Kancelář Mizukage

First topic message reminder :


Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

Pousmála jsem se. ,,Ta maska je odůvodněná. Jeho hodnost to vyžaduje. Takže bude jen na něm, jestli se ti odhalí nebo ne." odpověděla jsem na jeho otázku.
,,Pokud nemáte jiné dotazy, můžete se jít seznamovat při tréninku." usmála jsem se na ně mile. Po nich jsem se hodlala věnovat Meizovi, který nejspíš taktéž na něco čekal, když za mnou přišel.

"Aha." nic jineho mě říct nenapadlo "Takže patří k ANBU asi budu mít dobrého senseie" pomyslel sem si "Tak kam se vydáme senseii?" zeptal jsem se zvědavě a čekal jsem na jeho odpověď

" Chlapče, popovídáme si někde jinde. Pojď za mnou. Mizukage-sama. Kdyby jste cokoliv potřebovala budeme u jezera. Nyní mně omluvte " Otočil jsem se zpět na Rokua a vyzval ho k odchodu. " Tak pojď " odešel jsem hlavními dveřmi chodbou až ke schodům. Prohlížel jsem si skrz masku toho kluka. Trochu jsem ho znal, ale ne zas moc. (přesun)

"Hai,sensei.Na shledanou Mizukage-sama " řekl jsem a pak jsem se otočil za Katarem ,který vycházel z kanceláře a já ho nasledoval.

//Přesun

Pousmála jsem se. Zaslechla jsem klepání a když Ruko s Katarem vycházeli. zahlédla jsem Emiliu. Ze široka jsem se na ni usmála.
,,Ráda tě vidím, Emilio. Už tu na tebe čekáme." pozdravila jsem ji upřímně a počkala, až vejde. Omluvně jsem se na Meiza usmála, čímž jsem mu naznačila, aby ještě chviličku vydržel.

,,Tým." odpověděla jsem. ,,Tedy...Prozatím jen jednoho studenta, ale oni ještě přibudou." zazubila jsem se na ni a podala jí složku s jejím studentem. Potom jsem ukázala na černovláska, který seděl na gauči.
,,Tohle je tvůj student, Emilio. Kiseki Mirakuru." představila jsem jí ho.

Příjdu k budově a hned do ní. Poté výjdu po schodech až ke kanceláři kde zaklepu. Poté už jen čekám.

Usmála jsem se na červenovláska, když vešel do kancláře. On ale začal se stížností.
,,Ajaj." usmála jsem se nevinně. ,,..Gomenne...Jestli chceš, nějak to odčiním." pousmála jsem se smířlivě. Na jeho otázku jsem ale musela zakroutit záporně hlavou.
,,Momentálně bohužel nic. Musíš počkat, až si promluvím s Hokagem." nespouštěla jsem z něj a doufala, že nebude naštvaný.
,,Jaká je ta další věc, o které chceš mluvit?" zeptala jsem se tedy.

Natáhla jsem se, abych papírek chytila. Přečetla jsem si názvy technik a pousmála se.
,,Tak chvíli vydrž." zvedla jsem se a dřepla jsem si, abych se nemusela moc ohýbat. Stále jsem měla na sobě vypůjčené oblečení s krátkou sukní, takže by to nebylo moc vhodné. Prohrabávala jsem se v technikách, ale nemohla jsem ani jednu najít. Zamračila jsem se. Postavila jsem se a stoupla si na špičky, abych dosáhla na horní šuplík.
,,Kdo sakra vymyslel tak velké skříně!" rozčilovala jsem se. Nakonec jsem se k technikám dostala a našla ty, co potřeboval. Bingo! Otočila jsem se na Meiza a došla k němu, abych mu je podala.
,,Tak, zde je má omluva za to, že jsem tě v zasedačce nechala usnout a ani tě nepřikryla." vyplázla jsem na něj jazyk.

Medově jsem se usmála ,,Budu si to pro příště pamatovat. Zapomněla jsem, že ne každý zvládne zimu." zasmála jsem se. Ustoupila jsem o krok zpět, když se postavil. Zase jsem si připadala jako mravenec oproti němu, když byl vyšší než já. Trochu jsem tedy zaklonila hlavu, abych mu viděla do očí. ,,Jsem si jistá, že to bude brzy." ujistila jsem ho s úsměvem.

Najednou tam stichlo tak jsem si řekl ,že buď ten týpek zmizel nebo musí být vážně hodně potichu.Zaklepal jsem a čekal až mě Mizukage pustí dovnitř.

Zčervenala jsem, když se ke mně naklonil a zašeptal. Skousla jsem si ret a pak už ho jenom sledovala, jak OPĚT skáče z okna. Povzdychla jsem si, ale z přemýšlení mě vytrhlo klepání. Sedla jsem si opět do křesla a sé chladné ruce si přiložila ke tvářím. tím jsem zakryla to, že jsou červené a navíc jsem se tím chladila.
,,Dále!" křikla jsem, aby ten někdo mohl vstoupit.

Vešel jsem dovnitř a zavřel za sebou. Poklekl jsem a tak jsem zůstal.
Dobrý den Mizukage-sama. Omlouvám se ,že ruším. Mám jen pár otázek.

Kývla jsem mu hlavou na pozdrav. ,,Můžeš se postavit." pobídla jsem ho a ukázla na křeslo naproti mně.
,,Klidně se ptej." usmála jsem se na něj a trochu si přerovnala papíry na stole. Stihla jsem si udělat pořádný nepořádek. Navíc už byl večer a já začínala docela cítit únavu. Přesto jsem čas ještě měla.

Radši postojím.
Řeknu a postavím se.
Chci se vás zeptat ten Uchiha říkala jste ,že je váš bývalí přítel. Rád bych věděl co se stalo ,že se z něj stalo tohle. Promiňte jestli je to až moc osobní.

Pousmála jsem se. ,,V pořádku. Yoshiro Uchiha. Vlastně jsem ho až tolik neznala. Seznámila jsem se s ním díky Hokagemu. Viděla jsem se s ním jen párkrát a byl to opravdu fajn kluk." usmála jsem se. ,,PRoto nevím, co se s ním stalo. Nejspíš jim to i během boje řekl, ale já byla dávno v komatu." zarazila jsem si nehty do kůže. Měla jsem na sebe ztek, protože jsm jim nepomohla. Byla jsem navíc první odstavená. Právě proto chci zeílit, by se tohle už neopakovalo.