Bar ,,Kirin Nectar"

First topic message reminder :


Tento bar se specializuje na alkohol s názvem Kirin Nectar (jednorožčí nektar...BTW: podle naturopedie je to specialita Kirigakure, ale nikdo o tom neví nic bližšího xD). Doporučujeme ochutnat! Říká se totiž, že každému to chutná jinak - někomu sladce- někomu hořce... ^^ Sto lidí, sto chutí ^^
Je tu ale alkohol všeho druhu, stačí si jen vybrat ^^

No jo, tak pardon. Někdo musí Tsuchikagemu připít na cestu do pekel.... vymluvím se a kopnu tam posledního panáka. Myslím že mám dost. Půjdu se domu vyspat a vůbec se nějak dát dohromady. Zaplatím barmanovi a zvednu se ze židle. Bylo mi ctí, slečno Hirin a děkuji za milou společnost.

Po dlouhém treninku jsem přišla do baru, kam mě brával Kashike. Podvědomě jsem doufala, že tu na něj narazím, ale nikdo tu nebyl. Sedla jsem si do rohu a objednala si koktejl, přičemž jsem se zeptala barmana zda neviděl muže v kostěné masce. Dozvěděla jsem se, že sem občas chodí a rozhodla se tu na něj počkat.

Dojdu do baru a usednu za pult na své obvyklé místo. Objednám si pití a pak si prohlédnu osazenstvo. Pohledem se zastavím na Asuce, která sedí u jednoho ze stolků. Vezmu si pití a přejdu k ní. Zdravím, máš tu volno? optám se zdvořile.

Sedím si v klidu za barem a už si i pomalu říkám že to zabalím, když konečně přijde. Dlouho jsem ho neviděla, od doby co vyrazil na tažení do Iwagakure. Přišel ke mě a optal se mě na místo. Jistě, jen pojď. Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděla.

Přisednu si k Asuce a pohodlně se uvelebím. Mám se dobře, i když teď jsem trochu utahaný. Kousek za branou někdo napadl jedno naše zařízení. Nemám rád tyhle hurá akce. Co ty? Co jsi dělala když jsem tu nebyl?

Povětšinou pomáhala v nemocnici. Z pole sem pořád přiváželi raněné. Několik dní jsem prakticky vůbec nespala a do toho jsem se děsila chvíle, kdy tě tam taky uvidím. Byl to fakt, jestli jsem se něčeho bála, tak toho, že mi přistane na stole.

Unaveně jsem se dopotácel do baru. Dneska jsem toho už měl plné kecky, chtěl jsem tu uvolnit všechno to napětí, které jsem v sobě měl a utopit ho v troše ginu s tonicem.
Posadil jsem se na barovou židličku a počkal jsem, až ke mě dojde barman.
"Gin s tonicem, dejte mi tam dvojtou dávku ginu a ledu, prosím."
Řekl jsem jakoby skrz barmana, skoro, jako bych ho ani neviděl.
Když jsem obdržel svoji objednávku, tak jsem si obsah sklenice promíchal brčkem, to jsem pak položil na tácek a začal jsem pít... a pít... a pít... A objednával jsem si další a další sklenice. Občas jsem si i došel na záchod.

Nemusíš se bát, mě se nic nestane. Je hodně těžké mě zranit, to přeci víš... uchlácholím jí. Pak slyším vrznutí dveří a dovnitř vstoupí Keigo. Usadí se a začne chlastat jako Dán. Omluv mě prosím... řeknu jen Asuce, zvednu se od stolu a přejdu k němu. Zdravím, jak se vede?

Tázavě zvednu obočí, když mě někdo oslovil a otočím na něj hlavu. Normálně bych nejspíš každýho otrapu odpálkoval, ale todle rozhodně nějakej otrapa nebyl.
Vstal jsem ze židle a lehce jsem se uklonil. Věděl jsem, že to byl ten jounin, kterej při útoku na Iwu pořádne zatopil Tsuchikagemu a zabil jich nejvíc.
"Zapíjím tu úspěch, pane.... Pamatuju si vás z útoku na Iwu. Smekám před vašimi schopnostmi. Opravdu nevídané." Řekl jsem uznale. "Já jsem Keigo, těší mě." Představil jsem se, ale ruku jsem mu nepodal, to rozhodnutí bylo na něm.

Milý chlapík... bleskne mi hlavou. Díky za komplimenty, i když nevím jestli jsou na místě. Toho prvního bych nedostal, kdyby ses tak dobře nepostavil jemu za záda. Doteď vidím ten jeho zmatený výraz... uchechtnu se a podám mu ruku. Jsem Kashike... a neříkej mi pane. 

Stiskl jsem mu ruku a pousmál se. Čekal jsem spíš, že po mě bude chtít prokazovat úctu, jelikož jsem byl nižší šarže, ale vypadal v pohodě.
Byl jsem teď ale vycepovanej od ANBU, tak mi dělalo trochu problém mluvit s normálníma lidma. Chvíli trvalo, než sem zformuloval věty a začal mluvit.
"Taky mě to stálo několik dní v posteli. Ten výbuch, co pak následoval, mi prorval bubínek. Asi dva tejdny sem se na nic nezmohl. Ale u tebe sem si žádnejch zranění nevšiml.  A ten tvůj bílej štít, co se ti vysunul z ruky.... fakt dobrý. Předpokládám, že se todle nemůže naučit jen tak někdo."

Tak hlavně že jsi v pohodě... odvětím na jeho výrok o zranění. No, co se mě týče, je dost těžký mě zranit nějak výrazně. Výbuchy a všechny tyhle povrchový věci dost ignoruju, i když v tomhle konkrétním momentě udělal největší rozdíl ten štít. Mimochodem... bílej byl proto, že ho tvořila kost. Jsem tak trochu Kaguya... ale jenom trochu... dodám žertem a pohledem naznačím směr ke stolu. Nepřidáš se k nám? Můžeš nám povědět o tom úspěchu, který zapíjíš. Rád si to poslechnu.

"Kaguya.... Kaguya..." Dlouze se zamyslím."Je mi líto, ale nic mi to neříká. Budu muset pobejt nějakej čas v archivech. Moje největší slabina je nedostatek informací... V ninja světě jsem jen pár měsíců. Před třemi měsíci jsem se přihlásil na akademii a.... řekněme, že jsem pár lekcí přeskočil, vzhledem k mému věku. Tak se prosím neuraz, že nevím co jsi zač."
Na jeho pozvání kývnu a přesunu se k nim.
"Zdravím, jsem Keigo, těší mě." Řeknu jeho společnici a posadím se na židli vedle Kashikeho.
"No... řekněme, že jsem byl právě povýšen, dostavěl jsem dům a zbavil jsem zemi vody bandy nukeninů a jejich poklad jsem před chvílí vyložil ve skladišti vesnice... mám prostě úspěšné období."
Spokojeně se usměju a sám sobě si připiju, na takový úspěšný den.

Kashike najednou někam odběhl. Pohodlně se usadím a sleduji ho jak se baví s nějakým chlapíkem, až ho nakonec pozve k nám. Představí se mi jako Keigo a já ho odměním milým úsměvem. Asuka, ráda tě poznávám. Nabídnu mu ruku přes stůl a pak už se zaposlouchám do jeho líčení.

Usednu vedle Asuky a zaposlouchám se do Keigova vyprávění. No, tomu říkám opravdu dobrý den, tak na tvůj úspěch... pozvednu sklenku a připiju mu. Jinak, Kaguyové mohou kontrolovat libovolně své kosti a povrch našeho těla má rychlou pasivní regeneraci. 

Potřesu si s Asukou rukou a pak se s nimi ještě jednou napiju. "A na vaše zdraví."
"To skoro zní, jako by si byl nezabitelnej... Mám jednoho známýho, doktora-šílenýho-vědce, kterej by byl štěstím bez sebe, kdyby mohl zkoumat, jak to funguje.... Ale neber to nijak zle, jen sem si na něj teď vzppmněl.
Asuko, ty jsi taky Kaguya? Promiň že se ptám, já jen nevím, jak velká rodina Kaguyouvé jsou a jestli třeba mají nějaké poznávací znaky.... Možná vlasy?" Tázavě se podívám na Kashikeho.

Když zmíní Hineho, přejede mi přes tvář úsměv. Jojo, Hine se v tomhle směru už vyjadřoval. Nicméně dokud žiju, tak má asi smůlu. Nevím jestli jsi byl někdy u něj doma, ale přinejmenším okolí jeho domu je dost děsivé samo o sobě. A co se Kaguyů týče, pokud vím tak jsem jediný žijící, bohužel... řeknu trošku zklamaně. V minulosti moji lidé udělali jednu velkou blbost, která vedla k vyhlazení celého klanu. 

"Omlouvám se, to jsem nevěděl..." Řeknu takovým tím klasickým omluvným tónem, kterej lidi používaj,když se zeptaj na nějakého člena rodiny a dozvěděj se, že už nežije.

Pobaveně poslouchám rozpravu těch dvou. Keigo o mě projevil zájem a tak ho pochopitelně nenechám v iluzi. Já jsem z klanu Kyoshi, vlastníme KG Kirigan. To je to kouzelné oko, co mi řekne jestli na sobě máš spodní prádlo a tak. Zasměji se pobavena vlastním vtipem a ucucnu z koktejlu.

"Hmm... Kyoshi... Kirigan...." Chvíli to vypadalo, že jsem si možná na něco vzpomněl, ale nakoc jsem jen omluvně pokrčil ramena.
"Je mi líto.... Ale stejně se radši dívej jinam prosím...." I když jsem se smál, představa, že má takovej zrak se mi moc nelíbila...

Nemusíš se bát Keigo, když to používá, tak jí ta její krásná očka tak jako šibalsky svítí... popíchnu Asuku. Jinak, mluvil jsi o dostavěném domě, to mi připomíná že mám zrekonstruované sídlo a ještě jsem si nenašel čas ho "zkolaudovat". Co kdybych vás pak pozval k sobě a ukázal vám jak dopadly prakticky veškeré moje úspory? navrhnu vesele.

Já mu dám do mě takhle rýpat! Když prohodí tu hloupou poznámku, pořádně ho šťouchnu do žeber. Pak ale přednesl celkem fajn nápad. To nezní špatně, co ty na to Keigo? Vezmem jeho dům, ledničku a bar útokem ne? 

Tak až takovou pohostinnost jsem nečekal...
"No pokud mi dovolíte na oplátku zaplatit naši zdejší útratu, tak pozvání rád přijmu.... Doufám, že tu lednici máš plnou."
Na zdůraznění mého hladu, mi zrovna čirou náhodou zakručelo v břiše.

Pokud na tom trváš, hádat se o to přeci nebudem... rozhodím ruce ve smířlivém gestu. Lednice je plně zásobena vším co je potřeba. Pokud nemáte strach o své životy, zhostím se s radostí práce v kuchyni. 

"Výborně!" Řeknu si spokojeně.
Připravim si peníze a dopiju. "Až budete chtít vyrazit, stačí říct."
Už jsem měl celkem upito a tak jsem neplánoval využít Kashikeho baru, ale na to jídlo už jsem měl vážně chuť, i když jsem dneska chtěl zajít do sushi baru.

Pokud bude Kashike chtít jít hnedka, tak zaplatím a přesunu se s nimi.