Hayashi no Kuni

First topic message reminder :


Hayashi no Kuni je zapomenutá země s malým počtem obyvatel. Mají tajný ANBU oddíl Hannyashu. Před velkou Čtvrtou válkou byl jejich oddíl vyvražděn Danzovým Rootem, v současné době je obnovený.

V zemi Dřeva se nachází také tento starý chrám Sennina.

Tak teď to zbylo na mě...Potřebovali jsme toho víc, i když byla Hyuuga napadlo mě bláhově použít genjutsu, prostě něco, co rozptýlí její momentální pozornost. Rokuro byl na tom bledě, ale pořád měl šanci na přežití, kdežto já, už to měl spočítáné. Nebylo cesty zpět. Poskládal jsem pečetě a čekal, až se Shinigami připraví, nebylo to jen tak, použít shiki fuujin, zapečetit a je konec. Shinigami uvolnila korály s kletbou a rozložila je po své ruce.
Mezitím jsem dokončil techniku. "Do toho lidi!! Za Shinobi! Kokuangyo no jutsu!" zařval jsem a okolí okolo Kaguyi i Zetsua bylo pryč. Místo toho se ocitly v černočerné tmě. Byakugan dokázal zlomit genjutsu, doufal jsem, že toho Hana využije a zasype ji něčím hnusným a bolestivým a poté půjdeme my, jelikož Shinigami nebyl připraven.
"Ty, Sarutobi, opravdu to chceš použít?" na adamantiové tyči se objevilo hnědé oko mého dlouholetého společníka.
"Už jsem se rozhodl," řekl jsem a pevně uchopil tyč. Byl jsem připraven se bránit a můj klon udělal to samé.

Otočil jsem se se zamračeným výrazem a díval se na Shinigami, co tam jako vyvádí takovou dobu?!
Shinigamiho kletba se rozšířila po celé ruce a právě pomalu vnořil svou ruku do mé duše. Cítil jsem tlak a vykašlal jsem krev. Už je to tady.
"Jsem připraven!" Kaguya měla ohromnou moc, ale jak jsem se domníval a Zetsu nám to potvrdil, nebylo to jen tak, oživit bohyni.
Vyskočil jsem do vzduchu a přeskočil Hanu, jejího klona a Rokura. Můj klon kopíroval mé pohyby. Společně jsme se díky Shunshinu dostali dost blízko ke Kaguye, i když nás zasáhl výbuch lístků. Už to bylo jedno, jestli mě něco trefí.
Chtěl jsem být Hokage, chtěl jsem být jedním z pilířů Konohagakure a chtě jsem mít svou vytesanou tvář. Nic z toho se nestalo, celý můj život, bylo jen předstírání. Chtěl jsem být cool, nad věcí, obdivován a obletován, ale byl jsem zklamání. Kdysi dávno jsem četl, že Shinobiho život se nehodnotí podle toho, co zažil, ale podle toho jak zemře. Já chtěl zemřít, obětovat se, zachovat příběh Shinobi, tihle, jej rozhodně netvoří!!!
"Zemři!" z našeho břicha se dostala ven průsvitná nenasytná ruka a pevně chytila Kaguyu a jejího poskoka, černého Zetsua, který ji visel z rukávu. Hrábla do jejich nitra a uchopila celou jejich duši. Bůh smrti už se nemohl dočkat, až pozře duši bohyně. Něco takového jistě nikdy neměl. Nastává také má poslední chvíle, musel jsem si připravit, co bych měl asi tak říct.

Bylo po všem. Kaguyin poslední výstřel mě zranil, šel jsem do toho i přes zranění, protože už jsem byl stejně mrtvý.
S tímto pocitem jsem ještě pevněji uchopil její duši.
"Dovol mi, abych tě seznámil s touto technikou. Pečeť Boha Smrti. Obětuješ svou duši Shinigamimu a za to můžeš zapečetiti jakoukoliv duši. Duše budou pozřeny Shinigamim a budou vést spolu věčný zápas v jeho žaludku. Ano, tvá duše bude pryč, žádné oživení nepřichází v úvahu." jen co jsem to dořekl, Shinigami uchopil svoje tantou a olízl jej. Bylo mi z toho špatně.

"Fuuin!"
pevně jsem zatáhl a Zetsu společně s Kaguyou zmizeli v mém břiše. Na břiše se mi objevila pečeť. Cítil jsem ohromný tlak a viděl rozmazaně. Dej mi ještě chvíli prosím..



Přešel jsem k místu, kde byl Seito a použil Doton: Shinjuu Zanshu no jutsu, obráceně. Místo, abych ho do země uvrhl, země jej vyvrhla.
"To je to poslední, co jsem chtěl udělat. Mohu odejít. Přátelé, můj čas se krátí," usmál jsem se. Naposledy jsem se nadechl.
"Žádám Vás o jednu věc, neříkejte to o Kaguye nikomu. Jen Hokagemu. Nikdo jiný se nesmí dozvědět o tom, co se tady stalo. Oni netvoří příběh Shinobi, to my! My jsme Shinobi. My se rodíme, žijeme a umíráme jako shinobi. Plníme své povinností se ctí. Chráníme ty, co jsou nám drazí. Bojujeme a umíráme. Kráčíme sami s přáteli cestou trnitou plnou nenávisti a krveprolití. Byl jsem bláhový, milující souboje a bitvy, ale už to chápu. Chápu to...Proto se nikdo nikdy nesmí dozvědět, co se tady stalo a kdo je původcem toho všeho. Neobětoval jsem svůj život nadarmo.
Celý život jsem jen dělal blbosti a hnal se za něčím, co nemělo smysl. Chtěl jsem být Hokagem, chtěl jsem být členem rady, protože jsem chtěl mít moc, ale nechápal jsem důvod toho všeho. Vlastně jsem ani neměl důvod vlastnit moc. Alespoň teď jsem udělal něco, co za to stálo. Jsem mladý, kdo ví, kam bych se dostal, ale můj osud, má cesta zde končí. Chci, abyste věděli, že mi bylo opravdu ctí Vás všechny poznat. Pozdravujte Assasina a ostatní. Nezapomeňte na to, kdo jsme..Hloupý Sarutobi Sasuke..." to bylo vše, co jsem chtěl říct. Usmíval jsem se a zavíral oči. Má duše za moment bude kompletně pozřená.
Již od svého narození jsem chtěl být někdo, kdo se zapíše do historie, ne nadarmo jsem byl pojmenován po otci Třetího Hokage, patřil jsem do vznešeného klanu a vyrůstal s opicemi. Choval jsem se ke všem nadřazeně a namyšleně. Byl jsem šílený mladý muž. Bojoval jsem, získával informace a dělal vše, co bylo v mých silách. Tak jako dnes, Rokuro, Hana, všichni jsme udělali vše, co bylo v našich silách, co jsme jen mohli. Já mohl s tímhle peklem skoncovat, také jsem to udělal.
Můj příběh, má cesta Shinobi je u konce. Zemřel jsem tak, jak jsem si vždycky přál. V boji. Doufám, že se zapíšu do historie a lidé na mě budou vzpomínat jako na někoho, kdo zemřel, aby ostatní mohli žít....
Loučí se s Vámi, Sarutobi Sasuke, hrdý člen Sarutobi klanu a člen Konohagakure no sato.

Bílý Zetsu mě celou dobu držel, takže jsem mohl jen bezmocně pozorovat Sasukeho čin. Obětoval se, aby nás zachránil. Zaplatil životem za to, že jsem se nechal zajmout. Svěsil jsem na chvíli hlavu a měl pocit, že už nic nemá cenu. Zetsu mě však ochránil před ohněm a o chvíli později jsem byl volný a on vytvořil vedle mě šest klonů. Nechtěl jsem, aby kvůli mě přišli i o život Hana a Rokuro, který na tom byl taky špatně. Měl jsem chakry asi jen tak na dvě jutsu a bez váhání jsem poskládal pečetě. Využil jsem toho, že klony byly blízko u mě, takže by je to mělo zasáhnout. Technika mi ubrala více sil, než jsem čekal, ale nějak to musím zvládnout. Došel jsem k Rokurovi a chytl ho za rameno. Kývl jsem na Hanu, aby taky přišla k nám a já je mohl bezpečně přenést zpátky. Bude to sice asi moje poslední jutsu, které udělám, protože jsem si odnesl hodně ran a zbytečně vynaložené síly z předchozího souboje s Kakashim a Itamou, ale Rokuro potřeboval okamžitě do nemocnice a já ho tam chtěl dostat.

Chystal jsem se na přesun, ale Hana vymyslela lepší způsob. Najednou jsme stáli na drakovi a mířili k portálu. Nakonec jsem byl i rád, že se přemístíme tímhle způsobem, protože já bych možná Hiraishin neustál. Vletěli jsme do portálu a mířili do Konohy.(přesun)