Hayashi no Kuni

First topic message reminder :


Hayashi no Kuni je zapomenutá země s malým počtem obyvatel. Mají tajný ANBU oddíl Hannyashu. Před velkou Čtvrtou válkou byl jejich oddíl vyvražděn Danzovým Rootem, v současné době je obnovený.

V zemi Dřeva se nachází také tento starý chrám Sennina.

Opětoval jsem Hany pohled.
"Mohlo by to pro něj být nebezpečné, jenže oni jej potřebují ziveho. Proc by jej unaseli? Mohli ho zabit a pak rovnou vzít sebou..na něco ho potrebuji, ale ziveho." Souhlasil jsem vicemene s Hanou, doifal jsem, ze Assasin posle někoho za Hiroyukiho. Ve dvou to bylo nebezpečné. (Jsem na mobilu, promiň :-( )

Otočil jsem se. Cítí jsem jak se jedna mocná čakra přibližovala. Vypadalo to divně. Netušil jsem, co je TO zač, vypadal jako jeden ze Zetsu, ale byl podivný. A jeho otázky byly ještě divnejsi, Místo odpovědi jsem se kousl do prstu a přivolal Enmu. Premenila se na tyc a tu jsem uchopil.
"Jsem si jisty, ze jsme na správném miste.." Zamracene jsem pozoroval toho blázna. "Ty..jsi nějakej divnej ne?" Mel jsem se však na pozoru, mel dostatek cakry na to, aby nás mohl dostat.

"Myslím, ze obojí." Sledoval jsem jak bláznivě si počíná. Nebyl jsem moc trpelivy, byl jsem spíše arogantní a toužil vyhravat. Ted jsem chtěl tomu cvokovi dat co proto. "Zdržuje.." Řekl jsem a vyhodil několik shurikenu.
Skládal jsem pecete. "Shuriken kage bunshin no jutsu!" Shurikeny se rozmnozily. Bylo jich opravdu hodně, možná celá stovka. Letěly přímo na našeho protivníka.

A je to tady. Začal používat Mokuton. Jak jsem nesnášel, když ho měl někdo kromě Assasina. Hana použila výbušné lístky. Je pravda, že jsem chtěl zaútočit z blízka, ale nehodlal jsem se spálit. Místo toho jsem poskladal pecete a poradne jsem se nadechl.
"Katon: Karyuu endan!" Vydechl jsem a katon se zformoval ve velkého draka, který mířil na nepřítele. Mel nevýhodu, katon byl silnejsi než mokuton, byl horlavy a série vybuchu posilila oheň.
Pokud použije něco jiného a silnějšího, tak na tom nebudem moc dobre.

Sakra. Vytahnul na nás ze začátku moc silnou techniku. Jak to sakra dokážeme? Budu muset použít TO jutsu?
Když po me šla ty dřevěné pěsti uchopil jsem Enmu a pomocí ní odrazil všechny, co na mě mířili. Byl jsem mrštný jako opice..
Rychlými pohyby jsem je odrážel a odskočil z dosahu těch dalších. Tohle nestačí, takhle ho nikdy nedostaneme. Překlížil jsem prsty a vytvořil jednoho kage bunshina. Musel jsem setrit cakru, vypadalo to na dlouhý boj, který nevypadal vůbec dobre. Ne pro mou zásobu čakry. Jak dlouho to vydržím?

Nevedela som, ci mam jeho slova brat vazne. Nechcelo sa mi verit, ze na nas teoreticky utocil len kvoli tomu, ze chcel vediet, ake to je...Kakat. Cele mi to prislo nelogicke a ked sa tak na to divam, pochybujem, ze by prestal utocit, keby sme mu to opisali. Navyse to bolo nanajvys nechutne.
Ked na nas vypustil ten prud vody, okamzite som k Sasukemu vyslala papieriky, ktore sa sformovali do tvaru orla. S nim som Sasukeho vyniesla do vzduchu a dostala tak mimo dosah onej techniky, rovnako ako aj som vyletela vyssie ja. Pri slovach toho trda mi doplo, co sa bude diat dalej. Nechcel na nas nahodou poslat postupne vsetky zakladne elementy? Co ak potom proti nam posle vsetky elementy naraz?
//sorry, tentoraz pisem na mobile ja

Nevěděl jsem, jestli reagovat mam nebo ne. Nakonec jsem mu jen ukázal neslusne gesto s prostrednickem. Byl jsem naštvaný, dělal si z nás srandu a to mel v rukávu takové techniky?! Cvok..Hana me zachránila, ale ja nechtěl přijit o klona, tak jsem teda vyplivl bahno. Doton: Doryu heki!
Před klonem vyrostla několika metrova zeď, která chránila před vodou. Co budeme delat? Co znamenalo to jeho prohlášení?

Slyšel jsem venku rámus a zahlídl pár postav. Všude poletovaly papírky a bylo mi jasné, kdo to je. Musím jim taky nějak pomoct, ale jak? Téměř bez chakry... Pomalu jsem vstal a i když se mi klepaly nohy, tak jsem se podíval na bílého Zetsua a vymýšlel plán.

Takže už i fuuton? zamračeně jsem sledoval jeho techniky a skryl se u zdi, kterou vytvořila Hana. Nevěřil jsem, že bychom se takto mohli ubránit. Potřebovali jsme něco jiného..něco, čím dokážeme zničit tu sochu.
Děje se něco Sarutobi? Nechováš se normálně! řekla Enma, opice přeměněná na adamantiovou tyč.
"Promiň Enmo," řekl jsem a zamračil se snad ještě víc. Můj klon byl schovaný u zdi, kterou si vytvořil. Většina z ní však byla rozsekaná. Hmm, už to dál nevydržím..
"Hano, nemůžeme se jen schovávat!" řekl jsem a dál se schovával.

Než jsem mohl cokoliv udělat, už byl u mě bílý Zetsu a silně mě sevřel. Co jsem taky mohl čekat? V takovém stavu by mě porazil kdokoliv. Snažil jsem se párkrát uvolnit, ale bylo to marné. Pak promluvil černý Zetsu. ,,Konec světa? Kolikátý to už je v pořadí?" Sice teď na vtípky čas nebyl, ale tohle se dělo pořád dokola. Každopádně má být tohle můj konec? To jsem asi jako bratr Hokageho zklamal.

Drak? Vytřeštil jsem oči. Ona má takovou moc, že přivolala draka? Chvíli jsem na ni koukal a říkal si, jestli není blázen. Něco tak riskantního..Nevěřil jsem, že to zabere, ale udělal jsem něco jiného, respektive můj klon.
Klon využil vzruchu a dostal se za sochu. Hodlal použít jednu speciální techniku ve speciální čas, až se nebude přílíš dívat.
Zakroutil jsem hlavou, na odpověď Hany. Enma měl pravdu, nechoval jsem se normálně, cítil jsem se divně, jako kdybych to ani nebyl já. Bál jsem se? Kdo ví, co zatím bylo. Čekal jsem na její rozkaz.