Kancelář Mizukage

First topic message reminder :


Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

"Aha. Na nějakého summona.". Pousmála jsem se. "A nebyl by nějaký tým?" Usmála jsem se

,,Etto...A máte představu, kterého summona?" naklonila jsem hlavu na stranu.
,,Co se týče týmu...Tak momentálně ne. Jestě si to promyslím a týmy brzy rozdělím." slíbila jsem.

"ee,na tím jsem ještě nepřemyšlela.A co se stalo s tým Nanabim? . Podrlbala jsem se na hlavě

(Lidi klidne me preskocte prijdu az v noci tak at vas nezdrzuju  

Byla jsem zoufalá, nevěděla jsem co teď. Pak mě něco napadlo.
,,Tak si nejprve rozmyslete, kterého summona byste chtěla a poté se na něm domluvíme." pousmála jsem se.
,,Nanabi je zapečetěn. A je zapečetěn ve mně." odpověděla jsem í na otázku a podívala se jí do očí.

"Hai,Mizukage-sama" Usmála jsem se ale můj úsměv nevydržel,potom co mi řekla že má v sobě Nanabiho.Rychlé jsem přemýšlela co kdyby... Ne ta to nesmím myslet stále je to Mizukage-sama mladá a silná žena ta ho udrží na uzdě."Mizukage-sama nevím jaký je to pocit mít Bijuu v sobě ale já věřím ,že vy ho dokažte udržet na uzdě a nikdy se svaz nestane nějaká bestie." Usmála jsem se na ní "Nebyla by nějaká mise?"

Čas letí opravdu pomalu když čekáš. Lidé odcházejí a přicházejí a pomalu cítím že stárnu. Ten bělovlasý chlápek vypadal fakt šíleně. Právě je tam ta bělovlasá dívka. Docela jí to trvá...
Když v té dlouhé chvíli jsem slyšel jak vrzají schody. Žeby další do fronty? Pomyslel jsem si.
Po nějáké době se do schodů dotrmácel jakýsi chlapík. Podle jeho kroku šlo poznat že je docela pod obraz. "Trochu jste přebral Dono". A s mírným opovržením a úsměvem jsem zase otočil svůj zrak jinam.

Trochu smutně jsem se usmála. ,,Děkuji, Hirin." pokývla jsem hlavou. Na chvíli jse uhnula zrakem. Musím dát vědět Assasinovi. On má s Bijuu zkušenosti...
,,Momentálně tu mise není. Když se však něco najde, dám Vám vědět." zarazila jsem se. ,,Anebo..." rychle jsem sepsala vzkaz, který jsem jí podala.
,,Jde o misi B-ranku, protože je to diplomatická mise. Půjdeš do Kumogakure a podáš Raikagemu tento návrh na Smlouvu o neútočení, ano?" usmála jsem se.

Návrh na Smlouvu o neútočení:

"Hai,Mizukage-sama,vydám se ihned na cestu." Usmála jsem se a vzala svitek s dohodou.A odešla z budovy směrem k braně.
(Přesun)

Pousmála jsem se napůl pusy, kývla jí na pozdrav a sledovala, jak odchází z kanceláře. Když jsem zůstala sma v kanceláři, povzdychla jsem si. Pořád mi v uších zněla slova Faita. Složila jsem hlavu na stůl. Od souboje jsem Daisukeho neviděla..Co když se mi vyhýbá? Když měl klid od pečetě, udělala jsem ze sebe znovu nestvůru...A dobrovolně tentokrát... Hlavu jsem zase zvedla a podložila si ji jednou rukou, kterou jsem se opírala o stůl.
,,Můžete další!" křikla jsem přes dveře.

Když mě ten ožralej okřikl, radši jsem to ignoroval a čekal než mě Mizukage-sama přijme.
Nečekal jsem dlouho a konečně jsem byl na řadě. Nadšeně jsem otevřel dveře a za stolem seděla Mizukage-sama. Hluboce jsem se uklonil "Zdravím, Mizukage-sama" a všiml jsem si jejího lehce pokřiveného úsměvu. V tu chvíli mi rychle blesklo hodně možností - zeptat se? to mi nepřísluší. A tak jsem rychle spustil. "Už je to docela dlouho co jste mě někam poslala. potřebuji nějákou misi" s výrazem plným očekávání.

Pokusila jsem se o co nejmilejší úsměv. Kývnutím hlavy jsem ho pozdravila. V jednu chvíli jsem v jeho očích zahlédla starost. O mě? pousmála jsem se. Nakonec jsem byla ráda, že o mě mí shinobi mají starost. Byla to dobrá známka, mají dobré a starostlivé srdce, nejsou lhostejní vůči ostatním.
,,No vlastně, teď momentálně...." zarazila jsem se. ,,No, proč ne. Chvíli vydrž a mise bude na světě." usmála jsem se a sepsala menší svitek, který jsem zapečetila pečetí Kirigakure. Otevřít ho směla pouze Ayame.
,,Doručíš ho do Tsukigakure a svitek půjde přímo do rukou Tsukikage, ano? Ona buude vědět, proč tě posílám. Alespoň si uděláš výlet a nebudeš zavřený jen v Kiri." pousmála jsem se a podala mu svitek.
,,Dej na sebe ale pozor, prosím. Poslední dobou se všude konají útoky, nechci, aby se někomu něo stalo." upopozornila jsem ho starostlivě. Teď už jsem se začínala o ostatní bát.
,,Jinak...Nemusíš se strachovat, jsem sice trochu mimo, ale v pořádku." zareagovala jsm na jeho starost a usmála se.

Odpověď:

Poznal jsem že něco není v pořádku a Mizukage-sama se pořád usmívá. Je silná, ani neví jak tím pomáhá svým lidem - řekl jsem si v duchu, pousmál jsem se a převzal jsem zprávu.
"Nemějte obavy Mizukage-sama, dokáži se o sebe postarat" a snažil jsem se usmát tak abych jí uklidnil. Ještě jednou jsem se hluboce uklonil a mlčky odešel.


/přesun

Sledovala jsem Akiův odchod. Věřila jsem, že bude v pořádku, ale obavy jsem trochu měla. Jen co odešel, do kanceláře vstoupil Meizu. Usmála jsem se nejprve na něj a pak se ušklíbla, když jsem viděla jeho stav.
,,Zajímalo by mě, proč lidi pijou, když to neumí." zeptala jsem se pobaveně. Zadívala jsem se na čokoládu.
,,Omluva? Za co?" usmála jsem se. Vzala jsem si čokoládu do rukou. Příjemně hřála. Přiložila jsem si kelímek u rtů a trochu oukala, pak jsem se napila.
,,Amaii.." zamumlala jsem. Kelímek s horkou tekutinou jsem si nechala u rtů a sledovala Meiza, který se rozvalil na gauči.
,,Momentálně není potřeba s něčím pomoci. Mrtvá těla byla spálena a lidé pracují na opravách vesnice." pousmála jsem se.
,,Děkuju." nejen za čokoládu, ale i za starost.

,,Dobře, dobře." ustoupila jsem. ,,Alkohol ale škodí, neměl byste to moc přehánět." pousmála jsem se a sledovala Samehadu, které jsem se moc nelíbila. Nebylo divu, když ve mně byla vážka.
,,No jo, ale jste první, kdo přišel do kanceláře a něco mi přinesl a nebyly to špatné zprávy." zasmála jsem se. Hned na to jsem zavrtěla hlavou.
,,Momentálně tu vážně nic není, pokud byste nechtěl jít na výlet." ušklíbla jsem se. Věděla jsem, že je spíš pohodář, který cestování až tolik nemusí. Pokud by opavdu chtěl, umožním mu to ale.

,,To je taky pravda." přikývla jsem. Třeba přijímat Bijuu.. Zasmála jsem se. ,,No, jste první, kdo to udělal. A doufám, že i poslední, kdo sem přijde po opici. Milé dárky mi sem ale můžou chodit častěji." pokývala jsem hlavou.
,,Do Konohy. Odnesl byste vzkaz Hokagemu. Je to lepší, než to posílat zvířecí leteckou poštou." pousmála jsem se.

,,To je dobře." zasmála jsem se. Nakonec jsem se pobaveně ušklíbla.
,,Ne, takový Hokage není. Je ještě poměrně mladý, něco kolem 30 let. Je z klanu Senju, takže si umíš představi, že je věrný své vesnici i své práci. Občas má i smysl pro humor ale." zasmála jsem se znovu. ,,Jinak je docela v pohodě, dá se s ním mluvit v klidu a dobře domluvit. Je hodně vstřícný vůči ostatním." pousmála jsem se. Mezitím, co jsem mu popisovala Hokgeho, sepisovala jsem malý vzkaz.

,Hai hai." zasmála jsem se. ,,Ujišťuji Vás, že je to Kage, se kterým se dá normálně mluvit." pousmála jsem se. Zvedla jsem se od stolu a přistoupila trochu blíže k Meizovi. Byla jsem ale dostatečně daleko od Samehady. Měla jsem z ní trochu obavy.
,,Je to docela škoda, že nebude vždy. Čokoláda je skvělá." vyplázla jsem na něj azyk a usmála se. Malinko jsem se k němu naklonila, abych mu podala vzkaz.

Pro Hokageho: