Kancelář Mizukage

First topic message reminder :


Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

"Zdravim" Bylo jedine co jsem adresoval. Na to abych se zvedal sem nebyl liny ale spise unaveny.
"Ne Nemam nejak by to asi ani moc nefungovalo. Nejak nejsem popularni osobnost." Mohlo se zdat ze mluvim jakoby bez emoci ale spise byl fakt ze jsem to bral normalne. Zvykl jsem si takze sem to moc neresil.

Toto je... Dansaku Faito-sama? Zapozerala som sa na človeka ktorý doslova sršal autoritou.
Nepoznáme ale ja poznám Vás, poznám skoro každého. Povedala som zo smiechom. Zdravím Faito-sama. Pozdravila som sa a jemne som kývla hlavou. Netuší aspoň niekto z Vás kto bude Mizukagin zástupca? Spýtala som sa a potom som sa pozrela na Shina. Eh, toto by nemal robiť. Nepodceňuj sa Shin. Určite sa nájde niekto kto si ťa skôr či neskôr vezme za študenta. Si genin, ešte vždy máš tak trochu čas. Usmiala som sa povzbudivo.

Faito

Lehce jsem se pousmál, ano, spokojeně, když mě pozdravila jak Yuuki, tak Shin. Kývl jsem hlavou a pak jsem chvíli poslouchal, abych věděl, o čem se baví.

"Proste je to tak bylo to uz kdyz jsem byl maly. A po urcite dobe jsem odesel. Nenavideli me snad vsichni z vesnice a pak se to preneslo na mou rodinu jako celek. Tak jsem si vzal veci a nekolik mesicu se potuloval po lesich nez jsem narazil na Akeminu matku. A pak se dostal sem do vesnice ale ani tady se moc nezmenilo. Tudis pouze konstatuju stav veci se kteryma jsem smireny."
Mozna to mohlo znit smutne ale pravdive.

Zapozerala som sa na Shina. Ale... čo bolo to bolo. Záleží len na tebe či sa budeš ponárať hlbšie a hlbšie do minulosti alebo sa budeš snažiť zmeniť svoju prítomnosť. Nebuď smutný z toho čo bolo. Možno to bolo na niečo dobré nie? Povedala som a znova som sa usmiala.
Ja som bola kedysi u skupiny ktorú svet poznal ako ROOT. A pozri čo sa s nimi stalo? Všetci sú slobodný, založili si rodiny alebo slúžia Kirigakure. A prečo? Pretože, aj keď sa k nim dedina správala zle tak je to stále ich domou... a také miesto sa len tak z mysle nedá vymazať. Položila som ruky na nohy a oprela som sa o stenu.
Pokiaľ by som bola Jounin, vzala by som si ťa do týmu. Avšak som obyčajný ANBU... takže môžem len navrhnúť Lady Mizukage aby ti pohľadala tým a aj senseia.. pokiaľ sem príde... stačí? Uvidíš, dedina na teba zmení názor len si musíš začať hlavne veriť ty sám. Dodala som ešte.

Faito

Opět jsem byl svědkem toho smutného příběhu. Shin se očividně rád lituje... Když odpověděla Yuuki, rozhol jsem se vmísit do hovoru.
"Nebo to vem z druhé strany. Zažádej o post ANBu a později Oinina. Tam absolutně nezáleží na tom, že tě nikdo nemá rád..." řekl jsem zcela vážně.

"Je to proste tak uz me to netrapi dlouho neco nuti lidi bat se me a nevim proc. Jedina Akemi se priblizuje jak se ji zachce. Navic asi moc dobry Shinobi nebudu, jelikoz vetsinu volneho casu prospim. Vim ze jsem jiny a tak to proste respektuji. Naucil jsem se stim zit. Vim ze to myslite dobre ale ja pouze celim realite." Rekl jsem a stahl si kapuci z podktere se my vyhrnuly dlouhe bile vlasy.

Biele vlasy? Zaujímavé... Poznamenala som no pousmiala som sa. Potom som sa otočila na Faita. Faito-sama, pokiaľ by chcel do ANBU tak by musel byť aspoň chunnin... geninou neberú, maximálne pokiaľ majú doporučenie od Lady Mizukage alebo niečo... a aj tak je to len zriedka, pokiaľ vôbec... Povedala som a povzdychla som si. Alebo by sa medzi nich musel narodiť. Sklonila som pohľad no potom som ho zas zdvihla. A čo? Máš biele vlasy, si lenivý... a čo? Každý piaty shinobi na svete má biele vlasy, a každý druhý človek či shinobi je tak trochu lenivý. To patrí k životu. Neznamená to niečo zlé. Myslíš si že sa ťa ľudia boja kvôli tomu že si leniví? Nemyslím že sa boja teba... skôr sa boja o teba, je možné že na nich pôsobíš trošičku inak ale povedz mi... myslíš si že sú na svete dvaja ľudia úplne rovnaký? Nie. Tak zdvihni pohľad zo zeme a nepozeraj sa na všetko tak tmavo.. bude dobre. Uistila som ho a znova som sa usmiala.

"Nejdo ani o barvu vlasu. Kdyz se nekdo priblizi moc blizko tak se velice rychle vzdali pokud zrovna nezacne utikat jako o zivot. A nejde o to ze bych byl lenivy spise jsem stale vycerpany. Skoro jako by me neco vysavalo." Nebylo to to ze bych sel litoval proste to byla realita a minulost kterou jsem bral jako samozdrejmost. "A co se tyce ANBU nejsem si jisty ze nekdo s myma dovednostma by se tam vubec dostal." Odpovedel jsem Faitovi

Faito

"Myslím, že osamělost, nesnášenlivost ostatních lidí a zřejmě neobjevené KG, které nutí ostatní utíkat, je důvod pro výjimku...a vlastně i opověď na otázku schopností..." řekl jsem k oběma.

Ah... ale... Chcela som niečo povedať no Faito-sama mal svojim spôsobom aj pravdu. Nech nedopadne ako ja, ja ani teraz neviem kde moja lojalita leží... a tým že tak skoro pôjde do ANBU tak príde o väčšinu svojich pocitov... Sklonila som znova hlavu.
Možno by bolo najlepšie ho najprv fakt dostať do týmu, tam by sa zistilo či dobre spolupracuje z inými. Pokiaľ nie tak až potom by som podala žiadosť o vstup do ANBU...
Povedala som potom a povzdychla som si. Vysávalo? Hmm... alebo môže trpieť nejakou poruchou spánku... alebo niečo...

Faitove slove me malem rozesmaly. "To bych nerekl neni to ani tak mozne jelikoz nepochazim z rodiny kdy by se nekdy nejaky Shinoby nachazel. Natoz mit nejakou vrozenou schopnost." Pravda byla ze byly ode mne dostatecne daleko aniz by neco mohli citit. Akemi se prevalila na zada a jaj ji zacal skrabat na brichu. "Pro me neni problem spolupracovat , problem je nikdo nechce semnou." Rekl jsem Yuuki no byla to pravda kazdy se snazil byt ode mne co nejdal.

Faito

"Říkal jsem ti to dřív a řeknu ti to ještě jednou: Neustálým odmlouváním a sebelítostí se nikam neposuneš. Nechci slyšet, co nechceš dělat, ale co dělat chceš." řekl pořád s klidem. Ale trpělivost mě začínala pomalu opouštět. Tyhle děcka, co choděj od jednoho k druhému a každého otravují svými historkami o tom, jak je nikdo nemá rád.

Po tom čo Faito povedal som znova prikývla. Hai, Faito-sama má pravdu! Takže by si nám to mohol prezradiť! Usmiala som sa na Faita a potom na Shina. Konečne sa niekam dostaneme. Pomyslela som si a venovala som Shinovy svoju úplnú pozornosť

"Ale ja vam nemam co prozradit! Kdybych vedel jaky je problem tak ho asi resim!" To byla pravda zatim jsem opravdu nemel ani sajnu ze mam nejakou schopnost. Coz to ze si myslely ze neco schovavam me celkem stvalo. Postavil jsem se a akemi chte nechte se protahla a byla pripravena me nasledovat. "Rikam vam naposled ze nic neschovavam a nevim o cem mluvite."

Faito

"Teď nemluvíme o schopnostech, ale o cílech. Čeho chceš v životě dosáhnout? Proč jsi tu? Proč jsi ještě nespáchal sebevražu, když tvůj život stojí tak moc za ho*no?" zvýšil jsem hlas.

Nechápala som. Veď mi ťa nepodozrievame že niečo schovávaš... Len sme chceli vedieť čo od života očakávaš... nemáš predsa dôvod ľutovať sa celý život... Povedala som pomaly, nevedela som čo ho to chytilo. Potom som sa otočila na Faita a pohľadom som sa ho pýtala či vie o čo tu ide. Potom ale zvýšil hlas a ja som tak trochu zamrzla na mieste. Ale znova mal pravdu. Radšej som si kusla do pery a čakala som čo sa bude diať.

"Nelituju se,Proste ziju jak to jde. Sen sny jsou stejne pomijive a menive jako je budoucnost. Beru to jak to je. Mozna jednou zjistim co me deonutilo abych opustil svou vesnici jednou se tam mozna vratim ale to je vse. Nemam nalinkovany zivot sny." Rekl jsem nemel jsem specificky cil ani sen. Ani jsem nad tim neuvazoval tak moc.

Faito

"Takže nežiješ absolutně pro nic..." řekl jsem chladně. Vzduch okolo nás se ochladil a jakoby ztěžkl. Jakoby kolem byla větší tma. Vše utichlo a jediné, co ticho prořezávalo, byl můj hlas. Ve vteřině jsem měl hrot u Shinova krku. Ostrá špička se opírala o ohryzek a pomalu se na ní tvořila kapička krve. "Takže neexistuje žádný důvod, proč bych tě neměl teď na místě zabít... Víš, jaká je vůbec smrt, Shine? Člověk ji tak moc chce poznat, že neví, co mluví. Přitom smrt není krásná. Je mnohem, mnohem horší než strach. Viděl jsem toho dost na to, abych tě naučil vážit si života..."
Katana udělala prudký pohyb dopředu a projela Shinovi krkem. Cítil, jak se mu do hrdla valí krev, jak nemůže dýchat, slyšel sám sebe, jak chraptí, jak ho pálí plíce, jak se mu zatmívá před očima. Viděl fanatický výraz v mých očích, ale naprosto klidnou tvář. Jako kdybych to dělal už tisíckrát. "Zabil jsem svoje rodiče. Co mi zabrání zabít usmrkance, jako jsi ty. Jestli myslíš, že se bojím tvé "aury" nebo jak tomu chceš říkat, vyvedu tě z omylu tím nejlepším způsobem..." Moje oči pohlédly na vlčici a ta se začala zmítat v bolestech. Z úst, čenichu, uší i očí jí tekla krev a ona velmi rychle umírala. "Já jsem Faito Danaku, ty nicko. Měl jsem svůj cíl a šel jsem za ním. A podívej se, kde jsem: Vraždím genina a nikdo okolo nehne ani brvou...A teď, teď, když jsi ztratil i to poslední, svého prašivýho čokla, teď se zkus porvat o vlastní život, Shine..."

Do genjutsu jsem chytil všechny v místnosti, kteří se na nás dívali (Yuuki, Meizu i vlčici, ale Shina hlavně). Ostatní se mohli z genjutsu dostat, v tom případě viděli, že stojím stále u zdi, klidně opřený, ale v tom případě už nic neslyšeli ani neviděli.

Pocítila som chlad, genjutsu! Rýchlo som spravila ručné pečate a sledovala som ako sa Shin nehýbe.
Čo to robíte?! Veď... !? Otočila som sa na Faita no nič som nepovedala. Aha... skúška ohňom... Bude to musieť zvládnuť pokiaľ chce v živote niečo dosiahnuť. Sedela som teda na lavičke a sledovala som ako sa Shinovi rýchlo hýbe hrudník a jeho vlčica vrčí na všetko okolo.

Nevedel jsem co se delo ale ten pocit jsem uz zazil. Nemohl jsem si vzpomenout kde a kdy. Citil jsem jak mi jeho katana projela krkem a palive pocity v plicich.
Kdyz jsem videl pohled na Akemi v krecich a ta krev ktera stekala. Po jeji bile srsti. Byla jedina vec ktera aktivovala to co ve me stale drima. Kolem me se jakoby zacala tocit ma Cakra Rychlost byla dost velke na to ze se mi zacinaly zvedat vlasy. Behem chvile musely citit mou cakru vsichni co byly kolem (Yuuki Hoozuki i Faito) Ten tlak i ten pohym muj dosah se zvysil. Kdyz se mi zadivaly na oci mohlo to vypadat jakoby problikavaly Bilo-modre ale to byl jen klam z toho vseho. Neuvedomoval jsem si v ze jsem v Genjutsu, I pres to vse mohly zacit vsichni velice neprijemny pocit uzkosti a slavsi jedinci v Genjutsu i trochu paniku. "Zasahl jsi spatnou vec." Byla jedina veta co jsem rekl nez mmae teritorium jakoby vybouchlo coz zpusobil mensi zesileni pocitu uzkosti i strachu na vsechny pritomne.
To byla posledni vec nez se me teritorium stahlo na svou puvodni velikost a ja uz jen padal tvari na zem. jelikoz me tohle temer dorazilo.Vysalo me to jak jak vysavac.

Faito

Když jsem pocítil jeho chakru a dostal se ke mě pocit, který už jsem dlouho neměl - strach- z genjutsu jsem ho pustil. Bylo to...překvapivé. Rychle jsem se sehnul, abych ho chytil včas a zachránil mu rozbitý nos. Pak jsem vstal a zadíval se na ty dva. Byla škoda, že to nedokoukali až do konce, přeci jen, byl jsem trošku šoumen. "Myslím, že to nebude Kekkei Genkai, spíš "pachuť" jeho chakry. Vypouští ji velmi emotivně, aniž by si to uvědomoval. Bude se s ním cvičit jako s uživatelem senjutsu, samurajem nebo někým, kdo pracuje s čistou chakrou. Víc...mě nenapadá. Jo, a někdo by ho měl trochu odloučit od toho psiska." zkonstatoval jsem celou situaci, trochu Shina profackoval a dal mu napít vody, co jsem měl ve vaku z cesty do Suny. "Vtávej..."

E... eh!? Zmohla som sa len na tichý výkrik keď som zacítila takú chakru. Potom som sa zadívala na Faita. Faito-sama... znamená to že ho budete učiť vy nie? Máte na genjutsu vlohy predsa... a pokiaľ som dobre počula tak máte len jedného študenta nie...? Takže... teoreticky by ste to mohol byť vy. Povedala som potom a pozrela som sa na Meiza. Ja a Meizo-san by sme mu neboli moc nápomocný... no teda Meizo-san možno áno! Rýchlo som povedala, nechcela som v ten moment nikoho uraziť. Zdvihla som sa z lavičky a zohla som sa k vlčici, zdala sa v poriadku len trošičku vystrašená. Ten bude spať ale brutálne tvrdo... nadhodila som ešte smerom k Shinovi.

Na chvili jsem nabyl vedomi. |Citil jsem se hodne blbe jako by me vysal upir od veskere energie. "C....co se stalo?..." Sem ze sebe vysoukal nemel jsem sajnu co se stalo mel jsem absolutni okno z toho co se stalo za pposledni minutu. Po chvili jsem zase padl do rise bezvedomi.