oko". Nechci, aby vznikla další krvavá válka mezi Kirigakure a Konohou. Splním váš požadavek. Pomstěte se na našem klanu, necháte však naživu mého bratra... Moje jediná podmínka... A dělejte si z klanem, co chcete. Sám vidím, jak mým členům rodiny stoupla jejich síla do hlavy... včetně mě... Ale věřím tomu, že můj bratr později klan obnoví, nový a lepší... Musí však pochopit, co je to nenávidět a co je to odpuštět... Mizukage, prosím, souhlaste... A s těmito slovy se začala iluze rozpadat a byla nahrazována novou. Takovou, kterou moc dobře Kangae znal. Byli to ty chvíle, kde jeho klan tak tragicky skončil... Nyní však věděl, co této noci následovalo. Saito svůj klan prodal, aby udržel mír... oko za oko... nyní byl čas na Kangaem, aby pomstil svůj klan... a nebo odpustil...

Chceš vidět ještě něco...? To co jsem Ti ukázal je pravda.. jeden ze spisů, ke kterým mám přístup jakožto ANBU... shrnoval události o té noci.. Můžu Ti ukázat další věci, které se k tobě nedonesly... víš například, že tvůj bratr taktéž přežil tenhle útok? Ozve se můj hlas v iluzi, avšak odkud vycházel...? Ovšem, že jsem s tím spisem lhal, ale jak mohl vědět, že to tak není?

pro **Kangae Mizutsuchi** Sun Mar 22, 2015 2:37 pm

Kangae Mizutsuchi - Kage Bunshin

Akuma se pokusil o velice dobrý tah, mohl tím mou psychiku totálně srazit na kolena, ale mělo to jednu díru. Celé to co mi ukázal sám vytvořil. Sice věděl, jak vypadá můj bratr, ale přeci jen zapomněl na jedno. Můj bratr nikdy nedržel přede mnou tajemství. Tohle však mohlo jeho Genjutsu ještě překonat nebýt jedné věci. No, dalo se tomu říkat věc? Víceméně jsem to byl já sám. Vnitřní hlas, který mi říkal, že můj klan zanikl jinak.

Můj hlas byl pořád klidný, já udělal dva kroky k Akumovi a ruku mu přiložil na rameno. "Někde uvnitř cítím, že můj bratr přežil. To ano, nepopírám to." Následně levou ruku přiložím ke své hrudi, někde tam kde mám své srdce. V očích může Akuma vidět slzy. "Žije tady!" Otočil jsem se na iluzi kterou vytvořil. Akuma byl vážně skvělý shinobi, věděl jsem to, jen v tomhle neměl pravdu. Nevěděl tolik věcí, nevěděl o mém druhém já, které mě drželo v šachu s pravdou o mém klanu. Normálně bych tomuhle podlehl, ale nyní jsem nemohl.

"Opravdu jsi zesílil Aku-nii." Vydechnu a poté v ruce vytvořím z vody pavouka. Byl to symbol na náš první sraz, kdy nás zachránil jeden z mocných shinobi Kirigakure. "Víš, jsi můj nejlepší přítel, beru tě jako bratra stejně jako Saita. Neukazuj mi tyhle lži, jednoduše neuvěřím tomu, i když vím, že by toho byl můj bratr schopný.. Omlouvám se, Aku-nii, taktéž jsem dospěl." Ťuknu ho do čela a následně se na něj usměju.

pro **Akuma Saito** Thu Apr 02, 2015 10:12 am

Akuma Saito

Ve skutečnosti už jsem neměl moc co Kangaemu říct. Zatímco klon ležel na stole, sedl jsem si za stůl se složenou jednoruční pečetí a soustředil se na Genjutsu. Bylo naivní si myslet, že jeho bratr mu nikdy nelhal. Každý lže, není člověk, co by nikdy nelhal. A jeho bratr nebyl výjimkou. Ušklíbl jsem se a zavřel oči, dále jsem však nic nedělal...

Inside Genjutsu

Jakmile se mě Kangae dotkne, na svých prstech může cítit nějakou lepkavou černou tekutinu. Jakoby moje tělo samo bylo z nějaké hmoty, která se však nedala považovat za žádnou kapalinu, jak jen to říct... Ačkoliv se chovala jako tekutina, nebyla jí. Byla tu surová chakra mého Kekkei Genkai. Tak stejně jako u Venoma (Spiderman 3), i na Kangaem se tahle tekutina začala lepit na každý kousíček jeho těla a bylo toho čím dál více, dokud to jeho nepohltilo úplně. Kangae nyní vypadal jako Černý Zetsu.

Ačkoliv jsi starší, jsi stále naivní... Tvůj bratr Ti lhal, víckrát než si myslíš... Ale je to tvoje věc... A po těchto slovech moje tělo splyne s okolím, jakobych zmizel. Svět se zatočí asi třikrát nahoru a dolů a po třetím otočení se Svět okolo naprosto změní. Kangae najednou sedí na útesu, kde příboje byly do skal. Slunce zapadalo. Na konci útesu stál jeho bratr. Na sobě měl bílé kimono a na zádech katanu s bílou rukojetí, pravděpodobně ze slonoviny. Když se na něj otočil, na jeho tváři nebyli žádné jizvy, žádné rány. Vypadal starší, asi tak o deset let.

Ahoj bráško. Tak rád Tě zase vidím... Nyní jsme v tvém srdci. Měl jsi pravdu, tady ještě žiji. Řekne mile a otevře bratrovi náručí. Vše bylo velmi přesvědčivé, dal jsem si taky sakra záležet. Musíme si promluvit, mám na tebe totiž jednu prosbu, bratře. Jen jednu, poslední. Dodá Kangaeho starší bratr.

pro **Kangae Mizutsuchi** Sun Apr 12, 2015 6:57 pm

Kangae Mizutsuchi - Kage Bunshin

Věděl jsem, že je Akuma mistr Genjutsu a skoro nikdo se mu nevyrovná. Když však přede mnou vytvořil mého bratra a snažil se mě ovlivnit, musel jsem trochu zatnout všechny své svaly. "Aku-nii, jak jsem ti říkal, tvé tahy jsou zcela zbytečné. Já už neuvěřím tomu, že by můj bratr žil. Existuje, ale ne v hmotné podobě, je něco jako mou inspirací." Kdyby to použil na mě v dobách, kdy jsem žil v Kirigakure, určitě by to fungovalo. "Ještě se určitě setkáme. Nyní však je naše konverzace u konce. Řekněme, že mé tělo už neudrží moc dlouho tohoto klona, navíc mám nějaké problémy tam u nás. Tak se měj." Můj originál klona zruší, takže ten zmizí. Akuma nyní zůstává sám.

pro **Keigo Nakagami** Mon Apr 13, 2015 6:03 pm

Kangae konečně zmizel a já jsem se mohl zviditelnit, tudíž zrušit Meiseigakure no jutsu.
Seděl jsem v rohu knihovny, shrbený, zesláblý. Trochu jsem se popošoupnul a odkryl kapky krve, které mi stékaly ze zad a které jsem se snažil celou dobu, co jsem tu špehoval, skrývat. Akuma si mě teď už určitě všimnul.
"Devítko... pomoz mi, prosím tě." Neměl jsem se takhle vysilovat, když jsem byl čerstvě po operaci. Bylo to odemě hloupé, ale jejich rozhovor mi přišel nadmíru důležitý.

Co se vlastně stalo? Šel jsem do knihovny, vypůjčit si nějaké svitky, abych se v nemocnici nenudil a zaslechl jsem hlasy. Ještě než odešel Toujou, použil jsem Meiseigakure no Jutsu a proklouzl tam. Poté jsem se schoulil do rohu a poslouchal.

"Věřím, že víš co děláš, devítko. Po našich společných misích vím, že ti leží na srdci dobro vesnice... i to, že ji zvládneš chránit. Dovol mi ale říct ti jednu věc... Kangae je tvůj přítel. Dlouho jste tu mlčeli..."(genjutsu)"...netuším, co tam probíhalo, ale co si pamatuju, jste NEJLEPŠÍ přátelé. Tak či onak, nesmíš dovolit, aby někdo tvoje přátele zraňoval. Jsou příliš cenní... Chraň je svým životem. Teď mi prosím pomoz na nohy. Potřebuju zpátky do nemocnice. To co jsem tu viděl a slyšel si nechám pro sebe. Slibuju."
Byl jsem mu teď vydán na pospas. Byl jsem oslabený, unavený, ani jsem se neudžel na nohou. Kdyby mě chtěl odstranit, nejspíš bych se ani nezmohl na pokus o obranu.

pro **Kairi Utsushi** Wed Apr 15, 2015 6:13 pm

Vošla som do knihovni spolu s niekoľkými ďalšími ľuďmi. Predsa len nejaké nebezpečenstvo pominulo. na jednej stoličke som zasiahla naozaj.. naozaj zničeného shinobiho. Pozrela som sa na neho štýlom, ktorý naznačoval že by mal ísť späť do nemocnice. Nie že by som ho poznala. Nepoznala som ani jeho a ani chlapíka, ku ktorému teraz hovoril. Momentálne mi to však bolo celkom jedno.
Predstúpila som pred recepciu a zacinkla na zvonček, čím som dala najavo že tu som. Jeden z obsluhy ku mne podišiel a spýtal sa ma, čo by som potrebovala.
"Zvitky od troch techník. Oboro bunshin, kage shuriken a Shoushuriken!" Oznámila som nadšene, no úsmev mi zmrzol po tom, keď sa ma spýtal či mám povolenie od Kageho. Že jendoducho nemôžu dať obyčajnému geninovi podobné veci bez povolenia. Založila som ruky v bok a prižmúrila som oči.
"Vyzerám ako normálny genin?" Usmiala som sa tak zlato, ako to len šlo. Pravdepodobne ma spoznali, a tak mi tie zvitky aj doniesli. Ja som s nimi následne z knihovne aj odišla.
(presun)

pro **Akuma Saito** Sat Apr 18, 2015 1:13 pm

Akuma Saito

Sbohem... Řekl jsem do místnosti, když Kangaeho klon zmizel. Musel jsem podat hlášení Mizukagemu, o všem co se tady stalo. Praštil jsem rukou do stolu, když v tom spadla kniha na zem, bylo na ní napsáno "Bylinkářství a podobné taje" Zvedl jsem tu knihu. Díval jsem se na její nadpis, zatímco jsem šel ke Keigovi. Poslouchal jsem ho, ale svůj pohled jsem mu nevěnoval. Knihu jsem strčil za pas a došel až ke Keigovi, kde jsem se přikrčil, abych mu viděl do očí, abychom byli očima na stejné rovině. Usmál jsem na něj.

Děkuji, Keigo. Bude to naše tajemství. Řeknu mu stále s úsměvem a vytáhnu kunai ze svého balíčku. Chvíli to vypadalo, jakobych chtěl zabít Keiga, ale pravda byla jiná, odřízl jsem si kus levého rukávu, abych mohl Keigovi ránu na zádech otřít. Byl ale v rohu místnosti, musel jsem se dostat k jeho zádům. Pomohl jsem mu tedy vstát na nohy, opřel jsem ho ramenem o zem a přidržoval ho, aby nespadl. Když jsem odhrnul jeho oděv na zádech, uviděl jsem zdroj krvácení. Rozhodně to nevypadalo jako smrtelné zranění, ale opět by se to určitě mělo vyšetřit, alespoň pro jistotu. Letmě jsem se dotýkal jeho ran utrhnutým rukávem, abych mu to rychle třel a jakmile jsem utírání dokončil, opět jsem ho podepřel, tentokrát sebou, a pomalu jsem vyrazili k nemocnici.

//Přesun.

pro **Keigo Nakagami** Sat Apr 18, 2015 4:38 pm

Lidi začali vcházet do knihovny. To byla známka toho, že nebezpečí je již zažehnáno.
Chvála bohu... vyhráli jsme. Oddechl jsem si. Bylo to poprvé co jsem měl strach, že by se vesnici mohlo něco stát.
Netušil jsem, že existují takové techniky, které by dokázali vypařit celou vesnici a nikdo by s tím nic nezmohl... A ten muž byl přímo v našem středu. Strašné. Mohli jsme kdykoliv přestat existovat. Odteď už se na svět asi nikdy nebudu dívat stejně.
Lidi v knihovně už na mě začali koukat skrz prsty, asi se jim nelíbilo, že jim špinim podlahu. Místo aby mi pomohli, by mě nejspíš nejradši vynesli v zubech. Ten dojem jsem měl chvilku i z Akumi. Přiznám se, že jsem ztěžka polkl, když začal tahat kunai. Možná jsem to tentokrát opravdu přestřelil...
Oddychl jsem si podruhé, když mi Akuma začal pomáhat. "Díky, máš to u mě."
Potom jsem se s pomocí Akumi vrátil zpátky do nemocnice. Na prsou jsem taky tiskl jednu knihu. Tu, pro kterou jsem vlastně přišel. Shinobi no Yokaishi, světová historie shinobi. Něco mi říkalo, že v ní mám zásadní nedostatky.

//Přesun

pro **Kiseki Mirakuru** Sun Apr 26, 2015 9:25 pm

Prešiel som vchodom, kde som pozdravil a zamieril som do sekcie, ktorá bola zoradená podľa abecedy a šiel som k písmenu K. Zdalo sa mi to ale zbytočné ísť sem, ak by chcel naozaj Mizukage niečo, čo by si mohol aj sám prečítať neposílal by nás sem. Možno ale vďaka týmto informáciám, ktoré tu získame budeme navedený správnou cestou. "Ak ide ešte o existujúci klan asi bude chcieť vedieť o tom, kto ešte žije a aké schopnosti majú, že? No ak by sme si nakráčali len tak do konohy určite by ich zaujímalo, prečo sa o niečo také zaujímame my." Ak bola práve vedľa mňa Yoko myslela si asi, že som bláznon, lebo som to hovoril svojmu spoločníkovi, ktorý bol vo mne a nie jej. Našťastie to mohlo vyznieť aj tak, že to bolo mierené jej a ja nebudem za blázna. To, že som mu to hovoril nahlas bolo kvôli zvyku a hlavne kvôli tomu, že som v spoločností ľudí príliš nebol a ja som s ním preberal pomerne veľa vecí.

pro **Yoko Terumi** Mon Apr 27, 2015 6:11 am

Nasledovala som Kisekiho až sem. Tá jeho reč mi neprišla až tak divná, pretože keď si to tak vezmeme, vyzeralo to trochu tak, ako keby to vravel mne. Pod K-čkom to nenájdeš. Pokiaľ dobre viem, informácií o tomto klane nie je toľko, aby z toho bola nejaká kniha. Zamrmlala som. Zameriavali sa na Genjutsu, že? Prešla som k písmenu G a vytiahla niekoľko príučiek o Genjutsu.
Potom som prešla na U. Užívatelia Genjutsu. Pohodila som mu pár z týchto kníh. Môžme sa pustiť do hľadania. A k tej Konohe. Nevieme, aký vzťah má Hokage ku Kirigakurčanom, práve preto by sme mohli vystupovať ako nejakí nadšenci histórie. Neveril by si, koľko informácií o tomto klane sa v histórii dá nájsť. Usmiala som sa, pričom som otvorila jednu z kníh a začala v nej listovať.

pro **Kiseki Mirakuru** Mon Apr 27, 2015 11:36 am

"Áno zameriava." Odsúhlasil som to, lebo som o tom nejaké malé informácie aj keď mi ujasnila, že kde by som mal radšej hľadať. Vytiahla niekoľko kníh a niektoré mi hodila, ja som ich chytil a položil si na stôl. Jednu z nich som otvoril a najprv som sa pozeral do obsahu. Stíhal som dokonca aj počúvať to čo mi hovorí. "Myslím si, že to pôjde jedine v tom prípade, ak nebudem vôbec nič hovoriť. Ty by si to musela všetko odrozprávať." Predsa len ja nemôžem klamať a dokonca to ani neviem, takže by sa tu vyskytol hneď problém na začiatku pri vstupe. Ale ak neodpoviem a budem sa hrať na nemého nikoho tým klamať nebudem, len proste nebudem chcieť odpovedať a ak ona za mňa povie, že som nemí nebude to vôbec žiaden problém.

pro **Yoko Terumi** Tue Apr 28, 2015 7:23 pm

Prelistovala som celú knihu. Okrem pár mien niektorých členov klanu Kurama som tu nenašla nič užitočné. Najhoršie na tom ale bolo, že okrem toho, že to boli jedni z najlepších užívateľov Genjutsu, som nenašla absolútne nič. Zase nič. Nedivím sa. Mohla som si myslieť, že Kiri nebude mať o tomto nie veľmi slávnom klane veľa informácií. Zaklapla som knihu a pustila sa do knihy druhej. Dočkala som sa rovnakého výsledku. Pár mien, pár neužitočných informácií. Konoha asi bude nevyhnutným výletom. Zdvihla som pohľad ku Kisekimu. Jeho požiadavka ma prekvapila, ale kto vie, možno mal problém s komunikáciou. Nevedela som, že v sebe ukrýva draka, nie som nejaká veštica. No dobre, nemám s tým vôbec žiadny problém. Nerobilo mi vôbec problémy komunikovať s cudzími ľuďmi a vyzerať pri tom veľmi presvedčivo. Strácame tu čas. Nič tu nenájdeme. Dodala som. Mohla som vedieť, že je zbytočné sem chodiť, ak by tu bolo viac informácií, Mizukage by si sem zašiel sám. Alebo by niekoho prinútil čítať mu to na dobrú noc. Kto vie. Pokrčila som ramenami a odložila knihy na svoje pôvodné miesto.

pro **Kiseki Mirakuru** Tue Apr 28, 2015 7:34 pm

Ja som na tom nebol o nič lepšie, ako ona. Podobné informácie, čo našla ona som našiel aj ja. V genjutsu sa im nevyrovnal takmer nikto boli na tom možno aj lepšie, ako Uchihovia. Lenže nič, čo by stálo za zmienku pred Mizukagem. "To je dobre, lebo ak by sa pýtali mňa, tak by som nás prezradil." Moje oblečenie vpodstate pripomínalo normálne chlapčenské oblečenie jedine, že som mal na ramene čelenku kirigakure, ktorú asi nechám tu. "Aj ja som si myslel, že to je zbytočné ale nádej umiera, ako posledná no nie?" To bol aj dôvod, prečo som nepovedal hneď nech ideme do Konohy. "Zbrane si už môžem nechať rovno tu v dedine. Alebo niekde blízko konohy ... hej to bude lepšie." Zakýval som súhlasne. Mne vôbec neprišlo zvláštne, že som si niekedy aj sám odpovedal. Samota robí svoje aj keď zvyčajne som sa rozprával s Khairunim. V tom som sa pozrel na Yoko a prehovoril priamo na ňu. V očiach bolo vidno, že som jej chcel položiť otázku ale tú som prehltol. Nebudem sa vypytovať. Na tom ale nieje nič zlé. Prehovoril ku mne Khairuni. "Vyrazíme teraz hneď? Alebo si chceš ísť domov po veci a oznámiť, že odchádzaš?" Ja som bol už pripravený. Nemal som komu čo ohlasovať a všetky potrebné veci som mal u seba.

pro **Yoko Terumi** Tue Apr 28, 2015 8:22 pm

Nadvihla som obočie. Nechápala som tomu. Nevedel snáď klamať alebo čo? Asi nie, možno ho rodičia vychovávali v tomto duchu, narozdiel odo mňa. V klamstvách som bola odjakživa pro. Pravda. Ale je proste logické, že v dedine, v ktorej tento klan nesídli a pravdepodobne tu nežil žiaden jeho člen, nebude mať informácie o ňom...takmer žiadne, alebo maximálne také, ktoré sú všeobecne známe. Pokrčila som ramenami a strčila si pramienok modrastých vlasov za ucho. Ja zbrane ani nepotrebujem. Usmiala som sa. To, že neviem narábať takmer s ničím, som radšej zamlčala. Videla som, že sa ma chce niečo spýtať, ale neurobil to. A ja som ho k tomu nemienila nútiť. Až bude chcieť, opýta sa sám. Môžme vyraziť hneď. Odvetila som. Rodina nepotrebovala vedieť, kam idem. Pretože sú tak či tak zaneprázdnení, no. Ale zvykla som si. Rýchlym krokom som odišla z tejto budovy a vonku zamierila rovno k bráne. (presun)

pro **Akemi Kagayaki** Sat Jun 13, 2015 12:10 pm

I přes to že jsem nebyla členem Kirigakure no Sato, potřebovala jsem si něco zjistit. Necítila jsme se ve společnosti tolikati lidí dobře, zvlášť když jsem musela být ještě tolik nápadná tím, že jsem se stala "vrahem" v jejich hře. S povzdechem jsem vešla až sem. Na sobě jsem neměla čelenku žádné vesnice, proto jsem se nebála, že by mě někdo vyhodil. Procházela jsem se mezi regály knížek, až se zabloudila do oddělení, kde byly svitky s historií Kiri, alespoň tou stručnou. "Pff...Kiri, Kiri, Kiri. Jaká to vesnie s dokonalou historií, hm?" Povzdechla jsem si s úsměvem. Nešla jsem do této vesnice, abych způsobila nějaké rozepře, šla jsem sem pro to, aby zjistila něco víc o své sestře. Protože Kiri byla jednou z vesnic, které jsem nejméně důvěřovala. A byla potřeba si sehnat informace. Proto jsem šla svitek po svitku a snažila se něčeho dočíst, co by mi bylo nápomocné .

pro **Atsuka** Tue Jun 23, 2015 8:12 pm

Akemi za sebou mohla započuť pomerne ľahké kroky. Teda za sebou, ako sa to vezme. Kráčala som smerom k nej popri jednom z regálov v mojom obvyklom čiernom oblečení, ktoré skôr pripomínalo teraz už pomerne jednoduché kimono, než nejaké zvyčajné shinobi šaty. Podišla som až k nej, no medzi nami som nechávala istý osobný priestor. Za iných okolností by to tak nebolo, k Akemi som pravdepodobne nevedela prechovávať rovnaké správanie, ako k hocikomu inému. Predsa len bola jej sestrou.
"Zdravím..." Slabo no úprimne som sa pousmiala a ruky som si založila na brucho, rukávmi do seba.
"Páči sa ti v Kirigakure? Akemi-san?" Začala som otázkou a sama som zašla očami na obálky kníh, ktoré sa v regáloch nachádzali.

pro **Anbu** Tue Jun 23, 2015 8:42 pm

Knihovník

Procházím skrz knihovnu a v podpaží nesu několik svitků, jež je třeba vrátit na místo. Vzpomínám na doby, kdy jsem byl plný sil a sloužil své vesnici na bitevním poli. Zahnu za roh a natrefím na dvě dámy, které očividně nejsou odtud. Dámy? Omlouvám se, ale slavnosti už skončily. Musím vás tedy požádat, abyste opustili tuto knihovnu a vesnici. Pojďte prosím, doprovodím vás k východu.

pro **Akemi Kagayaki** Wed Jun 24, 2015 5:32 pm

Při tom několikati hodinovém čtení jsem si už protírala oči a začala si už pomalu myslet, že to je k ničemu. Opřela jsem hlavu o jeden z regálů knihovny a hlasitě vydechla. Ucítila jsem ale chakru, kterou jsem znala. Ani jsem se nemusela dívat, jen jsem se pousmála a podívala se na Atsuku.
"Zdravím, Atsuki-sama." Znovu jsme se normálně postavila a svitek, který jsem měla v ruce jsem vrátila zpět do poličky. Při její otázce jsem se nemusela ani zamýšlet. Spíš mě jen překvapovalo to, co tu ještě dělá, když slavnost skončila.
"Kiri není mou oblíbenou vesnicí, to vím určitě..." Prohrábla jsem si vlasy a potom si protřela oči, znovu. "...Proč mám ale pocit, že si sem nepřišla jen poklábosit o tom, jak se mi líbí v Kiri, hm?" V tom sem přišel ten starší pán. Vyslechla jsem si, co řekl. Nejspíš tu znal spoustu lidí. Já na sobě tedy čelenku Kumo neměla už ani nepamatuji, ale nedělala jsem žádné scénky. Jen jsem se pousmála a kývla hlavou.
"Dobře, omlouváme se, neměli jsme pojem o čase." Doufala jsem v to, že si s Atsukou stihnu ještě o něčem promluvit po cestě, když už ne tady.

pro **Atsuka** Wed Jun 24, 2015 5:45 pm

"Nehovor mi prosím -sama.." Pobavene som sa uškrnula, no moju náladu mi trocha pokazil Anbu, ktorý k nám podišiel a upozornil nás, že by sme sa v dedine nemali nachádzať. Chcela som Akemi odpovedať, no nie pred ním. Chápala som že situácia pri zmene kageho mohla byť napätá no nevedela som, či bol dobrý nápad dedinu úplne izolovať. Akemi na jeho žiadosť prikývla no mne sa príliš jeho pozíadavky nepáčili a to už z pomerne pochopiteľných dôvodov. Nechcela som sa však s niekým hádať..
"Pred odchodom by som sa ešte chcela spýtať, je dedina v karanténe? Keď tu nemôžu byť cudzinci a turisti?"

pro **Anbu** Thu Jun 25, 2015 5:29 am

Knihovník

Jsem rád, že dámy byly zdvořilé a pochopily co je třeba. Jedna však přeci jen utrousila otázku. Naše vesnice není v karanténě. Ovšem každý příchozí je vpuštěn až po udání akceptovatelného důvodu a musí se podrobit bezpečnostním procedůrám, které jsou... a to se nechci chlubit... podle všeho nejlepší mezi všemi vesnicemi. A aby to tak zůstalo, je třeba na ně obzvláště dbát. Vykročím s dámami rovnou nejkratší cestou ven z knihovny, kde je zanechám a gestem jim ukáži cestu k bráně.

pro **Akemi Kagayaki** Thu Jun 25, 2015 4:04 pm

Pousmála jsem se při poznámce, kterou Atsuka řekla, ohledně toho -sama. Nemohla jsem si pomoc, byla jsem zvyklá, že vždy seděla v kabinetu se sestrou, i když jsem byla menší skrček. Ale i přes to jsem to vzala, kývla a rozhodla se jí tedy tykat. Ten ANBU byl poněkud hrr na to, aby jsme vypadli. Jen jsem si ho přeměřila pohledem a usmála se. Prostě Kiri, vysoké ego, legendární meče, mlha, spoustu krve, nedůvěřivý lidé, kteří píchnou kudlu do zad i nejbližším příbuzným. Povzdechla jsme si v duchu. Atsuka očividně nebyla moc ráda, ale pouštět se tu do nějakých hádek by bylo zbytečné. Položila jsem jí ruku na ramena s jemným úsměvem a cukla hlavou k východu na znak, že tedy půjdem.
Prošla jsem kolem toho staršího pána a kývla mu na znak pozdravu k odchodu. Pohled jsem stočila na Atsuku a pousmála se. "Pořád si můžeme promluvit za branou, no ne?" Podotkla jsem, počkala na ní a vydala se směrem k bráně.

Přesun

pro **Atsuka** Thu Jun 25, 2015 5:39 pm

Povzdychla som si. Bolo by tak ľahké zahodiť všetky starosti za hlavu a pustiť z obojka toho "démona", ktorým som voľakedy bola. Keby že len nemám na starosti reputáciu Kumogakure a po blízku Akemi, pravdepodobne by nie len tohto Anbu-ho čakal nie príliš príjemný osud. Rukou som si na chvíľku zakryla tvár no len som prikývla, keď mi Akemi položila ruku na rameno. Ona o tejto mojej stránke pravdepodobne nevedela, a tak to bolo lepšie.
"Pôjdeme.." Dodala som v tichosti a spolu s ňou som sa teda vydala k bráne.
(presun)

pro **Himiko Hoozuki** Sun Jul 19, 2015 7:43 pm

Nakráčela jsem si do knihovny. Nebyla jsem tu poprvé, ale rozhodně to bylo poprvé, co jsem si přišla přečíst něco nudnějšího než komiksy, nebo sbírku hororovejch povídek. Samozřejmě mě zajímaly suitonové techniky, neboť jsem u nich měla alespoň minimální šanci na úspěch.

Ponořila jsem se do četby. Měla jsem u sebe celkem tři knihy. Zejména ta první mi byla velice nápomocná, protože všechno vysvětlovala jako pro blbečky. Nechyběly názorný ilustrace. Nakonec jsem si řekla, že vodní klon či mizurappa vypadají jako užitečná věc. Zbylé dvě knihy jsem přelétla rychle. Byly to heslovité bichle na nevzhledném šedém papíru. Náhodou jsem zalistovala na stránku, která se věnovala popisu vodního draka. Když jsem viděla to množství pečetí, myslela jsem, že mi jebne.

Knihy jsem uklidila raději přesně tam, kde jsem je sebrala a na půjčení jsem si vyprosila celkem dva svitky, které obsahovaly instrukce, co by měly být nápomocný k učení. Jednalo se o techniky:

Suiton: Mizurappa
Mizu Bunshin no Jutsu

Po cestě domů jsem uvažovala, co by mi mohlo jít lépe. Možná vodní klon. Přece jen mám vodu tak nějak v krvi a plivat umím maximálně žluč a to jen když se hodně naštvu.

Přesun

pro Sponsored content

Knihovna

Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna

Re: Knihovna