Jezero Kiri

Akuma Saito- Učení techniky: Genjutsu: Shōri

Přijdu sem pomalým krokem a s rukama v kapsách. Okem si prohlížím svoje nohy. "Myslím, že mi vyrostla noha, měl bych si koupit nové boty, myslím, že by mi docela prospěli." Pomyslím si, když zanedlouho poté dojde k jezeru.
Opravdu krásný pohled a co je nejdůležitější, byl tu klid, ten pro svoji novou techniku potřebuji. Technika, která mě napadla nebyla z žádného svitku nebo se nebyla od koho naučit. S mojí moudrostí jsem se často ujímal role tvůrce, ať již se jednalo o psaní, taktizování, vyrábění a v tomto případě i vytváření nových technik, kdo by však čekal, že se Genin pustí do něčeho takového? Pravdou je, že jsem věděl, že nejsem jako ostatní, cítil jsem se vždycky jako ten "jiný", ten výjmečný právě tím, že se tak od ostatních liším.
Došel jsem ke břehu jezera a chvíli se jen díval na hladinu, topící se ve vlastních myšlenkách. "Je to tady, první technika, kterou vytvořím. Doufám, že mi bude k užitku tak, jako se mi to zdá k užitku v mých představách, bylo by to zcela geniální! Musím však zkoušet pečetě, nejsem v nich profesionál, myslím, že jejich kombinování mi nyní zabere času vskutku nejvíc." Zamyslím se a usadím se do polohy tureckého sedu, přičemž dám ruce k sobě, snažíc se o nashromáždění chakry do rukou a také kvůli složení první pečetě, první pečetí je pečeť hada. "Dobrý začátek, touto pečetí nic nezkazím, dost Genjutsu našeho klanu s touto pečetí začínají, teď to již nesmím vzdát musím to zkoušet!" Řeknu si v duchu a z první pečetě přecházím pomalu na druhou a třetí atd., přičemž každou pečeť říkám nahlas, abych si tuto kombinace lépe zapamatoval, byl jsem totiž ten typ člověka, co si pamatuje nejvíce to, co slyší, to co vidí často dokáže i přehlédnout, ale vzhledem k jeho smyslu zrakovému se nebylo čemu divit. Opice, kůň, kanec, tygr, pták! U poslední pečetě se ozval poměrně bolestivý zvuk, který však najednou ustal. Že by se mi technika povedla? Těžko říci, nebyl tu nikdo, na kom bych mohl účinnost této techniky aplikovat, to jsem vskutku nedomyslel, ale měl jsem nápad, počkám, až přijde některý z rybářů k jezeru, nejspíš tu ani nebylo moc té vodní havěti, ale za pokus to stálo. Jak ale tuto techniku budu nazývat? To byla druhá věc, kterou jsem nedomyslel, asi jsem nakonec nebyl tak geniální, jak jsem si sám o sobě myslel, ale to nebylo nic, co bych nedokázal napravit. Tak tedy, tahle technika je Genjutsu, čili s jistotou první část názvu této techniky bude "Genjutsu:", ale jak dál...? Um... Zamyslel jsem se nad tím, co toto Genjutsu vlastně dělá, když v tom jsem na to přišel, odvodil jsem název od schopnosti Genjutsu. Moje nová technika se bude jmenovat "Genjutsu: Shōri"! Řekl jsem spíše sám pro sebe a radostí jsem nadskočil, moje první technika a její první název.
Bylo ráno, takže rybáři by měli přijít co nevidět, to znamenalo, že jsem si stále opakoval ruční pečetě této techniky, až jsem si je zapamatoval takřka nazpaměť a jejich skládání již pro mě nebylo tak obtížné, jako na začátku. Opakoval jsem pečetě asi po 69té, když v tom přišel první rybář, který si stoupl ke břehu, položil batoh, který měl na zádech a prut opřel o zem, přičemž se začal dívat na hladinu, asi měl nějaké starosti.. no mě to ale nezajímalo.
Podíval jsem se na něho a začal skládat pečetě, soustředíc se na ovládnutí toku chakry v mysli jeho protivníka. Pečetě lítaly jedna za druhou, když nakonec dosáhly požadovaného limitu. Genjutsu: Shōri Řeknu na hlas a opět se ozve nepříjemný zvuk, po kterém si zacpu uši a dívám se na svůj cíl. Jakmile jsem techniku použil, jeho prut upadl na zem a on jen stál na místě se zavřenýma očima a naprosto bez  jakéhokoliv pohybu. Když jsem to uviděl, zaradoval jsem se, takový úspěch jsem ani nečekal, abych pravdu řekl, radovat jsem se neměl. Došel jsem k muži blíž, abych na něj použil uvolnění z Genjutsu za pomoci mé chakry, nechtěl jsem ho tu nehybně nechat stát celou věčnost, což by byl možná nápad lepší. Položil jsem mu ruku na rameno a vložil do něj trochu své chakry, jakmile jsem to udělal a rybář se z Genjutsu dostal, okamžitě se pozvracel, na mě.
ÁÁÁ, baka! Tos to nemohl hodit o kousek vedle?! Zakřičel jsem na rybáře, který si sedl na zem a otíral si ústa, zatímco mi vyprávěl, co se v mém Genjutsu dělo. V tomto Genjutsu byl obrovský had, který požíval vlastní extrement, ve kterém byl zabořený právě ten rybář, už jsem se mu nedivil, proč se pozvracel. Omluvil jsem se mu tedy a vyslíknul  jsem se až do spodního prádla, šel jsem si pozvracené věci umýt do řeky, přičemž jsem přemýšlel, kde jsem udělal chybu, za Boha mě to nenapadlo, jak problém vyřešit.
Hej, musíš pozměnit posloupnost pečetí, Akumo.. Řekl muž na břehu, který tam ještě před chvílí nebyl. Tento hlas jsem však znal, byl to muž z klanu Saito, pro mě velice důležitá osoba, otočil jsem se na ní a promluvil jsem veselým a zároveň nechápavým hlasem. Ahoj tati! Jak to myslíš pozměnit její posloupnost? Na to otec reagoval gestem, které naznačovalo, abych přišel blíže, což jsem okamžitě udělal, zanechávajíc za sebou omylem tričko, které se mi utopilo. Sedli jsme si s otcem na břeh a povídali si o tom, jaké pečetě by byli na toto Genjutsu vhodné, vysvětlil jsem mu také, co chci, aby toto Genjutsu dělalo a také jsem mu řekl o tom, že když techniku použiji, ozve se nepříjemný zvuk. Milý synu, musíš použít tyto pečeti, aby tvoje Genjutsu vyšlo: Had, pes, kůň, kanec a potkan, pak tvá technika vyjde bez vedlejších účinků... jako je například úplně jiné jutsu... A co se týče toho zvuku... mám pocit, že je to spouštěcí mechanismus, ti, co jej uslyší jsou polapeni do Genjutsu. Zvuk vychází z tvých úst, když vydechuješ, takže před sesláním techniky se zhluboka nadechni, Genjutsu bude na větší vzdálenost a chytneš více lidí. Nyní to pojď zkusit na mě... Dokončil svoji řeč otec a stoupl stoupl si, načež jsem jen přikývnu a stopl jsem si také. Podíval jsem se na něj, zhluboka se nadechnul a začal skládat pečetě, které mi doporučil otec. "Genjutsu: Shōri" Řekl jsem si v duchu a vydechnul jsem zdlouha, ozval se velice nepříjemný zvuk, nyní však silnější než předtím. Otec z ničeho nic strnul a stál takto asi minutu, než se sám probral a usmál se na mě. Zajímavé Genjutsu, skvělý pocit moct zabít syna, tohle Genjutsu na mě budeš používat, když si budu chtít vybít zlost, až budeš mít další průšvih. Řekl pobaveně otec a  rukou mě zajel do vlasů a začal pochvalně škrabat. Rozesmál jsem se taky, přišlo mi to docela vtipné, chtěl jsem přidat poznámku "Jsi tak slabý, že Genina, zabíjíš minutu.", ale otcova Genjutsu byla na vyšší úrovni než ta moje, což jsem si moc dobře uvědomoval a nechtěl jsem do jeho Genjutsu spadnout, určitě by mi to vrátil. Ještě chvíli tuto techniku ale trénuj, byli v něm chyby, jako je například jiné prostředí, než ve skutečnosti a to si na úrovni tvého Genjutsu dovolit nemůžeš, zkrátka trénuj a do večera buď doma, nebo skončíš v Genjutsu taky, sbohem Akumo, kdyby něco, jsem tu pro tebe. Řekne otcem s úsměvem a poté se na patě otočí a odchází směrem k vesnice.
"Sbohem otče... dojdu hned, jen co tu dotrénuji." Řeknu si v duchu, ale ne nahlas. Musím zesílit, musím trénovat, mám cíl, kterého musím docílit za každou cenu! To je moje cesta Shinobi! Otčím a trénuji moji novou techniku na rybaři, který zde i teď stále rybaří, schválně, co na to bude říkat tentokrát.
Jakmile skončím s tréninkem, balím se a jdu domů.

//Přesun