Bar ,,Kirin Nectar"

First topic message reminder :


Tento bar se specializuje na alkohol s názvem Kirin Nectar (jednorožčí nektar...BTW: podle naturopedie je to specialita Kirigakure, ale nikdo o tom neví nic bližšího xD). Doporučujeme ochutnat! Říká se totiž, že každému to chutná jinak - někomu sladce- někomu hořce... ^^ Sto lidí, sto chutí ^^
Je tu ale alkohol všeho druhu, stačí si jen vybrat ^^

Přemýšlel jsem. "No, nevím. Můžeme se jí potom zeptat, až se vrátí ze srazu. Kdyby to nepovolila, neznáš ještě nějaké chuuniny, případně i geniny? Moc lidí tu neznám, ale myslím že ty bys mohl." řekl jsem a dopil svoje kafe. Měl bych radši v týmu chuuniny, protože s těma se dají plnit víc misí, ale v případě nouze by i ty genini přišli vhod.
"Nani! Kdo si myslíš že to platí!?" rozčílil jsem se, když si takhle utrácí moje peníze. "Dobrá, ale už je to poslední!" řekl jsem uraženě vyšším hlasem, aby mu to bylo jasné.To je skandál!

Vzpomněl jsem si na Mizukage, jak má poslední dobou plno starosti,.. a do toho ten sraz. "No nevím jestli chceme zbytečně otravovat Mizukage-sama" pousmál jsem se, kopl jsem do sebe toho panáka Nectaru. A můj bolehlav se hned o něco zmírnil a hned jsem měl mnohem lepší náladu. 
Zamyslel jsem se nad tím koho znám, ale žádnej chunnin mě nanapadl. "No žádného chunnina neznám, jen samé Jouniny" zatvářil jsem se tak trochu neutrálně. Odsunul jsem panáka a vesele se na Totsukiho zasmál "Vy platíte přece?" a poplácal jsem ho po zádech. "Díky Totsuki-san"

"Nemáš zač." řekl jsem sklesle a vypil také svůj nektar.
"No to nevadí, času je dost." řekl jsem, když odpověděl že žádného chuunina nezná. Asi se budu muset víc zapojovat do společnosti. Vyndal jsem si peněženku a zaplatil barmance. Skoro jsem se až vylekal, kolik po mě chtěla.
Zvedl jsem se ze židle a otočil jsem se na Akia a řekl: "Chceš ještě někam jít, nebo už každý půjde vlastní cestou?" zeptal jsem se ho. Takhle jsem si už dlouho nepopovídal.

Jen jsem sledoval jak Totsuki-san zaplatil účet a jen tak zběžně jsem se ani nedivil že jsem švorc i já. Když mluvil o týmu, trochu jsem se nad tím zamyslel "No chunninů je málo, opravdu tu máme většinu Jouninů" řekl jsem jen tak do prázdna.
"No ještě jednou děkuji za kafe" usmál jsem se. Poslední dobou tu potkávám samé nové tváře, hmm,.. "Jdu dospat, a většinou mě najdete na cvičišti, u jezera" pomalu jsem vstal "a nebo v nemocnici" hlasitě jsem se zasmál a odešel,.

/přesun

"Hai a zatím ahoj, Akio-kun." rozloučil jsem se s ním a zasmál jsem se. Když odešel, přemýšlel jsem kam půjdu. Rozhodl jsem se že se prostě půjdu někam toulat.
/Přesun

Dorazil jsem i s Hitomi v náručí před bar, kde jsem jí konečně pustil na nohy. Poté jsme vešli dovnitř a přisedli si k baru. Poohlédl jsem se kolem a zjistil, že hned vedle mě sedí Meizu. "Ehm.. dlouho jsme se neviděli!" pousmál jsem se, sledoval jsem jak jeho oči sjíždějí po barmance. "Vidím, že se ti zdejší personál líbí."

Před barem mě konečně pustil na zem. Dovnitř jsme vešli spolu, ale já trochu vrávoravě. Byla jsem zde poprvé a cítila jsem se....zvláštně. Nebyla jsem na takové prostředí zvyklá. Pokusila jsem se vylézt na barovou stoličku, která na mě byla moc vysoká a navíc to šlo s bolavým břichem blbě. Když jsem se na ni konečně vyšplhala, měla jsem, co dělat, abych nespadla. Totiž, oni si mohli zapřít nohy, ale já na to nedosáhla!
Věděla jsem, že Daisuke mluvil na Meiza, mě ovšem zajímala ta vysoká stolička. Když se ale zmínil o barmance, prohlédla jsem si ji. Nic zvláštního jsem na ní ale neviděla. Jen měla kawaii oblečení, zatímco já to své trochu potrhané. Chudinka Kage plášť. Rozhlédla jsem se kolem, viděla jsem na sobě pohledy. No jo, Mizukage sem přišla poprvé. Usmála jsem se na ně a radši zase hleděla před sebe. Vážně jsem byla trochu nervózní.

"Jo .. taky jsem si chvíli myslel, že už jsem tě někde viděl, ale to bude nejspíš nějaký omyl." Zkontroloval jsem Hitomi po tom jejím horolezeckém výstupu na nejvyšší židli v Kiri. Následně jsem pohlédl na sklenku, která přistála přede mnou na pultu. "Jestli piješ něco nealkoholického, tak si klidně dám, ale alkoholu se nedotknu." ušklíbl jsem se. Mezi tím jsem Hitomi objednal džus, aby mi tu neumřela žízní.

Tu se přede mnou objevila sklenička s čímsi, co mi až tak nevonilo. Chviličku jsem si to prohlížel a když jsem měla pocit, že mě všichni pobízejí očima, abych se napila, ochutnala jsem. Nevěděla jsem, co to bylo, ale bylo to sladké. Pomalu jsem si olízla rty. No a to už mi Daisuke objednal džus, kterým jsem to zapila.
,,Sladké, ale víc nechci." zamrkala jsem a tváře mi maličko zčervanaly. Doufala jsem, že je pravda, co se říká. Že alkohol zevnitř zahřeje a pomůže mi na bolavé bříško. Nanabi se zatím neozval. Z přemýšlení mě vytrhla další sklenička na stole. Zamračila jsem se na ni a podívala se, kdo ji sem dal. Barmanka jen kývla na nějakýho chlápka vzadu, že je to od něj. Usmál jsem se, ale skleničku zase hezky vrátila.
,,Já radši jahodový nebo malinový džus. Děkuji." pokývala jsem hlavu a ruku položila na bříško. Na pult jsem si téměř lehla, abych na Meiza taky viděla. Daisuke mi svými širokými rameny trochu zacláněl ve výhledu. Ku podivu jsem se ale cítila docela dobře mezi nima dvěma.

Díval jsem se na Hitomi, když ochutnávala ten drink, který jí zjevně chutnal. Pak jsem se otočil za Meizuovím hlasem. "Klidně ti to zopakuju, ale nevim, jestli by to mělo nějaký význam. Já alkohol nemám rád.. a to ani v malém množství." Pohlédl jsem na očividně znuděnou barmanku. "To spíš jí bys mohl nabídnout." odstrčil jsem svou sklenku k němu.

,,Tahle situace byla na opití, ale...Nevyřeší se to tím." povzdychla jsem si. ,,Holt se musíme více snažit, abychom to příšt zvládli lépe." usmála jsem se na Hoozukiho a upila ze svého jahodového džusu. Sledovala jsem tu barmanku, která nyní nevěděla, na koho se dřív dívat. Jestli na Meiza nebo na Daisukeho, přičemž oni dva ji co chvíli sledovali taky. Zamračila jsem se na ni. Měla by si všímat své práce, jinak brzy o něco zakopne, když nebude dávat pozor na cestu, ušklíbla jsem se. Ona si mého pohledu všimla. Rukou jsem si prohrábla dlouhé kaštanové vlas a co nejsladčeji se na ni usmála. Správně pochytila v mém úsměvu ironii a aroganci.
,,Abyste se nezavraždily pohledem." uchichtl se Nanabi. Zaradovala jsem se.
,,Konečně tě slyším. Už jsem se začínala bát." odpověděla jsem mu s nehrannou radostí.
,,Promiň, co se stalo. Nechtěl jsem ti ublížit." omluvil se mi a já byla v šoku.
,,To je v pořádku, vím, žes za to nemohl." usmála jsem se v duchu. Cítila jsem, jak se uvolnil, jak byl v klidu, a to mě těšilo.

Zanedlouho jsem si také objednal džus abych nebyl takříkajíc na suchu. "Seš docela suchar.. na to, kolik toho máš v sobě."
Koukám, že Meizu sem chodí asi dost často, když už ho nemusí ani ta barmanka.. Podíval jsem se na něj propichujícím pohledem, když jsem nad ním tam uvažoval. "Ty asi nebudeš zrovna gantleman, že?"

Celkem pobaveně jsem ty dva sledovala, přižemž jsem ještě stíhala tu barmanku častovat nepříjemnými pohledy. Při poslední Daisukeho poznámce na Meiza jsem zabublala v džusu, div jsem se neutopila. Pro jistotu jsem to nekomentovala a raději vykašlávala džus z plic. Po celou dobu jsem cítila v zádech pohled ostatních. No co?! Tak Mizukage přišla jednou i sem! Přesto mi to nedalo, věnovala jsem barmance ještě jeden pohled a pak jsem slezla ze stoličky.
,,Hned jsem tu." oznámila jsem Daisukemu i Meizovi. Kdo ví proč se mi udělalo lépe a to břicho bylo mnohem lepší. Zašla jsem kamsi za pult až do kuchyně, abych si promluvila se šéfem tohoto podniku.

Nemohl jsem se nezasmát, když se oba začali utápět ve svém pití. Nečekal jsem, že je to sebere až na tolik.. taková běžná otázka, nic tabu. "Hai." odpověděl jsem na Hitomi než se vytratila. Přisunul jsem se blíž k němu, abych mu mohl pošeptat další otázku. "Přiznej se. Že ty si už vojel minimálně půlku Kiri!" řekl jsem co nejvíce hlasitým šeptáním, ale ne tak, aby to slyšela ta barmanka.

Dostala jsem nakonec to, co jsem chtěla. Dovolili mi tu na dnešní večer pracovat. Třeba to přitáhne víc zákazníků, když tu budeme dvě. Převlékla jsem se a prohlédla se v zrcadle. Byla jsem doccela spokojená. Vyfasovala jsem tácek a ještě v kuchyňce si naň zkusila dát nádobí a projít se s ním po místnosti. Jelikož jsem si ale mohla vypomoci chakrou, zvládla jsem to poměrně dobře. Skousla jsem si ret a rozhodla jsem se jít na to.
Tácek jsem si dala před sebe a vešla z kuchynky do baru. Samozřejmě se všechny pohledy hned zvedly a já byla středem pozornosti. Zčervenala jsem a snažila se udržet si chladnou hlavu. Stoupla jsem si před Meiza a Daisukeho a usmála se na ně.
,,Když budete něco potřebovat, můžete říct." naklonila jsem hlavu na stranu.
,,Prosím, slečno, chtěla bych si objednat." zaslechla jsem. Otočila jsem se za tím hlasem dřív, než to stihla barmanka za pultem.
,,Haai." zavolala jsem jí zpět a odťapala k ní, abych si zapsala její objednávku a tu následně předložila té druhé barmance, která mě propichovala pohledy.

"Ber to jako odvykační kůru, podívej jak ti ta flaška rychle odpadla z ruky." zasmál jsem se a podíval se na Hitomi, která k nám na chviličku přišla. Když odběhla, naklonil jsem se na chvíli zase k němu. "Jestli mi sáhneš na Hitomi, tak ti zaručuju, že tě donutim sežrat samehadu." podíval jsem se na něj vražedným pohledem. "A měl bys nějaký holky taky nechat ostatním, nejsi tu sám.." řekl jsem s opovrhujícím úšklebkem.

Zatím mi to docela šlo. Věřte nebo ne, ale rozjelo se to tu. Sice to nebylo jako v nějaké kavárně, ale pár lidiček se přišlo podívat, jak Mizukage pracuje. Na chvíli jsem si mohla sednout a vzala to za mě ta druhá barmanka, která nyní tolik úspěchů nesklízela. Když jsem došla ke klukům, Daisuke se ke mně naklonil, něco mi pošeptal a prozatím bar opustil. Sledovala jsem jeho odchod a pousmála se. Znovu jsem se snažila vyšplhat se na na barovou židli. Tentokrát to šlo ještě hůř v těch šatech, ale podařilo se.
,,Tak? Bavíš se?" naklonila jsem hlavu na stranu a napila se svého do teĎ nedopitého džusu.

Samozřejmě, že jeho odpověď byla ironická. Povzdychla jsem si. Bříškem prstu jsem jezdila po tácku, na kterém jsem roznášela pití. Moje snaha zlepšit těm dvěma večer byla marná. Přitom já bych měla být ta, která je nabručená, když jsem zase málem umřela. V duchu jsem se ušklíbla. Chvíli jsem ho jen tiše pozorovala, když však jeho pohled zmizel u barmanky, malinko jsem zakroutila hlavou a skončila se svou hrou na maidku. Zůstala jsem jednoduše sedět na své židli a dívala se na hladinu jahodového džusu.