Kancelář Mizukage

First topic message reminder :


Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.

Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její Kuchiyose no Jutsu - sněžná liška. (Vysvětlení: Zástup Mizukage vyndá potřebný dokument, na který liška položí packu a tím se pečeť zruší xD)

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
(Přihlásí-li se mi nějaká sekretářka, budu jen ráda xD)
BTW: Neberte to doslova, opravdu u toho nebudu v jednom kuse, ale budu se snažit to kontrolovat ^^

Nakonec jsem se dostal až k budově Mizukage a čekala mě ještě jedna z mnoha překážek. První byly samozřejmě dlouhatánské schody mířící snaž až k nebesům, což mi chvíli potrvalo než jsem tu tůru vyšlapal. Na konci mě však čekala odměna v podobě dveří od kanceláře Mizukage. Cestou jsem potkal Kashikeho, který byl zřejmě na odchodu. Mě už jen zbývalo jen zaklepat a vyčkat na vyzvání, což jsem také provedl.

Faito

"Dál!" řekl jsem a vida, že přišel Kataro, pokynul jsem mu do křesla.
"Cos viděl ty u brány?" zeptal jsem se rovnou, počítal jsem s tím, že za mnou přišel podat hlášení.

" Vcházím " řekl jsem a otevřel dveře a jak jsem očekával tak v židli seděl Faito. Zavřel jsem za sebou dveře a přistoupil blíže. " Tak jako první věc je, že že ten loutkař Sora no Sen se nespoléhá jen na loutky. Sice z počátku vyšle daleko před sebe loutku a řídí ji z dálky tak jeho obrana je velice účinná, což bylo znát i na jeho odolnosti když se jeho tělo začalo po útoku regenerovat. Neměl problém se zabitím 10 ANBU i když byl obklopen Kirigakure no Jutsu. Loutka je však jeho nejsilnější zbraní a to v tom, že v sobě obsahuje několik Kekkei Genkai jako například vysokorychlostní Jinton, zlatý písek Kazekageho, Bakuton, který by se vyrovnal legendárnímu Bakuton no Jinovi a také kekkei genkai mého klanu Youton. Je možné, že vytvořil loutku z živého člověka a implantoval do něj geny uživatelů Kekkei Genkai, které porazil. To je zatím jen má teorie. Taky disponuje ničivými technikami S rank úrovně katonu. Ovládá však i velmi silné přivolání, kde přivolal mocnou chiméru, která odpalovala celé bojiště. To je asi zrhuba z mého hlášení vše. " Domluvil jsem a čekal.

Faito

"Dobře..." řekl jsem, dopsal, chvilku jsem porovnával se spisem Kashikeho, až jsem oba odložil a podíval se na Katara.
"Potřebuješ něco?" zeptal jsem se, protože tam stál jak tvrdé Y dál a neodcházel.

Když jsem se mohl znovu dostat ke slovu tak jsem o to mohl rovnou zažádat. " Ano, je tu ještě něco o čem bych si rád promluvil. " Šel jsem blíž a položil na stůl moji Oininskou masku což mu mohlo dojít co bude následovat. " Na vlastní žádost podávám rezignaci z Oininských jednotek a žádám o dočasné opuštění vesnice z osobních důvodů. Rád bych aby jste mou žádost akceptoval. " Mluvil jsem trochu víc vážněji, protože odejít od ANBU a k tomu opustit na čas vesnici není jen tak. Přesto jsem mu to ale řekl a čekal jsem, že nebude souhlasit.

Faito

Vstal jsem a podíval se mu zpříma do očí. "Řekni mi, Kataro..." začal jsem velmi, velmi chladným hlasem. "...proč bych tě teď neměl zabít? Na vesnici byl spáchán útok, Mizukage byla zavražděna a ty skládáš funkci a chceš odejít z osobních důvodů z vesnice? Řekni mi, že je to jen vtip, nebo přísahám ke všem předkům, že tě podříznu jako prase..."

" Mizukage je momentálně naživu, Sora no Sen se tu nějakou dobu neukáže " Pak jsem trochu změnil výraz na trochu děsivý " A myslím to smrtelně vážně, pokud vám to udělá dobře tak jen do toho. Nebojím se smrti ani nikoho jiného. " Pověděl jsem chladně. " Původně přidat se k ANBU nebyl můj záměr, byl jsem tam zařazen někým jiným a opuštění vesnice neznamená jít na smrt k vyhledání pomsty, ale síly k ochraně vesnice. Pokud si myslíte, že bych udělal něco takového tak nemáte ani to nejmenší tušení kdo já vlastně jsem. " Domluvil se a byl trochu z jeho tónu dopálený i když měl svým způsobem pravdu tak to přehnal.

Faito

"Mizukage není naživu. Pro nikoho, jasné?" řekl jsem nekompromisně.
"Silná slova od někoho, kdo odchází od elitní jednotky, protože chce zesílit. Uvědom si, že Oinin je hlavní silou téhle vesnice. Odřezává hlavy a nechá tělo chcípnout hlady..." Pak jsem udělal něco, co nejspíš nečekal. Vzal jsem pouzdro s katanou a obešel ho. Mohl slyšet tasení a pak ucítil hrot na svém týle.
"Řekneš mi všechno. Kam chceš jít, proč tam chceš jít, co tam budeš dělat a kdy se vrátíš. Nebo si klekni a buď navždy zapsán jako zrádce..."

" Mizukage není naživu? Vyhrožování hrubou silou? A vy mě tu poučujete o zradě? Být vámi zamyslel bych se nad sebou. A jak jsem říkal už před tím, já si být Oininem nevybral, bylo to rozhodnutí nadřízených. Já se zodpovídám budu vždy zodpovídat jen naší Mizukage. K vám jsem přišel jen proto, že Mizukage není ve stavu kdy může takové věci řešit. Takže dejte laskavě ten meč z mého týlu. " Celou dobu jsem mluvil chladně s upřeným pohledem když jsem otočil hlavu. Faito si svým chováním můj respekt rozhodně nezískal. Byl až moc agresivní. Nakonec jsem trochu zvolnil, protože jsem se už dál nehodlal kvůli němu nervovat. Vydechl jsem si a zase se nadechnul. " Mířím do bližších hor abych si zvýšil svoji fyzickou odolnost a výdrž za drsnějších podmínek pro uživatele Youtonu. Nebudu tam zas tak dlouho takže si ani nevšimnete, že jsem byl pryč. To je asi tak vše co řeknu. Rozhodnutí je však na vás, když Mizukage momentálně nemůže. " Byl jsem trochu klidnější, ale v mém postavení vůči jemu se nic nezměnilo. Na to jaký jsme vedli rozhovor jsem mluvil ještě zdvořile.

https://www.youtube.com/watch?v=UiZjJuXq5xE

Faito

"Co myslíš, že udělá Sora no sen v momentě, kdy se dozví, že Mizukage nezemřela? Vrátí se, takže co kdybys mi konečně věřil, že je Mizukage mrtvá?"
Ach, jako kdybych mluvil do dubu...
Nakonec ale Kataro přeci jen kápl božskou. Nechtěl jsem ho zabíjet, ale nesnáším, když lidé vezmou na lehkou váhu slova jako "smrt" a "klidně".
Po Katarově proslovu jsem konečně sundal katanu z jeho krku.
"Vypadni. Otoč se k vesnici zády tak jako ostatní slaboši. Uteč ve chvíli, kdy tě nejvíc potřebuje..." Procedil jsem mezi zuby. NA tohle jsme opravdu teď neměl čas ani náladu. Odešel jsem ke stolu a napil se vína. Pak jsem vzal Katarovu Oininskou masku, hodil ji na zem a rozdupl ji.
"Kataro Terumi, jste oficiálně zbaven postu Oinina. Jakékoli informace, které vynesete ven, budou trestány smrtí, stejně tak pokus o infiltrování Oininské základny. Zároveň jste propuštěn z vesnice na dobu maximálně tří měsíců. Pokud se nevrátíte, budete prohlášen za nukenina a zapsán do Knihy hledaných. Je vše jasné?" zakončil jsem svou řeč otázkou a konečně se na Katara otočil.

" Rozumím. O nic se nepokusím a vrátím se. Pokud se náhodou včas nevrátím tak budu nejspíš už mrtvý. To by byl jediný důvod mého spoždění. Nyní už půjdu. Poroučím se na nějakou dobu. " A odešel jsem dveřmi směrem pryč. Měl jsem tak trochu zvláštní výraz jako kdybych vším pohrdal, ale byl spokojen. Nakonec jsem odešel hlavními dveřmi budovy a mířil si to domů. (přesun)

Faito


Vrátil jsem se ke stolu a podepsal zbytek papírů včetně papíru o Katarovi.
Vzkazy byly napsané, dokumenty podepsané, stačilo jen informovat kage o "stavu". Vstal jsem tedy a zamířil do nemocnice.

//přesun

Nejspíše bylo dobře, že jsem přišla až po proslovu, protože bych na něj neuměla reagovat. Otokage takto k lidem nemluvil, alespoň jsem to nezažila.
Vždyť by to bylo divné, shinobi si musí pozornost a každé slovo svého Kage zasloužit!
Strážní mě odvedli před dveře kanceláře a jeden z nich zaklepal. Jejich přítomnost jsem skoro nevnímala, byli mi lhostejní. Rozhlížela jsem se po budově stejně pozorně jako předtím po vesnici. Ale jen tak na půl očka, abych vypadala odměřeně a vážně, zaujatá jen svou misí. Tak, jak by měl vypadat správný diplomat. Toho slova jsem se jednoduše nemohla nabažit.

Faito

Nalil jsem si vína a chvíli jsem se díval na všechny ty dopisy a vyhlášky, které jsem teď konečně mohl podepsat sám a nečekat na Hitomi.
Když vešel stržný a řekl mi, o co jde, nasadil jsem si klobouk. Jak tohle mohla pořád nosit, to je mi záhada. Omezuje to zorné pole a na hlavě to při prudším pohybu taky moc nedrží.
"Zdravím Vás. Omlouvám se za ten humbuk, ale rozkazy jsou pro všechny stejné. Kdo jste a co potřebujete?" zeptal jsem se nově příchozí. Stráže mezitím odešli, zůstal pouz onen Oinin.

Po vstupu do místnosti jsem se záhadně přeměnila v naprosto vážnou osobu.
"Mé jméno je Kirin Yakushi, pane," mírně jsem se uklonila. "Jsem pro tuto misi oficiálním diplomatem Otogakure no Sato."
Vytáhla jsem zpod pláště svitek, kterým jsem se předtím prokázala, načež jsem se několika kroky přiblížila ke stolu, abych na něj důkaz své totožnosti odložila. Pak jsem se vrátila na své místo.
"Mým úkolem je také dodat, že v případě vašeho zájmu se dohoda bude vztahovat i na alianční partnery vaší vesnice," dodala jsem. "A pokud dovolíte, počkám na vaši odpověď."
Tak či tak to vypadalo, že mě brzy nepustí, alespoň podle toho, že zavřeli brány.
Problémy?

//Co je předmětem listu Otokage při předávání nenapsal, pravděpodobně to tedy sdělí jiným způsobem.

Faito

Převzal jsem od ní dopis a pokynul směrem ke křeslu. "Prosím, posaďte se..." řekl jsem a rozlomil pečeť. Mé oči rychle jezdily po řádcích a zpracovávaly obsah.
Odložil jsem svitek a posadil jsem se naproti Kirin.
"To, co mi poslal váš pán, mě celkem potěšilo a nejspíš odpovím kladně. Jen mě zaráží jedna věc. Podepsal se pouze titulem, nikoli jménem.
Pokud v dopise píše cosi o sdílnosti, pak jménem by měl začít. Proto se ptám vás, jakožto oficiálního diplomata...Jak se jmenuje Lord Otokage?"

Neviděla jsem žádný problém v utajení jména. Neznali jsme ho všichni, ale několikrát jsem jej zaslechla, snad že jsem byla již Chuunin nebo proto, že jsem se pohybovala kolem oné ženy, jež mi dala první elementární techniku.
"Otokage dává přednost titulu," odpověděla jsem. "Doufám, že to ale nebude bráno jako nedostatek úcty či důvěry. Pokud na tom trváte, jeho jméno vám sdělím, ale se slibem, že jej nebudete dále rozšiřovat."
Juj, doufám, že si jej pamatuji správně!
Bylo to až zvláštní, že bych si měla na jeho jméno vzpomenout. Jako kdyby pro mě bylo přirozenější, kdyby žádné neměl.

Faito

Podíval jsem se na tu ženu. "Ano, rád bych jeho jméno věděl. I když pevně věřím, že ho jistě někdy uvidím, to, co zde píše, je velmi nemilé..."
Přečetl jsem si ten dopis ještě jednou a začal jsem psát.
"V Otogakure je určitá osoba, jejíž...řekněme, že jsem jí velice krutým způsobem vstoupil do života. Její jméno je Reina Kana..."
V ten okamžik jsem se na Kirin podíval. Z výrazu v jejích očích jsem odhadoval, zda Reinu zná či nikoli.

Přikývla jsem.
"Jméno našeho Kage je Saburo Sakai. Spoléhám na vaši diskrétnost."
Pokračoval, dokonce už začal psát, než znovu rozčísl vzduch otázkou. Na chvíli jsem se při zvuku jména zamyslela. Nevěděla jsem ale, koho má na mysli, to jméno jsem nikdy neslyšela. Možná jednou v nějakém vyprávění z minulosti, ale byla jsem si jistá, že nikoho takového neznám.
"Víte, my v Otogakure si velmi zakládáme na anonymitě. Jména jsou jako duše a jistě se shodneme, že ne každý se lehce dostane k poznání toho, kým jsou důležití lidé doopravdy, tedy k jejich duši. Nevylučuji, že ženu, o které mluvíte znám. Mohu ale upřímně říci, že neznám její jméno."
A že jsem ho nechtěla znát!
Znát jména mohlo být někdy i nebezpečné.

Faito

Koukám, že Otogakure se od mého odchodu moc nezměnila. Nikdo tam nikoho nezná, nikdo nikomu nevěří...
Podepsal jsem dopis, zapečetil ho a podal ho Kirin.
"Vyřiďte svému kagemu, že s jeho návrhem souhlasím, více najde v dopise...Ještě něco?"

Schovala jsem list do bezpečí záhybů svého pláště.
"Doprovodí mne, prosím, někdo k bráně?"
Po prvních zkušenostech s procházením zdejší bránou jsem se bála zbytečných průtahů. Chtěla jsem se vrátit do své vesnice v co nejkratším čase.
Bude se mnou Otokage-sama spokojený?

Faito

"Samozřejmě..." řekl jsem a kývl na Oinina. Ten otevřel dveře a dovnitř opět vkročili 4 ANBu. Obestoupili Kirin jako při příchodu a doprovodili ji k bráně.

Zase tolik jsem jich nepotřebovala.
"Děkuji," uklonila jsem se. "A na shledanou."
S tím jsem zamířila ke dveřím a nechala jsem se dovést k bráně.
Br, takhle přísné to není ani u nás!

//Přesun