Kancelář Mizukage

First topic message reminder :


Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

Faito

Podíval jsem se na toho mladíka a pousmál jsem se. Další student, co chce být ANBu namísto obyčejného shinobiho. Jounini se asi pěkně flákaj...
Když řekl poslední větu, pousmál jsem se.
"Jestli chceš být ANBu, jistě si ho zjistíš. Vyjdi ven, projdi se po vesnici a zjisti toho o mně co nejvíc. Odměnu dostaneš podle toho, co zjistíš...Ještě něco?"

//ptej se spíš hráčů, NPC toho o mně moc vědět nebudou.

Pousmál jsem "Hai" odpověděl jsem vzal jsem si svou odměnu ze zametaní.A vyběhl jsem z kanclu za sebou jsem bouchl dveřmi. Když jsem vyběhl z budovy. Kam tet ? tahle otázka mi prolétla hlavou a odpověd byla docela jasná. Na cvičiště .

//přesun

Kashike


Dojdu do kanceláře Kage, zaklepu a po asi vteřině vstoupím. Pane, nesu vám ten dokument, pro který jste mě poslal..zahlásím se a položím zmíněný předmět na stůl.

Faito

Vzhlédl jsem od stolu a vida Kahikeho, s knihou v ruce, pousměju se. Vezmu si ji a otevřu na příslušné straně. "Díky, myslím, že je to ona. Co dělá oko?"

Kashike


Je to daleko lepší pane... upřímně už se nemohu dočkat, až ho provětrám v boji. Chci vidět co to dokáže. Když mluvím, do hlasu mi pronikne trocha bojovné jiskry, kterou tam kapitán už dlouho neslyšel.

Kashike


Samuraj? optám se se zájmem. Výborně. Rád poznám dobrého soupeře, který se umí ohánět něčím jiným než slovy... což je v této vesnici zjevně hlavní zbraň. Pokloním se, otočím se k odchodu a vykročím ke dveřím. Kdybyste mě hledal, budu buď na cvičišti nebo na ošetřovně... prohodím přes rameno a zavřu za sebou dveře.  (přesun)

Přicházím ke kanceláři Mizukage-sama s nadějí, že dostanu nějakou zajímavou misi. Poslední dobou mi začínají docházet peníze a tak potřebuji zase nějaké našetřit do budoucna. Chtěl jsem také trochu pozvednout úroveň mého bojového stylu, už dlouho jsem totiž nebyl na žádné misi a svaly mi začínají ochabovat. Zaklepal jsem proto na dveře a čekal zdali mě někdo pozve dál.

Faito

Opět jsem studoval svitky, když někdo zaklepal. "Ano? Dále" řekl jsem, možná až nezvykle vesele, i když k veselí obyčejného smrtelníka to mělo asi daleko.

Jako obvykle jsem šel svým klidným krokem až před Mizukageho kancelář. Stoupl jsem si před dveře a rozhlédl se kolem. Moc lidí tu nebylo. Zaslechl jsem, že tu všichni jounini a oinini mají sraz. Pokrčil jsem jenom rameny a zaklepal na dveře kanceláře. Nadále jsem už jenom čekal na výzvu že mohu vstoupit.

Faito

Když se ozvalo znovu zaklepání, přeměřil jsem dveře pohledem a pomyslel jsem si něco o zkoušení mé trpělivosti. "Dále!" křikl jsem o něco hlasitěji než předtím.

Byl jsem trochu překvapen, jak hlasitě hlas zevnitř pokynul ke vstupu, ale nijak jsem to neřešil. Asi má prostě jenom hodně práce a leze mu to na nervy. Zrovna když uchopím kliku, vejde nějaká holčička. Jenom koutkem oka se na ni podívám a pak rychle zase uhnu zpět na kliku. Otevřu dveře a vstoupím do místnosti. Za stolem seděl muž, takže zástupce Mizukage.
Sejmu klobouk z hlavy a mírně se pokloním. "Dobrý den. Přišel jsem za vámi, protože jsem se doslechl že sem máme, my jouninové a oininové, přijít. Potřeboval jste něco?" zeptal jsem se a nasadil klobouk zpět na hlavu.

Faito

Podíval jsem se na příchozího. Totsuki. Zajímalo by mě, co dělá, když je vždycky všude první. "Ano, když svolávám jouniny, tak od nich něco potřebuji." řekl jsem klidně. Pak jsem se na něj podíval svým ledovým pohledem a pořádně si ho přeměřil pohledem.
"Rád bych věděl stavy jouninů ve vesnici, mimo ni, jejich činnost za poslední dva měsíce a jejich plány do budoucna. Pak jsem vám chtěl ještě něco říct jako celku, ale s tím si počkáme i na Mizukage. Pokud chceš čekat na ostatní, prosím, pokud ne, můžeš započít hlášení."

Pomalinku jsem vcházela dovnitř. Bříškem ukazováčku jsem se lehce dotýkala zdi a jela podél ní tak, jak jsem šla. Zastavila jsem se až u dveří. Malinko jsem zaváhala. Povětšinou usměvavá žena se chmuří. Usměvavá? A povětšinou? Baka! Pořád jen depkaříš, nic víc. Musela jsem se nad sebou ušklíbnout. Trochu jsem zvedla hlavu a zvedla koutky v úsměv.
,,Kairi,copak tu děláš?" optala jsem se jí jemně.
,,Změnila ses." trhla jsem sebou. Pokaždé jsem se jeho hlasu lekla.
,,Vím, ale já sama to ovlivnit nedokážu. Snažila jsem se dost, myslím, že došla síla." téměř jsem to zašeptala. Zhluboka jsem se nadechla a nasadila co nejpřívětivější úsměv.

Kairi mi přišla...divná. Nejdřív se usměje jako sluníčko a následně se div nerozpláče.
,,Co se stalo?" optala jsem se starostlivě. Pak mě něco napadlo. ,,Že tys něco provedla?" zamračila jsem se. Klekla jsem si na zem a Kairi se doplazila ke mně.
,,C-cože chceš?" byla jsem vážně v šoku, když na mě vybalila svou prosbu. Pak jsem se musela ale smát.
,,Princezno." pousmála jsem se a vzala si Kairi do náruče.
,,Nejprve se musíš stát Geninem. A zlepšovat se a zlepšovat, abys dosáhla svého snu. Snažit se a nevzdat to."  usmála jsem se a promnula mezi prsty pramínek ebenových vlasů.
,,A co je důležitější, nejprve se musíš naučit ovládnout svou schopnost." pocuchala jsem jí vlasy a postavila zase na zem. Potom jsem se znovu nadechla a otevřela dveře.
V kanceláři byl Totsuki a Faito. Usmála jsem se na ně, alespoň jsem se o to pokusila.
,,Zdravím Vás, pánové." pozdravila jsem oba a vešla dovnitř.

Faito

Jakmile vešla Mizukage a její dcerka, okamžitě jsem vstal a uklonil se. možná to vypadalo humorně, možná by se jeden divil, jak moc se "plazím" před vyšší hodností, já si ale kage vážil a respektoval jsem ji, byť kdysi byla pod mým velením.
"Dobrý den, lady Mizukage." řekl jsem a pohledem zavadil o tu malou repetilku. Trošku nevychovaná...no...do toho mi vlastně taky nic není.

Nechtěl jsem přerušovat rozhovor matky a dcery tak jsem se raději držel stranou. Přeci jen nebudu mluvit naší Mizukage do výchovy. Když však šli dovnitř nenápadně jsem se proplížil dovnitř aniž bych se dotkl dveří a stál v rohu. Nejspíš mě viděli, možná taky ne. Nechtěl jsem zrovna moc rušit a vyčkával jsem až mě Mizukage osloví osobně, jelikož jsem byl její přímý podřízený jakožto Oinin i když jsem zrovna neměl masku na sobě abych nevyděsil tu malou holčičku. Má maska byla trošku děsivější než normálních Oininů. Proto jsem ji měl ukrytou pod oblečením a stál opřenej o zeď v rohu místnosti. Neřekl jsem ani slovo, ale přesto jsem poslouchal každé jejich slovo. Chtěl jsem se dozvědět víc.

,,Kairi." napomenula jsem svou dceru, když se tak samozřejmě chovala u mě v kanceláři. Byla tu sice jako doma už od malinka, ale taky jsem ji učila k dobrému chování. No, prázdniny u babičky a dědečka udělaly své. Měla bych si s nimi promluvit o její volnosti, povzdechla jsem si a Kairi jsem ukazováčkem před ústami naznačila, aby se alespoň chovala tiše, když už tu byla s námi a navíc před lidmi s vysokou hodností. Kývnutím hlavy jsem pozdravila také Katara.
,,Můžete se posadit, Faito, přeci jen je kancelář i Vaše." malinko jsem se pousmála.
,,Je něco nového? Ve vesnici nebo i jinde? Ostatní Kage ještě nepodali nějaké hlášení o situaci venku?" optala jsem se rovnou. Všude bylo dusno, ale nikdo nic nevěděl. Vesnice byly napjaté, včetně té naší. Navíc jsem před Kairi nechtěla zmiňovat slovo válka. Moc dobře ví, co to slovo znamená.

Faito

"Ne, bohužel nic nevíme." řekl jsem a posadil se. "Jedna z věcí, proč jsem svolal vyšší hodnosti. Někteří z nich mají známé v jiných vesnicích, někteří jsou na misi, možná vědí, co se tam děje. Také bych rád věděl, kolik geninů je bez učitele a kolik geninů se jen tak fláká..."
Při poslední větě jsem se podíval na oba jouniny, kteří zde byli přítomni, velmi významným pohledem.
"Mohu rozeslat ANBu do ostatních vesnic, ale už takhle jich, kvůli špionáži jinde, máme ve vesnici málo a ještě ztenčit naše řady by vyžadovalo extrémní opatrnost, mimo jiné zavření  brány a stanné právo..."
Podíval jsem se Mizukage přímo do očí. V těch mých byly vidět obavy. "Situace není dobrá. Nepřítel má výhodu a my nevíme vůbec nic."

Překřížila jsem ruce na prsou a zamračila se. Byla jsem znepokojená, dost.
,,Nebudu nikam posílat další shinobi a pokud, tak jen minimum. Nejsme až tak velká vesnice jako je Konoha, která si to může dovolit. Máme tu dostatek Shinobi pro vesnici, schopných Shinobi a potřebujeme je zde." povzdychla jsem si.
,,Můžu zkusit některým Kage poslat zprávu. Do té doby ale budeme muset počkat. Snížíme počet misí za branami vesnice, minimálně za hranicemi Mizu no Kuni. Nebudu riskovat ztrátu svých Shinobi." rozhodla jsem se a doufala, že jsem nerozhodla špatně.
,,Teď bude důležitější příprava. Všichni Genini budou cvičeni k boji, nezáležeje na tom, jaká jsou hodnost. Bude důležitá každá ruka." významně jsem se podívala na Jouniny, kteří tu stáli.
,,Každý přiloží ruku k dílu." pousmála jsem se. A já se potřebuji dohodnout s Hokagem, co bude, když se trénink neuskutečnil. Nehledě na to, že bych také měla trénovat.
,,A co Kairi?" Podívala jsem se na svou holčičku.
,,Zkusit to můžu, ale nic víc."

Faito

"Hai..." řekl jsem a začal jsem psát několik rozkazů. "Pokud budete psát zprávu Hokagmu, vyřiďte mu, prosím, že urgentně potřebuji přístup k pečetícím technikám. Nejlepší by bylo, kdybych se s ním mohl setkat osobně, abych mu vysvětlil všechny podrobnosti a vzal si přesně ty techniky, které potřebuji, i když chápu, že to nebude možné."
Můj pohled opět směřoval k jouninům. "Vaši žáci se okamžitě začnou učit obranné techniky - bariéry, štíty, zdi. Bude to nezbytné pro náš budoucí plán. Až dostanu pečetící techniky, rozdám je jouninům a nadaným chuuninům. Chce to preciznost, jistotu a odhodlání. Plán vám vysvětlím později, až zde budou všichni."

Trochu mě Faitova prosba překvapila, ale přikývla jsem.
,,Spolehněte se, určitě mu to sdělím." pousmála jsem se a trochu se zamyslela. Čeká nás těžký čas, možná ještě těžší, než samotný boj. To čekání je neúprosné a tím více ničí všechny zúčastněné..
,,Je potřeba ještě něco zařídit?" optala jsem se Faita. Mizukage jsem sice já, ale on přišel s plánem, tudíž to nechám na něm. Stratég to byl vždy dobrý.