Bývalé sídlo rodiny Shiro

pro **Airis Shiroyaki** Fri Jul 25, 2014 10:49 am

First topic message reminder :

Bývalé sídlo rodiny Shiro - Stránka 2 Db05f21976b166496e54cbd004fd1a0c1404711378_full

pro **Airis Shiroyaki** Tue Jan 13, 2015 1:19 pm

Bývalé sídlo rodiny Shiro - Stránka 2 3095115397_1_3_buNxWqBw

Nadzvedla jsem obočí, když se mě zeptal na degustační sál. Sedla jsem si na gauč a podívala se na něj jak na gifu. Bylo to zvláštní, že si toto myslel, ale co já s tím už nadělám, že jo. Musela jsem se pousmát.
"Je to sice velký dům, ale degustační sál vážně, ale vážně nemám." Cukla jsem obočím nahoru, dala si nohu přes nohu a opřela si hlavu o ruku a prohrábla jsem si vlasy. Vypadal vážně k sežrání, když byl opilý. Nemohla jsem si pomoc, ale pořád jsem ho musela počasovat těmi výrazy, které jsem si nemohla odepřít. Svést by ho nebylo špatné, ale byly jsme teprve u vína, takže jsem si spíš jen hrála. Vzala jsem dvě skleničky a nastavila mu je, aby tam nalil víno. Celou dobu jsem měla přivřené oči, kterými jsem se na něj koukala. Nom, mohl nalévat.

pro **Rino Hatake** Tue Jan 13, 2015 9:29 pm

Nemá degustační sál?! Tak to jsem měl čekat, skoro nikdy ho v žádném domě neměli... dokonce ani já ho nemám. Zklamaně jsem sklopil oči, ale na mé tváři nebyl opět žádný náznak emoce. Byl to fakt prokletí, to vám povím.
Nevadí, poradíme si i bez něho. Pít se dá přeci jen všude, no ne? Odpovím a nakonec položím řečnickou otázku. Když nastaví skleničky, otevřu pomocí vývrtky víno a nalévám, spíš se o to snažím. První skleničku naliji bez problémů, při druhé jsem však měl trochu problém, neboť mi ujela ruka, láhev se naklonila a polil jsem si vínem kalhoty.
Grrrr. To se může stát fakt jen mě. Řeknu s neutrálním hlasem, ale bylo jasné, že mě to štve, na druhý pokus jsem to však zvládl a napravil jsem si tím snad alespoň trochu reputaci. Odložil jsem láhev vína na stůl vedle sedačky a sedl si vedle Airis, od které jsem si vzal jednu skleničku. Nejdřív jsem se díval na mé kalhoty, vypadalo to, jakobych se počůral a opravdu mě to štvalo, co se o mě budou lidi myslet, až mě tak uvidí na ulici. Ajo, moment, dyť mám tmavěmodré kalhoty, než odejdu, tak to uschne. V duchu jsem si ulevil a obrátil jsem skleničku k Airis. Nadzvedl jsem pohár a čekal, až si se mnou Airis ťukne.
Na co se napijeme? Zeptám se jí. Na co by si asi chtěla žena jako Airis připít...?

pro **Airis Shiroyaki** Tue Jan 13, 2015 10:03 pm

Očividně byl celkem opilý, když se dokázal i polít vínem. Musela jsem se škodolibě zasmát, vážně to nešlo vydržet. Očividně jsem vyhrála, protože tak moc opilá na to, abych ztrácela rovnováhu jako on jsem nebyla.
Pokrčila jsem rameny se stále stejným škodolibým úsměvem.
"No jooo, nechtěla bych, vážně...ale vážně ne." Bylo vidět, jak v sobě zadržuju smích. Mohla jsem mu s klidem půjčit nějaké pánské kalhoty, ale musela jsem si ten pohled užít, hlavně ty jeho reakce na to, že se polil. Navíc vínem. Nejspíš bych hodně nadávala, protože i přes to, že mu to uschne, bude tam přeci jen flek. Dřív než jsem mu stihla nabídnout kalhoty na převlečený, už mi podal skleničku na ťuknutí.
Tu svou jsem zvedla na znak, že si s ním také ťuknu.
"Hmm...dlouhý život, pravá láska, klid, mír? Je toho fakt hafo." Zamyslela jsem se a pak na konec usoudila...
"Na všechno..." Usmála jsem se na něj a ťukla si s ním. Napila se vína a nehtem přejela po sklence. Opět jsem se musela uchechtnout nad jeho "šikovností v opilosti".
"Poslyš, jestli ti ty kalhoty tak moc vadí, nahoře mám nějaké pánské oblečení, kdyby jsi chtěl." Musela jsem se při tom opět rozesmát. Vážně to vypadalo celkem vtipně, zvlášť na člověku s kamenným pohledem, který vypadal za každé situace citově nedotknutelný.

pro **Rino Hatake** Tue Jan 13, 2015 10:51 pm

Konečně jsem mohl svého kamenného výrazu na obličeji využít, neboť skvěle vyjadřoval moje pocity, když se mi začala Airis smát. Očima jsem se díval, jak se jí ty její rty hýbou a jak zuby lezou při každém vychechtnutí.
Není to tak vtipné, nesměj se. Znám hmaty, kterými ti pusu umím zacpat. Řeknu poněkud rychle. Možná jsem se trochu víc vytahoval, ale to bylo tím, že jsem už něco napito měl... ale já to tak necítil.
Tak tedy na všechno. Řeknu při ťuknutí a upiji ze skleničky. Když mi nabídne kalhoty, beru to jako další provokaci, beztak jí to bavilo.
To je dobré, to brzy uschne a budu pospíchat domů, aby mě s tím nikdo neviděl. Tyhle byly moje oblíbené... Do poslední věty se přidalo trochu smutku, nešlo to však poznat z mého hlasu, spíše z mého pohledu na ušpiněné kalhoty. Rozhodnu se vyřešit svůj problém se špinavými kalhotami tak jako vše tento večer, alkoholem. Takže hurá do pití vína.

pro **Airis Shiroyaki** Tue Jan 13, 2015 10:59 pm

Když se tvářil uraženě, začala jsem se kousat v puse do tváří, abych se nesmála, ale stejně jsem si nemohla pomoc. Byla jsem mírně opilá a když jsem opilá, často se směju, i kdyby to byla nějaká totální volovina, jako třeba toto.
"Nenene, promiň, promiň, budu se snažit přestat." Očividně mě popadl menší záchvat smíchu, protože jsem byla schopna se smát i potichu. Po nějaké chvilce jsem si ale uvědomila, že bych asi vážně měla přestat! Proto jsem zhluboka vydechla, uklidnila se a znovu se na něj podívala.
V ten moment se mi však koutky zase začaly pohybovat nahoru, když jsem si všimla jeho vážného výrazu. Nesmála jsem se však nahlas, jen mě to pobavilo. Opět jsem se napila-o něco víc- vína, že jsem nám ještě dolila.
"Jasné, jasné. Já tě domů ale táhnout fakt, ale fakt nebudu." Předem jsem ho upozornila na tuto celkem důležitou informaci. Víno mi totiž zamotalo hlavu ještě víc, než tvrdý alkohol. Ale to jsem taky mohla rychle vyřešit a to tím, že jsem vytáhl z pod sedačky flašku vodky? Nebyla to vodka, ani Saké, ani Rum. Nevím, byl to ale tvrdý alkohol a i přes to, že jsem věděla, že je toto celkem prasečí, musela jsem nám nalít aspoň panáka. Věděla jsem, že můj otec nikdy nepil víno a proto sem nechodil jen tak pro nabrání inspirace.

pro **Rino Hatake** Wed Jan 14, 2015 8:22 pm

Když se nepřestávala smát, díval jsem se na ní stále stejným pohledem, až konečně přestane. U toho jsem si srkal vínečko a pozoroval její výrazy přitom, když se smála. "Nejradši bych jí řekl, že se směje jako hyena, ale to bych asi do zítra nepřežil..." Pomyslel jsem si. Ne že by to byla pravda, ale aspoň by jí to vyhnalo smích z tváře. No ale pořád lepší, že jsem jí rozesmál než abych jí rozplakal.
Když mi dolila, poděkoval jsem a pil jsem dále. Aha, ale sám domů nedojdu... Máš tu volnou podlahu? Zeptal jsem se Airis na ubytování přes noc. Bál jsem se, že až tu skončím s pitím, těžko sám dojdu. Když vytáhla láhev s kapalinou podobné vodce, zbystřil jsem zrak. Asi budu rád když dnešní noc přežiji co? Zeptal jsem se jí, zatímco nalévala panáky a když mi jeden podala, dal jsem devadesátistupňový ex. Byla to šupa dosti to pálilo v krku a já jsem si opravdu nerad musel přiznat, že ještě lok a budu vskutku opilý.

pro **Airis Shiroyaki** Wed Jan 14, 2015 8:30 pm

Panáka jsem do sebe kopla o něco pozdějc, než Rino. Očividně v tom měl celkem slušnou praxi. Hned po něm jsem to do sebe kopla i já a zašklebila jsem se. Bylo to celkem dost silné, cítila jsem to jak krku, tak i v žalůdku a pak se to projevilo i na mé mluvě a trošku i chování.
"Máme tu pokoje pro hosty, na zem bych tě nedala, neboj." Mile jsem se na něj usmála. Chtělo to nějakou hudbu, vážně. Bohužel tu nebylo žádné rádio, takže jsem si povzdechla a opřela se do sedačky. Při čemž jsem nastavila prázdnou panákovou skleničku, na náznak, jestli by si troufl to nalít.
"Tak schválně, jestli naliješ bez přelití, dám ti bonus. Ráno se tu budeš moct dokonce i nasnídat. Dělají tu celkem dobré snídaně. Do toho Rino-kun!" Zazubila jsem se do široka. Proč jsem mu to řekla? Nechtělo se mi zvedat pro flašku a chtěla jsem ho vidět nalívat další pití. Vážně byl zábavný, dlouho jsem se takto nezasmála.

pro **Rino Hatake** Wed Jan 14, 2015 8:50 pm

Když jsem věděl, že budu mít kde spát, ulevilo se mi. Nevím co to bylo, ale zabíralo to docela dost. Možná to bylo tím, že jsem měl předtím předito, možná taky ne. Každopádně se na mě pomalu, ale jistě dostával opilecký stav.
Meh, to zvládnu i po slepu! Nepodceňuj mě! Zvolal jsem hrdě, když jsem slyšel výzvu. Nechtělo se mi zvedat, protože jsem cítil, že nejspíš spadnu, takže jsem se natáhl přes Airis, abych dosáhl na láhev, která stála na stolku vedle ní. Byla však na konci toho stolku, takže mi to v mém stavu chvíli trvalo, než jsem se jí alespoň prsty dotknul. Aniž bych si to v tom stavu uvědomoval, tak jak jsem se natahoval přes Airis pro láhev, mlátil jsem jí zadkem do pravé části obličeje. Pocem paní láhvičkoooooooo, tatínek volááááááááááááááá! Neznáš nějakou přitahovací techniku? Křičel jsem nejdříve na láhev a poslední otázku na Airis. Nějak se mi nedařilo dostat k láhvi blíže než na dva prsty.

pro **Airis Shiroyaki** Wed Jan 14, 2015 9:40 pm

Vážně mi naháněl strach, když se do toho pustil skoro doslova po hlavě. To, že lezl přeze mě, oukej. Zvládla bych to, vážně, možná by mi to ani tolik nevadilo. Když jeho pozadí ale po několikáté narazilo do mé tváře, začalo mi cukat oko. Ještě jednou to udělá, tak... Samozřejmě, můj myšlenkový proces opět přerušil jeho zadek. V ten moment začal mluvit o nějaké přitahovací technice. Chytla jsem ho prstem za poutko od riflí zezadu a škubla s ním, aby se posadil. Vztyčila jsem prs nahoru a naklonila jsem se k němu.
"Ještě jednou se tvůj zadek dotkne mé tváře a budu potřebovat nějaké smrtící Jutsu, kuš!" Vypadala jsem opravdu naštvaně a vážně. V duchu jsem se tomu ale zasmála, natáhla se pro láhev, kterou jsem mu podala.
"Jinak, přitahovací Jutsu neznám, ale jsem si jistá, že kdyby jsi použil Sexy Henge no Jutsu, příjde za tebou ta láááhev i samaaa, kapiš to." Vysvětlovala jsem mu poněkud vážně moje představy. Hold, ten alkohol začínal mít účinek a já nehodlala přestávat.
"Lij dokud máš ruceeee!" Usmála jsem se zlověstně a zároveň poněkud mírně opila a nastavila dvě panákové sklenky.

pro **Rino Hatake** Wed Jan 14, 2015 9:49 pm

No, můj pokus o přitáhnutí láhve pomocí síly vůle skončil u síly směřované k mému poutku na gatích. Opět jsem se čím dál tím víc vzdaloval od svého cíle až jsem byl zase usazen na svém místě. Díval jsem se na Airis jako na někoho, kdo mi právě zničil moje dětské sny o čárech a kouzlech. Ten alkohol už mi ani nedovoloval zachovávat si tak kamenou tvář, jakoby alkohol vracel do mých tváří život. Mohlo se to tak zdát a dokonce i vypadat. Já sám jsem si to nikdy předtím jistě neuvědomil, protože jsem pil sám, ale Airis si toho mohla zřetelně všimnout.
Musím tu techniku vyvinout, ať se nemusím už nikdy nikam natahovat! Zamrmlám si pro sebe a trochu si prohlížím Airis. Bůh ví, co se mi honilo hlavou, ale každopádně jsem se na chvíli zasekl. Z tohoto záseku mě vytáhl až rozkaz o tom, že to mám lít. Ihned jsem se chopil láhve a kupodivu jsem je nalil obě, až po okraj. Teď by s tím asi moc neměla hýbat, jestli se nechce polít taky a k tomu ten gauč.

pro **Airis Shiroyaki** Thu Jan 15, 2015 7:03 pm

Seděla jsem snad nejklidněji, co jsem mohla. Očima jsem mu nabízela sklenku, jestli se to vyleje jemu, oukej. Já to na oblečení mít fakt nehodlala. Proto jsem počkala, než si to vezme a v duchu se mi chtělo celkem dost smát. Maj gááš, takto opilá jak budu...snad to přežiju. Musela jsme se nad svými myšlenkami pousmát i na oko viditelně.
"To víš že jo, šiško. Vymysli si co chceeeš. Hlavně to do sebe vyklop. Na ex." Usmála jsem se, kopla to do sebe a musela jsem si dát menší pauzu. Hlava mi padla na Rinovo rameno a začala jsem si něco brblat pro sebe.

pro **Rino Hatake** Thu Jan 15, 2015 7:41 pm

Na okraj naplněné skleničky očividně nebyly problémem. Ačkoliv jsem se na to chvíli díval s nechutí, nakonec jsem to do sebe narval a ruku se skleničkou mi spadla na gauč. Hlavu jsem zabořil do sedačky a s hlavou vzhůru koukal na strop. Bylo mi krásně, abych pravdu řekl.
Airis...? Mám Tě rád. Řekl jsem stále s hlavou směrem ke stropu. Když se o mě opřela, podíval jsem se na ní. Něco si brblala, bylo to roztomilé. Jak se však muž jako já dostal tak blízko ženě jako byla ona? Nějak jsem nechápal, že se se mnou vydržela tak dlouho bavit. Potom jsem odvrátil zrak zpátky ke stropu a ruku jsem jí obtočil kolem ramena. Jestli se bude ještě něco pít, asi usnu na ní.

pro **Airis Shiroyaki** Thu Jan 15, 2015 7:54 pm

Skoro jsem na Rinovi usnula. On taky vypadal celkem vyřízený. Neměla jsem ani pojem o čase, o tomto jsem hned přestala přemýšlet, když mi řekl, že mě má rád. Musela jsem se usmát. Opilý...už není takový tvrďák, sladké, opravdu. Řekla jsem si v duchu, nějak se zvedla ze sedačky a vzala ho za ruky, aby si stoupnul.
"Tady spát nemůžeme, je tu zima. Tak šup, zkusím tě zavést do pokoje." Byla jsem opilá, o tom žádná, když jsem však o někoho měla trošku obavy, dokázala jsem se chovat i normálně, částečně. Má chůze však nebyla dokonalá a proto cesta po schodech byla celkem vtipná. Zatím jsme došli pouze do haly, kde jsem se zastavila a snažila se nabrat s ním trošku rovnováhy. Všichni očividně už spali, byla tma jak v pytli.

pro **Rino Hatake** Thu Jan 15, 2015 8:10 pm

Ani nevím jak se to stalo, ale každopádně nějaká neviditelná síla dostala na nohy. Až po chvíli, co jsem zamžoural jsem zjistil, že mě to vlastně táhne Airis. Byla na tom s rovnováhou očividně stejně jako já, možná jen o trochu líp. Když jsme se dostali do haly, podíval jsem se na ní a zašeptal jsem jí.
To je dobrý Airis, já to zvládnu po svých. A hned po mých slovech se jí vyvleču ze sevření a s klasickým opileckým hecováním na ní promluvím. Střídačka, teď Tě potáhnu já. Kde že to je? Při svých slovech jsem jí nastavil záda, aby mohla naskočit. No nevím jak to budu zvládat, ale byla lékařský Shinobi, tak snad u toho neumřeme.

pro **Airis Shiroyaki** Thu Jan 15, 2015 8:26 pm

Překvapilo mě, že se mě pustil a ustál to! Měla jsem pudy, že jsem hned reagovala tím, že jsem ho přidržovala, sama jsem však měla co dělat. Nad jeho nápadem jsem se musela jen usmát a vlepila jsem mu malinkatý pohlavek.
"Nevymýšlej blbosti, páááčko. Chytni mě za ruku a jdem, nějak to dáme, ber to jako challenge!" Vzala jsem ho nějak za ruku a vyšla s ním po schodech, u kterých jsem měla celkem problém. Protože při pohledu pod nohy jsem šlapala do prázdna, všechno se mi před obličejem hýbalo.
"A hlavně si nehraj na Ramba, když máš...alkohol v krvi. Jednou jsem si takto rozbila seriozně hubu, fakt to nebyl hezký pohled, to mi věěř." Řekla jsem v moment, kdy jsme se dostali do patra, kde byli pokoje a já si sedla k zábradlí, potřebovala jsem pauzu. Připadalo mi to, jako kdybych šla pěcha nějakou tůru.

pro **Rino Hatake** Thu Jan 15, 2015 9:03 pm

Tak, můj plán s tím, že bych si zahrál na koně byl pasé. Nevadí, najde se jiný, třeba i lepší plán! Když jsem schytal pohlavek, jen jsem se na ni ukřivděně podíval a zabrumlal si něco ve smyslu, že se o něco snažím, aby nemusela vydejchávat jak starý kuřák a ona mě za to ještě mlátí.
Každopádně jsme se společnými silami dostali přes schody. Když říkám spojenými silami, myslím to doslova. Bylo zvláštní, že jsme se tam nerozbili.
Pche, proti mě je Rambo malinkatej. Amatéééééér. Odpovím jí a když se opře o zábradlí, předkloním se a rukama se opřu o stehna. Dlouho jsem však v této pozici nevydržel a začal jsem se chaoticky pohybovat. Až jsem skončil na druhé straně opřený o zeď.
Ty kouříš Airis? Zeptal jsem se rovnou, protože mi přišlo podivné, jak stále oddychuje. Nebo se mi snažila naznačit, že jsme tlustej, takže takhle dýchala, aby mi to nemusela říct do očí!

pro **Airis Shiroyaki** Thu Jan 15, 2015 9:12 pm

"Rozhodně, pidi mužík, to víš že jo." Pokývala jsem na znamení souhlasu. Samozřejmě, bylo to fakt něco, musela jsme se začít smát, protože jsem si už uvědomovala, že jsme oba celkem našrot. Kdyby nás někdo natáčel, určitě by jsme něco vyhráli!
"Nejsem pravidelný kuřák. Když ale někdy něco psychicky nezvládám, dám si cigaretu. Ale to je tak jednou za rok. Pokud jsi samozřejmě myslel cigarety. Proooč?" Řekla jsem to prodlouženě a cukla po něm pohledem s nadzvyhnutým obočím. Stoupla jsem si...tedy, okusila jsem se o to, ale moc to nešlo. Proto jsem po čtyřech došla až k Rinovi a znovu ho chytla.
"Musíme jít do pokoje, tady to není bezpečnýý." Samozřejmě, že jsem mluvila už blbosti, ale co už, nemohla jsem to ovlivnit!

pro **Rino Hatake** Thu Jan 15, 2015 9:27 pm

"Takže kouřením řeší problémy, se kterými si neumí poradit. So interesting." Pomyslel jsem si a chvíli jsem se zdráhal s odpovědí, nakonec jsem jí však odpověděl poměrně lakónicky.
Jen tak. Krátká jasná a stručná odpověď, tak to mám rád. Když jsem opilý teda.
Uslyšel jsem menší ránu a pak už jen sledoval, jak se ke mě Airis po čtyřech plíží. "Proč si hraje na tygra...?" Zauvažoval jsem, ale než jsem stihl odpovědět své vlastní otázce, už se mě držela Airis. Nebezpečný? Tak mi ukaž, v jakém pokoji je bezpečí. Řeknu jí a využiji toho, že jsem opřený o zeď, abych jí pomohl vstát za na obě nohy. Přitom jí podepřu a tím vlastně i sobě dodávám trochu té stability. Doufal jsem, že mi Airis řekne, jaký pokoj je ten, ve kterém nebezpečí nehrozí.

pro **Airis Shiroyaki** Thu Jan 15, 2015 9:34 pm

Chvilku jsem se zasekl nad jeho odpovědí. Nechápala jsem, proč to chtěl vědět ,ale oukeeej. Byla jsem opilá, moc věcí jsem neřešila.
Pomohl mi se dostat na nohy, ale očividně s tím měl menší problém i on. Podívala jsem se okolo. Ne, nemohla jsem se ztratit ve vlastním domě, to...to asi ne, ne, určitě ne.
"Noo, asi rovně a doprava, jak si má člověk pamatovat cestu labyrintem sakra. Vždyť já ani pomalu nevím, kde mám ložnici jáá, to je v loji." Povzdechla jsem si a podívala se víc do hloubky na toto místo, kde jsme byli.
"Jasnéé, prostě zaboč do prvních dveří, kde se najde něco, co vypadá jak postel, to je celéé. Easy, ea-sy!" Usmála jsem se do široka a pořád se trochu kolébala. To víno k tvrdému chlastu mě fakt skolilo. Celkem pecka toto.

pro **Rino Hatake** Thu Jan 15, 2015 9:43 pm

Nom, z jejich řečí jsem nebyl tak úplně uspokojen. Stále jsem totiž nevěděl, kam mám jít, i když mi řekla, ať jdu kamkoliv. "Tak tohle bude ještě zajímavý, snad se aspoň neprobudím ráno na ulici..." Pomyslím si v duchu a pomalu i s Airis vyrážím do prvních dveří, které uvidím. Bohužel první dveře byly zamčené, takže jsme vyrazili k dalším dveřím, když jsem nahlédl dovnitř, byla tam postel a dokonce i skříň a pokud mě zrak neklamal, tak i nezapálený krb. Musel jsem uznat, že to tady mají vskutku pěkné.
Ehm... ten pokoj je větší než můj byt... Řeknu trochu sklesle a pomůžu Airis dovnitř, samozřejmě ona mě také, tím že jsem se i já mohl opírat o ní. Každopádně jsem jí nasměroval co nejrychleji do postele. Mě se ještě nechtělo tak úplně spát. Rozhodl jsem se zapálit onen krb. Byl Únor, takže venku byla trochu zima a starý dům přinášel do nevytápěných pokojů zimu. Nějak jsem tam u toho krbu skončil a snažil jsem se zapálit dřevo v něm vložené. Sirek jsem měl však omezené množství.

pro **Airis Shiroyaki** Thu Jan 15, 2015 9:48 pm

Rino to zvládl líp, než jsem čekala. Když mě položil na postel, lehla jsem si a koukala se do stropu. Chvilku jsem přemýšlela nad tím, že v tomto domě v podstatě nežiju. Ale nijak mě to netrápilo, aspoň jsem měla prostě něco, když už nic. Zdálo se mi to jako věčnost. Když jsem uslyšela, jak se snaží zapálit krb. Sedla jsem si do tureckého sedu a sledovala ho. Doufala jsem, že to tu nepodpálí, ale byla tu celkem zima, takže jsem se dívala na ohýnek ze sirky, hypnotizoval mě. Z mé ukecanosti nastávalo nějakou dobu pokoj, neřekla jsem nic, jen jsem se dívala upřeně na plamínek a hned potom na Rina.

pro **Rino Hatake** Thu Jan 15, 2015 10:05 pm

Abych pravdu řekl, nějak moc to hořet nechtělo. Možná to párkrát bylo tím, že jsem škrkal špatnou stranou sirky a zlomil jí, možná to bylo tím, že jsem prostě byl neschopnej. Každopádně se počet sirek po chvíli zmenšil na pět.
K našemu štěstí mi to na 16ctý pokus vyšlo a oheň se pomaličku rozhoříval. Otočil jsem se na Airis, která seděla na posteli v tureckém sedu.
Bývalé sídlo rodiny Shiro - Stránka 2 Erfz4i

Bývalé sídlo rodiny Shiro - Stránka 2 Erfz4i

Hoří to! Řekl jsem a tvářil jsem se zhruba jako na tom obrázku. Alkohol byl asi vážně jediná věc, která mi umožňovala se chovat normálně. Bylo to nejspíše moje prokletí nebo já nevím. Po dvou pokusech o to vstát se mi to konečně podaří a zahledím se na Airis než mi to dojde, je tu jen jedna postel, tak kde budu spát já? Začnu se škrábat nervozitou v hlavě a dívám se na ní stále stejným pohledem, jako na obrázku.
Ehm, totiž... kde budu spát já? Zeptal jsem se a šla ze mě cítit nervozita. Nedělalo mi problém spát na zemi. U krbu navíc byla kožešina, na které by se spalo jistě příjemně, ale postel je postel.

pro **Airis Shiroyaki** Thu Jan 15, 2015 10:16 pm

Zdálo se mi to fakt jako věčnost, kdy se snažil zapálit krb. Když se mu to povedlo a usmál se, musela jsem se na něj taky usmát. Jeho vidět s úsměvem, který je nefalšovaný a pravý byla fakt pocta!
"Šikula." Odpověděla jsem mu na jeho radostné *Hoří to!* Nějakou chvilku jsem se dívala na plamen v krbu, než jsem se rozhlédla po místnosti. Jedna postel. Usmála jsem se a podívala se na něj.
"Lehni si klidně na postel. Já nekoušu...jen občas, ale to není nejspíš tento případ." Mile jsem se na něj usmála. Bylo to pro mě trošku zvláštní. Muži, kteří tu byli neměli problém si lehnout do postele a usnout vedle mě, on nejspíš ale jo, což mě mile překvapilo, že se na toto aspoň zeptal.
Poté jsem se podívala do jeho očí a znovu se usmála.
"Snad se nebojíš spát vedle ženy." Řekla jsem to šeptem. Ani nevím proč, prostě se mi chtělo.

pro **Rino Hatake** Thu Jan 15, 2015 10:29 pm

Když mi řekne, že si můžu lehnou vedle, jen přikývnu. na výraz souhlasu a obcházím si podivným pohybem postel. Cestou jsem ze sebe shodil vestu Jounina a také jsem si sundal čelenku, omotanou kolem krku. Na sobě jsem tedy ještě stále měl vínem polité kalhoty a ještě jednou tričko, jež jsem dostal jako Jounin od své matky. Bylo elastické, takže se perfektně tvarovalo na moje těla a ještě k tomu bylo stylové. Sedl jsem si na postel a vyzouval si boty, zatímco Airis pokračovala v konverzaci.
Nebojím se jít spát vedle ženy, spíš toho, co potom následuje... Odpověděl jsem, ale dál jsem to nerozebíral, radši. Jakmile jsem se vyzul lehl jsem si na postel s rukama za hlavou a s nohama překříženýma. Díval jsem se na Airis, která byla prakticky vedle mě. Nějak se mi vlévalo do hlavy spousta vzpomínek, ale snažil jsem se na ně i přes to nemyslet.
Můžu se Tě na něco zeptat, Airis..? Zeptal jsem se zcela vážně, jakoby teď alkohol nehrál žádnou roli, i když hrál a to poměrně velkou.
Proč se vlastně žena jako ty, baví s člověkem, jako jsem já? Opravdu mě totiž zajímalo, co by mohla vidět na muži, kterému táhne na 40, je pouhý Jounin a je poměrně dost uzavřený.

pro **Airis Shiroyaki** Thu Jan 15, 2015 10:54 pm

Podívala jsem se na něj, když obcházel postel. Když se začal vysvlékat, pohledem jsem odbočila znovu ke krbu, i když ne moc chtěně, ale byla to slušnost, i kdyby si sundal jenom čelenku. Nad jeho první větou jsem se pousmála.
"Co následuje potom je na obou stranách. Ne vždy za to může žena, nebo muž. Je to jednostranné, tedy podle toho, co už jsem zažila já." Usmála jsem se na něj a posunula se víc dozadu. Zády jsem se opřela o stěnu a stále seděla na posteli. Natáhla jsem si nohy a ruce si založila do sebe.
Kývla jsem na znak, že se může ptát, na co chce. Nevadilo mi to, proto jsem mu dala signál na to, ať se klidně ptá. Jeho otázka mě ale překvapila.
"Někdy ti nejvíc na pohled odtažití lidé, kteří skrývají pocit a snaží se od sebe všechny odpoutat, jsou ti nejmilejší. Měla jsem kdysi přítele. Nao se jmenoval. Byl na spoustu lidí zlý, odtažitý, nebavil se s nikým a všichni ho za to odvrhovali. Dokonce i má rodina. Nesnesli, že se paktuji s klukem, který není z klanu ani bohaté rodiny. Takto to v tomto světě už chodí. Já v něm ale viděla něco víc a...zamilovala jsem se do něj. Byla to ta největší chyba v mém životě. Nao umřel, když plnil rozkazy pro vesnici. Od té doby všem říkám, že jsem něco jako láska nikdy nepoznala. Z toho důvodu jsem se stala Velitelkou ANBU, abych ztratila veškeré cítění, poté mě Assasin povýšil na Sannina, když viděl, že zabíjení není tak úplně můj šálek čaje. Chtěla jsem zachraňovat životy a ne je brát, jako ho vzali Naovi a zároveň jsem ani nechtěla nebýt tolik vázaná k vesnici, která může za to, že jediný člověk, který mě kdy miloval, umřel v misi u které bylo jasné, že to sám nezvládne a stejně ho tam poslali. Ve spoustu věcech mi ho připomínáš. Byl stejný jak ty, na povrch chladný, ale uvnitř velmi milý, měl vychování...byl to gentleman." Hold, alkohol dělá divy a já Rinovi řekla věc, kterou jsem nikdy nikomu neřekla, ale prostě jsem mu odpověděla na jeho otázku. Poté jsem se na něj mile usmála.

pro Sponsored content

Bývalé sídlo rodiny Shiro

Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro

Re: Bývalé sídlo rodiny Shiro