Jezero Kiri

First topic message reminder :






Pověst praví, že v tomto jezeře žil kdysi vodní drak. Byla to dračice, které stačilo slabě fouknout a zvedla se obrovská vlna. Vesničané jí začali říkat Tsunami. Dodnes někteří tvrdí, že obrys jejího těla vídají v období dešťů, kdy dračice nejradši vylézala z jezera a sedávala na břehu.
Také je to nejkrásnější místo ve vesnici, kde se dá příjemně odpočívat^^

"Hai, Hai." Rekl jsem a pak jsem si jen tak pomalu postavyl Akemi se taky nejak nechtelo ale nakonec jsme jen tak vysly pomalym linym krokem se vydal za Hirin.
(presun)

Akio mě měl pod palcem, ale on byl zároveň za mnou a i když mně měl v šachu tak existovala jedna klasická možnost a slabina nejspíš největší. Viděl jsem jak na mně míří vlastní technika celkem rychle. Nepotřeboval jsem žádné pečetě, stačila vynalézavost. Žádné pečetě, žádné pohyby rukou, ale zkrátka trik, který zabere vždycky. Nejistil mi totiž nohy a já v momentu kdy si myslel, že má vyhráno ho kopl do pravého kolena, což mu určitě muselo způsobit bolest a musel se na moment sehnout. Bylo to nečekané, takový trik už se ani nepoužívá. Když jsem byl volný odskočil jsem jinam a vytvořil nové pečetě. Drak stále letěl na něj a byl celkem blízko.

Při jeho kroku jsem se lehce ušklíbl Fakt nechce prohrát Ale to už na mě letěl ten vodní drak, nebylo moc času uniknout a zároveň zaútočit. Techniky které by to dokázali tady nemůžu použít, nechci to tu zničit. Na draka jsem musel rychle seskládat pečetě a použil jsem Goukakyuu no Jutsu. Ta vodní technika byla silná, ale nevěnoval jí dostatek pozornosti. Takže po mém útoku se všude v okolí deseti metrů objevila pára, která snižovala viditelnost. K tomu jsem rozhodil kunaie s výbušnými lístky, abych se mu na chvíli ztratil díky. Přes výbuch by mě nemělo jít slyšet a kvůli oblaku dýmu po výbuchu a navíc mlze bych se mu měl úplně ztratit.

Když mi zamezil dva smysly což byl sluch a zrak tak jsem neměl jinou možnost. " Mizu Bunshin no Jutsu " Už jsem měl předtím pečetě vytvořené a tak jsem si mohl dovolit vytvořit svého vodního klona.K tomu všemu jsem vytvořil další pečetě stejně jako klon a čekal jsem kdy se on objeví. Každopádně pokud by použil ohnivou techniku tak by šel cítit žár, ale nevadilo by mi kdybychom tohle ukončili z důvodů než to tu zboříme.

Mlha byla silná a já jsem neviděl nic. Pochybuji že sensei viděl o něco lépe, ale pořád nevím co všechno může vytáhnout z rukávu. Použil jsem Farukon no Me. Z úst mi vyletěl ohnivý sokol z vrchu pracoval jako moje oči. Vyhodil jsem další tři kunaie s výbušným lístkem do vzduchu tak, aby to nedávalo smysl. Chtěl jsem mu zamezit ještě chvíli v mém objevování. Mezitím sokol nezjištně vyletěl nad mlhu a našel mi senseie. Měl tam i klona, takže šlo poznat že se nechce nechat překvapit. Ale tuhle techniku určitě nezná. Jeho směrem jsem vyhodil řadu shurikenů, které by v mlze neměl vidět. Pro jistotu jsem je hodil do široka, aby ho to jen škráblo kdyby si toho nevšimnul. Mlha pomalu začala mizet, takže to byla poslední možnost využít jí v můj prospěch.

Bylo až moc velké ticho což se mně ani mému klonu moc nelíbilo. Proto jsem byl připraven na všechno. Já už v předchozích pečetích měl připravené kawarimi no jutsu, které jsem použil v momentě kdy mě měli zasáhnout shurikeny. Nevěděl jsem co přijde, ale věděl jsem, že něco přijde. Klon to naštěstí neschytal a tak tam zůstal stát. Já jsem byl schovanej v korunách stromů a sledoval jak klon stojí a dým mizí. Klon se ještě dřeva z kawarimi zbavil než šlo vidět, že tam vůbec bylo. Všiml jsem si i toho ptáka co byl ve vzduchu. Hm tak takhle mně spozoroval, ale to musel mít sakra štěstí když mě našel v té mlze přes kterou nejde vidět z žádné strany. Klon však promluví " Tenhle trik znám, ale čekal jsem od tebe něco jiného. Chceš pokračovat? "

Viděl jsem moc dobře kde je jeho pravé já. Moje technika vidí všechno, ale to mu snad už asi došlo. V odpadající mlze mohl vidět mojí siluetu, ale zničeho nic jsem se probleskl před jeho kawarimi a bez mrknutí mu přilepil na hruď výbušný lístek a znovu jsem se probleskl a stál jsem vedle senseie na stromě. Jeho kawarimi se roztříštilo na třísky, tak jsem u toho nechtěl stát. "To stačí" lehce jsem vydechl a schoval svoje zbraně. Sokol techniky Farukon no Me ke mě přiletěl a zmizel. Věděl jsem že ten boj by byl na dlouho a mě docházeli kunaie, tak lepší přestat teď. "A ten trik neznáte" mrknul jsem na senseie a čekal jsem co mi poví.

Pozoroval jsem ho celou dobu moc dobře a usoudil jsem, že se celkem spoléhá na problesknutí což může být někdy výhoda, ale může být zároveň použito i proti němu samotnému. " Dost často používáš problesknutí. Když ho budeš používat moc často tak bude nepřítel vědět na co se zaměříš a to že se náhodou objevíš za ním a budeš mu hrozit kunaiem u krku mu dáváš šanci tě zabít postranním útokem než se stačíš vzpamatovat. Jsou dokonce i klany zaměřené na rychlost tak se může najít i někdo rychlejší. Ale to hlavní co chci říct, že jsi mně překvapil. Jdi dobře vycvičený v boji i taktice, to se musí nechat. Stále je však co vylepšovat, ani já nejsem dokonalý i když patřím k tajným jednotkám. Každý má zkrátka své pro a proti, s tím si hlavu nelámej. Kdo byl tvůj předchozí mistr? "

Vypadalo to že ví co říká, přesně jak jsem očekával od člena temné strany Kiri. Lehce jsem se na něj ušklíbl. Třeba se od něj něco dobrýho naučím.
"Nemám problém zabít bez váhání" koukl jsem se mu do očí a ani jsem nemrkl "překvapit stačí a je vyhráno" udělal jsem menší pomlku a sledoval jsem okolí. "Při vašem prvním pohybu jsem poznal že shunshin neumíte, nebyl důvod ho nepoužít. Navíc jsem ho použil jen jednou. A pak když jsme oba věděli že máte jen kawarimi" dokončil jsem větu s naprostou sebejistotou.
"Ohledně senseie, učím se sám." chvíli jsem jen sledoval a poslouchal přírodu a možná byl i chvíli mimo "No ale děkuji" usmál jsem se a seskákal jsem ze stromu

" Shunshin nemám, protože si poradím i bez něj. Dostal jsem se ti ze sevření laciným trikem ke kterému bylo potřeba jen zapojit mozek. Navíc rychlost mi nedělá problém a spíš se soustředím na vlastní tělo než na techniku problesknutí. Shunshin po sobě zanechává chakrové stopy, což by nebylo dobré pro Oinina, který nechce být odhalen senzibilem. Ještě s támhletím geninem budeš v týmu. Jmenuje se Roku Terumi, doufám, že spolu budete aspoň vycházet. Je celkem nezvyk, že Oinin dostane svůj vlastní tým, spíš je to vzácnost. Takže se těžte na pořádné mise. Samozřejmě kvůli Rokuovi, který je ještě genin nebudou zas tak těžké ze začátku, ale později bychom měli  chodit na obtížnější. Chceš k tomu ještě něco říct? " Završil jsem opět další proslov a čekal na jeho reakci.

Vyslechl jsem senseie a rozhodl jsem se víc neřešit ten boj. Je to zajímavý člověk, ale ve finále je to Oinin. Voják, kterej dělá špinavou práci pro vesnici. Prohlédl jsem si ho znovu a došlo mi že není o moc starší než já. To potvrzuje moje domněnky. Ale jen jsem se snažil nedat nic najevo. Tak jsem se radši otočil na kluka opodál a mávl jsem na něj ať přijde blíž a snažil jsem se lehce usmívat. No ale stejně mi hlavou probíhali vlastní hodnoty. Proč jsem vlastně shinobi? Za co bojuji? Motivace? A když jsem to už jen tak nevydržel, zeptal jsem se "Sensei, proč jste Oinin? proč bojujete?" přezíravě jsem sledoval jeho tvář a zajímalo mě kdo to vlastně je - Voják, nebo má i lidskou stránku? Hmm, neskrývám svoji nedůvěru,...

Bez váhání jsem Akiovi odpověděl " Bojuji proto abych chránil. Za své blízké i za ty, kteří nejsou schopni bojovat. Mým účelem není jen bezhlavě zabíjet pro potěšení nadřízených. Proto ode dneška budu chránit i vás i když si myslíte, že na vše vystačíte sami. A Oininem jsem jen kvůli tomu, že ti nahoře si mně vybrali a společně s desítkami kandidátů jsem byl podroben zkouškám, které musí budoucí Oinin zvládnout. Neprošel jsem jen přes jednu část při zkoušce, ale to nepotřebuješ nyní vědět. Něco ti řeknu. Pro naší Mizukage je čest sloužit, ale má to i své nevýhody. Zůstaneš sám, tahle funkce obsahuje jako hlavní samotu. Proto je velká vzácnost když někdo jako já dostane vlastní tým. To je asi prozatím vše co bych řekl na to na co ses ptal. " Opět gigantickej proslov, hold jsem byl řečník už od malička.

Možná že mi jeho odpověď stačila, snad mu můžu věřit. Možná jsem právě tohle chtěl slyšet, nebo si to jen namlouvám??! Chtěl jsem být v týmu!
"Doufám že nám to jako týmu dobře půjde" usmál jsem se, poprvé víc upřímně než předtím. Když na to nebudu sám, třeba to půjde líp. Ale pořád mi něco vrtalo hlavou, možná jsem doufal že mi o tom sensei poví víc. Přišel jsem k němu blíž a,.
"Chtěl jsem se zeptat na to jak Mizukage svolávala tu poradu Jouninů, co se tam dělo?" šeptl jsem aby to bylo jen mezi námi. Možná jsem chtěl vědět moc, ale po tom co mi to Faito odmítl říct. Chci to vědět ještě víc.

" No to je především naše věc co se tam dělo, ale myslím si, že ti jedno můžu říct. Schyluje se k velké bitvě, proto musíme všichni zesílit abychom ji vyhráli Víc informací ti nemůžu dát, nemám k tomu dostatečné pravomoce abych se o tom mohl bavit. Jen vás varovat aby jste se měli na pozoru. Toť vše. " Jakmile jsem domluvil tak jsem přemýšlel jestli jsem náhodou neřekl až moc.

Poslouchal jsem senseie docela se zájmem. Byl druhý co mi to odmítl říct, ale dalo by se říct že mi řekl to co jsem předpokládal. Věděl jsem o pár věcech co se stali mimo vesnici a tak jsem si dokázal sám vyvodit co se asi děje. Přece jen nejsem hlupák.
"Ano, musíme zesílit" trochu jsem se ušklíbl a vytáhl jsem od pasu pololoviční flašku saké a napil jsem se. Natáhl jsem jí k senseiovi "Dáte si?" na tváří se mi objevil velký úsměv. Přemýšlel jsem nad tím co s námi vlastně bude a fakt jsem toho panáka potřeboval.
"A když teď znáte moje schopnosti, hodláte mě něco naučit nebo tak něco?" zvědavě jsem na něj pohlédl "zrovna se učím techniku divokého ohně" zvedl jsem pravé obočí, zajímalo mě jestli tuhle techniku umí. Třeba by mi mohl pomoct.

" Ne dík, já moc nepiju. " Odmítl jsem jeho pozvání k pití a zadíval se do nebe. Ale později mně zarazil s tou technikou. " O takové technice jsem neslyšel. Jak má vůbec vypadat v konečné formě a jak si s ní daleko? Já se nezaměřuju jen na jeden element, já jich umím ovládat víc takže jsem stále ještě nerozvinul své Kekkei Genkai. To však neznamená, že bych byl amatér. " Odpověděl jsem hrdě a podíval se na něj.

"Aspoň zbude víc pro mě" ušklíbl jsem se když odmítl, ale taky jsem s tím něják počítal. Naposled jsem se napil z flašky a prázdnou si jí schoval tam kde jsem měl kunaie, které jsem vyházel.
"Technika divokého ohně (Hibashiri) kolem mě rozprostře proud ohně a docela dost rychle obklopí protivníka ze všech stran a spojí se v kruh" poškrábal jsem se ve vlasech a trochu se zamyslel "No nejsem niják daleko. Nedaří se mi ten plamen zkrotit, ale já tomu přijdu na kloub" kouknul jsem na něj docela udiveně "Nerozvinul jste svoje Kekkei Genkai? Já umím ovládat Youton skvěle. Ale pokud vím, tak klan Terumi umí ovládat i Futton" stále jsem se na něj díval dost udiveně, já vlastně nevěděl jestli třeba taky nebudu umět ovládat Futton.

" Ano Futton dokážu ovládat dost dobře, ale je to velmi složitý a nebezpečný proces. Já na něj mám stavěné tělo, ale ostatní ne. Pokud nejsi z klanu Terumi nebo z toho druhého klanu, teď nvm jejich jméno. Oni prostě ovládají Futton. A pokud ty nejsi z klanu Terumi a vidím, že máš Yoton tak určitě nebudeš mít Futton. Ale buď rád, někdy ta technika může ublížit i tvým blízkým. Proto ji chci použít jen na nepřítele s kterým budu bojovat sám. Proti vlastním bych ho nikdy nepoužil. "  Prokřupl jsem si klouby na rukách a zamyslel se nad tím jménem. Jeden byl Kirisame, ale ten druhej nvm. Zapoměl jsem i kdo má jaké KG.

"Hmmm,.. klany. Četl jsem hodně o klanech ovládající Youton, ale informace jsou dost nepřesné" trochu zklamaně jsem sklopil hlavu "No já vlastně,.." ale nedokončil jsem větu. Zvedl jsem hlavu a usmál jsem "U nás za domem je moje vlastní skalnaté cvičiště, dají se tam skvěle trénovat techniky Youtonu aniž bych se musel bát že někde budou škody. Můžeme tam zajít a trénovat nebezpečnější jutsu a třeba Ruko něco odchytí" koukl jsem na chlapce a sundal jsem si obvazy z obou rukou a moji společníci mohli vidět moje popálené ruce "Trénuji techniky Yotonu které jsou hodně destruktivní, ale má to i svojí oběť" vytáhl jsem od pasu mast na popáleniny a namazal jsem si ruce. Potom jsem se znovu začal obvazovat novými obvazy. "I přesto že mám velkou odolnost vůči lávě tak tohle je výsledek" ale usmál jsem se, přece jen je to oběť kterou pro naší vesnici rád podstoupím.

" Já nemám žádné popáleniny. Jsem odolný vůči takovým technikám dost, že můžu mít lávu klidně v ruce jako kdyby to byla obyčejná voda. Však tvoje tělo si zvykne a popáleniny vyblednou. No hlavně aby se mu nic nestalo, ručím za vás oba. Můžeme tam teda jít pokud to nikomu nebude vadit. Později musím podat zprávu Mizukage-sama, bude chtít zřejmě vědět jak jsou na tom všechny týmy. " Domluvil jsem a došel s Akiem k Rokuovi.

Když se rozhodli že se budou bít jak jsem si našel pěkné místečko k ležení abych jím v bojí nepřekážel.Když do bojovali tak začali tlachat o tom jak umění používat yoton to nebyla diskuze pro mě když ani neovládám ten svůj základní suiton.Pak řekl jméno a něco že bych se měl na ně dívat."Ruko by se měl první naučit používat suiton." řekl jsem sem a díval se na krasné nebe.

"Moje techniky stlačí velké množstvý chakry v rukou a změní ji na lávu přímo v mých rukách, navíc mi dává větší sílu než bych mohl mít obyčejnou technikou. A když jí používám často, je to znát." trochu uraženě jsem si odfrknul, ale nedal jsem to moc znát. Mezitím jsme přišli k Ruko-ovi. Pořádně jsem si ho prohlédl, byl to ještě chlapec. A nevypadal že by projevoval moc zájem o trénink.
"Ahoj, já jsem Akio. Od teď jsme spolu v týmu" nebyl jsem typ co by se takhle rád promenádoval, takže moje představení působilo nejspíš trochu nuceně. Ale snažil jsem se být přátelský, no jsme přece tým. Když jsem slyšel že máme v týmu hlavního uživatele suitonu, trochu mě zamrazilo.
"Takže ty používáš Suiton?" překvapeně jsem se zeptal. Nesnáším Suiton!! Ale nebyla z něj cítit ta chladná chakra kterou tak nemám rád. Ale asi to bylo tím že ještě nemá moc rozvinuté schopnosti.

podívám se na Akia a odpovím mu " No tak tím pádem se můžeme učit vzájemně. Vím, není to stejné jako u ostatních týmů, ale věřím, že se naše vztahy v týmu tím zlepší. Já naučím něco vás a vy můžete něco mně. Berete? " Zeptal jsem se nakonec. Přeci jen má odolnost s takovou technikou by se hodila. Ještě se mi nestalo abych se popálil a to ani když jsem byl obalen žhavou lávou. Hold jsem se narodil se silným tělem o které se starám každičký den. " Se suitonem mu můžu pomoc. Já jsem taky uživatel suitonu takže není problém ho něco naučit. "

Postavil jsem se na nohy."Ahojky,Já jsem Ruko Terumī" usmál jsem se a čekal co udělá."Nejspíš ovládám suiton".V duchu jsem si řekl: "Škoda že není z našeho klanu mohly by sme být rodiny tým" zasmál jsem se v duchu

"My budeme učit vás?" zasmál jsem se jeho teorii "tak to bude zajímavé, ale přece jen mezi mnou a Rukoem je rozdíl. Už jen ve věku. Nemůžete nás učit oba zároveň" když mi došlo že oba používají hlavně suiton, trochu mi to nedalo."Suiton? pchéé, ani se ke mě nepřibližujte" odskočil jsem od nich a možná mě trochu ovládl put sebezáchovy "Tady v Kiri ovládají suiton všichni. I vy! Ksó! Nemám rád suiton" potom mi došlo že jednám trochu přehnaně a tak jsem snížil hlas a uraženě si sedl na zem ke stromu "Ksóó,.." řekl jsem si tak něják sám pro sebe