Jezero Kiri

First topic message reminder :






Pověst praví, že v tomto jezeře žil kdysi vodní drak. Byla to dračice, které stačilo slabě fouknout a zvedla se obrovská vlna. Vesničané jí začali říkat Tsunami. Dodnes někteří tvrdí, že obrys jejího těla vídají v období dešťů, kdy dračice nejradši vylézala z jezera a sedávala na břehu.
Také je to nejkrásnější místo ve vesnici, kde se dá příjemně odpočívat^^

Pomalým krokem jsem došla k jezeru. Nikam jsem nespěchala. Rohlédla jsem se kolem, nikdo tu nebyl. Vyskočila jsem na větev stromu a tam jsem se posadila. Klimbala jsem nohama sem a tam a hleděla před sebe na lesklou hladinu vody. Klidná a nerozvířená, průhledná a čirá voda. Jako zrcadlo. Mírně jsem se pousmála a ponořila se do svých myšlenek.

Procházel jsem se jen tak po vesnici, až jsem došel k jezeru. Protáhl jsem se a rozhlédl se. 'Hmm Hitomi je tady.' Pomalým krokem jsem se k ní přibližoval a zavolal na ni. ,,Ahoj Hitomi!" přišel jsem k ní a čekal, co řekne.

Když jsem zaslechla Naokiho hlas, pousmála jsem se. ,,Jo, moje intuice, že sem přijdeš, byla správná." otevřela jsem oči. Seskočila jsem na zem a skončila na břehu jezera. Otočila jsem se na Naokiho a usmála se. Silně jsem se kousla do rtu, abych si ho prokousla. Od pusy, přes bradu až na dekolt se mi táhl pramínek krve. Použila jsem krev, abych si jí mohla přejet přes pečetě na levé ruce a vyvolat tak svou milovanou zbraň.
,,Doufám, že jsi připravený na trénink." naklonila jsem hlavu na stranu.

Vykuleně jsem se díval na to, proč se kouše do rtu. Když přivolala díky té pečeti tu zbraň, tak jsem si ji prohlížel. Svou katanu jsem sundal ze zad a dal ji před sebe. ,,Děláš si srandu, že, Hitomi?" zeptal jsem se, v myšlenkách mi ale běhalo něco jiného. 'To snad ne, co tady děláš, chlapče? Ty tu chcípneš! Mno nic.' běhal mi mráz po zádech. 'Naoki, buď pořád ve střehu. Nenech se zasáhnout!' pousmál jsem se. ,,Tak jo půjde to."

Krev z dekoltu jsem si pečlivě utřela, zatímco krev na bradě jenom ledabyle setřela a lízla si rty, momentálně s kovovou příchutí.
,,Trénink bude jen s použitím taijutsu a kenjutsu. Je přísný zákaz použít ninjutsu nebo genjutsu. Nepoužiju ho ani já. Tohle je o dovednosti s mečem." postavila jsem se do obranné pozice.
,,Tak zaútoč první." pobídla jsem Naokiho a vyčkávala jsem na útok, respektive jsem odhadovla, jak zaútočí. Nejsem šermíř, ale se zbraní zacházet umím. Moje zbraň je velká, tudíž o něco horší na ovládání. Nejsem s ní tak hbitá. Pokud Naoki bude chytrý, dojde mu to. S katanou má větší rychlost. Já ale sílu. Docela jsem se na trénink těšila.

,,Ehmm jasný."přikývl jsem. ,,Tak dobrá, jdeme na to." řekl jsem. 'Mám výhodu, že jsem rychlejší, a nevýhodu, že Hitomi má větší sílu. Jaj, co budu dělat? Možná to, že prostě zaútočím.' pousmál jsem se a rozeběhl se proti Hitomi a sekl po ní.

Pousmála jsem se, když viděla, jak mu to v hlavě šrotuje, jak přemýšlí, jak by mě dostal. Ze své pozice jsem ale neustupovala, nechtěla jsem Naokiho podceňovat. Když se rozeběhla a natáhl katanu do vzduchu, bylo mi jasné, že chce útočit přímo a seknutím. Dala jsem proto se zbraň před sebe, což Naokiho výpad zastavilo. V tu chvíli, kdy se Naokiho katana dotkla mé zbraně, vyšvihla jsem svou sekeru rovně nahoru, čímž jsem Naokiho katanu i s ním odhodila od sebe. Zda ho to škráblo, to nevím. Chtěla jsem ho od sebe pouze dostat. Pro jistotu jsem dva merty na zad odskočila.

Když jsme se dotkli zbraněma, tak jsem viděl její výraz a bylo zle. Z ničeho nic jsem letěl vzduchem. "Mno proč ne, kouknout se na mráčky, bomba." řekl jsem si v duchu. Otočil jsem se ve vzduchu a kouknul jsem se na ruku, kde mi tekl malý pramínek krve. Pousmál jsem se a řekl "Mno dobrá, teď to beru vážně." vytáhl jsem kunaie a hodil je před sebe po Hitomi a já se vrhl střemhlav na ní s katanou. "Jak tohle vybereš?!"

Pousmála jsem se, když to ustál, ačkoliv jsem ho škrábla. No co, beru trénink vážně. Jakmile sáhl pro kunaie, postavila jsem se na jednu nohu, zbraň narovnala před sebe a roztočila se do kolečka jako káča, čímž jsem kunaie od sebe odrazila. Jeden mi ale useknul pramínek vlasů a to mě naštvalo. Jenomže jsem neměla čas se rozčilovat, hned s kunaii na mě mířil i Naoki. Chtěla jsem zopakovat předchozí útok - nastavit zbraň před sebe a vyšvihnout ji proti němu, ale..Zamotala se mi hlava a já spadla na zadek. Jen těsně vedle mě padla Naokiho katana. Tak tohle bylo těsně, polkla jsem. Co nejrychleji se zvedla na nohy a zase o kus odskočila. Tu káču budu muset vypilovat, ušklíbla jsem se. Kývla jsem na Naokiho, že může dál útočit. Mezitím jsem sebrala jeden z Naokiho kunaiů, které jsem odrazila.

"Wow." jen tak tak jsem uhnul s katanou do strany, abych Hitomi nepropíchnul hlavu. Jak ode mně uskočila tak jsem polknul. "Uff, tohle už mi nedělej." Ušklíbl jsem se a naklonil hlavu do strany a rekl. "Teď ty útočíš." vyplázl jsem jazyk a dal jsem katanu před sebe. "Tak pojď Hitomi." a čekal jsem, co Hitomi udělá.

Omluvně jsem se usmála. ,,Malá nešikovná Himi...Jak mi kdysi Daisuke říkával. A nebo nemotorná koza, jak mi říkal Dai..." zazubila jsem se na Naokiho. Na jeho vybídku jsem přikývla. Pomalými kroky jsem se k němu blížila, ale nic jsem nedělala. Pouze jsem po něm hodila jeho vlastní kunai, který jsem před chvílí zvedla.

Koukal jsem jak se hitomi ke mně přibližuje a zničeho nic přede mnou můj kunai. Rychle jsem uskočil do strany a kleknul si na zem. Katanu jsem zapíchnul vedle sebe a usmál jsem se. "Tak dobře Hitomi, jen tak dál." vyplázl jsem jazyk a čekal co bude dále. Něco mi říkalo, že to špatně dopadne. Ale co, je to jen trenink.. teda aspoň doufám.

Čekala jsem, že uhne do strany, a přesně to jsem od něj chtěla. Natáhla jsem prsty a ruku prudce stáhla k sobě. Teď teprve si Naoki mohl všimnout, že na kunaii je připevněn drátek, kterým díky prstům pohybuji. Ten drátek jsem připevnila ve chvíli, kdy jsem mu vyprávěla o Daiovi a Daisukem. Stačilo na to pár hbitých pohybů. Vítězně jsem se usmála a současně se zatažením za drát jsem se na něj se svou zbraní rozeběhla. Dva metry před ním jsem vyskočila do vzduchu a mířila na něj se zbraní, zatímco kunai na něj mířil zezadu.

Mno tak tohle jsem nečekal. Zamnou kunai přede mnou Hitomi. "Mno dobrá, jdeme na to." rozeběhnul jsem se proti kunaii, kterej jsem vyblokoval s katanou a běžel jsem asi tak 9 metrů. Rychle jsem se otočil a vytáhl s kapsy poslední kunai. V jedné ruce kunai, v pravé ruce katanu. "Tak jo, jsem připravenej na cokoliv." ušklíbl jsem se a čekal co bude dál.

Tohle jsem nečekala já. Myslela jsem si, že se bude snažit vyblokovat spíš mě, než kunai. Tudíž když se rozěběhl proti kunaii, já skončila na prázdném místě. Zbrań se mi v letu zapíchla do země, kde nechala slušnou prasklinu. Pousmála jsem se. Konečně to bere vážně. Zbraň jsem si opět vzala do ruky a pomalým krokem jsem se k němu blížila. Na takovou vzdálenost jsem bez ninjutsu bojovat nemohla. Zbrašničky na stehně jsem si vyndala senbony. Když jsem mu byla asi čtyři metry na blízku, začala jsem je po něm házet. Bývalá Oinin velitelka ví, kam přesně senbony házet, tudíž jsem mířila na slabá, ale ne smrtelná místa. Nedala jsem mu příležitost přestávky, tudíž se bu´d musel vyhnout nebo odrazit, či je do sebe nechat zapíchnout. Senbony jsou ale ostré, takže každé bodnutí do kůže od nich bolí.
,,Snaž se, Naoki. Já nejsem šermíř. Proti němu bys to měl mnohem těžší." usmála jsem se a stále se k němu přibližovala.

"Hustý." Tak jo Hitomi, jak chceš. Začal jsem jeden po druhém odrážet s katanou co jsem držel v pravé ruce a když jsem viděl, že jich tam bylo moc, tak jsem zapojil i levou ruku s kunaiem. "Moc si nefandi Hitomi. Já se nevzdám." odrazil jsem jich už dost a když mně jeden trefil do levého ramene, že jsem ho nestihnul odrazit, tak jsem rychle vyskočil do vzduchu a vytáhl jsem si ten senbon z ramene. Koukl jsem na Hitomi a čekal, co bude dál.

Vyhýbal se dobře, reflexy měl rychlé. Bavilo mě hrát si s ním jako kočka s myší. Mohla jsem se tak odreagovat. Když ho ale senbon zasáhl, zastavila jsem se. Zbraň jsem odvolala a alší senbony schovala.
,,Pro dnešek to stačí. Zase si vybereme den k tréninku. A příště přivedu přímo šermíře." pousmála jsem se. Došla jsem až k němu. Utrhla jsem si kus látky z kimona, abych Naokimu rameno obvázala.
,,Šlo ti to opravdu dobře." pochválila jsem ho s úsměvem. Jakmile bylo rameno zavázané a otočila jsem se.
,,Tak pojď, jdeme domů." pobídla jsem ho, počkala jsem, až bude následovat a vydala se s ním domů. (Přesun)