Kancelář Mizukage

First topic message reminder :


Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

Já jsem se neozýval a čekal o poví samotná Mizukage. To ona tu vydává hlavní rozkazy a já k ní měl úctu. Nepotřeboval jsem se doprošovat mise, ta která mi bude přidělena bude ta nejlepší, kterou ona sama vybere. Určitě bude mít pro mně už určený úkol předem tak se nebudu do toho montovat a počkám si. Sledoval jsem ostatní, kteří chtějí narozdíl ode mně něco říct.

Seděla jsem a trpěla bolesti hlavy všichni mluvili moc nahlas.Nic jsem neříkala a přemýšlela co říkala Hitomi."Další válka že jich bylo málo za těch x let"Neměla jsem z toho moc dobrou náladu.

Faito

Poslouchal jsem Hitomi a nevěděl, co na to říct. Lhal bych, kdybych další válku nečekal. Lhal bych, kdybych si myslel, že zabitím Reiny to skončilo. Když ale promluvil ten Oinin, donutil mě k úsměvu...tedy spíše k úšklebku. Rychle jsem ho přeměřil pohledem. Další kariérista, co se potřebuje cítit důležitě? Skvěle, těch tu máme málo...
Neříkal jsem ale nic a dál poslouchal, opřený lokty o stůl s prsty do stříšky. Hodně jsem přemýšlel...

Bedlivě jsem poslouchal každé její slovo a přikyvoval. "Páni, ty měli na srazu kage pěknou zábavu" říkal jsem si v duchu. Chvíli jsem přemýšlel a u toho si hladil bradu. Žádný dotaz jsem ohledně toho neměl, tak jsem nic neříkal a jen mlčel.

Pousmála jsem se. ,,Říkám si to samé, Hirin, ale...teď s tím nic nenaděláme. Trvalý mír nenastane nikdy, s tímhle se dalo dříve či později počítat." povzdychla jsem si. To už se ozval ten Oinin, kterého jsme potkali v baru.
,,No.." začala jsem. ,,Co se Hebiho týče, s tím už mám plán. Na něj si dávejte pozor, ale zatím ho nebudeme řešit." rozhodla jsem se, pak jsem se zamyslela. ,,Když budete chtít sbírat informace, možná pro Vás něco připravím." pousmála jsem se. ,,Obcházet ostatní vesnice nemá cenu. Jak Kage sami řekli, ani oni toho o něm moc neví, takže ještě vydržte. Ono to už to nebude dlouho trvat." prorokovala jsem a rozhlédla se po všech.
,,Mám takové tušení, že tahle válka bude jedna z největších které Shinobi svět zažil. Neptejte se mě na důvod, netuším to. Jen to tak cítím." položila jsem lokty na stůl a hlavu si o ruce opřela. Bodejť by ne, když Oogakure má Reinu. A kdo ví, jak jsou vůbec všichni silní.

"Já to řekla nahlas?Ups." blesklo mi hlavou.Zase jsem přemyšlela o tom co řekla Hitomi."To nebude lehké podle toho co říká." Pomyslela jsem si a natáhla jsem si nohy.

Jen tak pod maskou jsem si povídal sám se sebou a doufal, že mně nikdo neslyší když mluvím tak potichu. " To zas bude otrava. Miliony životů zmařeny a proř? Protože nějací paka si řeknou, že ovládnou svět. Stále ta samá písnička. Před chvílí jsme uklidili ten bordel, to tu nemůže být klid aspoň deset minut! " Možná jsem trochu zvýšil hlas ke konci, ale doufal jsem že si mně nikdo nevšimnul.

Sedl jsem si zpátky.
Děkuji za odpověď.
Tohle bude vážně zlé. Tolik mrtvých to bude moc i na mě.Nějak bych chtěl pomoct ,ale nevím jak. Iwagakure je  proti ? Divim se ,že zrovna Iwagakure a k tomu Uchiha , který zníčil celou Sora no Kuni . A k tomu nějaký Hebi je toho nějak moc. Pomyslím si.
Uchiha Madara? Já myslel ,že nežije. Nebo aspoň jsem něco takového zaslechl.
Je blbost ,že by žil ne?

Když už jsem si myslela, že se nikdo neprojeví, ozval se zase ten Oinin.
,,Vlastně.. Uchiha Madara nežije. Ten muž, proti kterému jsme bojovali byl Uchiha. Byl Madarovi podobý, měl stejné schopnosti, přesto to Madara nebyl. Byl to můj a Hokageho dávný přítel, který se změnil v takovou...nestvůru." povzdychla jsem si. Yoshiro Uchiha....Škoda tě, škoda toho, co se s tebou stalo...

Mám poslední otázku. Rozdělíte nás na nějaké týmy?
Zeptám se. Poté jsem se podíval na tu holku (Emilia) Nemohl jsem z ní potom spustit zrak.
Hm? Hezká....sakra začíná válka a já myslím na tohle? Ježiši! Nakonec jsem se jen tak tak odtrhl a díval jsem se zase na Mizukage.

Dobrá otázka tohle, chmmm... Nakonec jsem jen pokrčila rameny.
,,To se teprve uvidí. Je na to čas, alespoň zatím. Vše se včas dozvíte. Pro mise si vás pokaždé rozdělím do týmu. Nebude to však trvalý tým." odpověděla jsem na jeho otázku.
,,Takže jsem Vám vše potřebné řekla. Můžete jít a dávejte na sebe pozor." pousmála jsem se.
,,Jo a...Hirin, Daisuke, Kataro, Emilia a Totsuki...Vás, které jsem teď jmenovala, vy si přijďte pozítří do kanceláře." tím jsem schůzi ukončila. Ještě jsem se nahla k Daisukemu.
,,Počkej na mě, lásko...Tentokrát už jdu s tebou." zašeptala jsem mu do ucha. Pak jsem popošla k Faitovi.
,,Potřebovala bych s Vámi mluvit. Nevím, jestli máte čas teď,nebo jestli taktéž chcete přijít až pozítří." podívala jsem se mu do očí a počkala na odpověď.

Okey nashle.
Zamávám a zmizím (přesun)

Faito

Už už jsem se zvedal s ostatními, kyž na mě Hitomi ještě promluvila. "Na Vás mám čas vždy, lady..." řekl jsem neutrálně, ale nijak naštvaně. Lehce jsem se uklonil a přišel blíž, aby na mě nemusela křičet přes celou místnost.

Vstala jsem ze židle "Mizukage-sama a mohla bych vědět o čem se budeme bavit pozítří?" zeptala jsem se zvědavě.Kocovina postupně odstupovala bohu dík.

Jakmile řekla mé jméno, zpozorněl jsem. "Hai, Mizukage-sama a zatím nashle." rozloučil jsem se a pomalu odešel z místnosti a následně i z budovy.
/Přesun

Přiblížila jsem s k němu tak, aby náš rozhovor slyšel jen Faito. Jenomže na mě ještě promluvila Hirin.
,,Dozvíš se to až tam." pousmála jsem se a definitivně se věnovala Faitovi.
,,Vím, že jste nesouhlasil s tím, že mám v sobě Nanabiho, že jsem jinchuuriki, ale...Stalo se tak, čas nevrátím. Přesto bych Vás chtěla o něco poprosit." snažila jsem se udržet oční kontakt. ,,Chci poprosit Hokageho, aby mě trénoval, aby mi pomohl Nanabiho ovládnout. Pokud se tak stane, nevím, jestli ten trénink bude probíhat zde v Kiri nebo někde jinde. Tak či onak, budu potřebovat, abyste mě zastoupil. Jako dočasný vůdce." vyslovila jsem prosbu. Chtěla jsem ještě něco říct, ale nevěděla jsem, co. Stále jsem k němu cítila určitou autoritu a respekt, přece jen byl dlouho mým mistrem. Teď jsem ale potřebovala jeho pomoc a doufala jsem že mi pomůže.

"Dobře,Mizukage-sama"pousmála jsem se.Rozloučila jsem se a vydala jsem se pryč.

//Přesun

Faito

Podíval jsem se na Daisukeho a pak zpět na Hitomi. Neříkám, že mě to nepřekvapilo, ale byl jsem rád, že ve mně Hitomi pořád vidí toho zkušeného a ne toho vraha. "Pokud s tím nemají problém ostatní, udělám, co je v mých silách. Když už jsme tak u toho, řekněte, prosím, Hokagemu, že bych rád mluvil s Uchihou Itachim. On už bude vědět, o co se jedná."
Chtěl jsem odejít, ale na její tváři bylo ještě něco. Něco, co ji tížilo... "Nezlobím se, vážím si vaší velké oběti, jen jsem vám chtěl připomenout, že tu jsou i jiní, kterým na vás záleží. Jste statečná a Kiri je v dobrých rukou..." řekl jsem, jak jen nejvlídněji jsem mohl a doufal jsem, že jí to pomůže.

Když Faito souhlasil, potěšeně jsem se usmála. Přikývla jsem. ,,Spolehněte se, vyřídím vzkaz." pousmála jsem. Když se ale zastavil a řekl mi to, co mi řekl. Zůstala jsem překvapeně stát. Nečekala jsem to, ale...Opravdu mě to zahřálo po těle. Nevidí ve mně stvůru...
,,Arigatou gozaimasu!" řekla jsem tentokrát nahlas, nezáležeje na ostatních kolem. Hluboce jsem se Faitovi uklonila. Stále mi na jeho názoru záleželo a byla jsem za jeho odpověď ráda. Pak mě napadlo ještě něco. Zase jsem zjistišila hlas, aby to nikdo neslyšel.
,,Myslím, že by Vás mohla zajímat jedna věc. K naší smůlu a dalšímu neštěstí byl Hokage donucen oživit Reinu Kanu. Buď to, nebo by přišel o jeho Jouninku a možná i o další své shinobi. Reina dostala příkaz, aby se přiřadila k ANBU Otogakure a POUZE chránila Otogakure, na ostatní vesnice nesmí ani sáhnout." skousla jsem si slabě ret.
,,Tohle je přísně tajná informace...Jistě tedy pochopíte, že by v tajnosti měla zůstat i nadále." podívala jsem se mu do očí.

Faito

Ani jsem se nepohnul. Po zádech mi přeběhl mráz. Takový, na který už jsem dávno zapomněl. Reina Kana...žije...Celá ta taškařice s vypálenou vesnicí, všechny zmařené životy, léta života ve strachu z toho, že mě někdo pozná a zabije. A proč? Protože Hokage nechce přijít o jednu jouninku? Ta se jistě teď utápí v slzách a určitě mu už řekla, že ji měl obětovat. Opravdu by mě nenapadlo, že má největší vesnice v čele hlupáka takového rozměru.

Díval jsem se Hitomi o očí pevným pohledem, ve kterém bylo jasně vidět, co si o tom všem myslím.
"Já...jistě, beru na vědomí. Děkuji, že jste mi to řekla..." řekl jsem naprosto vyrovnaným, ale chladným hlasem. Když jsem sundal ruce ze stolu, Hitomi si mohla všimnout, že mám prsty od krve a na stole jsou stopy od zarytých nehtů.

Já jsem tu zůstal po delší dobu a tak jsem slyšel trochu víc, ale přesto jsem se potom vytratil kamsi jinam. Nevěděl jsem sice kam, ale řekl jsem si, že bych měl prozkoumat nějaká místa aby se nemohli ve vesnici vyskytnout nějaké nepokoje. Měl jsem takový pocit, že v baru se bude něco dít. (přesun)

Přesně jsem věděla, co si o tom Faito myslí. Na jednu stranu jsem ho ale chápala. Pokývala jsem hlavou. Neměla jsem k tomu už co říct. Krve na stole jsem si ale všimla. Jo, reagovala jsem podobně. Taky jsem byla vzteklá...
,,Dobře, já..Já Vám dám tedy vědět, kdy a jestli se trénink bude konat." řekla jsem nakonec, čímž jsem schůzi definitivně ukončila.