Jezero Kiri

First topic message reminder :






Pověst praví, že v tomto jezeře žil kdysi vodní drak. Byla to dračice, které stačilo slabě fouknout a zvedla se obrovská vlna. Vesničané jí začali říkat Tsunami. Dodnes někteří tvrdí, že obrys jejího těla vídají v období dešťů, kdy dračice nejradši vylézala z jezera a sedávala na břehu.
Také je to nejkrásnější místo ve vesnici, kde se dá příjemně odpočívat^^

Když Rin stále letí pořád se víc a víc přibližuje k chlapci... Když je tak akorát blízko řekne. Genjutsu: Kurai Hi Kolem Chlapce se začne točit velká a tlustá stěna prachu která mu na chvíli znemožní vidění získá si tolik času že se může vklidu dotknout chlapce.. Ale za chvíli prach ustane a chlapci přede mnou to to naprosto znemožní vidění a slyší hlasy všude kolem něj.. A tak Rin využije této příležitosti a doletí až k chlapci kterého se následně dotkne... Doufám že tvá obrana ustála když jsem použil tuto techniku... Ovšem když drží Rin chlapce dá ruku před sebe z pečetí a řekne.. Genjutsu Kai !... Tak a teď bych to chtěl konečně vědět. Rin se pousměje a odskočí dál od protivníka...

 
Ani myslet na to slovo mi nešlo. Ale slíbil jsem to a tentokrát se nic nezmění. Dokonce jsem si pro tuhle situaci koupil i naučnou literaturu. V ruce jsem držel knížku a na přebale bylo napsáno "Jak si vytvořit fungující vztah". Určitě mi to pomůže vytvořit si s někým pevné pouto a dobrý vztah. Měl jsem to schované za cárem novin, který jsem vzal v té kanceláři. Takže nikdo nemohl vidět co to přesně čtu. Na první stránce byly přesné instrukce. "Nebojte se toho, musíte jí pozvat na večeři na oběd nebo na nějaké pěkné místo" bylo to dost podivné a i mě to celkem vyvedlo z míry, ale po chvíli jsem se zase uklidnil. Jestli takhle někoho poznám pomyslel jsem si.

V tu chvíli jsem si všiml že přede mnou jsou dva o něco menší shinobi. Byly nejspíš o dost mladší než jsem já, ale u nich bych mohl začít zkoušet jestli tahle knížka opravdu stála za 500 ryo. Přišel jsem k nim a jen tak jakoby se nechumelilo ze mě vypadlo. Měl jsem hlad, takže to vypadalo jako nejjednodušší řešení a navíc už je docela pozdě. "Ahoj,.. nechcete jít někdo na večeři? zvu vás" na tváři se mi objevil úsměv, kterým jsem se pokusil naznačit akt přátelství. Ovšem vypadalo to spíš trochu děsivě.

No jelikož jsem moc těmhle věcem co jsem říkal nerozuměl, nevěděl jsem jaká asi přijde reakce. Na tváři jsem měl stále úsměv když v tom se mi přes mojí knížku přehnala vlna vody. Nějak jsem to ale přenesl přes srdce a i když jsem byl trochu naštvanej, stále jsem měl na tváři úsměv. Teda snažil jsem se působit přátelsky a trochu jsem přemýšlel jestli bych si za 500 ryo nekoupil lepšího kamaráda. Ale jak říkám, přenesl jsem se přes to.

// O této schopnosti jsem sám nevěděl, ale klan Mizutsuchi je předtvořen a Assassin mi tak popsal mé Kekkei Genkai, všechno je tak jak má být

//Dobře, okej beru to ale i přesto bych byl rád,kdy jsi sepsal klan nebo nějak upravil životopis. Nejsem admin nemusíš to dělat je to jen a jen na tobě. A ještě se jednou omlouvám za vyrušení.

Pozorně jsem ho poslouchal a sledoval co z něj teda vypadne. Byl docela upovídaný na rozdíl třeba ode mě. No ale vlastně mi to ani moc nevadilo, naopak. Docela mi připomínal Hotaru, teda aspoň v téhle vlastnosti. Jen jsem se nepřítomně usmíval, až to mohlo působit že ho neposlouchám a prostě jako kdybych byl úplně v jiném vesmíru. Na nějakém krásném místě za hranicemi téhle dimenze. Ale pořád jsem byl přítomný a poslouchal co mi říká. Osamělost? Ztráta přátel? Nikdy jsem si tyhle pocity nějak zvlášť nevnímal, spíš jsem lidi od sebe odháněl - To je můj osud. Ale já svůj osud nepřijímám. 

Tentokrát můj úsměv mohl působit znatelně víc přirozeně, byl totiž upřímný. Jeho slova byly zvláštní a zároveň svým způsobem povzbuzující. Vidět někoho takhle nadšeného pro svůj cíl. Taky bych tohle chtěl. Dál jsem jeho slova moc neřešil, snažil se mi něco dokázat. Ale byla to spíš sebechvála a jelikož byl stále ještě mladý, jen jsem se nad tím pousmál. "Doufám že se ti tvůj sen splní" a udělal jsem podobné gesto (viz. gif). "Je jen na tobě aby jsi vzal do rukou svůj osud, tohle si pamatuj" udělal jsem menší odmlku a pak mi trochu hlasitěji zakručelo v břiše. Úsměv upadl a spíš jsem přemýšlel kde co sním.

Ke Kenjimu přiběhl posel se zprávou

dopis:

Když přiběhl posel, jen jsem se k němu otočil a převzal si dopis z jeho rukou. Měl na sobě pečeť, takže jsem věděl od koho to asi bude. Rozevřel jsem ho a přečetl si ho. Obsah mě trochu zaskočil. Nečekal jsem že to přijde tak brzy, ale byl jsem připraven. Potom mi znovu zakručelo v břiše a tak nějak jsem uznal že rozhodně nejsem zas tak "ready". Můj pohled byl opět tak nějak chladný a téměř prázdný a moje chvilka přetvařování nebo jak to nazvat prostě skončila.
"Promiň, budu muset odejít. Doufám že se ještě někdy potkáme." podíval jsem se na Kangaeho a možná jsem mohl působit spíš trochu nepřítomně až skoro nepřátelsky, ale byl to spíš můj přirozený výraz ve tváři. Pocit lítosti? možná mě něco takového trklo, ale neuměl jsem to vyjádřit. Místo toho jsem se dal na odchod a přemýšlel kde by mohl být někdo zvaný "Hirin". Chtěl jsem ho najít co nejrychleji, přece jen jsem měl taky určité priority a taky jsem chtěl říct že si jdu za svým cílem. Možná že mě Kangae trochu motivoval.

/přesun

Potřeboval jsem si pročistit hlavu, nejlepší volba by byl nějakej vodopád, ale ten není k dispozici. Proto jsem přišel sem, jakmile tu skončím tak půjdu skontrolovat ty tři darebáky co se teletí doma. Měl bych ale zesílit k jejich ochraně. Musím se naučit a vymyslet mnohem silnější techniky. Pozvednout youton na vyšší úroveň. Když jsem tak přemýšlel došel jsem až k jezeru do kterého jsem ponořil hlavu a zavřel oči abych si vyčistil mysl.

Pomalu jsem vytáhl hlavu z vody ignorujíc vražedný úmysl. Tomu se říká pořádně si pročistit hlavu. Necítil jsem momentálně žádný strach, proto jsem nebyl schopen vycítit ten úmysl. Otočil jsem se jeho směrem, avšak díky stále stékající vodě jsem nerozeznal kdo to je. " Kdo si? A odkud mě znáš? " Zeptal jsem se tajemně. Že by to čištění hlavy bylo příliš? No uvidíme v dalších okamžicích.

" Hm, tak Tanaki " Zněl jsem pomalu jak stařec, možná to bylo jen tou únavou. " To mi připomíná, že můj meč se vytratil a s ním i mé kenjutsu. " Podíval jsem se na chvíli na zem a pak se opřel rukou o koleno, čímž jsem se dokázal postavit. Převyšoval jsem ho, ale to bylo normální. " A co po mě žádáš Tojou? " Vypadalo to, jakoby se Tojou setkal s nějakým starým mudrcem, třeba Katarovi probrat paměť kvůli nespavosti. Nespal totiž už několik dní.