Jezero Kiri

First topic message reminder :






Pověst praví, že v tomto jezeře žil kdysi vodní drak. Byla to dračice, které stačilo slabě fouknout a zvedla se obrovská vlna. Vesničané jí začali říkat Tsunami. Dodnes někteří tvrdí, že obrys jejího těla vídají v období dešťů, kdy dračice nejradši vylézala z jezera a sedávala na břehu.
Také je to nejkrásnější místo ve vesnici, kde se dá příjemně odpočívat^^

Poklidným krokem jsem přišel na své vůbec nejoblibenější místo Jezero Kiri. Spokojeně jsem se rozhlédl kolem sebe a pak vyrazil  směrem ke svému oblíbenému stromu, pod který jsem velmi rád odpočíval. Při tom jsem si ani nevšiml, že u jezera je nějaká mladá žena s klukem, nejspíš žákem.
Přišel jsem ke svému stromu, ale jakmile jsem spatřil divného zeleného draka po stromem, zarazil jsem se a sledoval ho. Celého jsem si ho prohlédl a nasadil tázaví pohled. Nakonec jsem pokrčil rameny a šel se opláchnout k jezeru. Došel jsem ke břehu a tam jsem narazil na další živáčky. Tentokrát to naštěstí byli lidé. Jouninka, kterou jsem viděl na srazu a nějaký genin. Vzdychl jsem. Dneska je tu nějak plno.
"Dobrý den, vidím, že tu dneska je nějak hojno" pozdravil jsem jouninku a genina, který nejspíš spal. Posadil jsem se ke břehu a sundal si klobouk a dlouhé rukavice, které jsem měl na rukou. Nabral si do nich vodu a umyl si hlavu. Pak jsem se otočil na jouninku a genina. Sledoval jsem toho vyčerpaného genina. Určitě měl za sebou nějaký náročný trénink. Určitě musel toho draka přivolat on. Radši jsem se ale zeptal. "Toho draka u stromu přivolal on?" zeptal jsem se jouninky a začal jsem si pomalu nasazovat rukavice.

Nasadil jsem si klobouk a stoupl si. Podíval jsem se na obzor. Při její větě ohledně hojnosti lidu jsem se trochu zamračil. "Neříkal jsem že je tu teď dost lidí. Říkal jsem jen že dneska. I když spíše posledních pár dní. A já nepiju. Možná si dám jedno saké za měsíc, ale to je vše." bránil jsem se a podrbal se za krkem. Otočil jsem se zpátky ke stromu, kde se již nenacházel ten drak. Alespoň tak.
Při její odpovědi na mou otázku ohledně přivolání jsem se trochu zasmál. "Pravda" řekl jsem a trochu se protáhl. Chlapec už se vzbudil a snažil se zjistit co se stalo. Já se jenom trochu pousmál. Takovýho pylnýho studenta bych chtěl mít. "Celkem vám závidím. Máte takového pylného studenta. Ty moji se pořád někde ztrácej. Jedna neustále chodí na rande a tu druhou jsem už dlouho neviděl. No nic, už vás nebudu obtěžovat." rozloučil jsem se a odešel od nich trochu dál. Připadám si, že jsem poslední dobou trochu hodně společenský, skoro až vlezlý.

Prechádzal som sa po okraji Kirigakure. Slnko príjemne svietilo na moju chladnú tvár a šteklilo ma svojimi lúčmi. Keď som prišiel k najväčšiemu jazeru v okolí na tvári sa mi vyčaroval obrovský úsmev a prepadol ma pocit nostalgie. Na povrch mysli mi vyšli všetky moje spomienky z detstva na toto čarovné miesto. Nedalo mi sa na pár sekúnd zastaviť a splynúť s prírodou. Vyzul som si topánky a ponoril nohy do vody. Chladný vánok hladil moju tvár a ja som si užíval tento prekrásny moment. Potichu som si začal vyhmkávať melódiu svojej obľúbenej pesničky, až som začul z diaľky tiché hlasy. Počúval som ich a rozoznal som z rozhovoru pár slov. Nemal som nič na práci a nikde som sa neponáhľal, tak som sa jednoducho spustil na zem a relaxoval.

Dorazil jsem poklidně k jezeru zvaném Kiri. Očekával jsem zde své studenty, ale potkal jsem tu jen jednoho a k tomu všemu svého mladšího brášku Gatse.  Přišel jsem k němu blíž abych ho mohl i oslovit. " Zdar bratříčku, zase se válíš? Neměl bys radši trénovat aby jsi mě jednoho dne překonal " Dodal jsem vyzývavě. Přičemž jsem si stoupl vedle něj a sledoval vodu v jezeře a ryby, které proplouvaly kolem břehu.

Pozrel som sa hore, kto to na mňa rozpráva, i keď odpoveď som vedel už dopredu. Tento hlas som počul už nespočetne veľa krát. "Množstvo techník a zásoba čakry nieje všetko. Sú veci, ktoré sa nedajú natrénovať a práve tie veci robia ľudí silnými." Postavil som sa, natiahol som si na nohy topánky a podal svojmu bratovi ruku na pozdrav."Ale som rád, že si prišiel."

" To máš sice pravdu. Shinobiho neurčuje množství technik, které ovládne. Ani množství chakry, ale to jak dokáže ochránit to co mu je drahé. Lidé se stávají nejsilnějšími když chrání to co je jim nejdražší a nechtějí to ztratit. Často se ale stává, že když lidé ztratí to co je jim nejdražší, tak propadají temnotě. At se stane cokoliv, přenes se přes to a žij dál pro ty, kteří už s námi nejsou. " Řekl jsem trochu starého moudra a povzdechl si. " Mimochodem, nevíš kde je ségra? Pořád někde lítá a netuším kde právě teď je. "

Znova som si vypočul jednu zo siahodlhých bratových poučiek z učebnice. Pozrel som sa do neba, prižmúril oči a odpovedal mu na otázku. "Netuším. Už dlho som ju nevidel. Myslíš, že sa jej niečo stalo? Vraj je teraz vonku nebezpečne." Pohľad som sklopil a pozrel sa priamo do tváre svojho brata.

" Máš něco v plánu? " Zeptal jsem se zvídavě svého bratříčka, protože mě zrovna nic nenapadlo. Pochyboval jsem, že by zvládl jakožto chunnin nějakou A až S rankovou techniku Youtonu. Byl by to i celkem nebezpečný trénink, ale takových jsem už zažil spousty a dokonce horších. Navíc moje technika kyselinové páry přišla uprostřed bitevního pole. Pochybuju, že se to jen tak naučí. Je to moje nejsilnější technika.

"Áno, už dlho nad niečím premýšľam." Môj brat ma poznal už ako svoje vlastné topánky a nič sa pred ním nedalo skryť. Preto nemalo zmysel mu to tajiť."Bol som preč aby som sa stal silnejším. Z časti sa mi to podarilo, ale stále to nestačí. Na to, aby som ochránil svojich blízkych pred nebezpečenstvom potrebujem, nie potrebujeme oveľa väčšiu silu. Premýšľal som o skutočne ťažkej misii. Niečo čo by mi pomohlo. Niečo lepšie ako len tréning."

V jednu chvíli jsem si povídal s Gatsem, když v tu chvíli nás přerušila známá retardská síla. Má sestra se opět vrátila s rozzuřeným davem a já myslel, že mě z ní klepne. " Si děláte ze mě srandu? " Řeknu si tichým hlasem sám pro sebe, přičemž jsem viděl jak hodila hubou o zem. Když se zvedla tak uprchla davu za stromy a keře kde se jim smála, že jim utekla, ale tentokrát si to ode mě slízne. Donutím ji se omluvit, zas taková ostuda pro naši rodinu. Mei Terumi náš předek bývalá Mizukage se obrací v hrobě. Přemístil jsem se proto za její záda když ji vesničané nemohli najít. Trochu jsem ji praštil po hlavě aby si pro příště zapamatovala slušné vychování, které jí bylo učeno už od narození. " Přestaň mi přidělávat starosti! " Vzal jsem ji za límec a vynesl do vzduchu, přičemž se určitě snažila vytratit, ale nešlo jí to. Donesl jsem ji tak celou cestou až k vesničanům kdy jsem se uklonil a jí jsem nastavil taky do úklonu. " Velice se omlouvám za všechny způsobené problémy. Vynahradím vám všechny škody. " Řekl jsem takovým omluvným tónem a trochu jsem zatlačil na její záda aby se také omluvila.

Zrazu moje rozprávanie prerušil hlasný krik. Zo všetkého najviac nenávidím, keď ma niečo preruší, keď sa snažím vysvetliť dôležitú vec. Je to naozaj otravné, hľadať potom stratenú myšlienku. A preto som sa rozhodol, že daný človek si to naozaj odskáče. Ale kvôli svojej lenivosti som sa neodvážil na nič iné ako prekrížiť ruky a čakať čo sa stane ďalej. Skoro mi došlo že je to moja "milovaná" sestrička. Dlho som ju nevidel a tak som časom zabudol na jej spôsoby. Každopádne to bola čierna ovca rodiny, aspoň podľa mojej mienky. Spočiatku som bol prekvapený, že ju vidím, ale po pár sekundách sa mi na tvári usadil celkom iný výraz. S výrazom totálneho znudenia som sledoval, čo sa stane ďalej.

Trochu víc jsem na ni přitlačil aby se omluvila. Stále však nechtěla. Vypsal jsem tak nějakou libovonou částku na svou šekovou knížku. Jako oinin mám peněz dost tak jsem jim dal přiměřenou částku za způsobené škody. Následně odešli a já chytil Yoko za límec a hodil ji do jezera s hlasitým výkriřem " Ty jedna hloupá, chceš mě zničit? " Pravděpodobně skončila v tom jezeře, přičemž jsem se já rozběhl za ní a přistál jsem po výskoku na vodě. " Po tak dlouhé době se vidíme a ty zase děláš neplechu? Kolikrát tě ještě budu muset vyndávat z průšvihů sestřičko? " Podal jsem ji ruku i když byla ve vodě a já stál na vodě.

" Už nejsi malé dítě tak se podle toho chovej. Kdybych po tobě neustále neuklízel tak vysíš někde na stožáru. Lidi jsou šílení, ještě by tě upálili na hranici jako čarodejnici. Ber trochu ohledy na ostatní. Každý nemá nervy ze železa. " Stejnak mě nemínila poslouchat jako vždycky, bylo to jak mluvit do zdi a očekávat odpověď. Každopádně jsem každým dnem čekal že dostane rozum. Prozatím jsem rozdělal oheň aby se mohla ohřát a nenastydla. " Katon: Gōkakyū no Jutsu "

" Pořád meleš tyhle žvásty o černé ovci rodiny. Já tě za žádnou černou ovci rodiny nepovažuji, jsi má mladší sestra a vždy ji budeš ať už budeš jakkákoliv. Zamysli se nad sebou, kdybych tě považoval i já za černou ovci rodiny, choval bych se k tobě úplně jinak. A ať si myslí kdo chce co chce můj názor to nezmění. Stačí že v tebe bude aspoň jeden člověk věřit. Pokud si myslíš, že být ve vedení klanu je brnkačka tak to zajisté ne. Má to spoustu nevýhod mezi které patří veškerá zodpovědnost, reprezentace klanu a čím dál méně času. A pokud ti nejde ovládnout Youton tak zkrátka ještě nepřišel ten správný čas. Ne každý v tak mladém věku ovládne složité Kekkei Genkai jako je to naše. Já taky nejsem talent od přírody, vše jsem si musel vydřít a nikdo se mnou nemaže ani dnes. Nedávno jsem mluvil se zástupcem Mizukage, který mi taky zrovna nebyl při srsti a pohádal jsem se s ním, ale sklopil jsem hlavu a udělal jsem to co se řeklo. To jaká si nezměním, ale můžu tě aspoň naučit jít tou správnou cestou " Tak trochu epilog, ale nevadilo mi to, co jsem chtěl říct jsem řekl a doufám, že si to veme k srdci.