PARK SHIROGUMO

pro **Kagayaki Rin** Sun Jul 14, 2013 8:17 pm

First topic message reminder :

pro **Ken Hiashi** Fri Mar 13, 2015 9:52 pm

Počúval som Yunu celú malú cestičku, až pokiaľ sme nedošli k lavičke na ktorú si sladla. Spravil som to isté a sadol si teda vedľa nej."Ukáž, ukáž ." Povedal som nadšene s hviezdičkami v očiach. Teda nemal som tam hviezdičky, ale ako by som tam mal hviezdičky, jednoducho som chcel vidieť nejaké super tetovanie. Samozrejme, že aj ja som mal tetovanie, ale len jedno a na pravom ramene. Teda ešte na tvári mi videla ďalšie. "Jedno na chrbáte, je to havran." Okomentoval som to, bolo presnejšie na ľavej strane chrbta. Takže som jej ho nejak nemal náladu ukazovať, ale predsa som navrhol. "Mám ukázať?" Spýtal som sa jej rovno, ak by chcela ešte raz vidieť. "No, ak je taký ako ty, tak si určite s ním budem rozumieť. Síce ja nie som tak spoľahlivý. " Uškrnul som sa, mal som na mysli tie veci, keď som mal niečo spraviť a nechcelo sa mi vôbec.

pro **Seishin Yuna** Fri Mar 13, 2015 10:12 pm

Zasmiala som sa nad tým, aký bol z toho nadšený. Vyzeralo to na ňom úplne roztomile, keď sa na mňa tak rozžiarene zadíval. Tak dobre! Mojim úplne prvým tetovaním sú neurčité tvary, ktoré neznamenajú nič konkrétne a vznikli vlastne len tak z rozmaru. Síce bola vonku zima, ale čo už, keď to chcel vidieť, niečo vydržím, že?
Vyhrnula som si tričko na boku a odkryla mu ho. Siahalo od ľavého boku až po rameno, ale to už nevidel. Moje ďalšie tetovanie ale už niečo znamená. Vykasala som si rukáv na ľavej ruke. Ken si to možno nikdy predtým nevšimol, ale na spodnej strane po celej jej dĺžke sa nachádzal dlhý nápis. Rodina, priateľstvo, ochrana. Tri najdôležitejšie veci v mojom živote. A napokon...Vyhrnula som si tričko na chrbáte a Kenovi sa tak naskytol pohľad na ebenové krídla zaberajúce celú jeho plochu. Krídla. Vznikli ešte v časoch, keď som bola tak trochu mimo z udalostí, ktoré sa udiali. Pripomínajú mi to, aká slabá som vtedy bola, a túžba napraviť to ma poháňa vpred. Stiahla som tričko späť, pretože mi začala byť zima, a otriasla.
Jasné, keď som ti ja ukázala, tak aj ty mne musíš! Zaiskrilo sa mi v očiach. Snáď to bude niekde na chrbáte, nech vidím to jeho telíčko. Ale to bol druhotný zámer, skôr ma zaujímalo to tetovanie.
No, nemyslím si. Pri mne snáď taký nespoľahlivý, ako pri iných nebudeš, že? Predsa len ak s tým nebude súhlasiť, ja si nájdem cestu, ako ho donútiť, na to som bola rodený expert!

pro **Ken Hiashi** Fri Mar 13, 2015 10:45 pm

Téééda, ukázala mi naozaj skvelé tetovania. Nuž ak by som mal otvorené ústa, asi by som slintal, lebo sa mi fakt páčili a bolo to dokonalé! Nuž zazrel som ich aj v lázniach, ale tam som im nevenoval pozornosť ako teraz. Najviac sa mi páčili to tetovanie krídel, boli fakt skvelé. "Nemám slov.." Zostal som v úžase, tie jej tetovania a ona, to bolo jednoducho dokonalé. Vtipné bolo, že v noci sme sa pozerali na tetovania, ale bola tu lampa a svietil k tomu mesiac, takže nebol to problém. Mala pravdu, keď ona pre mňa spravila, že mi ich ukázala, nezostalo mi nič iné, než spraviť to isté, len horšie bolo, že ja som to tetovanie mal na v podstate lopatke. Nuž zhodil som zo seba mikinu a vyzliekol som si tričko, natočil sa chrbtom na ňu. "Toto je letiaci havran. Na rôznych územiach majú o nich rôzne povesti. Niekde je havran zlým symbolom a niekde dobrým. Mne pripomína, že v každom človeku je niečo dobré a zlé. To, že letí vyjadruje slobodu. Naviac je to spomienka na Naa, prezývali sme ho havrania čepeľ. " Ozrejmil som jej a potom som sa otočil a rýchlo obliekol. Samozrejme som si nemohol odpustiť to, že som sa trošku na Yunu natlačil, aby som cítil jej telesné teplo, mne nebola moc zima, ale predsa trochu... "No, uvidíme, spoľahlivý som jedine, ak ide naozaj o vážnu vec, ale väčšinou, ak ide o nejaké drobnosti alebo nie moc dôležité veci, tak zabúdam." Usmial som sa, bolo to tak, ja som rád vždy niečo zabudol...

pro **Seishin Yuna** Fri Mar 13, 2015 11:14 pm

To, že to tetovanie mal až na lopatkách, mi dokonale vyhovovalo. Nie len že som mala česť vidieť to umenie, ale aj to jeho vypracované telíčko, nad ktorým by som pokojne mohla slintať celé dni. Žena, ktorá by odmietla takého chlapa, by asi musela byť chorá na mozog. Hmmm, zaujímavé. Mám rada tetovania, ktoré aj niečo znamenajú, a to tvoje sa mi nesmierne páči. Ak sa mám priznať, nikdy som niečo takéto nevidela. Väčšinou si ľudia havrany tetujú len preto, že je to, ako sa vraví, cool. Ken mohol pocítiť, ako som sa jemne prstami dotkla miesta s tetovaním a zľahka po ňom prešla, hneď na to som ale ruku stiahla a nechala ho, nech sa oblečie.
Bez jediného oznámenia som sa mu presunula na stehná a pritúlila sa k nemu. Vzhľadom na svoju prťavú výšku, som nebola ani bohvieako ťažká, čiže by mu to snáď ani vadiť nemalo. Spokojne som sa usmiala. Takto mi bolo oveľa teplejšie a príjemnejšie. No, tak teda potom uvidíme, ako to bude, ale snáď na svoju prťavú Yunu nezabudneš, že? Uchechtla som sa.

pro **Ken Hiashi** Fri Mar 13, 2015 11:47 pm

"Tie tvoje krídla sú fakt nádherné." Uškrnul som sa, samozrejme mi neprekážalo, keď sa mi presunula na stehná, bolo to pre mňa oveľa príjemnejšie, predsa len sme sa aspoň zohriali navzájom. A naviac, bolo to oveľa príjemnejšie aj pre mňa, ju mať takto blízko.
"Na teba sa ani nedá zabudnúť." Usmial som sa a keď bola tak blízko, tak som si rovno šiel po jeden krátky rýchly bozk. Len som trošku napravo nahol hlavu a približil som sa k jej perám a len rýchlo ju pobozkal. Toto ma bavilo stále. "Tie krídla ťa aj charakterizujú, si ako padlý anjel." Počkal som pár sekúnd, zas som nechcel byť taký romantik, musel som tam dačo doplniť. "Padlý na hlavu..." Zasmial som sa, predsa len trošku mohla tušiť, že to nemyslím vážne a pre istotu som aj po ďalších pár sekúnd ešte doplnil. "Ale nie..." A vyceril som trošku svoje zuby do úsmevu.

pro **Seishin Yuna** Sat Mar 14, 2015 11:42 am

Pffffff. To mi robíš schválne! Prečo to je vždy len také krátke? Nahodila som taký smutný výraz, psie ošišká boli jeho súčasťou. No určite nemohol odolať, pretože tomuto neodolá nikto! V presviedčaní s pomocou tohto som bola jednoducho profesionál! Krátko potom som sa rozosmiala. Nedokázala som takto vydržať dlho, ale snáď to bude mať nejaký efekt. Aspoň dúfam.
Pri jeho komplimente, teda ja som ho tak brala, som sa mierne začervenala. Bolo to od neho pekné. Chcela som sa mu poďakovať, keď v tom som započula jeho ďalšiu poznámku a vyprskla do smiechu. Nie, nie, to vážne som. Padlý anjel na hlavu. Presne to vystihol, a vlastne aj zabil, lebo som sa nevedela prestať smiať. Keď sa už zdalo, že prestanem,opäť to začalo. Z čoho vyplýva, že som sa tam v kuse rehotala asi päť minút.
Hmmm, ale ďakujem.Vyhlásila som po chvíli, keď to prešlo, s pobaveným úsmevom na perách. Hlavu som si oprela o jeho hruď. Uvedomila som si, že táto poloha ma uspáva. Na tebe by sa tak príjemne spalo. Zamrmlala som už rozospatým hlasom a zívla si. Oveľa lepšie ako na posteli...Dodala som.
Zmáhala ma únava. Teplo z jeho tela ma nútilo k spánku. Nebránila som sa. Privrela som oči a po krátkom okamihu som sa ponorila do ríše snov.

pro **Ken Hiashi** Sat Mar 14, 2015 5:00 pm

Bol som rád, že som dokázal Yunu rozosmiať a smial som sa aj ja, síce nebola padlá na hlavu, ale tak myslel som, že to považovala len za srandu. "Nie je zač..." Pokrčil som ramenami a pokojne som si len pravou rukou pretrel oči. Trošku únava, bolo už neskoro. Nuž v tom začala Yuna hovoriť o spánku. "Yosh, ale ja nie som posteľ." Povedal som s úsmevom, to jej však nezabránilo zaspať na mne. Teda, nechcel som ju budiť, keď bola taká kawai... Bez slova som ju vzal do náručia a postavil sa. Nebola ťažká, rozhodne nie pre mňa. Navyše park bol skvelo strategicky umiestnený, kúsok od môjho bytu, preto som sa bez váhania rozhodol, že pôjdem tam. Snažil som sa, aby sa Yuna neprebudila a len spala. Ak by niekto šiel okolo, kto vie čo by si pomyslel, našťastie tu bolo prázdno.
Presun(obaja)

pro **Akemi Kagayaki** Thu Mar 31, 2016 7:44 pm

Nevěděla jsem, kam Mi-chan mohla zmizet. Veškeré informace, které jsem měla od okolí byly ty, že odešla chvilku po mě z ulic. Kam? To jsem ale netušila. Můj odhad byl právě park. Byl poměrně velký a nepřehlídnutelný a pokud to tu moc nezná, doufala jsem, že na ní tady natrefím. Posadila jsem se na samotný okraj parku, který byl na jedné z vysokých budov. Nechala jsem jarní vánek, aby mě pohazoval s vlasy a při tom jsem stále sledovala okolí dole. Jestli jí náhodou neuvidím. Kdo by to byl řek, že já do svého týmu, nebo spíš...že na starost dostanu zrovna Mi-chan. Heh, nevěděla jsem proč, ale připadala jsem si trošku jako Rin. Ta taky dostala Atsuku jako učně, nebo se stala její poručicí. Heh, docela trefné. Cítila jsme se trošku jako kdyby se minulost opakovala. Ale tentokrát v mém podání.

pro **Miya** Fri Apr 01, 2016 6:53 pm

Mé nožky mě tahaly všude možné po ulicích až jsem z toho byla jelen. Někdy se mi zdalo, že jsem i kroužila v kruzích. Nejspíš to nebyl kruh, ale čtverec. Who knows. Nakonec mě donesly až do tohohle velkého parku. Začala jsem koukat po stromech, jestli náhodou neuvidím nějaké roztomilé zvířátko. Pokud vůbec tu nějaké jsou. Začala jsem přemýšlet, jestli tu mají něco jako zoo. Ano mám rada zvířátka, hlavně takové ty chlupaťoučké a mazlivé. Bohužel jsem jsem nic žádné neviděla, trošku mi to zkazilo náladu, ale ne zas tak moc. Našla jsem si lavičku,kde jsem se usadila. Halapartnu jsem si položila vedle sebe a zakoukala jsem se na neb. "Dnešek je krasný den" pomyslela jsem si, když jsem se dívala na oblohu bez mráčku. Sem tam zafoukal lehký vánek, který pošimral moje havraní vlasy. Byl i celkem ochlazující i přesto, že nebylo moc teplo. Povzdychla jsem si nahlas. "Co budu ještě dneska dělat?" zeptala jsem se nahlas sama sebe, ale odpovědí jsem se nedočkala. Vůbec jsem netušila, co budu dělat nebo co mě ještě bude dneska čekat. Akemi mi náhle utekla, kdo ví vůbec kam. Možná, že za Atsukou. Dávalo by to i smyl, protože se o tom zmiňovala. Ale vrtalo mi hlavou, jak to zjistila. Už jsem slyšela o senzibilních,takže jsem se domnívala, že k ním taky patří. Všechno to bylo, ale jenom domněnky. Akemi jsem vůbec neznala, moc toho nenapovídala, tedy ne tolik abych o ní něco mohla říct. Nejspíš byla tajnůstkářka, ale to je opět jenom domněnka. Tušila jsem, že Akemi poznám víc. Že pravě ona bude hrát v mém osudu nějakou velkou roli.

pro **Akemi Kagayaki** Fri Apr 01, 2016 10:39 pm

Ve chvíli, kdy Mi-chan vstoupila na pozem tohoto parku, o její přítomnosti jsem se ihned dozvěděla. Jen jsem se pousmála a vyskočila na nohy. Dobře, to netrvalo dlouho. Pousmála jsem se a seskočila z okraje, přímo na strom. Takto jsem po nich hopsala až k místu, kde stála, nebo se spíše usadila k jedné z laviček v okolí.
Seskočila jsem z větve těsně před ní. Mile jsem se pousmála, naklonila hlavu na stranu a mávla rukou. "Zdravíčko." Opět mě zaujala ta její zbraň, kterou jsem na chviličku stočila svůj pohled. Ale v zápěstí se přemístil opět na Miyu. "Omlouvám se, že jsem tak náhle zmizela. Atsuka se vrátila zpět a já potřebovala tým. Pro mou smůlu, není tu nikdo tak nadaný, aby mě byl hoden. Takže mám na starost tebe." Tišeji jsem se zasmála, s úsměvem od ucha k uchu. Zajímalo mě, jak na toto zareaguje. Ne každý byl rád, že má nějaký dozor. Navíc, Atsuka byla téměř stejného věku jako já, dokonce i stejné hodnosti jako já a její specializace bylo naprosto jiné, že bych jí spíš dala za dozor Atsuku, než sebe. Ale kdo ví, třeba to mělo svoje důvody. Ona měla zkušenosti, já měla zkušenosti a učit se navzájem, to byla jednou z nejlepších taktik, které jsem v životě poznala.

pro **Natao Hyuurai** Fri Apr 01, 2016 10:55 pm

Mal som dosť času, keďže som mal čakať pár hodín na pripravenie môjho nového bytu. Prechádzal som sa po Kumo a užíval si každý momentík, ktorý som mal a každé miesto, ktoré som našiel. Je pravda, že tento park som zrejme nikdy nenavštívil, alebo teda minimálne si to nepamätám. Pamätám si skôr nato krásne námestie, ktoré som skoro zničil. Zas sa mi vyčaril úsmev, aké to krásne časy.
Cestou som si však všimol Akemi, ihneď som zbystrel, fakt sa podobá na Rin. Povedal som si, že to, čo teraz spravím stojí za pokus. A tak sa aj stalo, pomalým krokom som došiel až k Akemi a druhému dievčaťu, ktoré sa volalo Miya.
Ahojte, nebude vadiť, keď sa k vám pripojím? Opýtal som sa s úsmevom. Zrejme ma nepoznáte, keďže som sa až teraz vrátil po troch rokoch späť do dediny. Akemi si pamätám letmo, raz mi o nej hovorila Rin. Ty si.. sestra Kagayaki Rin, všakže? Nevedel som, ako sa Akemi cítila, keďže o ňu prišla, no ja som bol známy tým, že som vedel byť trochu viac chladný v týchto veciach, keďže som si sám povraždil celú jednotku. Teda.. zavraždením by som to nepovedal, skôr oslobodením od utrpenia.

pro **Miya** Sat Apr 02, 2016 9:23 am

Já o Akemi a Akemi je tady. "Ale, ale koho nám to čerti nesou." Usmála jsem se na ní. Vyslechla jsem Akemi, to že jsem měla "dozor" mi nevadilo, mnoho mi toho mohla říct. Založila jsem si ruce na prsa na nafoukla tváře. "Tím chceš říct, že nejsem pro tebe dost dobrá. No počkej" pověděla jsem naštvaně, vyplázla jsem na ní jazyk. Byla jsem celkem i naštvaná, protože to vyznělo, že bohužel jsem jí zbylo. Já jí ještě dam co proto za tohle. Kdybych byla více vznětlivá, tak už držím svou halapartnu.
"No, super, ten tu ještě chyběl" pomyslela jsem si a jenom mávla na jeho pozdrav. Za nic sice nepomohl, ale momentálně mojí náladu odnesou všichni blízko mně.

pro **Akemi Kagayaki** Sat Apr 02, 2016 10:09 am

Mi-chan me slova pochopila ve spatnem smyslu slova. Protoze pravdou bylo, ze jsem to myslela presne naopak. Ale kdyz jsem se nad tim zamyslela, opravdu to tak vyznelo, za coz jsem sd musela omluvit. "Eheheh, gomenesai, pochopila jsi to spatne, Mi-chan. Nebyl nikdo pro me dost dobry na studenta a proto mi pridelili nekoho silneho, abych u nej mela dozor." Zazubila jsem se do siroka a roztrepila jsem ji vlasy. V tom dosel ten muz, jehoz jsem videla aji v kancelari. Chvili jsem ho jen pozorovala, nez vzpomenul Rin. Muj vyraz z usmevaveho presel spis do mirne vykuleneho a v zapeti do zamraceni. Protrela jsem si oblicej a povzdechla si. "Ty musis byt Natao. Pamatuji si te z drivejska. Uz jsme se jednou potkali, jeste kdyz vyla Rin Raikage, ale je to uz doba." Trosku jsem se pousmala a zalozila si ruce na prsou. Netusila jsem, ze by tu jeste byli lidi, kteri by na Rin vzpominali. I ja sama jsem se snazila zapomenout. "Umm...byvala sestra Rin Kagayaki. Nez zmizela, nikdo nevi kam." Pootocila jsem pohled na Mi-chan a pousmala se. Ruku jsem ji dala na hlavu a tentokrat ji jen pohladila s usmevem. Opet jsem se otocila k Nataovi. "Pokud ti chybi, tak na ni zapomen, nebo te slabosti nekdo vyuzije."

pro **Natao Hyuurai** Sat Apr 02, 2016 12:54 pm

Prekvapilo ma, že si pamätala moje meno, trochu ma to potešilo. Predsa nebolo tu veľa ľudí, čo by si ma pamätalo. Jej slová ma trochu zaskočili, no chápal som ju, vedel som presne ako to myslí. Zabudnúť? Nie.. keby niet mojej spomienky na ňu, tak by som stále pobehoval po svete a zabíjal pre potešenie a peniaze, ktoré ma živili. Áno, bola prvá, kto sa dozvedel, že tie tri roky som bol nukenín. To, čo je najsilnejšie na ľudskej láske je nezabúdať. Mať vieru, pretože.. naše spomienky sú tu. Ukázal som na svoje srdce a usmial sa. Keď som došiel do Kumo, tak som si myslel presne to čo ty o svojej sestre teraz .Snažil som sa zabudnúť na ľudí, ktorí mi zomreli.. teda v podstate všetci. No vďaka tvojej sestre som si uvedomil, že sa treba posunúť ďalej a nezabúdať, pretože to je to, čo nás robí ľudmi. Fuh to bol, ale preslov. Nikdy som nečakal, že ja budem práve ten, čo toto povie.
Rin som hľadal, no nikdy po nej niet ani stopy, zmizla.. kto vie kam. No snáď našla pokoj, ktorý hľadala. Sľúbil som jej, že moja pomsta nikdy neublíži Kumogakure no sato. Keby som toto povedal pred pár rokmi, možno by mi aj slzička stiekla, ale teraz, to bolo inakšie. A tvoje meno je aké? Ak sa smiem spýtať? Povedal som smerom na Miyu a usmial sa. Konečne sa cítim... ako doma.

pro **Akemi Kagayaki** Sun Apr 03, 2016 9:23 pm

Celou dobu jsem na něj jenom koukala, mírně nezaujatě, ani s žádným elánem. Trošku to vypadalo, jako kdyby mi jeho slova šli jedním uchem tam a druhým ven, i když jsem každo jeho slova vstřebala, můj pohled prostě vyzařoval jasný nezájem. Ke konci jeho proslovu jsem ale musela mírně pousmát a zakroutit hlavou, byl to spíš výsměch.
"Pokud chceš žít život jako civil, tvoje vzpomínky jsou na správném místě. Nech si je. Pokud žiješ jako shinobi, zapomeň." Jenom jsem mu na to pokrčila rameny. Ten kluk zatím nejspíš nevěděl o čem mluví. Já prožila spoustu bolesti. Rodina mě odstrčila, zbyla mi Rin, která ode mě odešla, potom z části aji Atsuka. Měla jsem přítele, který mi umřel, stejně jako moje nenarozené dítě, které jsem s ním čekala. Tento klučina, i kdyby byl starší jak já a prošel si různé druhy bolestí, nikdy nepoznal tu největší. Lásku k něčemu, co sám stvoříš. Byla jsem mírně magor na své vlastní techniky, ale to nic oproti tomu, že jsem teď mohla mít dvouletou holčičku. To jsem však neříkala, nejspíš ani nikdy nikomu neřeknu. Tento kluk mi připadal až příliš mimo tuto realitu. Byl nejspíš optimista, za to já realista a kolikrát jsem byla aji hroší než samotný pesimista.
"Nevím kdo jsi, znám tě jenom díky tomu, že jsem se stebou už někdy setkala. Pokud jsi pátral po Rin během své výpravy, mohl sis ušetřit spoustu času na něco jiného. Já kvůli ní ztratila 5 let a bez efektu." Mírně jsem se na něj zamračila, nebo spíš, bylo na to tu vzpomínku, která se mi vyronila v hlavě. On poté svou pozornost přesunul na Mi-chan. Na tu jsem jenom převrátila pohled a trošku se zasekla. Hodně jsem se změnila za posledních pár let. V této vesnici jsem byla jenom z povinnosti a slibu, že jí ochráním svým životem. Nějakým způsobem jsem si tím vynahrazovala ty roky. Jediné, co jsem opravdu nemohla dopustit bylo, aby se mi někdo dostal pod kůži. Ty city, konkrétně lidská láska pro mě byla mrtvá. Už jsem nehodlala jí znovu obnovit, i kdyby se někdo sebevíc snažil. Vše co jsem dělala byla falešná přetvářka. Já byla špion, mé schopnosti v tomto oboru byli téměř nepřekonatelné. Lhát jsem dokázala stejně tak dobře jako dýchat...

pro **Miya** Mon Apr 04, 2016 12:36 pm

Akemi se nejspíš zamyslela a poté se začala omlouvat. Nakonec to dopadlo, tak že vedení se bojí, co ve vesnici provedu a proto mi dali dozor. Všechno to do sebe zapadalo. Trošku mě to i potěšilo, protože měli obavy z čeho bych asi neměla mít radost, ale co už. Akemi rozcuchala vlasy, začala jsem pomálu na to být alergická, ale zatím jsem na to nic neříkala." Jestli jen nekecáš" pověděla jsem a vyplázla jsem na ní jazyk. Ruce jsem neměla už položené na hrudníku, ale vedle těla. Poté se představil Natato nebo Natajo. No moc jsem ho neposlouchala. Začal jejích rozhovor o Rin, k tomu jsem neměla co říct a proto jsem čuměla do blba. "Miya Sora" odpověděla jsem na jeho otázku. Nevím proč, ale na to ,že mi je 21 let, tak jsem si připadala jako malé dítě, které nic nevědělo. Možná,kdybych více poslouchala, věděla bych více, ale vážně mě jejích filozofický rozhovor nějak nezajímal.

pro **Natao Hyuurai** Tue Apr 05, 2016 11:15 pm

Akemi som si trochu predstavoval inak, teda aspoň čo sa týče citovej stránky. Všetci tu boli zrazu špióni bez citov, ktorí necítia lásku a ani žiadne iné emócie. Ako to robia? Vzpomienky a emócie sú najsilnejšia vec shinobiho. Pre ochranu toho, čo ti je drahé, je možné zájsť až za hranice nemožného. Usmial som sa, keďže túto filozofiu, ktorú som teraz hovoril som nikdy nepoužil v praxi. Nádej umiera posledná. Ale nebudem vás rušiť. Vidím, že máte dosť svojej roboty, uvidíme sa neskôr. Nedostatok socializácie vo mne evokoval stav rozprávať sa a presadzovať svoje názory. Tri roky bola dlhá doba.. Otočil som sa a nasmeroval si to preč z parku. Ešte však predtým, než som odišiel som sa otočil a zakričal hlasne. Prestanem ju hľadať až vtedy, pokiaľ ju neuvidím, buď živú alebo mŕtvu. Žmurkol som a mávol rukou na pozdrav. (presun)

pro **Akemi Kagayaki** Wed Apr 06, 2016 4:35 pm

Na Miyu jsem jenom zakroutila hlavou, opravdu jsem nekecala, myslela jsem to vážně. To ona si to blbě vyložila, ale nevadilo mi to, stává se.
Natao začal až moc fylozofovat a odvracet můj názor tím svým-což se mi samozřejmě nelíbilo. Jeho názor byl stejný, jako jsem já měla před několika lety a byla jsem opravdu naivní, když jsem si toto myslela. Usoudila jsem však, že každý si musí svým životem projít sám a potom si na to i sám udělat obrázek. Já měla svůj a stejně tak i on.
Jenom jsem zpozornila při jeho poslední větě a trošku zoufalým způsobem se zamračila. Neřekla jsem mu na to ani půl slova, bylo by to pořád to samé. On by něco řekl, já bych mu to vytkla a naopak. Když odešel, ještě jsem se chvíli dívala na jeho stín.
"Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jenom zapomínání ho činí snesitelným." Řekla jsem při jeho odchodu, slyšet mohl, nemusel. Řekla jsem si to spíš nahlas sama pro sebe. Chvíli jsem byla mírně mimo, pěkně mi tento kluk rozházel myšlenky a vytáhl mi mou dávno zapomenutou věc, která mě bolela. S povzdechem jsem si jenom promnula spánky a následně si založila jednu ruku do kapsy a pohled převrátila na Miyu. Pousmál jsem se na ní. "Omlouvám se, kde jsme to skončili? Chceš něco specifického podniknout? Tréning, výlet, řekni si. Nemám nic na práci." Naklonila jsem hlavu mírně na stranu a čekala zvědavá na její odpověď.

pro **Miya** Wed Apr 06, 2016 8:42 pm

Usmála jsem se na ní a vyskočila na lavičku. Rozcuchala jsem jí vlasy. Ano, karma je svině! Ďábelský jsem se zasmála, ale pouze v duchu. Na povrch jsem se usmála od ucha k uchu. Musela jsem zamyslet, co budeme dělat. Vzpomněla jsem si, že je můj dozor. Mohla bych jí dělat zlé, ale to jsem zavrhla. Koupila mi jídlo a to bylo pro mně jako sváté! "Cvičiště, podívám se, jestli jsi hodná být mým dozorem" pověděla jsem a vyplázla na ní jazyk. "Yosh! Směr Cvičiště! Ukázala jsem směrem, kdo ví kam. Nenápadně jsem se koukla na Akemi a doufala jsem, že jsem strefila směr cesty.

pro **Akemi Kagayaki** Wed Apr 06, 2016 8:54 pm

Mi-chan byla poněkud aktivní a docela dost zapojená do toho, se nějak aktivně procvičit. Bylo to jenom dobře. Avšak, když mi rozcuchla vlasy, mohla čekat reakci jenom znuděného pousmátí, já jsem se však zasekla, s vykulenýma očima. Toto mi už dlouho, dlooouho nikdo neudělal. Teprve až promluvila, tak jsem se opět vrátila zpět do reality, pousmála se a vlasy si upravila nazpět, nevadilo mi, pocit nostalgie se poslední dobou vrací až moc, až nebezpečně moc, ale dalo se nad tím jenom usmát!
Její nápad nebyl vůbec špatný, zajímal mě její styl boje. Já byla obyčejný shinobi, využívající strategie, ninjutsu a taijutsu...Její styl jsem zatím neznala, brala jsem to tak, že se opět mohu naučit něco nového, nové poznatky se rovnali v podstatě novým zkušenostem!
S úsměvem jsem jí přikývla. "Dobře, jak si přeješ. Plnou silou na tebe ale nepůjdu." Zazubila jsem se na ní a když seskočila z lavičky dolů, opět byla o několik cenťáku menší než já, vyplázla jsem na ní jazyk. Na znak podpichu, při tom, že jí vlastně budu šetřit. Nemyslela jsem to opět nijak urážlivě. Ale mé techniky byly smrtelné, k tréningu téměř nemožné, pokud by jí to zasáhlo, mohla si vysloužit svůj vlastní pokoj s dlouhou zdravotní kartou v nemocnici...i když...Nesmrtelnost přeci jenom neznamená nezranitelnost, nebo jo? Nevím, to bylo až moc polemizování nad jednou věcí!
Když se chtěla vydat na cvičiště, jenom jsem si dala ruku k pasu a do široka se usmála. Jenom jsem pobaveně zakroutila hlavou, vzala jí za ramena a natočila jí na druhou stranu. "Yosh, tak tedy cvičiště...ale to je tudy." Mile jsem se pousmála a vydala se stejně jako ona směrem na cvičiště. To místo jsem znala moc dobře! Kolikrát jsem platila půlku areálu, až jsem na konec chodila trénovat mimo vesnici.

Přesun

pro **Miya** Thu Apr 07, 2016 3:51 pm

Zazubila jsem se,když jsem uviděla její překvapivý pohled. Pomsta je sladká a vidět její výraz stal za to. Měla jsem dostatek elánu, seskočila jsem z lavičky a opět jsem byla zase menší než Akemi. Bylo to smutné, protože já nosím vysoké boty! "Pche." Šibalský jsem se usmála na ní usmála. Já měla opačný názor. Přeci jsem se někdy v bojí neovládla a je to můj dozor, takže by měla být schopná mě zvládnout.
Mno, můj směr byl skoro správný. Plus, mínus 90 stupňů. "No vždyť to říkám, jen ty mně pleteš" pověděla jsem jako bych věděla, kde je cvičiště. Vážně by měli někde rozdávat minimapky, kde by bylo všechno zaznačené. Aspoň by tu turisté nemuseli bloudit a život by byl hezčí. Vzala jsem si zbraň a vydala jsem se za Akemi, směr cvičiště.

(přesun)

pro Sponsored content

PARK SHIROGUMO

PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO

Re: PARK SHIROGUMO