Bar ,,Kirin Nectar"

First topic message reminder :


Tento bar se specializuje na alkohol s názvem Kirin Nectar (jednorožčí nektar...BTW: podle naturopedie je to specialita Kirigakure, ale nikdo o tom neví nic bližšího xD). Doporučujeme ochutnat! Říká se totiž, že každému to chutná jinak - někomu sladce- někomu hořce... ^^ Sto lidí, sto chutí ^^
Je tu ale alkohol všeho druhu, stačí si jen vybrat ^^

Kashike


Dorazil jsem pomalým, šouravým krokem do baru, sednul jsem si do rohu a objednal si něco lehkého k jídlu a láhev sake. Servírku jsem upozornil, že možná skončím ve stavu kdy budu vypadat jako mrtvý... tak ať do mě jen kopne když budu překážet. Pak jsem si nalil první sklenku....

Přistoupím pomalu ke Kashikemu. Ehm, smím? optám se a ukážu na prázdnou židli u stolu.

Kashike


Vzhlédnu od své sklenky a nemít masku, mohl by nově příchozí spatřit můj udivený výraz. A... ano, jistě. Kde se tu bereš Asuko? optám se, zatímco si sundavám masku a přes levé oko se mi vytvoří kostěný "překryt".

Tak nějak jsem si myslela, že Tě tu potkám, odpovím prostě a pokrčím rameny. Daří se?

Kashike


Vzhledem k tomu co se stalo u brány si myslím, že se daří dobře když tu pořád ještě jsem. Málem jsem tam zařval... 3x... uchechtnu se a kopnu do sebe dalšího panáka. Pak požádám servírku ještě o jednu sklenku pro Asuku a naliju jí. Na zdraví... protože to ostatní už si naštěstí můžeme koupit.

Na zdraví, opětuji a připiju si. Doufám, že mi budeš vyprávět, co se odehrálo za dobu co jsme se neviděli, uchechtnu se a pobídnu ho k vyprávění.

Kashike


Vesnice byla napadená. Jediný chlap nás všechny skopal do kulaté krychle, jako bychom byli jen děti. Díky bohu, že jsi tam nebyla... A opravdu jsem za to děkoval bohu, protože muset si volit mezi Asukou a Kage... asi bych volil Asuku.

Kdybych tu byla, pomohla bych Ti. Zahihňám se, protože vím, že boj není má silná stránka. Jsem ráda, že jsi v pořádku, pokračuji zamyšleně.

Kashike

Teď se jen potřebuji dát rychle dohromady a začít něco dělat. Vypotřeboval jsem tam veškerou svou energii. Servírka mi přinese jídlo a já se na něj hladově zadívám. Promiň, objednal jsem si ještě před tvým příchodem... co si dáš?

Ne,ne, děkuju, jedla jsem. Ale jestli chceš klid, tak už půjdu. Vypadá unaveně.

Kashike


Kdepak, zůstaň. Jsem rád, že mám s kým mluvit. Navíc, ve tvé společnosti se cítím dobře. Pustím se do jídla, až se mi dělají boule za ušima. Co máš v plánu na zbytek dne?

Ani nevím. Pro dnešek mám už všechno hotové. Poslední můj plán byl si sem zajít na skleničku, mrknu na něj.

Pomalu jsem vešel do baru a rozhlédl se kolem. Sundal jsem si klobouk a popřemýšlel, koho to vlastně hledám. Mezitím jsem si sedl na jednu z židlí a prozatím jsem si nic neobjednal. Pak jsem zaregistroval Asuku. Konečně... oddechl jsem si a přišel k ní a tomu mladíkovi, jehož jsem jednou spatřil v Mizukage kanceláři.
"Neruším vás?" zeptal jsem se ze slušnosti a pohlédl směrem k dívce. "Ahoj, mé jméno je Totsuki a měl bych být tvůj sensei. Potřebuji aby jsi za mnou potom přišla, chtěl bych s tebou něco probrat. Teď vás ale nechám o samotě. Budu se pohybovat někde po ulicích, takže mě najdeš snad bez problémů. Tak se zatím mějte." rozloučil jsem se s těma dvěma a zmizel jsem stejně rychle, jako jsem se zjevil.
/Přesun

Kashike


Když si k nám přisedne ten mušketýr s kloboukem, jen zavrčím něco, co by možná mohlo znamenat pozdrav ale opravdu ho tu vidím nerad. Pak vyžvejkne něco o tom, že je Asučin nový sensei. Sice by mi to mělo být jedno, ale i přesto je jasně slyšet zapraskání kloubů od toho, jak jsem zaťal ruku v pěst... proboha proč? To už se přestávám ovládat?

Nestačím říct vůbec nic a ten muž zase zmizí. Pak ale zaregistruji Kashikeho rozčílení. Co je ti?

Kashike


Mě? Vůbec nic... zamaskuji rychle své rozčarování. Zvláštní... tohohle jounina vůbec neznám. Viděl jsem ho snad jednou.

Mrknu na něj. No tak, poznám to. Nevidíme se poprvé. Koukej to vyklopit, zatvářím se přísně, ale cukají mi koutky.

Kashike


Nelíbí se mi. A představa že by tě měl v téhle době trénovat se mi nelíbí ještě víc. On není žádný medik... odpusť ale moc bych si přál, aby ses neocitla kvůli tomu jelitu někde v první linii. Ufff, to bylo o vlas... 

Jen klid. To nebude tak zlé, prohodím bezstarostně. Nemusíš o mě mít starost. 

Kashike


Vždycky o tebe budu mít starost... pronesu tiše a dojím poslední kousek masa. Pak nastražím uši, protože reproduktory  na ulici ožily známým hlasem. Vyslechnu kapitánův... tedy Mizukageho projev a vstanu od stolu. Dobrá, asi je na čase se vrátit do práce. Půjdu si pro nějakou poklidnou misi. Přidáš se?

Ne,ne. Myslím, že už bych měla jít. Snad se zase brzy potkáme, pronesu s úsměvem. Promiň. Musím se vydat hledat toho muže.

Kashike

Dobrá tedy, tak já tě pak kdyžtak někde odchytnu a zase něco spácháme. Děkuju za milou společnost. Vezmu jí za ruku, sehnu se a políbím jí dlaň. Pak s přehrávanou úklonou vycouvám. Před barem mě zastihne posel se zprávou. V rychlosti jí přejedu, nasadím úsměv a masku, načež vykročím směr kancelář. Cestou ještě koupím lahev kvalitní whiskey z dovozu. //přesun

Ráda jsem tě viděla. To je jediná odpověď, co ze mě v tu chvíli vyšla. Pak se otočím a vyrazím hledat toho muže, co se představil jako můj sensei. //přesun

Užíval jsem si svůj výlet po Kirigakure opravdu do sytosti. V jedné ruce kávu, v druhé ruce dango, kterým jsem se přecpával. Šel jsem totiž přímo z jedné restaurace, kde jsem si ráčil dopřát čerstvou rybu a navrch hromadu výborné jahodové zmrzliny. Předtím jsem se zkulturnil v horkých pramenech. Nutno dodat, že jsem to tam měl celé pro sebe, protože zbytek osazenstva nevydýchal Mazlikovy plavecké kreace. Přitom pavoučkové umí tak zlatě plavat!

Docpal jsem se dangem a zapálil si. Navštívil jsem místní babku bylinkářku, doplnil zásoby v lékárně a nakoupil nějaké to drobné vybaveníčko, které si odnesu do svého nového domova. Tu a tam jsem musel čelit zděšeným pohledům, které jsem opětoval vřelým úsměvem. No dobře, ne moc vřelým, spíš psychopatickým. Pamatovali si mě.

Na hlavě mi přistál kýbl. Vzápětí na mně letěl mop, dvě na kámen ztvrdlé housky a dokonce po mě bylo mrštěno pár neuměle hozených kunaiů. Z druhého patra na mě mávala jistá paní, která mě jistě velmi ráda viděla. Dám vám radu, pokud na někoho máváte, nesvírejte ruku v pěst. Působí to nepřátelským dojmem.
"Ty zatracenej chuligáne! Co tady děláš? Jak můžeš mít tu drzost se sem vrátit po tom co mi tvoji pavouci třikrát vyžrali spižírnu?!" zaječela ta vochechule a hodila po mně mimořádně tlustou knihu. Líně jsem uhnul do strany.
"Podivej... v životě nám málokdy věci vycházejí tak jak bychom si přáli. Ty mě tu nechceš a já se tě o ten blbej kyblíček neprosil!" přešel jsem z jemného hlasu do řevu a ve vzteku po ní plivnul pavučinu. Baba sotva uhnula, každopádně jsem jí na okně vytvořil pěknej humáč, kterej bude drhnout do soudnýho dne.
"Tlustá seš dost! Tobě bych měl tu spižírnu vybílit den co den! Flundro..." vodplivnul jsem si a pokračoval v krasojízdě.

Další zastávkou byl jakýsi bar s názvem "Kirin Nectar". Nechal jsem si předložit nápojový lístek a poručil si, ať mi to nosí všechno od shora až dolů. Barman se na mně podíval, jako bych byl duchem sláb, ale když jsem se zamračil, dal si říct a pospíchal vyplnit mé přání. Je snad nad slunce jasné, že jsem si pošmákl. Po zaplacení jsem se zvedl a odešel jako slušný a střízlivý člověk. Po čtyřech. Cestou do svého nového příbytku jsem pouze decentně zvracel. Na nenápadná místa. Do křoví, do odpadkového koše, do kočárku jedné nepozorné matky, ba dokonce do kabelky jisté poloslepé stařenky. Nikdo si však ničeho nevšiml a tak to má být. Pavoučkům nejlépe sluší skrývání a onen kouzelný moment překvapení!

Přesun

Dorazil jsem znaveně do baru a sednul si k pultu. "Těžký den?" optal se mě barman a já jen přikývl. Dejte mi jednu whiskey a sklenici vody prosím.. poprosím ho lehce si poposednu, hledajíce lepší polohu.