Kancelář Mizukage

First topic message reminder :


Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

Opět se v kanceláři objevil jeden z ANBU. Tentokrát byl ale vážně zraněn. Krvácel z místa, kde je žaludek a byl celý dobitý.
,,Mizukage-sama...Ten ninja chce...Vás." dostal ze sebe namáhavě a zhroutil se k zemi.

ANBU jsem zachytila těsně před dopadem na zem. Vůbec se mi nelíbilo, že tohle musí vidět má dcera. Zamračila jsem se ještě víc.
,,Kso.." zašeptala jsem. ANBU se nehýbal, zkusila jsem mu nahmatat tep, ale..Bylo pozdě. Pomocí techniky Hyourou no Jutsu jsem zmrazila jeho tělo, alespoň prozatím. Postavila jsem se a rozhlédla se kolem.
,,Hledá mě, tak tam jdu. Na vás zbyla vymyslet taktika." pousmála jsem se, ačkoliv to nebyl zrovna veselý úsměv. Políbila jsem Daisukeho na tvář.
,,Opatruj ji, nepouštěj ji za mnou." očima jsem uhnula. Nějak jsme mezi sebou nekomunikovali. A to dost dlouho..Raději jsem se sklonila ke Kairi, které jsem vlepila polibek do vlasů.
,,Poslouchej tátu, buď hodná a zůstaň tu s ním, ano?" usmála jsem se na ni. Následně jsem se rozeběhla a vzala to oknem. To mířilo stejným směrem, jako byla brána. (Přesun)

Pohledla jsem na toho ANBU, který padl skoro na zem, kdyby ho maminka nechytla. Po tom co použila Hyouton, jsem pochopila, že ten pán je mrtvý. Rozšířily se mi zorničky a pohled se přesunul na mámu a rukou chytla tátu za kalhoty.
Po tom co mi maminka řekla a dala pusu jsem se na ní jen starostlivě podívala a lehce pokývla hlavou. Po jejim odchodu jsem ale vzhledla výš na tátu.
"Tati? Kam šla maminka?" Dívala jsem se na něj pohledem, který vyzařoval jediné *jdeme za ní*.

Potom co Hitomi odešla, podíval jsem se na Kairi. "To není podstatné. Podstatné je, kam půjdeš ty a kam půjdu já. Zůstaneš tady s Faitem a pomůžeš mu s čím jen dokážeš, určitě to moc ocení. A já se mezitím vydám tam, kam šla maminka." Jakmile jsem domluvil, ihned jsem se odebral k odchodu.

Faito

Stál jsem a mlčel. Slova Mizukage mi byla svatá, slova Daisukeho se mi k smrti příčila.
Chudák sirotek... pomyslel jsem si s lehkým úsměvem a podíval se na Kairi. Ta chudinka neměla ponětí, co se děje, najednou všichni její blízcí zmizeli a ona už je nikdy nemusela vidět. Musela být zmatená a vystrašená.
Poklekl jsem tedy k ní a podíval jsem se jí přímo do očí. Vždy mě udivovala ta podobnost poznávacího znamení našich klanů.
"Posaď se..." řekl jsem tak, aby mě poslechla. Vzal jsem židli a přisunul ji naproti Kairi. Sedl jsem si na ni a nadechl jsem se.
"Kairi, náš svět není růžový. Je mi líto, že ses narodila zrovna do období příchodu války, ale taková je skutečnost. Tvá maminka a tvůj tatínek jsou teď před branami vesnice. Snaží se zastavit nebezpečného zločince, který zabíjí, dokud někdo nezabije jeho. zabil by i tebe, kdyby mohl, a já bych mu v tom jen těžko zabránil...
Tví rodiče jsou ale skvělí shinobi, ti nejlepší, jaké znám, a věřím, že se jim ho zastavit povede. Nicméně se může stát, že to nepřežijí, že jim ublíží. Proto ty musí být silná. Jsi potomkem dvou mocných klanů Kirigakure a musíš nést jejich odkaz. Teď mi slib, že ať se stane cokoli, utečeš. Někam se schováš, někam, kde tě nikdo neobjeví. Nesmíš se bát, Kairi. Jsi silná a budeš silná. Chci, aby sis pamatovala, že tví rodiče tě milují a nikdy tě milovat nepřestanou. Chci, abys věděla, že tvá matka a já se známe už velmi dlouho a že jak za ni, tak za tebe položím život. Ale hlavně chci, abys věděla, co chceš. Už nejsi malá, musíš se o sebe začít starat..."
Celou dobu jsem jí hleděl do očí, aby věděla, že to myslím smrtelně vážně.
"te´d mi pověz, Kairi. Jaké ovládáš schopnosti?"

Faito

Díval jsem se na námrazu a poslouchal její slova. Při těch posledních jsem se ale lehce pousmál a až otovsky jsem ji přivinul k sobě, aby mohla zabořit hlavu do mého dlouhého, těžkého kabátce a konečně se mohla vyplakat.
"Neboj, Kairi. Jestli někdo ublíží tvým rodičům, dojdu si pro něj a on mě bude na kolenou prosit, abych ho radši zabil, než pokračoval v jeho utrpení..." řekl jsem tvrdým hlasem, jako kdybych už tuhle praktiku někdy vykonával.
"S tím ovládáním mrazu jsi na mě udělala velký dojem. Jsi ale ještě dost mladá na probouzení svých velkých sil. Nejprve musíš zesílit, a to se dělá nejlépe jídlem a hned na to tréninkem. Pojď, koupíme něco ve městě a pak půjdeme na cvičiště, kde tě naučím chovat se jako shinobi..."

Kdyz me pritisknul k sobe, zadrzovane slzy a pocit strachu nevydrzel a ja se vyplakala. Hned potom jsem ho zase poslouchala a duverovala mu, stejne jako mamince a tatinkovi.
"Hai." Kyvla jsem hlavou, otrela si slzy a statecne se divala na Faita, uz jsem nemela tak velky strach jako ored chvilkou. Verila jsem svym rodicum, vlastme, bylo mi jasne, ze to dokazou a pak se spolu i se strickem vrati a budeme zase vsichni spolu, urcite. To ze me chtel pan Faito naucit chovani a fyzicke zdatnosti jako kunoichi pro me byla cest, i kdyz jsem byla mala. Verila jsem si a nechtela jsem sklamat jak sebe, tak ani maminku a nikoho jineho. Stanu se kunoichi, urcite!
"Dobre, pujdu s vami." Usmala jsem se na nej a nepatrne se chytla jeho rukavu.

Faito

Jen letmo jsem se podíval ven z okna na ohromnou létající potvoru a hlavou mi problesklo pár taktik, které by se daly uplatnit. Pousmál jsem se a vzal to přes nějaký ten rámen na cvičiště.

//přesun

Než jsme odesli, podivala jsem se jeste z okna. Nevypadalo to zrovna jako lehky souper, kdyz maminka taky povolala Yuki-hime. Mela jsem v hlave nekolik myslenek a vsechny v tuto chvilku vedli ke spatnemu, i kdyz jsem doufala v to dobre, urcite to dokazou.

Presun

Kashike


Dorazíme s kapitánem do kanceláře a já se svalím do jednoho z křesel. Po chvilce mlčení si i sundám masku a položím jí stranou. Přiznávám, ten boj u brány byl nad moje síly. Něco takového jsem ještě neviděl... 

Faito

Dojdu s Kashikem do kanceláře a posadím se za stůl. Vytáhnu dva pergameny. Jeden rychle sepíšu a zapečetím, ten druhý si přitáhnu k sobě.
"Hádám, že zatímco se všichni ostatní zajímali jen o to, jak ho porazit a zachránit Mizukage, tys něco pochytil. Tak mluv: Síla, typ, psychika, informace."
Byla to celkem běžná věc, kterou jsem učil Oininy a ANBu - získávání informací bojem. Každý z ANBu byl schopen během boje získávat informace a odvozovat si z nich závěry.
Nalil jsem Kashikemu do poháru víno, které jsem si sem přinesl z domova, a opět jsme se jal pera.

Kashike


Než se rozhovořím, upiji z poháru a nechám víno sklouznout do krku. Cítím trošku hrubší, dřevitou chuť, kterou převzalo kdysi ze sudu, nejspíš to nebude archivní kousek. Dobré víno kapitáne. Takže tedy... muž, podle všeho si říká Sora no sen, loutkář. Představu o jeho síle si asi vytvoříte sám když si nás všechny povodil jako cvičené opice. Klíčové ale je, že se spoléhá na velkou zásobu KG. Napočítal jsem jich 5, ale je možné že ten počet je vyšší. Takticky na tom nebyl tak dobře jako my, nicméně ten nedostatek prostě smetl hrubou silou. Co se těch KG týče, mám teorii, že jimi nevládl on, nýbrž jeho loutka. Myslím, že jí měl sestavenou z klíčových částí těl uživatelů oněch KG... ale je to jen má teorie. Po psychické stránce na tom byl dobře, možná až moc sebevědomý. Být o pár kroků napřed, jistě by se na jeho egu dala vystavět dobrá léčka... 

Faito

Brk bleskově létal po papíru a já přemýšlel.
"Utekl i s loutkou? Poznal jsi nějaké KG? A co bylo jeho cílem? Jestli si vás podal všechny, proč nezničil vesnici? Vypadal zesláble?"

Faito

"Opravdu nebyl moc chytrý. Jestli vládl Jintonem, mohl jen odstřelit kage a odejít..." řekl jsem spíš pro sebe, ale Kashike to pochopitelně slyšet mohl.
"Dobře. Uvidíme, jak rozhodne rada, ale navrhnu tebe i ty, kteří bránili kage s tebou, na postup v ranku. Teď potřebuji nějakého genina na doručení zprávy. A myslím, že navštívím Sunu..."
Kashikeho jsem pochopitelně nechal odpočívat. Bylo fajn, že nemusel do nemocnice. Z ostatních přeživších něco vytáhnu tak za týden.
"Mizukage na tom není dobře. Uvidíme, jak na tom budou bratři Utsuchi, ale rozhodně nemůžeme obětovat dva legendární šermíře na její ochranu...Mimochodem to, že žije, se nedostane za hradby, jasné?"

Kashike


Pokrčím rameny. To vy jste mě učil, jak se tahle hra hraje kapitáne. Nemusíte mi opakovat co už jste mi vpálil do mysli. Za návrh na povýšení vám děkuji, možná že teď když už nesloužím přímo pod vámi ho i přijmu.... uchechtnu se a napiji se vína. Co se ochrany kage týče, myslím že ten Daisuke by mohl stačit. Její největší ochranou je teď fakt, že je mrtvá. A chtělo by to se postarat, aby byla "mrtvá" úplně pro všechny. Jestli chcete, začnu chystat i pohřeb... o tom se vždycky ve světě začne rychle drbat.

Faito

"Ano, myslím, že Mizukage vystrojíme krásný pohřeb..." řekl jsem a napsal několik pozvánek pro kage z ostatních vesnic.
"Ještě samozřejmě uvidíme, co na to lady řekne sama, ale myslím, že bude souhlasit."

Faito

"Kdyby velení. Tyhle elity ani neví, že mají fungovat jako jedna jednotka. Každý jede sám za sebe a jen se ohání tím, že má svou zbraň. A nejprve potřebují narekrutovat, nemáme je kompletní. To bude také můj cíl v brzké době."

Kashike


Uvelebím se do pohodlnější polohy a rukou přejedu po pochvě meče, který spočívá v mém klíně. Až se dám do kupy, nejspíš si jednoho z nich vytáhnu na sparing. Chtěl bych vědět, jak moc drsní jsou bez těch svých mečů. A vůbec... jestli chcete a jestli vyjde to povýšení, můžu si je vzít na starost. Vy budete mít asi plno práce s jinými věcmi...jako třeba se zpravodajci, protože fakt že jsme doteď neslyšeli o někom jako je Sora no sen, to je do nebe volající.

Faito

Podíval jsem se na Kashikeho. Tohle už trošku přeháněl, ale dobře, byl ještě v euforii ze souboje.
"Hlavně potřebuji zkontaktovat ostatní kage. Vsadím se, že někdo z nich o něm něco ví. První věc, kterou ale uděláme, bude zabezpečení a izolace vesnice. Nehodlám doufat v to, že mi zase někdo přijde na pomoc..."

Kashike


Kapitánův pohled mě rychle zchladil. Ani nemusel nic říkat. Rozumím. Počítám s jednodenní rekonvalescencí. Potřebuju se pořádně najíst a vyspat. Poté vám jsem opět k dispozici. Váhavě vstanu a zasalutuji. Až se uvidíte s Kage, můžete jí prosím vyřídit... na chvilku se zarazím abych vzkaz správně naformuloval... že mi bylo ctí se bít po jejím boku?

Faito

"Samozřejmě. Sdělím jí toho co nejvíc, ale myslím, že ty budeš v pořádku mnohem dříve než ona." řekl jsem a opět jsem začal něco psát. Jestli Kashike ještě něco potřebuje, může se zeptat, ale tohle gesto je jasným důkazem toho, že já už po něm nic nechci.

Kashike


Děkuji pane. Kdybyste mě potřeboval, najdete mě buď ve zdejší hospůdce nebo v posteli. Spíš to druhé... doplním, otočím se na podpatku a odejdu.