Kancelář Mizukage

First topic message reminder :


Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

Byla jsem čím dal víc zmatena. Vzala jsem se si svitek, který jsem si schovala do kapsy a taky tu odměnu. "Ne už nic" odpověděla jsem mu na jeho otázku. Uklonila jsem se "Na shledanou" řekla jsem a odešla, za sebou jsem zavřela dveře. A odešla jsem pryč.

//přesun

Kashike


Vstoupím do budovy a vystoupám po schodech nahoru. Zatmavené průzory masky mi na tmavém schodišti dělají trošku potíže, ale ne zas tak velké. To oko dělá svoje. Příjdu na chodbu a kde nic tu nic. Zaklepu na dveře a čekám na vyzvání ke vstupu.

Faito

"Ano?" pozvu návštěvníka a zaklapnu bingo knihu. "Co potřebuješ, Kashike?" zeptám se, když vejde.

Kashike


Nejsem tu pracovně a jestli ruším, rovnou to řekněte kapitáne. Nechci vás otravovat. Vstoupím do místnosti ale nesedám si ani nic, protože nevím jestli mě hned zase nevyrazí. Prohlédnu si výhled z okna. Celá vesnice tu je jako na dlani.

Faito

Podívám se na Kashikeho jako na blba. Když už zaklepal, vešel a vyrušil, tak je blbost couvat, že. "Víš, že důležité věci dělám zásadně v sídle. Tak co potřebuješ?" řeknu neutrálním tónem. Vím, že se mu teď dostatečně nevěnuji. na druhou stranu jeho minulost ho naučila trénovat samotného. Ledaže by potřeboval poradit s...

Kashike


Aniž bych uhnul pohledem od okna, odpovím kapitánovi. Umíte si představit, že celý život chodíte a pak vám najednou dají úplně novou nohu? Tedy... možná je to hloupý příměr. Prostě bych asi potřeboval pomoct. To oko mi působí potíže. Nevím co od toho čekat. Už půl dne se srovnávám jen s tím, že mi to mrví balanc. Dvě hodiny jsem se učil chodit rovně... 

Faito

"Kdyby doktor nebyl blbej, dá ti brejle. Ten člověk měl nejspíš jiné dioptrie než ty. Jelikož ale ty brýle nenosíš a je ti jen šoufl, dávám tomu tak půlku, možná jen čtvrtku. Musí se napojit všechny nervy. Kolik ti dal? Měsíc? Ne, jsi Kaguya, tak týden. Pak se s tím vyrovnáš...doslova." řekl jsem, a i když jsem na konci použil vtípek, mluvil jsem stále stejným tónem. "Už jsi zkoušel schopnosti?" zeptal jsem se an tu nejdůležitější otázku.

Kashike


Ano, přesně to říkal. Pak se lehce uchechtnu. Umíte si mě představit s brýlemi? Děs běs... a schopnosti jsem nezkoušel. Vlastně ani moc nevím co všechno to umí. Doufal jsem že mi s tím pomůžete.

Faito

"No...tak uvidíme..." řeknu a stoupnu si. "Tady můžu provést jen tři rychlé testy. První...nech otevřený jen sharingan a podívej se na mě." řeknu a začnu koncentrovat chakru do očí. "Vidíš pohyb chakry v mojí hlavě? Může to vypadat jakkoli, třeba jako cévní systém..."

Kashike


Zavřu levé oko a zadívám se na kapitána. Nic. Lehce mrknu a zase nic. K čertu s tím tak jak se tohle ovládá?! zanadávám si v duchu. Chci vidět jeho chakru! a blik. Naskočí mi barevný obraz. Vidím proudy chakry od bran až k očím. Klasická životní chakra je nejspíš ta světle modrá. Cíleně směrovaná chakra má načervenalý odstín. Páni... vydechnu ze sebe. Kéž byste to viděl kapitáne.

Faito

Nadechl jsem se k sarkastické poznámce, ale nakonec jsem neřekl nic. "Beru to, jakože chakru vidíš..." prohlásil jsem nakonec a pokračoval. Vysypal jsem hrst kancelářských sponek na stůl, vzal jsem je do dlaně. "Kolik jich je?" zeptal jsem se a hodil jsem je do vzduchu.

Kashike


Když zjistím co má kapitán v plánu, připravím se. Zaměřit cíle! pomyslím si a pak už jen sleduji sponky, jak letí vzduchem. Oko mi každou zvýrazní a já jich napočítám 15... ne, 16. Jedna byla v zákrytu. Je jich 16 kapitáne. 

Faito

Spočítal jsem sponky. "Máš i vnímání zpomaleného pohybu...Tak další..." chci pokračovat, ale pak se zarazím: "Hlavně neotevírej druhé oko, dokud neřeknu... Opakuj pečetě..." řeknu a postavím se před něj. Umím jen několik pečetí, ale myslím, že efekt, kterého chci dosáhnout, je jasný- přimět ho dělat pečetě ještě dřív, než je udělám já sám...

Kashike


Na pečetě jsem levej a kapitán to ví. Nikdy jsem je nepotřeboval a bůh ví, jestli je ještě umím. Tak jo... kopírovat! přikážu a pohled mi sjede na kapitánovi ruce. Tygr, Had, Krysa, Pták, Drak... po chvilce to vypadá, jako bychom pečetě dělali na stejno. Tohle je opravdu hodně, hodně zvláštní.

Faito

"No...buď jsem hodně špatný v pečetění nebo máš i schopnost kopírovat techniky. Myslím ale, že Amaterasu bys měl trénovat někde v klidu, pokud možno mimo vesnici nebo na venkovním cvičišti. A genjutsu si budeš muset vyzkoušet na někom jiném. nerad bych, aby se ti něco stalo." řekl jsem zcela sebevědomě. Upřímně je Kashike horší než amatér. Kdyby se mu povedla nějaká nehezká představa, taky by to mohl pěkně odskákat.
"Teď si sedni a pomalu otevři zdravé oko. Rozhlédni se a když to bude nutné, vyblij se do tohohle kýblu. Využíval jsi hodně chakry a pumpoval ji do sharinganu, takže se zase na chvíli rozjely tvoje oční nervy. Bude ti šoufl..."

Kashike


Přikývnu a udělám jak mi kapitán nařídil Když se pohodlně usadím, otevřu zdravé oko. Obraz mi v něm plave jako na vodě, ale žaludek je v klidu. Nebo není? Ale je... ne! Není! 

Zvednu hlavu od kýble abych se nadechl něčeho jiného než výparů z kyselin. Tohle je děs. Ale řeknu vám, ten pohled stojí za to nepohodlí. Myslím že až se to naučím kompletně ovládat, začnu zvažovat svůj postup mezi jouniny. Tenkrát v Oto jsem to odmítl kvůli možnosti sloužit pod vámi, ale teď když jste víc... ehm... kancelářskej... tak mi v tom asi nic nebrání.

Faito

Povzdechl jsem si. "Jo, taky mě netěší, že tu tvrdnu. Ale jestli se Mizukage naučí ovládat tu bestii, co má v sobě, pak je to asi lepší..." řeknu. V mém hlase byla ale vidět notná dávka zklamání. A bodejť by ne. Genini jsou drzá děcka, u jouninů jistě taky nemám žádný respekt, protože to jsou legendární šermíři (a přece mě nedostali, když jsem stál proti nim), akce žádná a když, tak se tam ženou jiní nebo má přítomnost není nutná. Ale můj čas přijde, jen nesmím zapomenout na trénink...

Kashike


Na druhou stranu, myslím že jste vrátil lidem ve vesnici tolik potřebnou disciplínu. Když se povídáte z okna, je to jasně patrné. Na cvičišti se z nich jenom kouří a genini chodí od misi k misi. Každá kočka ve vesnici si to raději rozmyslí než aby zdrhla... uchechtnu se.

Faito

Vrhnu po Kashikem vražedný pohled. "Až budeš mít čas, zajdi, prosím, ke mně do sídla. Najdeš tam knihu o pečetch a pečetících technikách. Kdybys ji nenašel, služebnictvo ti poradí. Dones mi ji...spěchat nemusíš, mám co dělat." řeknu jen a vrátím se za stůl na křeslo.
Hm, už dlouho jsem neviděl nikoho z jouninů... pomyslel jsem si a opět se sklonil na papír, který byl mou obětí před Kashikem. Toho jsem nechal, ať si tu zůstane, jak dlouho chce. Nebyl jsem zvědavý na to, že s sebou šlehne ze schodů.

Kashike

Jistě kapitáne... odpovím, vstanu a s úklonou vyjdu z kanceláře. Je mi už celkem fajn. Vyrazím volným krokem přes vesnici směrem do sídla. (přesun)

Vyšel jsem namáhavé schody až ke kanclu. Musel jsem na chvílí popadnout dech, protože vyšlap až sem nebyl pro mě zrovna lehký. Nejspíš jsem už vyšel ze své kondice. Přišel jsem blíž ke dveřím a za pomoci sluchu se snažil zjistit, jestli ta daná osoba, která sedí za stolem nemá někoho na návštěvě. Nevěděl jsem jestli tam je furt ten zástupce či Mizukage. Zaklepal jsem a počkal jsem na pozvání..

Faito

"Dále" řekl jsem a když vešel Ruko, zeptal jsem se: "Co potřebuješ?"

//Omlouvám se, klekl mi net, budu odepisovat velmi zřídka.

Vešel jsem a za sebou jsem zavřel dveře. Přišel jsem blíž ke stolu a uklonil jsem se. "Zdravím, příšel jsem Vám říct že můj úkol jsem splnil" odpověděl jsem mu na jeho otázku "Neví té kde bych našel Mizukage-sama?" dodal jsem.

Faito

Sáhl jsem pro papír s misí a vyplatil přiměřenou odměnu. "Nemám ponětí, ale myslím, že už by měla být na želvím ostrově. Co potřebuješ?"
Jestli byl chytrý, došlo mu, že pokud je Mizukage pryč, musí se obrátit na mě.

"No ehm" jeho odpověd mě velice překvapila,vůbec jsem jí nečekal a k tomu jsem co to znamená želví ostrov. "Co to je? Že by ostrov v podobě želvy? Nejspíš. Mám mu to říct nebo ne? Kdyby mu Mizukage-sama nevěřila asi by tu tet neseděl. " začal jsem nad tím přemýšlet.
Po chvilce přemyšleni jsem spustil. "Mno chtěl bych jsem se přidat k jednotkám ANBU abych mohl se pak stát osobní stráží Mizukage-sama. Vím,že jsem na to mlády a nezkušený ale za to odhodlaný. " vydechnu a zas nadechnu a pokračuju ve své řeči "Můj mistr o tom neví a nevím kde je. podle mně na mě zapomněl. Tam má Akia a já jsem mu určitě někde. A k tomu mi neřkl, že jsou něco jako chunnské zkoušky. ." dořeknu "Přeslech jsem Váše jméno ctěný zástupce."" dodal jsem.

//Omlouvám se mi to trvalo odepsat ale škola a tréninky mi to nedovolily.